Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Už nezvládám výchovu dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
15.6.16 13:39
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.6.16 13:40
@ivunak a co když to nezabírá? Kouše už dlouho a nepomáhá nic. Dostal za to už mockrát, kousla jsem, štípla, vytahala za vlasy… Jak jsem začala kousat, tak jsme se dostali do fáze, že mě kousl a pak mi dal ruku, abych taky kousla. K tomu hází věcma, škrábe a další a spíš to přibývá… Odnaučit se nedaří. Jsem z toho už dost hotová, protože si připadám jak naprosto neschopná. Zkoušela jsem i takové věci, že když plácne, tak mu vysvětlím, že neplácáme, ale děláme malá. Pusou nekoušeme, ale třeba může zafunět, abych mu nabídla alternativu. Nepomohlo.
Nedávno se vztekal, protože jsem ho chytla, aby ho neskosila u nás na hřišti lanovka a nějaká holčička ho šla pohladit, aby neplakal a on ji ve vzteku napadl. Před její mámou jsem si připadala jak deb. l
@Anonymní píše:
To je jak nas.. Presne, mlaceni je na nic a ještě se to zhorsi.. S věkem se to zlepšilo a teď po třetím roce uz je dobrej.. Ale vždy na nej vic platilo po dobrem, v klidu. A situacím kdy nejvíc vyváděl, treba prochazky s jednou holčičkou stejného razeni, jsem se vyhýbala..a hodne pomahalo ho zabavit knizkama atd u toho je milionovej.
U nás nepomáhá ani po dobrém. Vyvádí pořád stejně. Jsou dny, kdy je zlatej a pak jsou dny, kdy mu k záchvatu vzteku stačí, že kolem proletí hrdlička a neudělám nic. Předcházet se nedá, jasně, vynechávám krizové situace - v obchodě je v kočáru, mám s sebou pořád nějaký úplatek, nosíme s sebou oblíbeného plyšáka a další. Bohužel musíme fungovat, protože např. musíme do školky.
- Citovat
- Upravit
15.6.16 13:46
@Maty80 s tímto souhlasím.. já nejsme por fyzciké trestání- myšleno pořád, za vše a hned než se něco vysvětlí.. Mám 2,5 letého a taky všechno možné.. Primitivní věci vysvětluju, razantně řeknu a pak fakt křiknu.. Bohužel věc, která se mu může vymstít dělal pořád a já už jsem byla na nervy, a to schválně!! utíkal kde byla auta. Několikrát jsem to přešla s tím, že jsem ho dohnala vysvětlila, řádně přísně..
Nedváno se mi rozvázala bota já ho pustila v mžiku se rozběhl k lavní silnici.. Dohnala jsme ho, křikla na něho, že toto bylo naposled a plácla.. Nelituju - udělala bych to znovu.. Je to už dva měsíce a změnu vidím, stačí říct, nepamatuješ si plác..
Každé dítě je jiné, některé hází na mámu kakáč i při plácnutí, takže rada to neni, jen zkušenost..
Jinak svého 2,5 letého jsme plácla dvakrát za celou dobu po zadku. tak zase aby nebylo, že ho často..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 13:52
Anonymní.. takto se choval v naší rodině jeden kluk. Teď je předškolák a je fakt jiný..
Rada.. nevím co, vím, že sestřenice z tho byla špatná.. Řešila po dobrém, i po zlém výsledek byl stejný..
Když jsem viděla, že jednou táta řekl, že nebude kolo a on šel - tehdy 4 letý a začal kopat tátu, tak jsem byla zděšená.. Ona ho chytla a chtěla odvézt a on ji chytl takový amok, začla do všeho kopat.. Hrůza..
ALe pak se to nějak přelovilo a fakt je jiný..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 14:02
Pokud mu to neprochází a nenecháš se sebou máchat, tak jen vydrž..tenhle věk je divokej.. u nás ale kluk velmi rychle pochopil, že když nebude poslouchat, nebude zábava - pokud např bouchne, odcházíme ze hřiště atd.. a opravdu důsledně.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 14:05
@Anonymní píše: Řeším trochu jiný problém. Mám dvouletého prcka a nezvládám výchovu. Mám pocit, že jsem doma úplně zbytečná. Syn neposlouchá, má mě naprosto na háku. Dodnes jsem ho nebyla schopná naučit ani základy - nekousat, nekopat, neházet věcmi po lidech a vůbec neubližovat, nebo třeba chodit za ruku, jak ho drapnu, tak lehne. Pokud něco nechce a nelíbí se mu to, tak ječí. Proječí klidně půlku dne, protože nechce oblékat, přebalit, sednout na nočník nebo cokoliv…
Pořád je jak zvířátko. Na hřišti se všechny děti chovají tak nějak normálně. Naše torpédo taky, dokud po něm nic nechci, ale běda mi, když ho třeba jen přesunu, aby ho nebouchla houpačka. To začne ječet, vztekat se, kousat… Už jsem ho nechala i lehce bouchnout a stejně nic. Odchod z hřiště je utrpení, i když ho na to připravuju. Stejně odcházíme s řevem…
Vysvětlování nezabírá. Vlastně jsem nepřišla ještě na nic, co by zabralo. Pokud něco provede, tak se jen řehtá a zdrhne. Nic mu neprochází, jsem důsledná a má stanovené mantinely. Mluvím jasně a stručně. Místo přehnaného ne a nesmíš se snažím zakazovat pozitivně - např.: místo neházej míč do obličeje, používám: miř míčem na nohy.
Mám ještě jedno starší dítě a tam nikdy problém nebyl. Teď si připadám jak úplně pitomá a babičky mi to pořád předhazují, že kdybych ho pořádně zbila, tak to dělat nebude. A další super rady, které jsou na nic.
Možná ani nepotřebuju radu jako se vykecat. Ale pokud máte nápad, tak sem s tím.
Babičky mají pravdu v tom, že za „jejich časů“ by si rodiče opravdu takové chování líbit nenechali. Prostě byla jiná doba. Dítě by dostalo sekec a zkrotlo by (prosím nepiš, že tvůj syn ne, že ho neznám atd., logicky: pokud to pochopí pes, pochopí to i dvouleté dítě, i pes se naučí, že nesmí kousat silnějšího). Ale jiná věc je, jestli je v pořádku takové zacházení. A já myslím, že není. Protože na některé děti by se muselo fakt silově. A celé je to založené na strachu. Prostě budeš muset vydržet.
Jiná věc je, kdyby byl autík nebo měl mírnější formu PAS. Toho bys mohla umlátit a nepřestal by, protože by nechápal, proč dostává. Ale pokud otce poslechne, nebude to ten případ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.16 14:11
@Janasas jak je jiný?
@martina.se u nás to pořád nepochopil. A to ani věci, co do něj hustím rok a víc. Teď do něj hustím, že do silnice ne a efekt nula. Včera tam skočil 2×. Naštěstí tu nemáme provoz, u hlavní si ho netroufnu vzít pěšky. Někdy zvažuju, jestli je chyba vě mně nebo v dítěti.
Přitom první je taky ďáblík, ale všechno časem pochopil. Párkrát jsme opustili hřiště, párkrát jsem mu vysvětlila, že takhle teda ne a bylo to. Jasně někdy to zkusí, je to dítě, ale pokud mu to párkrát neprojde, tak pochopí, že ne. Malej ani náhodou. Zkusila jsem i nastavit zrcadlo a taky efekt nula. Chvíli mě pozoroval a příště se stejně vzteknul. Na staršího pak pomáhalo, abych se zeptala, jestli chce pomoct a on se zastyděl.
- Citovat
- Upravit
15.6.16 14:15
@Anonymní píše:
@Janasas jak je jiný?@martina.se u nás to pořád nepochopil. A to ani věci, co do něj hustím rok a víc. Teď do něj hustím, že do silnice ne a efekt nula. Včera tam skočil 2×. Naštěstí tu nemáme provoz, u hlavní si ho netroufnu vzít pěšky. Někdy zvažuju, jestli je chyba vě mně nebo v dítěti.
Přitom první je taky ďáblík, ale všechno časem pochopil. Párkrát jsme opustili hřiště, párkrát jsem mu vysvětlila, že takhle teda ne a bylo to. Jasně někdy to zkusí, je to dítě, ale pokud mu to párkrát neprojde, tak pochopí, že ne. Malej ani náhodou. Zkusila jsem i nastavit zrcadlo a taky efekt nula. Chvíli mě pozoroval a příště se stejně vzteknul. Na staršího pak pomáhalo, abych se zeptala, jestli chce pomoct a on se zastyděl.
Jak dobře ti rozumí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 14:16
@Anonymní píše: Řeším trochu jiný problém. Mám dvouletého prcka a nezvládám výchovu. Mám pocit, že jsem doma úplně zbytečná. Syn neposlouchá, má mě naprosto na háku. Dodnes jsem ho nebyla schopná naučit ani základy - nekousat, nekopat, neházet věcmi po lidech a vůbec neubližovat, nebo třeba chodit za ruku, jak ho drapnu, tak lehne. Pokud něco nechce a nelíbí se mu to, tak ječí. Proječí klidně půlku dne, protože nechce oblékat, přebalit, sednout na nočník nebo cokoliv…
Pořád je jak zvířátko. Na hřišti se všechny děti chovají tak nějak normálně. Naše torpédo taky, dokud po něm nic nechci, ale běda mi, když ho třeba jen přesunu, aby ho nebouchla houpačka. To začne ječet, vztekat se, kousat… Už jsem ho nechala i lehce bouchnout a stejně nic. Odchod z hřiště je utrpení, i když ho na to připravuju. Stejně odcházíme s řevem…
Vysvětlování nezabírá. Vlastně jsem nepřišla ještě na nic, co by zabralo. Pokud něco provede, tak se jen řehtá a zdrhne. Nic mu neprochází, jsem důsledná a má stanovené mantinely. Mluvím jasně a stručně. Místo přehnaného ne a nesmíš se snažím zakazovat pozitivně - např.: místo neházej míč do obličeje, používám: miř míčem na nohy.
Mám ještě jedno starší dítě a tam nikdy problém nebyl. Teď si připadám jak úplně pitomá a babičky mi to pořád předhazují, že kdybych ho pořádně zbila, tak to dělat nebude. A další super rady, které jsou na nic.
Možná ani nepotřebuju radu jako se vykecat. Ale pokud máte nápad, tak sem s tím.
Ahoj, kukni na videa Katky Králové - výchova nevýchovou.
Hodně mi to pomohlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 14:19
@Anonymní píše:
@Janasas jak je jiný?@martina.se u nás to pořád nepochopil. A to ani věci, co do něj hustím rok a víc. Teď do něj hustím, že do silnice ne a efekt nula. Včera tam skočil 2×. Naštěstí tu nemáme provoz, u hlavní si ho netroufnu vzít pěšky. Někdy zvažuju, jestli je chyba vě mně nebo v dítěti.
Přitom první je taky ďáblík, ale všechno časem pochopil. Párkrát jsme opustili hřiště, párkrát jsem mu vysvětlila, že takhle teda ne a bylo to. Jasně někdy to zkusí, je to dítě, ale pokud mu to párkrát neprojde, tak pochopí, že ne. Malej ani náhodou. Zkusila jsem i nastavit zrcadlo a taky efekt nula. Chvíli mě pozoroval a příště se stejně vzteknul. Na staršího pak pomáhalo, abych se zeptala, jestli chce pomoct a on se zastyděl.
vydrž, třeba to jen bude delší dobu trvat.. já musim cepovat, denně chodíme přes hlavní silnici, kde 4 pruhy, plus tramvaj pás.. kluk musí poslouchat na slovo, jinak bych ho nemohla vzít vůbec mi se fakt osvědčila jen ta důslednost, ale jasné, že to nešlo hned 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 14:21
Dvouleťáci mi pořád připadají jako taková zvířátka, i když někteří jsou trochu vyspělejší… Syn teď budou dva roky a vztekat se umí pěkně, některý den je zlatý a takový rozumný najednou a snadno zabavitelný, jindy většinu dne kňourá a křičí, dle toho, jestli je mu v tu chvíli něco zakazováno nebo ne. Mlácení mi teda vadí hodně, v tu chvíli mu chytnu ruku, kterou mě nebo třeba kocoura uhodil, ptám se, jestli když ji pustím, tak bude pokračovat dál nebo už to stačilo, ev. opakuju, bála bych se právě toho, aby mlácení stejně jako to kousání nepochopil jako nějakou formu hry (viz to nastavení ruky pro kousnutí na oplátku). Případně posílám si odpočinout do pokojíčku, pokud něčím mlátí, něco schválně rozhazuje nebo už vztekání nebere konce a cítím, že mi dochází trpělivost a sama potřebuju chvilinku pauzu (jo, asi to není nejlepší řešení, ale než vyletět, tak raději situaci utnu). Horší to je někde venku, ignorovat pohledy ostatních neumím, přijdu si pokaždé jako nejhorší matka široko daleko… Ale volím metodu ústupu, pokud to jde, než aby tam někomu ubližoval nebo ničil vybavení atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.16 14:21
@Bábrdl on tátu poslouchá jen první den, když se delší dobu nevidí. Ale stejně poslouchá tetu, babičku a kohokoliv, koho nezná… jak se okouká, tak má danou osobu na háku a je mu to jedno a začíná ignorace.
Nevím, jak by pomohl výprask podle tchýně, protože mám pocit, že na naše dítě nepomáhá nic. Jako kdyby nechápalo, proč nemá kousat a proč za to dostává. On kouše jako projev lásky a pak ve vzteku v afektu, kdy se neumí ovládat.
Třeba situace s oplácením. Kousla jsem ho taky a to dost. Zeptala jsem se, jestli se mu to líbí, což bylo zbytečné, ale probrali jsme, že mně se to nelíbí, jemu určitě taky ne, tak nebudu kousat já jeho a on mě. Když jsem oplatila asi pětkrát, tak mi pak sám nastavoval ruku, abych ho po kousnutí mohla taky kousnout. Takže efekt nula. Nepochopil.
- Citovat
- Upravit
15.6.16 14:23
Já mám skoro 18 měsíční holčičku. Domlouvám se s ní a je to o hodně lepší. Předtím jsem si říkala, že s tak malým dítětem se nedá dorozumět, ale ouha jaká nevědomost. Jde to.
Před pár lety bych ještě řvala, tak jak jsem to dělala se starší dcerou, když mě neposlouchala a nebylo po mém. Časem mě začala napobovat, protože děti se učí nápodobou.
Začala se také vztekat a odpovídat jak já jí. Věděla jsem se, že je někdo něco špatně. Od té doby co s dětma domlouvám a beru je jako rovnocenné partnery se vztahy zlepšily a nejen mezi námi dětmi, ale i s mým manželem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.16 14:27
@poiuz v pokoji by se mi sám umlátil a ukousal. Jak ho zavřu, tak si ubližuje, to nemůžu.
@martina.se taky cepuju denně. Denně chodíme ven, denně potřebuju, aby udělal to a to a denně se toho nedočkám. Některé věci už rok. Připadám si jak u cvoků..
Jsou věci, co pochopí hned - to co se mu líbí a baví ho to.
@Bábrdl píše:
Jak dobře ti rozumí?
Základní věci rozumí - jdeme jíst, spát, najdi si boty, jdi za tátou… Nechápe složitější věci a takové abstraktnější věci, třeba když se ho zeptám jestli něco chce. Chceš jíst/pít ještě dobrý, ale nechápe líbí/nelíbí, jsi velký kluk a takové věci.
- Citovat
- Upravit
15.6.16 14:31
@Anonymní píše:
@poiuz v pokoji by se mi sám umlátil a ukousal. Jak ho zavřu, tak si ubližuje, to nemůžu.@martina.se taky cepuju denně. Denně chodíme ven, denně potřebuju, aby udělal to a to a denně se toho nedočkám. Některé věci už rok. Připadám si jak u cvoků..
Základní věci rozumí - jdeme jíst, spát, najdi si boty, jdi za tátou… Nechápe složitější věci a takové abstraktnější věci, třeba když se ho zeptám jestli něco chce. Chceš jíst/pít ještě dobrý, ale nechápe líbí/nelíbí, jsi velký kluk a takové věci.
Jsou věci, co pochopí hned - to co se mu líbí a baví ho to.
jo, někomu to trvá dýl.. já např nezvládám kluka usměrnit u vaření, vařím v poklusu za ním, kolikrát fakt komedie.. venku poslouchá, doma je to zvíře 
nezbývá, než vydržet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Náš syn má taky dva roky, sice není až takový jako od zakl., ale vztekat se teda taky umí pořádně. A opravdu ohledně kousání a štípání zabírá, že mu to vrátím. Udělala jsem to jen pár krát a od té doby je docela klid. Někdy se o to ještě snaží, ale když řeknu, at toho nechá nebo mu to vrátím, tak toho nechá. Přeji pevné nervy, ale časem to bude lepší.