Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Už nezvládám výchovu dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.6.16 16:09
@Bábrdl Ano, já jsem hodně výbušná, tohle jsem se naučila od táty a teď se to odnaučuji. Uf je to pracné, ale už se tento vzorec chování pomalu rozpouští.
Ano, děti jsou mršky stejně jako my i dospělí, taky to umí parádně herecky roztočit, když něco potřebujeme 
Já už se dokonce i ptám sama sebe, jestli dítě, když něco říká, co mi tím říká? Když se na to podívám z pohledu druhé strany, tak prakticky mé starší dítě mě odnaučuje být výbušná, takže já o dětech říkám, že jsou to mí učitelé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 16:23
Nebo jsem si myslela předtím, že když svému dítěti nerozumím, tak se musím zeptat někoho jiného, jestli by nevěděl, co jí může být, ale nakonec jsem pochopila, že jen já znám svou dceru nejblíže, nejvíce, tak se už rovnou ptám jí. Domluvila jsem se s ní, že cokoliv, kdykoliv jí bude něco trápit, co se týká školy, dětí, domova, atd. tak ať mi to bez obav řekne, ať se bez obav zeptá.
Jednu dobu jsem nevěděla jestli ve škole jí nebo nejí obědy. Jsem se jí vždy ptala: Anetko, co jste dneš měli na oběd? (ze strachu, protože věděla, že se budu zlobit, když mi řekne pravdu, že ji oběd v ten den nechutnal, tak mi zalhala a řekla vždy, že byl dobrý a snědla ho.
Tak jsem se s ní domluvila: Anetko, moc bych potřebovala, aby jsi mi vždycky řekla pravdu jestli si oběd snědla a nebo ne a vůbec se mi neboj říct pravdu, já se na tebe nebudu zlobit, ano? Anetka: dobře mami.
Další den: Anetko jaký jste měli oběd? Anetka: hmm dnes nebyl moc dobrý, snědla jsem jen kolínka a trochu omáčky.
Já: hmm to nevadí, mě také nechutná všechno, zítra to bude určitě lepší.
Hotovo. Bez stresu, bez tlaku, bez strachu a těší mě pocit, že se mi nebojí cokoliv říct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.16 17:27
@Bábrdl a jak ho to kousání odnaučit. Mám od něj modřiny, starší dítě je pokousané do modřin a nakonec kouše do modřin i sebe. Trvá to od jeho prvních zubů a nelepší se to.
- Citovat
- Upravit
15.6.16 18:11
Pokud jsi důsledná a co řekneš platí, myslím že v tuto chvíli asi nic moc nelze dělat, max zajít za psychologem co ti poradí. Kamarádky syn taky okolo těch dvou let všechny a se vším mlátil, byla ztoho hotová, jsou mu 3 a najednou to zmizelo. Takže buď se poradit abys i ty ztoho neměla stresy, nebo zkusit vydržet.
Já takový problém nemám, dcera si dost věcí nechá vysvětlit, co vidím že dělá schválně, jí řeknu 3× a dost a u druhého upozornění ví co bude následovat pokud nepřestane. Ví že to dodržím, takže většinou poslechne, pokud ne, vykonám co jsem slíbila a následuje samozřejmě řev, většinou si jí vezmu do náruče a klidným a tichým hlasem jí vysvětluju že vím že jí to štve, ale měla na výběr a že jsem jí upozorňovala, ona se uklidní a většinou si řekneme že se máme rády a že příště to bude lepší. jernže vím, že toto nevezme každé dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.16 18:56
@medunka23 to vzal starší. Tomu se to dalo už kolem 2 let vyvětlit. A ano, zlobil, ale např. mi zkusil dát facku (doma neviděl), tak jsem mu ji symbolicky vrátila a on byl v šoku, probrali jsme to a od té doby, když nějak ubližovat, se ho stačilo zeptat, jestli by se to líbilo jemu.
S malým je všechno na dlouhé lokte. Než začal chápat jednoduché povely, tak to trvalo hodně dlouho. Než se cokoliv naučí, tak to je několik týdnů opakování, ale stejně to umí jen to, co ho baví…
- Citovat
- Upravit
15.6.16 20:36
Hm, zkoušela jsem téměř všechny rady zde, na nevýchovu koukám, ale asi jsem ji nepochopila. 
Ale synovi už jsou 4. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.16 10:01
@Anonymní píše:
@medunka23 to vzal starší. Tomu se to dalo už kolem 2 let vyvětlit. A ano, zlobil, ale např. mi zkusil dát facku (doma neviděl), tak jsem mu ji symbolicky vrátila a on byl v šoku, probrali jsme to a od té doby, když nějak ubližovat, se ho stačilo zeptat, jestli by se to líbilo jemu.
S malým je všechno na dlouhé lokte. Než začal chápat jednoduché povely, tak to trvalo hodně dlouho. Než se cokoliv naučí, tak to je několik týdnů opakování, ale stejně to umí jen to, co ho baví…
Nemůžeš ho srovnávat se starším, je to jiné dítě. Prostě je pomalejší a ne tak bystrej a co. Nejspíš to dožene. 
Jsou mu dva, pokračuj v tom co děláš. Nejspíš spoustě věcí prostě nerozumí.
Co udělat akutně v případě, kdy zlobí, ti neporadí. Ještě jsem se nepotkala s dítětem, které by nevyděsil virvál, co umím udělat. Ale efekt je takový, že se bojí, brečí a na chvíli někam zaleze. A prostě si na tebe pak netroufne. jako ten pes. Ale stejně z toho nepochopí, že nemá běhat do silnice, jen vycítí, že jsi silnější a nebude na tebe útočit. To fakt pochopí i malá zvířátka s mozkem velikosti ořechu, natož lidské mládě, i když pomalejší (ve vývoji, ne že mu to zůstane, to fakt může všechno dohnat). Jenže, je to dvojsečná zbraň, když to přeženeš, bude se tě bát… A to je možná ještě blbější, než když tě vnímá jako slabší… Protože máma má znamenat bezpečí.
Někdo to v sobě má, někdo ne. Kolikrát jsem viděla „výbuchy“ kamarádky, které mi přišly k smíchu, ale u některých jsem se bála i já. To není v tom, co říkáš (křičíš), ale v něčem, co se vnímá na instinktivní úrovni, v tom, jestli tě ten mozeček vyhodnotí jako hrozbu. 
Ale zase, chceš být hrozba…
Říkám to proto, že já jsem měla opačný problém. Jak nebýt „moc zlá“. Což se super, že máš „hodné“ dítě, ale pak to někde vyleze a ono má problém. Podívej se na děti ze sev. Koreje. Myslíš, že se všechny „narodily“ tak vycepované. Ne, programově je lámou a lámou a lámou.
Vlastně tím celým chci říct, že je moc malej. Postupuj dál, jak jsi zvyklá.
A když tě bude bít, vzpomeň si, že jsi větší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.16 12:22
@Bábrdl no vidíš, já právě tohle viděla u tety, bratránek byl fakt exemplář, ten teda rozumněl, snažila se jít cestou vsvětlování, když zjistila že to fakt nezabírá, zkusila dát výprask a nic a už celá zoufalá šla za psycholožkou a ta jí řekla že pro ní nemá až tak dobrou zprávu, že má prostě exemlář který i kdyby seřezala do bezvědomí, si ztoho nebude nic dělat a prostě musí vydržet než ztoho vyroste
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.16 12:31
@medunka23 píše:
@Bábrdl no vidíš, já právě tohle viděla u tety, bratránek byl fakt exemplář, ten teda rozumněl, snažila se jít cestou vsvětlování, když zjistila že to fakt nezabírá, zkusila dát výprask a nic a už celá zoufalá šla za psycholožkou a ta jí řekla že pro ní nemá až tak dobrou zprávu, že má prostě exemlář který i kdyby seřezala do bezvědomí, si ztoho nebude nic dělat a prostě musí vydržet než ztoho vyroste
Promiň, ale tomu fakt nevěřím.
U každého, i dospělého, existuje hranice, která ho „zlomí“. Představa, jak „zlobily“ děti někde v nacistických sběrných táborech, je prostě směšná. Byly jako pěny. A nemusíme chodit do takových krajností. Představ si, že v minulosti spala celá rodina v jednom pokoji. Dítě prostě nemohlo zlobit, jak chtělo, protože by se živitel nevyspal. To prostě nešlo.
Určitě má každý tu hranici někde jinde. A u některého dítěte je daleko. Ale má ji každé. Pokud to není autista, prostě má kapacitu na to, aby pochopilo, jaké chování je společensky odměňované a které ne. Už jsem několikrát psala, že to pochopí i pes…
Ale taky jsem se snažila vysvětlit, že to není ideální cesta. A nevede tam, kam chceme. Pokud se z rodičů stane hrozba, je to chyba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
