Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Janasas Tak u první situace, bych stále mladšímu vysvětlovala, proč nemůže s hračkami házet, že je to od staršího brášky a že bude moc smutný, když se mu rozbijí. A prostě opakovat, dokud to nepochopí svým rozumem.
A u druhé situace se na to zkus podívat očima toho staršího, zkus se vžít do jeho situace a jak mu asi může být, co cítí, když všichni ti velicí lidé se na něho začnou zlobit (na tebe). Vysvětlit to staršímu a i mladšímu…teď mě dál nic nenapadá…
Já se vždy snažím dívat na situaci dětskýma očima.
@Janasas ve třetí třídě a dnes je dvoudenním výletě se třídou a venku prší, tak mě to za ně mrzí, ale oni si v kolektivu i tak zabaví ![]()
@Petulka1234 tak víš co oni jsou někdy jak stádo
a do toho přijde chlap- fakt si nemůžu na něho stěžovat, ale někdy taky zbytečně huhle a je morous.. tak to se pak těžko..
@Petulka1234 aha.. tak my máme 7,5 letého a teď končí první..
@Janasas Já vím, že jednodušší je po dítěti zařvat a vysvětlování stojí tolik námahy. Ale já v tom vidím budoucnost, protože se to stonásobně vrátí až budou velcí. A nakonec, učí se nápodobou a já se v budoucnu nechci setkat se svým starým já, s někým kdo bude po mě řvát, ale s někým kdo bude trpělivě mi něco vysvětlovat a povídat si se mnou, aniž by měl ze mě strach.
@Petulka1234 jenom je otázka jak dlouho vysvětlovat. Třeba já něco vysvětlim, podruhé řeknu normalně, že nesmí, potřetí zvýším hlas a po čtvrdé fakt zařvu.. co jiného.. zase nemužu jednu věc říkat dokola.. Když se zamyslím, co během dne zakažu a to neni tak, že zakazuju vše, docela jsem tkaová, že i něco nechám být když dělá kluk bordel s tím, že to uklidím- např. když mi věší prádlo, tak prostě spanou ponožky spadnou a nebo když venku konvičkuje a hlína, tak neřeším opere se, ale fakt to je pořád něco..
Nepiš na sedačku- někde ukradne staršímu propisku, netrhej knihu, nebouchej staršího atd..
Někde jsem četla, že je dobré 3 krát a dost.. zase nemůžu jednu věc říkat denně 10 krát ![]()
Příspěvek upraven 15.06.16 v 15:15
Mám syna 22m a je to samé, co popisuješ. Chodíme na cvičeni s jinými dětmi a když to pozoruji, přivádí me to k zoufalství, ale beru, ze je takový a smířila jsem se s tím. Ostatní deti spolupracuji, snaží se plnit úkoly a můj syn se vším hází, nechce nic dělat a je protivnej. Uplne vnímám ty soucitný pohledy ostatních maminek a minule mi jedna řekla, ze by s našim malým do dalšího dítěte uz nesla. Je to fakt sila, navim jsem strašně vystavena, protože nic neprobehne v klidu (prebalovani, oblékání, jídlo atd..) u nas tedy ve vzteku zabírá separovani do jineho pokoje, to se uklidní a to na nej opravdu platí. Venku je to komplikovaný. Naštěstí bydlíme na vsi, tak jsme dost na zahradě. Ja mam pocit, ze je hlavně zňudenej, nic mu není dost dobry, takze se snažíme dělat dost aktivit. Chodíme plavat a na to cvičeni+ se jednou tydne scházíme s místními dětmi. Je to pro nej změna. Bez toho bych doma zesilela. Ja si hlavně všimla, ze na me boďa, ale platí na něho cizi lidi. Treba když na nej houkne učitelka na cvičeni, tak to zpozorni. Hlavně se nenech otrávit ostatními. Maminky co takové deti nemají, si stejne budou myslet, ze to nezvládla a oni by to udelali lepe. Mam takovou,, kamarádku" ![]()
@Anonymní píše:
@Bábrdl on tátu poslouchá jen první den, když se delší dobu nevidí. Ale stejně poslouchá tetu, babičku a kohokoliv, koho nezná… jak se okouká, tak má danou osobu na háku a je mu to jedno a začíná ignorace.
Nevím, jak by pomohl výprask podle tchýně, protože mám pocit, že na naše dítě nepomáhá nic. Jako kdyby nechápalo, proč nemá kousat a proč za to dostává. On kouše jako projev lásky a pak ve vzteku v afektu, kdy se neumí ovládat.
Třeba situace s oplácením. Kousla jsem ho taky a to dost. Zeptala jsem se, jestli se mu to líbí, což bylo zbytečné, ale probrali jsme, že mně se to nelíbí, jemu určitě taky ne, tak nebudu kousat já jeho a on mě. ** Když jsem oplatila asi pětkrát, tak mi pak sám nastavoval ruku, abych ho po kousnutí mohla taky kousnout. Takže efekt nula. Nepochopil.**
A to je přesně ono ![]()
Smysl tělesného testu je v tom, že musí BOLET (tím ho neschvaluju, jen říkám, jak to je).
Vždycky mě pobaví, když někdo napíše: „malému dostat na zadek nevadí, směje se a ještě nastavuje zadek znova.“ Dostat na zadek znamená BOLEST. Tedy zkušenost, kterou nikdo nechce opakovat. Věř mi, že kdyby fakt dostal, nebude se tomu smát, bude brečet a bude se bát. Otázka je, jestli tohle chceš.
Ty uděláš z trestu hru, tak to ještě zhoršuješ - DĚLÁŠ Z TOHO zábavu. Jak má poznat, že je to trest, když je to legrace.
Jak to vidí on: Plky, plky, pak se s mámou okusujeme, ha ha.
Takže ano, tvrdá roku by ho zaručeně zkrotila, ale jen na bázi strachu. ![]()
@Janasas I já jsem morous kolikrát( z únavy z dětí, nebo prostě jen tak). I manžel kolikrát příjde z práce otrávený lidmi a ostatním. Ale víme, že je to jen náš problém a děti nic s tím nemají společného. Dřive bych to řešila skrze manžela děti a teďto řeším tak, že to oznámím. Starší příjde ze školy a já řeknu: Anetko, prosímtě, dnes nemám dobrou náladu, tak se nediv, když budu teď nějaká divná, potřebuji teď čas pro sebe, než se zase spravím, jo. A Anetka mi odpoví: jo dobře mami.
Manžel třeba příjde z práce a už poznáme jakou každý z nás má náladu, tak si to jen řeknem, že dnes to není ok a jdeme si z cesty, dokud to nepřejde.
@Bábrdl s tímto souhlasím. Jak jsme psala, u nás kluk po zadku dostal dvakrát, ale prostě věděl, že dostal..
Třeba švagrová je taková, že lískne dítě i dvakrát denně a ani já pomalunevím, za co
a ony děti, normálně dostanou pak se za rohem zasmějí a hotovo.. Je fakt že jsou to už školní děti, ale ona takto fackovala, vařečka od dvou let..
Prostě jim je to jedno.. takže to je zase druhá strana - za vče lísk..
@Janasas Já jsem starší také dala vařechou, když už jsem nevěděla kudy kam a cítila jsem, že si dělá ze mě srandu nebo tak. Prostě jsem byla v klidu, v klidu a pak stačilo málo a já bochla a starší věděla, že je už zle. Tak to vždycky poslechla a pár hodin poté fungovala jako mílius. Dosáhla jsem svého, na dítě jsem zařvala, dala vařechou, poslechla, super až na jednu věc, že jsem se potom začala cítit špantě, provinile, věděla jsem, že tu něco funguje, že to takhle nemůžu dělat pořád, klid, vyprask, klid, výprask.
Pochopila jsem to až v ten den, kdy starší přišla ze školy domů a řekla mi, jestli může jet k babičce. Já se jí zeptala proč a ona řekla: protože se tě mami bojím, ty pořád na mě řveš (to už začala vzlykat) a babička je na mě hodná, bereme mě takovou jaká jsem.
No nemusím vám povídat, jak jsem se podlomila, jak mě to srazilo na zem, jak mě něco píchlo v srdci.
Začala jsem na sobě pracovat a dnes se jen už domlouvám (snažím se hodně ![]()
@Bábrdl já ho ale kousla tak, že měl otlaky mých zubů, které byly ještě dlouho viditelné a brečel, takže ho to muselo bolet. A brečel pokaždé. Když jsem to zkoušela na sebe, tak to bolelo. Právě aby to nebral jako zábavu. A stejně mi pak tu ruku nastavil.
Od mojí mámy dostal tak, že měl otlaky prstů na prdelce a stejně to za chvíli udělal znovu. Utekl jí do silnice.
@Petulka1234 @Janasas holky, já vysvětluju. Nejprve všechno vysvětlím, ale on tomu podle mě nerozumí. Nechápe. Někdy ani nevydrží poslouchat a vezme kramle. Případně mě uprostřed monolog hryzne. Na něj se pořád musí jednoduše a polopaticky. Starší v tom věku chápal, že když něco, tak něco. Malého varuju, že ho bude něco bolet a on je pak hrozně v šoku, jako kdyby nechápal příčinu a následek. 10× otočí misku s piškoty a diví se, že je vysype, a vysype je po 20., po 50. po 100. a vždycky ho to hrozně překvapí.
@Janasas A mohu říci, že je to už pár měsíců, co je zase zpátky u mě, se mnou, už se mě nebojí, příjde a pohladí mě a řekne mi, že mě má moc ráda. No co je víc?
![]()
@Anonymní píše:
@Bábrdl já ho ale kousla tak, že měl otlaky mých zubů, které byly ještě dlouho viditelné a brečel, takže ho to muselo bolet. A brečel pokaždé. Když jsem to zkoušela na sebe, tak to bolelo. Právě aby to nebral jako zábavu. A stejně mi pak tu ruku nastavil.
Od mojí mámy dostal tak, že měl otlaky prstů na prdelce a stejně to za chvíli udělal znovu. Utekl jí do silnice.@Petulka1234 @Janasas holky, já vysvětluju. Nejprve všechno vysvětlím, ale on tomu podle mě nerozumí. Nechápe. Někdy ani nevydrží poslouchat a vezme kramle. Případně mě uprostřed monolog hryzne. Na něj se pořád musí jednoduše a polopaticky. Starší v tom věku chápal, že když něco, tak něco. Malého varuju, že ho bude něco bolet a on je pak hrozně v šoku, jako kdyby nechápal příčinu a následek. 10× otočí misku s piškoty a diví se, že je vysype, a vysype je po 20., po 50. po 100. a vždycky ho to hrozně překvapí.
No, do silnice bude utíkat stejně. Je moc malej, tuhle souvislost ještě nepobere tak rychle. Když dřív matky děcku nařezaly, tak to bylo spíš proto, aby ho zlomily a ono se chvíli bálo a bylo zkrotlé (měly s sebou třeba víc dětí). Není to způsob, jak mu vysvětlit, že silnice je nebezpečná.
Rozhodně ho nekousej. Teď jsem se zkusmo kousla, otisk mi drží a nic to není. Bolavý kousanec je podle mě na hranici týrání dětí, či spíše za ní.
Ve dvou letech je fakt malej, to se zlepší. Prostě je pomalejší a náročnější než první. Není to tvoje chyba.
@Petulka1234 píše:
@Janasas Já jsem starší také dala vařechou, když už jsem nevěděla kudy kam a cítila jsem, že si dělá ze mě srandu nebo tak. Prostě jsem byla v klidu, v klidu a pak stačilo málo a já bochla a starší věděla, že je už zle. Tak to vždycky poslechla a pár hodin poté fungovala jako mílius. Dosáhla jsem svého, na dítě jsem zařvala, dala vařechou, poslechla, super až na jednu věc, že jsem se potom začala cítit špantě, provinile, věděla jsem, že tu něco funguje, že to takhle nemůžu dělat pořád, klid, vyprask, klid, výprask.
Pochopila jsem to až v ten den, kdy starší přišla ze školy domů a řekla mi, jestli může jet k babičce. Já se jí zeptala proč a ona řekla: protože se tě mami bojím, ty pořád na mě řveš (to už začala vzlykat) a babička je na mě hodná, bereme mě takovou jaká jsem.
No nemusím vám povídat, jak jsem se podlomila, jak mě to srazilo na zem, jak mě něco píchlo v srdci.
Začala jsem na sobě pracovat a dnes se jen už domlouvám (snažím se hodně
To je blbý. Je potřeba dát dítěti najevo, že se výbuch blíží.
Ale jinak… Děcka jsou pěkný mršky, ony umí hrát na city… Klasicky třeba děti z rozvedených manželství (můžu za tátou, jeho Běta na mě nikdy neřve… tati, máma by mi to dovolila, proč jsi vždycky ten zlej…)