Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pořád fučí, brečí, je uražená -7 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
QQQQ
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.8.11 10:14
Mám podobnou dceru, ale už je jí 13let. Navíc jsem rozvedená, a máme s přítelem dceru rok a půl, takže ted to graduje tím, že máme vytknuto, že malá má všechno a ona nic. Jo, protože 11let byla sama, vše se točilo kolem ní, a ted se musí dělit a malé dítě potřebuje trochu víc opečovávání, než dítě v jejím věku. Já vychovávám, ex ani tak ne, páč vždycky byla jeho holčička a tak to taky vypadá. Nevím, jak starý je Davídek, ale možná je to tím, že mu musí stále ustupovat, je starší, že ano. Asi to tak vidí, přitom ty to myslíš spravedlivě. Je to věk, bude těch náladových vln hodně, je potřeba to tak nějak brát, mluvit s ní, přetrpět. Bude zase lépe, a holt, má dispozice po prarodičích a nejspíš je citlivá duše. Ovšem nenechat se takto vydírat, vysvětlit ji danou situaci ale nechat ji. A v ledasčem zas dát přednost jí…
Držím palce, já s tím taky bojuju..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 10:15
To bude vekem, taky mam sedmiletaka na ranu. Hned se urazi, drzkuje, ale jak se mu neco rekne, je zle. A nic s nim nehne. Jednou jsem v zoufalstvi zkusila metodu pevnyho objeti. Rvali jsme se pul hodiny, pak brecel a pak se zklidnil. Pak uz mi sam i rekl, byl mimo sebe. No ale urazi se furt. U vas to teda muzou byt i geny (u nas zas ta tvrdohlavost), ale jinak je tohle proste citlivy obdobi. A jo, urcite bude hur 
Příspěvek upraven 25.08.11 v 10:51
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 10:18
ww já jak tu občas narazím na nějakou tvou diskusi, tak mám pocit, že moc hrotíš tu rodinnou zátěž - pořád se bojíš genů (syn má špatného biootce, dcera má babičku labilku a mamku hysterku - jakou nálepku by sis dala sobě? 
)
A k dceři: napsat, že „je to jen její pocit“ podle mne znamená, žes vůbec nepochopila, co se děje. Pro dceru je ten její pocit naprosto zásadní a ztěžejní, ona se z nějakého důvodu cítí nepochopená, nemilovaná … já na tvém místě bych byla ráda, že se mi s něčím takovým svěřila a sakra bych se snažila to nějak změnit. Protože to, že tvůj pocit je, že ji všichni máte rádi je úplně k ničemu, pokud ona to tak nevnímá (tvými vlastními slovy: je to jen tvůj pocit, dcery realita je jiná).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
QQQQ
25.8.11 10:20
Davídek je právě její o 16měsíců starší brácha, takže byla od malička zvyklá se dělit… Z mého pohledu je na tom co se týče péče, dárků, pozornosti, lépe Kristina. Je to ona, co pořád jezdí k někomu na prázdniny, co ji pořád napouštím vanu a spoustu dalších malinkých pozorností. Davídek je samostatný, peciválek a Kristina pravý opak, takže když se rozhoduje kdo pojede na prázdniny je to vždy Kiki, protože chce a David ne. David už si vanu, večeři nachystá, zajde si sám na zmrzku do obchodu a nevyžaduje mě, ale Kristina mě v těchto situacích potřebuje…
- Citovat
- Upravit
25.8.11 10:21
Tak ti muzu rict, ze u nas je ta 7letacka tez orisek, jeste pred rokem v pohode a ted se z ni stala mala protivna zenska-jak neni po jejim, hned kvici, slzy, nasupena..takze podobne jako u vas. Clovek aby jednal velmi diplomaticky, kdyz tomu chce predejit, a na to neni vzdy cas a nalada. Nekde jsem slysela, ze je to takova 1.puberta, prejde to, ale teda rozdychavam to dost tezce. Ani nechci hledet do budoucna, az prijde skutecna puberta, asi s predstihem poridim zasobu Lexaurinu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 10:22
Ahoj mi jsem doma na tom stejně malé je 6 a půl a také se uraží za každým prdem a pokud jí něco nedovolím tak hned natahuje a pomalu hysterycké záchvaty. Úplný psycho, já si myslím, že je to normální, ty děti prostě zkouší co vydržíme. 
Přeji ti plno síly budem ji potřebovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
QQQQ
25.8.11 10:31
Aghata píše:
ww já jak tu občas narazím na nějakou tvou diskusi, tak mám pocit, že moc hrotíš tu rodinnou zátěž - pořád se bojíš genů (syn má špatného biootce, dcera má babičku labilku a mamku hysterku - jakou nálepku by sis dala sobě?
Nálepku? 
Cíťa po babičce, brečím i u reklamy 
Radši ustoupím a trpím, aby ostatní byli spokojení 
Blbá vlastnost. Přála bych si být trochu sobec
A zpět k dceři. Milujeme ji, ona nás, tak to je. I psycholožka nám před dvěma lety řekla, že si máme dát pozor na „psychické vydírání“ z její strany. Já tady žiju a vidím…a cítím a konám 
Ona opravdu nemá důvod takto smýšlet. Když má dobrou chvilku, povídáme si o tom. Schválně jsem se ji ptala, jak myslela to, že ji nikdo nemá rád a ona se zamyslela a odpověděla mi, že s to vymyslela 
Já si hodně zakládám na tom, povídat si z dětma. Mamka si se mnou nikdy nepovídala a vím, že mi to bylo líto.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.8.11 10:36
Tak jsem si Vaše nazory přečetla a koukam,že je to dost podobne jak u nas. Tak jsem se chtěla zeptat jak to řešíte když ta situace nastane a ona natahuje nabo už buli 
Mě hodně štve ,že musím pořad křičet když to řeknu po dobrem a vklidu tak sebou ani nehne. Už mě štve jak je rozbulena pořad si mysli ,že ji vše projde. Jo ja vim je to naše vychova, možna jsem i přecitlivěla a hned mě vše bere (jsem v 7měsici). Uplně vidim jak zneužíva situace kňoura prostě nevim jak mam pak reagovat.
- Citovat
- Upravit
QQQQ
25.8.11 10:42
anonymní Tak já teda nikdy nekřičím v této situaci. Když vidím, že brečí z lítosti tak ji ukonejším, ale když „vydírá“, pošlu ji do jejího pokoje se vyfouknout. Snažím se to převést do srandy, ale neustoupit. Třeba ji řeknu „jdi se do pokojíčka vyfouknout nebo praskneš a už budeš zase štíhlá holčička tak přijď za mnou a uděláme to tak, jak jsem chtěla, jo?“ a nebo když už má záchvat tak ji rázně řeknu „padej do pokoje já tu uvztekanou holku nechci, chci zpátky svojí veselou Kristinku“ a to začne řvát ještě víc a uteče. Když už slyším, že jen trochu fňuká, jdu za ní si o tom promluvit. Vždycky mě tak pevně obejme, já ji řeknu, že ji miluji a zeptám se jí, jestli už je to dobrý… Popovídáme si a je v pohodě
- Citovat
- Upravit
25.8.11 10:43
Tak my mame doma neco podobneho. Za par dni ji bude 7. Nepochopena a velmi casto urazena. Minule zacala z niceho nic plakat kvuli veci, o ktere jsme spolu v te chvili vubec nemluvili. Nekdy to prichazi jak blesk z cisteho nebe. Mluvime spolu, vsechno s ni rozebiram, jak se citi, povzbuzuji… ale nepomaha to. Naopak mam pocit, ze cim vic to s ni rozebiram, tim je to horsi. Rikam si, kam to takhle pujde dal, protoze ve skole a v zivote se s ni nikdo mazlit nebude. Jak mi zareaguje pri prvnim neuspechu ve skole, s chlapcem a pod?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 10:45
Ahoj ww 
Taky jsem to mela jako 7leta nebo 8leta,ale to bylo kvuly tomu ze muj bracha dospel a uz me nechtel tahat sebou ven,proste me odstrcil na druhou kolej a ja to hodne blbe nesla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 10:46
holky musím také říct, že s malou také pořád diskutuji u nás křičení nezabírá, ale začla jsem jí více chválit a malá se cítí více důležitá a jsou věci, které jde dělat sama od sebe a já jí pak pochválím a ona je na sebe hrdá a je opravdu spokojená a příjde mi, že se i více pak snaží.
Mě by ale zajímalo jak to děláte se žalováním, je jedináček a pořád chodí žalovat na tatínka. 
Pořád jí to vysvětluji dokolečka, že tatínek je dospělý .....ale nefunguje to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.11 10:48
Anonymni-pokud situaci dovoli, jak zacne kvicet, zkusim prevest pozornost nekam jinam(hele leti balon, dozralo ti dalsi rajce v kvetinaci, jee,zacina vecernicek )-jakakoliv blbost, ktera tusim, ze zabere. Kdyz neni cas, jsem sama ve stresu, poslu ji kvilet vedle a chvili ji necham vydusit-(ale vim, ze neni ta povaha, ze ji to rani na dlouhe hodiny, proto si dovolim tvrdsi zachazeni, debaty a rozebirani nemaji smysl dle zkusenosti)Pak prijdu jako by nic, otocime list, ji to take vyhovuje, neb nevi jak z toho sama ven
Jsem zvedava, jestli sem nekdo hodi nejaky novy neotrely tip k vyzkouseni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.8.11 10:53
Tak ja taky pokažde nekřičím ,ale hrozně mě vytačí když začne brečet kvuli jidlu a nebo ,že ji nejdou nazout boty. to se necham vytočit raz dva. Je pravda ,že do teď je sama a ja kolem ní hodně litam. Není moc snaživa když to nejde tak to nejde prač to budu pokoušet znova Prostě to ma na salamu Na mimi se vubec netěší ,ale zviřata miluje a o ty se stara to kolem nich lita ,ale řeknu uklid pokoj a to je sto vymluv proč ja a to jako musim a tak pak prostě zařvu. Je rozmazlena i když se snažím ji držet skratka ,ale děda a tatínek to je jejich holka ta to snima kouli.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj holky
Brzo mě asi klepne pepka
Kristina je pořád uražená. Ale opravdu pořád 
Kvůli všemu brečí, nemůžu ji nic vytknout natož ji okřiknout, to by se snad psychicky sesypala 
Máme v rodině pár lidí psychicky labilních-babička je extrémně lítostivá a mamka je hysterka… Tak mám strach 
Je to normální u sedmiletých slečen?
Byla tak veselá holčička. Neustále úsměv na rtu, dobrá nálada a teď??? Pravý opak!
Právě v touto chvíli leží ve své posteli a „vyje“ protože jsem řekla, že se pustí pohádka co vybral Davídek a večer se pustí ta, co vybrala ona, protože je dlouhá… Takže už 20 minut vyje v pokojíku
Nevím jak mám reagovat, snažím se s ní o tom mluvit. Vždycky se mi svěří s tím co cítí a většinou je to jen její pocit. Např. „mi nikdo nerozumí, nikdo mě nemá rád, nikdo mě nepochopil…“
Přejde to???
Hlavně mi nepiště, že přes pubertu to bude ještě horšíííí