Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
My se hned domluvili na třech dětech, proto mi po prvním i druhém porodu bylo jasné, že to není naposledy, i když ta úleva, že to je za dlouho tam byla
. Třetím porodem mě provázela jediná povzbudivá myšlenka: „Je to naposled!!!“.
No a teď mít nějak dořešené auto, asi bysme uvažovali nad čtvrtým… Naštěstí pro mě se do klasického auta s dalším prckem nevejdeme:D
L.
Kdyby mi bylo míň, tak o třetím klidně uvažuju
Porody žádná hrůza (4 a 2 hodiny), ale spíš těch devět měsíců předtím…
a to mi nic nebylo ![]()
Během druhého porodu jsem trvdila, že třetí dítě ani náhodou. Ale když mně ze sálu odváželi, tak jsem se s porodní asistentkou loučila s tím, že třetí dítě budu rodit zase v Hořovicích.
Už nikdy u mě stále platí
i když občas zaváhám,tak pak stačí jedna noční mura a zase skončím u toho že nikdy.myslela jsem jsi že jsem připravená na všechno,ale to co se u porod odehrálo mě teda šokovalo a pár měsícu po porodu jsem jsi říkala že už nikdy proto že jsem měla strach aby dítě neumřelo když Maty měl namále,ale tet už se bojim i o sebe ![]()
Už nikdy u mě stále platí
i když občas zaváhám,tak pak stačí jedna noční mura a zase skončím u toho že nikdy.myslela jsem jsi že jsem připravená na všechno,ale to co se u porod odehrálo mě teda šokovalo a pár měsícu po porodu jsem jsi říkala že už nikdy proto že jsem měla strach aby dítě neumřelo když Maty měl namále,ale tet už se bojim i o sebe ![]()
Už nikdy u mě stále platí
i když občas zaváhám,tak pak stačí jedna noční mura a zase skončím u toho že nikdy.myslela jsem jsi že jsem připravená na všechno,ale to co se u porod odehrálo mě teda šokovalo a pár měsícu po porodu jsem jsi říkala že už nikdy proto že jsem měla strach aby dítě neumřelo když Maty měl namále,ale tet už se bojim i o sebe ![]()
Tak prvni porod byl rychly od prasknuti plodove vody 2 hodiny 40 minut od prvni kontrakce jeste min, ale byl dost narocny, nebot maly byl KP - takze pri porodu jsme si rikala, ze jsme mela zustat bezdetna, ze to take neni spatne. Po porodu jsme si rikala, ze treba za 5 ci vice let dlasi ano, po tydnu jsme si rikala, ze klidne dodrzim ty dva roky co jsme chteli ![]()
No a ted kdyz jsme cekala druhe, tak jsem si rikala, ze to je super, ze to je naposledy
No to jsme si rikala jeste pri porodu a kdyz se maly naordil, tak mi to najendou prislo horzne moc lito, ze uz to proste nikdy nezaziji - tkaze ted bych do dalsiho sla klidne hned
No ale manza rikal, ze uz na to nema fyzicke ani psychicke sily, takze dalsi asi nebude…
Mě se hned po porodu ptala paní doktorka, jestli ode mě taky uslyší,že už nikdy
. Já ji ale ubezpečila,že ne. Od první kontrakce do porodu to bylo 3,5hod a to malá měla téměř 4kg. Nyní už každým dnes očekáváme narození druhého mimi a já se moc těším.
I šestinedělí proběhlo v pořádku,jen jsem malou pořád pozorovala,jestli dost přibývá,kde má jaký pupínek,zda ji není zima - ale snad v normě.
Horší to bylo s těhotenstvím. 4 měsíce několikrát za den zvracení, to už fakt nedám.
Moje kamarádka rodila před 1,5 měsícem 30hod a hned mi volala z porodnice,jak to bylo těžké,ale nádherné,že už se těší na další mimi.
Stojí to za to
![]()
Tak těhotenství naprosto v pohodě…byla jsem pyšná těhulka a bylo mi dobře.Porodu jsem se nebála,spíš na něj vůbec nemyslela a malej byl za 5 hodim venku od prvních kontrakcí…
a druhý den po porodu jsem říkala sestřičkám,že toto bych chtěla zažít ještě jednou---ne ty bolesti,ale pak to „poprvé držet miminko“
Tak prý den po porodu toto ještě neslyšely ![]()
Tak po prvním 17-ti hodinovém porodu s křížovými bolestmi jsem taky prohlásila, že UŽ NIKDY VÍCE.
Nakonec se nikdy více smrsklo na 15let - ovšem nikoli díky mému strachu, ale absencí vhodného druhého vychovatele. A podruhé to i po takové době trvalo od příjezdu do porodnice 2,5h. I když jsem si ke konci říkala: kruci, si nepamatuju, že to tak bolí…, tak to bylo naprosto úžasný a hlavně, jak píše Petra - to první pochování.
Tak ja mela tehotenstvi moc hezke (krom uplnyho zacatku), porod trval asi 12 hod od prvni kontrakce, poslednich par hodin bylo na budku, bolesti do zad a Samula se zasekl, ale odpoledne jak prisly navstevy jsem uz rikala, ze si u druheho necham pichnout epi ![]()
6tinedeli bylo v pohode, spani bylo dostatecne a kojeni slo hezky, jen teda sedet se po siti moc nedalo. Uz kdyz jsem prisla z porodky mi chybelo brisko a tesila se na dalsi prte. (vzdycky jsem chtela 2, ale treba bych po hodne spatnem porodu zmenila nazor - diky bohu jsem nemusela)
Ted je Saminovi 7 mesicu a do 3/4 roku se chceme snazit o dalsi. Snad bude vsechno tak hezky probihat jak ted. (no i kdyz ten porod by mohl byt o neco kratsi
)
První porod stál za prd, ale „už nikdy“ jsem si určitě neříkala (nějak jsem měla pocit, že mi to rození moc nešlo
, takže si vybavuju, jak jsem povídala PA ještě na porodním lůžku, že příště to snad bude lepší, a ona odpovídala, že to tam snad ještě neměli, aby někdo ještě na sále uvažoval o příště
- možná jsem byla trocha mimo, museli mě křísit
).
Když jsem ale v roce syna plánovaně otěhotněla, zabylo mi dost špatně z představy, že budoucí porod je časově blíž než předchozí
a bála jsem se tedy dost celé těhotenství
. Nakonec jsem byla strašně příjemně překvapená, nejhorší vlastně na celém porodu byly nervy, že se to zas potáhne - a ono vůbec ne
.
Myšlenky, že by se mohlo opakovat moje chutné šestinedělí, jsem v pudu sebezáchovy vytěsnila úplně a naštěstí jsem měla pravdu, všechno bylo neuvěřitelně jednodušší a samozřejmé, ani jsem nechtěla věřit, že i tak to jde.
Taky jsem tvrdila UŽ NIKDY! A byla jsem o tom přesvědčená asi tří měsíce. Pak jsem viděla, jak to moje „mimčo“ roste a bylo mi líto, že to tak strašně utíká… Na druhé mimi se do budoucna těším, ale rodit by za mě moh klidně pro tentokrát manžel
![]()
Ale ženské hormony naštěstí pracují spolehlivě a způsobují nějaké „zatmění mozku“ nebo co to je, kdy je ženská přesvědčena, že to vlastně nebylo tak strašné jako to prožívala prvních X měsíců.
Nedávno jsem šla se svou skoro dvouletou dcerou na nákup a u obchodu stála nějaká novopečená maminka, nějací lidé se skláněli nad jejím kočárkem a hýřili poznámkami typu „Ten je nádherný!“ Jeden byl přesvědčený klasicky, že je to celá maminka, další že to teda ani náhodou, že to je stopro celý tatínek. Ale zasmála jsem se na reakci prvorodičky, které se ti dva zeptali „Kdy bude další?“ A ona naprosto rozhodně a přesvědčivě odpověděla: „Už nikdy!“ Tak jsem si vzpomněla na sebe a v duchu si řekla: „To tě přejde, uvidíš…“ ![]()
Si říkám, škoda, že se mimča nedaj koupit v obchoďáku, já bych tam šla určitě
pro druhý.
Páč 5 měsíců blití, hladovění, žízně, omdlívání a 12 kilo dole a naprostá nemohoucnost se aspoň postavit mě srazila někde do hlubin přežívání.
Porod 36 h, raději nepopisuji co vše se dělo, bylo to dost i na mého manžela a to je co říct, aby chlap hrůzou brečel, že umřem.
Po porodu se u mě nastartovala poporodní deprese s následnou léčbou antidep. a koliky našeho maladýho byly chuťovka do 4 měsíce řval 7 h vkuse, nespal atd., zákaz kojení, drahá speciální UM a kapky nám vycucli z všechny rezervy.
Dost dlouho ještě nebudu uvažovat o dalším mimču, za 2 roky se teprve rozhodnu a naplánuju, kdo by případně pohlídal malýho, kdybych zas na 5 měsíců odpadla při těhu a na 5 měsíců po porodu.
Si říkám, že podruhý to snad bude proboha lepší.
no do pordky jsem sla na vyvolani 25,12,2009 takze zazitky cerstve
furt jsem si rikala kdy na me padne ta panika… panika nepadla
ale za tech 12 hodin na sale jsem si nejmin tisickrat rekla ze vice nikdy ani za zlate prase… no zatim jsem podobneho nazoru
ale jak se rika nikdy nerikej nikdy