Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Popřemýšlej o ambulantním porodu, mě 4 dny v porodnici se starším taky bohatě stačily ![]()
Ten nadstandart a vzit si tam partnera ci nekoho je super vec. Jen na to mit nasetreno dopředu..
Ahoj, mám syna 20m, a taky RD 3 roky a chtěla bych to stihnout navázat. Já porodila nakonec bez vyvolávání 41+5, podle MS, takže taky byly tlaky na vyvolání a bála jsem se toho, a dohadovala jsem se s nima. Můj cyklus je delší, to v úvahu nebrali, u příštího těhotenství nahlásím MS o týden později, nechci ten stres už zažít..
A většinou co tak čtu a slýchám, to druhé dítě se hlasí na svět dřív, tak to vyvolávání ani třeba nebude nutné. Pokud to druhé dítě chceš, ale jediná překážka je strach z té nemocnice, můžeš udělat nějaké kroky k tomu, aby jste tam jeli na poslední chvíli a pak byli co nejdříve doma (ambul. porod?) nebo aspoň mít nadstandard a manžela s sebou…
A proc ne partnera k porodu? Ja s tim pocitam tedy jako se samozrejmosti, byl i u prvniho (taky byl vyvolavany). Tak i s nadstandardem pocitam, aby se synem se mnou mohli byt dyl a nemuseli jsme se plahocit po chodbach a maleho sundavat z vypinacu svetel a vytahovat mu hlavu z automatu na susenky
Taky nemam rada samotu, a tak se tomu snazim prizpusobit a v takovemhle rezimu to myslim zvladnu ![]()
Kamarádka měla fakt šílený porod, 6 let opravdu přesvědčivě tvrdila, že už nikdy a teď má 4 měsíční holčičku, která vypochodovala naprosto v pohodě cca za 40 min od začátku kontrakcí. Prej by šla hned rodit znovu:-))))
Vis asi budu oskliva a omlouvam se ale neda mi to. Vse na co myslis si privolas. Strasne jsi myslela na to jak nechces jit na vyvolanh a co byla jsi na nem. Bojis se samoty v nemocnici, vzdyt tam nejsi sama jsi tam s miminkdm? Nebo si zaplat teda nadstandart at za tebou muze kdokoliv kdykoliv. Ja ti jeste povim svuj pribeh.
Vsichni mi rikali, ze budu mit velke miminko, s pritelem nejsme prcci
a ze nemam kupovat tolik malych vecicek ze z toho rychle vyroste. Ja si pevne stala za tim ze ne, ze budu mit malinkate krasne miminko a porad jsem to tvrdila vsem. 16.kvetna se mi narodil syn v 28.tt. Tak a mela jsem to svoje malinkate miminko. Mel 36 cm a 1120g. Vidis jak ta hlava funguje? Nyni jsem rozhodnuta priste rodit ve 40.tt a klidne at mi to treba petkrat vyvolavaji, protoze tu neskutecnou samotu, kdyz nemas ani dite ani bricho si nedokazes predstavit. A nejaky manzel je ti na 2 veci na ho…o a na nic. 61 dni jsem byla sama. Takze jdi obejmout sve dite a bud vdecna za to ze nejsi sama. Protoze ty jsi sama nebyla ja ano. Nic totiz nevyplni samotu, kterou mas kdyz po porodu nemas sve dite u sebe
Takze si trochu srovnej myslenky v hlave. Mysli na to co chces a pokud ti pocit samoty v porodnici nezaplni tve cerste narozene dite, tak to neudela uz nic.
S depresí bych šla k psychologovi, není se za co stydět. Má to spoustu lidí a berou i léky, nikdy byste to do nich ani neřekli, že někam chodí a sami říkají, že kdyby šli dřív ulevilo by se jim dávno. Tak klidně vyhledat, nemusíte to nikomu říkat, že někam chodíte ![]()
@Eliskaxox no já bych to zakladatelce až takhle nenapsala-psychické problémy může mít každý a napsat jí že si za to může sama-no promiň to asi né. Chápu že si si sama prošla těžkým obdobím, ale myslím že je důležité, že si zakladatelka uvědomuje že má strach, že nervy zapracují a že to nezvládne. Podle mě by měla vyhledat psychologa a řešit to sním a až se hodí do pohody tak jít do dalšího miminka. Plně ji rozumím, při prvním jí chyběl manžel-teď už přibude i obava o staršího syna, zda vše dobře dopadne a tak. Bojí se většina ale tady už to sama asi nezvládne.
Nemam s tímto zkušenost, ale napíšu svoji, treba te to nakopne. Ja jsem mela panickou hrůzu z porodnice i druheho porodu, ale kvůli strachu z odloučení od první dcery. Jakmile jsem zjistila, ze je s tatínkem absolutne v pohodě, strašně jsem si to užívala.
Neber to jako děsivě období, zkus na něm najít to pozitivní.
Já bych to úplně tak neviděla, jako Eliskaxox, že si blbej porod přivoláš tim, že už z toho máš předem hrůzu, i když něco na tom asi bude. Já jsem třeba už od dětství měla panickou hrůzu z představy, že bych měla rodit, dokonce jsem si jednu dobu myslela, že radši ani děti mít nebudu, ale pak jsem najednou byla těhotná a všechny obavy byly rázem pryč. Asi to zařídily hormony, ale fakt jsem celý těhotenství proplula bez sebemenší obavy. Realita mě pak trochu zaskočila, protože to bylo horší, než jsem si představovala
. Ale tak týden po porodu už bylo zapomenuto. Každopádně při druhým těhotenství už jsem měla trochu větší respekt, docela jsem se bála. Jenže nakonec nebylo čeho, konec těhotenství se zkomplikoval, absolvovala jsem měsíc pobytu na rizikovým a vše bylo korunováno císařem a následným pobytem mimča na JIRP a JIP. Dodneška toho císaře a všechno, co následovalo, vůbec nemůžu strávit a dala bych cokoliv za normální porod a tradááa, odchod s miminkem domů a běžné radosti a starosti… Dokonce jednou, když jšem šla s malou na kontrolu na neonato a viděla, jak vezou do porodnice na lehátku ječící maminku, tak jsem se přistihla, že jí to normálně závidim!!!
Vim, je to úchylný, ale chci tim jenom říct, že ten porod samozřejmě neni žádná sranda, ale když to dobře dopadne, tak přežít se to prostě dá a výsledek stojí za to!
Vim presne o cem mluvis, mela jsem z toho byt v nemocnici paniku tele tehotenstvi a snila o porodu, kde druhy den pujdu domu (ale kvuli miminku bych to neudelala, neni mad kontrolu doktoru) kazdy me uklidnoval, ze tam nebudu sama, ze prece s miminkem, ale me to neuklidnilo a ty reci, ze si tam odpocinu a doma uz budu muset vsechno sama
nakonec jsem to protrpela opravdu, nepomohlo, ze tam bylo miminko a mila maminka, potaji jsem rvala a rvala a jak jsem zustala na pokoji sama, tak jsem rvala cely den durch, neslo s tim nic delat, doma, i kdyz muz nebyl doma ani den, mi bylo lip!!!
a tobe budou za dalsi mimi taky
ale chapu tve pocity 
ale musim rict, ze bych do druheho sla, ty chvile v nemocnici mi za dceru staly