Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Úzkost, nutkavé myšlenky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
25.5.18 14:58
Navic
Hlavne si pak rikam, ze tohle prece nemuze zdravej clovek udleat, i kdyz nechce ublizit, co myslite?
- Citovat
- Upravit
25.5.18 15:19
Můj doktor to nazývá vtíravá myšlenka, je to součást úzkostných poruch. Skutečně to neznamená, že bys něco takového chtělo udělat. Naopak to znamená přesný opak, jelikož tě to tak vyděsilo, že máš pud sebezáchovy a něčeho takového nejsi schopna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 15:24
Ne, tohle normalne zdravej clovek nedela. Mas problem. Dobry je ze si to uvedomujes a chces resit. Mela bys byt v peci psychiatra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 15:31
@Emimin7 píše:
Můj doktor to nazývá vtíravá myšlenka, je to součást úzkostných poruch. Skutečně to neznamená, že bys něco takového chtělo udělat. Naopak to znamená přesný opak, jelikož tě to tak vyděsilo, že máš pud sebezáchovy a něčeho takového nejsi schopna.
Ja vim, ze bych toho nebyla schopna, tak nechapu, proc jsem zkousela nejaky pocit, to me ted mrzi nejvic.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 15:35
@hapolda píše:
Ne, tohle normalne zdravej clovek nedela. Mas problem. Dobry je ze si to uvedomujes a chces resit. Mela bys byt v peci psychiatra
Psychiatr mi pouze napise prasky, toho uz jsem zkousela a to nechci. Rozhodne uz to nikdy neudelam, tim si jsem jista. Jednou jsem si to zkusila a vickrat nechci. Psycholozka rikala, ze blazen nejsem, tak alespon tak 
ale fakt me to hodne mrzi.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 16:06
Měla jsem po porodu podobne stavy. Predstavovala jsem si jak budu mlátit dceru palickou na maso a nebo ji riznu do krku. Ještě ted z toho mam husi kůži. Schovávala jsem před sebou nůž a dlouho naklepavala maso jen pěstí. Zmizelo to díky bohu někdy 4 měsíce po porodu. Nikdy nezapomenu na tu strašnou úzkost a sebeobviňování. Bylo mi strašně, bála jsem se těch myšlenek. Ale nikdy!!! bych dceři neublížila!!! Byly to jen odporné a vtíravé myšlenky. Dodnes nesnesu, kdyz jí můj otec lehtá a dělá jí pod krkem „řízi, řízi“' Pokaždé se z toho oklepu. Naštěstí po druhém porodu se to neopakovalo. Teď je to poprvé co se s tím někomu svěřuji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 16:43
No to je šílený teda 
jako taky stojim na balkone, a kdyz ke me mala přiběhne tak si představím, neco jako, ze se otocim a ona by spadla dolu.Ale to si jenom predstavim neco, co nechci aby se stalo.Ze mam děsný strach.Ale ,ze by me napadli tyhle veci, ze ji dam nuz ke krku a ze bych ji chtela zabit, to fakt ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 18:07
Byt v Norsku tak uz ti dite vzal Barnevernet. Davala bych si pozor co pisu na verejny server
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 18:11
@Detsa píše:
To, co popisujes, se zda jako nutkave nrchtene myšlenky - obsese. Jsou charakteristické tim, ze cim víc se jim bránis, tím jsou více intenzivní a naléhave pro tebe. Skutečnost je taková, ze že člověk obsesi nikdy zcela nepodlehne, ale strach z jejich možných následků může ovlivnit hodně.
Musíš si uvědomit, ze jsi to ty, kdo vyhodnocuje své myšlenky a co udelas. To, cos udelala bylo jen tvé ujištění, ze bys to skutecne nikdy neudelala. Byl to jen obranný mechanisnus na tvé úzkostí, protože si tomu nechtěla uvěřit, ze bys to udelala. A skutečně si měla pravdu. Teď uz jsi ty i syn v bezpečí, nemas si co vycitat. Je to normální
Dekuju, to mi moc pomohlo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 18:14
@Anonymní píše:
Měla jsem po porodu podobne stavy. Predstavovala jsem si jak budu mlátit dceru palickou na maso a nebo ji riznu do krku. Ještě ted z toho mam husi kůži. Schovávala jsem před sebou nůž a dlouho naklepavala maso jen pěstí. Zmizelo to díky bohu někdy 4 měsíce po porodu. Nikdy nezapomenu na tu strašnou úzkost a sebeobviňování. Bylo mi strašně, bála jsem se těch myšlenek. Ale nikdy!!! bych dceři neublížila!!! Byly to jen odporné a vtíravé myšlenky. Dodnes nesnesu, kdyz jí můj otec lehtá a dělá jí pod krkem „řízi, řízi“' Pokaždé se z toho oklepu. Naštěstí po druhém porodu se to neopakovalo. Teď je to poprvé co se s tím někomu svěřuji.
Presne, taky bych mu neublizila, je to me nejvetsi stesti, proto me i trapi, ze jsem zkousela ten pocit, nejake hranice. Dekuju moc za svereni.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 18:16
@Anonymní píše:
To mam obcas taky. Musis to prekonat a myslenky zahnat
Myslenky uz jsou davno zahnane, jen me trapi, ze jsem vubec zkousela nejakej pocit, nejaky hranice. A prave proto mi i pomaha o tom mluvit a hledat nekoho ze stejnymi zkusenostmi.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 19:52
Neřeš to Ty myšlenky si připust, protože když se jim budeš bránit, tak tě budou otravovat ještě víc. Taky jsem tím trpěla, chodila jsem k psychiatrovi a psychologovi. Koupila si knížku od J. Praška a moc mi to pomohlo, už mám 15 let klid a když najednou přijde nějaká ošklivá myšlenka, tak si řeknu OCD a jedu dál
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 19:54
A naopak, psyciatři tohle zkoušení hranic používají k léčbe…V knížce jsem se dočetla, že kluka, který se bál, že ublíží tátovi tak postupně „dotlačili“k tomu, vzít si do ruky nůž aby viděl, že se nic nestane
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobry den, chci vam popsat, co se mi stalo a moc by se mi ulevilo, kdyby se nasel nekdo ze stejnym zazitkem. Da se odpovidat anonymne, tak se nebojte.
V patek 18.5. mi prisel balik, tak jsem si vzala do ruky nuz a jak jse videla sveho syna (20mes.), tak me napadla hrozna vidina, jak mu ten nuz davam po krk a… Byl to mzik, ale me to tak vykolejilo, ze jsem tri dny nemohla jist, klepala se a porad si to prehravala pred ocima. Ted uz vim, ze takovy osklivy veci se obcas stanou, kamaradka mi rikala, jak mela vidinu, ze dceru hazi z okna, pritelovi se pry zase jednou stalo, ze krajel maso a napadlo ho, ze do me ten nuz pichne. Tu vidinu uz pred ocima nemam.
Co je ale pro me nejhorsi, jak jsem si to porad prehrala, klepala se z toho a nedokazala na to prestat myslet, tak jsem v pondeli rano vzal nuz a synovi ho prilozila ke krku. Rozumejte, v zadnem pripade bych mu nedokazala ublizit, miluju ho celym svym srdcem, ale jak jsem byla hotova z ty myslenky, tak jsem asi potrebovala zazit ten pocit, aby se mi to v hlave prestalo prehravat. No ale tim jsem se vyschizovala jeste vic. Volala jsem do nemocnice na ambulantni psychologii, kde mi psycholozka rekla, ze jsem si potrebovala vyzkouset nejake hranice, objednat me ale nemohla, tak me odkazala na jinou, ke ktery jsem sla, ale extra mi nepomohla od vycitek, spis resila vsechno obecne. Ten den mi jeste v nemocnici psychiatricka doporucila guajacuran, coz mi pomohlo od uzkosti a urovnalo trochu myslenky. Mela jsem ho brat sedm dni, ale mela jsem ho jen to odpoledne a druhy den rano. Za prve jsem po tom byla jak prastena palici a nechci to do sebe rvat pri kojeni a za druhe my to pomohlo si rychle srovnat myslenky a uz jsem nemela ty vyjevy.
Nejhorsi je, ze se ale nedokazu zbavit vycitek a depresi z toho co jsem udelala. Prijde mi to tak hrozny, neodpustitelny. Kdyz mam svetlejsi chvilku, tak se utesuju tim, ze ublizit jsem mu nechtela, jensi na sebe udelala psycho teror kvuli jedne osklive myslence. Pritel vse vi a sam mi rika, at uz na to nemyslim, ze se to stalo a jedeme dal, ale je to tak tezke.
Stalo se nekomu neco podobneho? Moc dekuji za rady.