Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Úzkostlivé dítě, co dělat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.4.17 06:37
Mám pětiletou, tedy skoro už šestiletou a pomohla kuchyňská minutka. Když někam jedu, typicky vyzvednout sourozence z kroužku nebo pro něco do obchodu na skok, nastavím to na 20 minut. Stačilo párkrát, pokaždé jsem chválila. I když jsem ji našla v slzách, tak jsem pochválila, že nevylezla na chodbu.Pak jsem pochválila, že nebrečela. Teď už je skoro dobrá a myslím, že si i hraje, když jsem pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.22 08:13
Hezký den, mám citlivého a úzkostného syna. Zitra mu bude 8. Co ostatní děti neřeší, on ano. Bojí se testů ve škole, i když vše umí. Nevěří si. Já byla to samé, až teprve loni jsem si řekla dost. Tudíž spoustu věcí má odkoukaných ode mě. Přemýšlím, jak docílit toho, aby se v životě tolik nebál a nestresoval. Poradí prosím někdo? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.22 08:27
Posilovat sebevědomí. Ale ne jen pochvalami a,,šikulkováním", ale ideálně najít koníček, který ho bude bavit a bude v něm dobrý. Když uvidí úspěchy, bude si víc věřit a postupně ta úzkost půjde víc a víc do ústraní. Jedna moje dcera byla hodně úzkostná, takže vím o čem mluvím. Z koktavé ustrašené holčičky je oblíbená sebevědomá slečna. Ale my začali v jejích asi 4 letech (hlavně kvůli tomu koktání), teď jí bude skoro 9 let. A je to práce na delší dobu a chce to změnit přístup, ono to pak půjde samo. Nečekejte za týden sebejistého týpka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.22 08:33
@bjetuschka Ano, to nečekám, vím, že je to běh na dlouhou trať. Jsou to i geny. Taky vím, jak jsem se s tím natrápila já. Děkuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.22 09:05
@Awea terapie pro vás i pro syna…může být rodinná. O partnerovi nepíšete. Terapeut pořadí s výchovou a s podporou synova sebevědomí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.22 09:39
Ja jsem spis drsnejsi, i kdyz nerekla bych, ze necitliva. Mam starsi dceru neurotictejsi, hodne veci resi. Mam pocit, ze vzdycky kdyz jsme se v tom moc „patlali“, bylo to leda horsi, pomaha ji vysvetlit, ze ja taky mam obcas z neceho strach (spis nez opakovani toho, ze se nema ceho bat - presne to „sikulkovani“), taky delam chyby - a kdyz uz neco zvoru, jeste ji na to pro jistotu upozornim, aby videla, ze se tak moc nestalo. Nechavam ji vybrecet, kdyz brecet chce, nesnazim se ji uklidnit, ze nema proc brecet - protoze verim, ze ma, jinak by nebrecela (ale taky se mi uz stalo, ze mi ujely nervy, nejsme stroje - clovek ale dela, co muze). Taky se snazim vsechny sve deti naucit, ze uspech neni zadarmo a ze neco fakt umet stoji nejake usili. Ze pokud tomu to usili venovaly, neni zadny vysledek neuspech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.22 12:32
@Awea píše:
@bjetuschka Ano, to nečekám, vím, že je to běh na dlouhou trať. Jsou to i geny. Taky vím, jak jsem se s tím natrápila já. Děkuji
Drzim palce vám oběma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.22 13:34
@Hobitka Taky mám dojem, že když se v tom moc patláme, je to horší. Já ani nevěděla, že mám vlastně celý život strachy, tudíž úzkosti, že to není normální. Byla jsem v tom zvyklá, takže je to těžké no 
Ta poslední věta se mi líbí. Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
