Úzkostlivé dítě, co dělat
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Bohuzel neporadim.
Jen mi to neda napsat, jak se mi vrátily vzpominky, kdyz me mama jako malou
nechavala samotnou doma, kdyz jsem usnula. Sla do kramu nebo do dneska vlastne
nevim kam. Ale nekolikrat jsem se vzbudila sama v byte a behala a s brekem
hledala a volala maminku. Kdyz to trvalo delsi dobu, tak jsem se kolikrat
i pozvracela od nervu a sedela zhroucena na zemi.
Pak jsem i jako vetsi mela velky problem zustavat doma sama.
Coz tedy neni Vas pripad… ale mne se to uplne vrátilo po
preceteni dotazu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Dostala vařečkou za co? že se tak bojí? Asi bych se poradila s odborníkem, jak dceři pomoct. Každopádně nevidím důvod ji za to trestat..nedělá to schválně.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Dát úzkostlivému dítěti vařečkou je teda řešení. Chápu, že to musí být o nervy, ale tím se to může jen zhoršit. Pokud je až tak závislá a úzkostná, zkusila bych se třeba poradit u psychologa, pokud nepomůže, tak nějaké alternativní metody. Napadá mě kineziologie, co já vím.
Třeba z toho brzy vyroste, snad jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jako chápu, že je to o nervy a holka je už „velká“ nicméně agresí se ta úzkost nevyřeší. Pokud nemůžete najít příčinu, obraťte se na dětského psychologa. Já bych to určitě zkusila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Určitě dětského psychologa bych navštívila. Nemá dcerka nějakou diagnózu? Musí to být o nervy, to věřím, ale bitím tomu asi nepomůžeš a jen jí tím můžeš zadělat na nějaký psychický problém. Přijde mi to, že je na tobě prostě nezdravě závislá. Zkus toho psychologa, za to nic nedáš a aspoň ti poradí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Sousedka měla taky hodně úzkostlivou dceru, ale bylo to výchovou, nevedli
jí k samostatnosti udělali z ní bulíka a pak se divili 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@ka2ka píše:
Sousedka měla taky hodně úzkostlivou dceru, ale bylo to výchovou, nevedli jí k samostatnosti udělali z ní bulíka a pak se divili
Já teda asi nezdravě hodně trávím s dcerou čas. Těžko říct. Zkusím toho psychiatra
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Když jsem byla malá tak jsem taky měla pořád strach, že mě naši
někde nechají. Ale nebylo to teda tak vyhrocené jako u vás. Bála jsem se
když mě nechali třeba čekat s vozíkem v obchodě a odskočili pro něco
do jiného regálu, když pro mě taťka přišel do družiny o 5 minut
později bylo zle. Nebo si pamatuju, že asi jako pětiletá jsem chtěla svézt
na kolotoči a mamka mi říkala, že mi to zaplatí, ale musím jít na ten
kolotoč sama a já jsem se prý rozbrečela, že netrefím pak domů. Prostě
jsme myslela, že se seberou a odejdou 
… Naši mi přísahali, že mě fakt nikdy
nikde nenechali a ani já si nepamatuju, že bych někde zůstala, takže vůbec
netuším kde se ten strach vzal 
.. Každopádně čím jsem byla starší, tím
ten strach byl menší a menší a teď jsem dospělá a žádný trauma z toho
nemám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Kikuška90 V 5 bych
to ještě pochopila, ale skoro v 8 letech mi to připadá už moc 
Já byla to stejné, asi se to dědí 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Nic si z toho nedelejte, me by teda taky uz ujely nervy, chapu, ze uz to muselo byt otravne. Ale holcicky mi je lito, melo by se to asi fakt resit s odbornikem, normalni to asi neni. A to je takova posledni dobou nebo vzdycky? Nevystrasil ji nekdo treba tim, ze bude muset byt bez vas, az budete v porodnici? Kolegyne rekla vnucce, ze kdykoliv muze prijit spinkat k ni, az se bratricek narodi a a ona to pochopila tak, ze az se narodi, tak uz nemuze byt doma u maminky a taky hrozne vyvadela, nez na to dosli a nez ji to vysvetlili…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Kikuška90 V 5 bych to ještě pochopila, ale skoro v 8 letech mi to připadá už moc
No ale jak píšu, drželo mě to určitě celej první stupeň na základce
kdy jsem chodila do družiny. Do teď si pamatuju jak jsem tam brečela, když
naši nepřišli přesně v tolik kolik řekli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Kikuška90 V 5 bych to ještě pochopila, ale skoro v 8 letech mi to připadá už moc
Dědičné vlivy tam být asi můžou. No vidíš, chudák to má tobě, tak
ji za to přece nemůžeš bít.
Kdy tě to přešlo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
V takové fázi bych už dítě dávno objednala k psychologovi. Kamarádka to měla podobně, hlavně s prvním klukem. A myslím, že má se ho to drželo dost dlouho, sna d do šesté sedmé třídy! Právě že chodila k psychologovi s ním, a hlavně, snažila se spoustu věcí přecházet v klidu, ikdyž to bylo na palici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Určitě netrestat. Ona to přeci nedělá schválně 
Akorát jsi ji tu její malou dušičku ještě
víc zlomila. Navstivte psychologa. Proboha ji za to ale netrestejte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Jak naucit dite bez plen na noc? :( prosim o radu
- Krmení - 14 měsíční dítě
- Neurofibromatóza u 18m dítěte
- Už jsem v koncích (dítě 2,5 roku)
- Nezvládla jsem vztek dítěte
- Kolik tekutin vypije vaše dítě v 1,5 letech?
- Prdíky u ročního dítěte?
- Vyživovací povinnost, studentka s dítětem
Ahoj maminy,
právě mi ujeli nervy a dcera dostala vařečkou. V září ji bude 8 let a je přehnaně úzkostlivá. Nemůžu ji nechat v autě a odběhnout si např. na záchod. Do školy musím přijít max do půl 5.Minutu po půl už brečí. Večer mi říká stokrát dobrou noc a asi pětkrát mě přijde zkontrolovat. V hospodě jdu na záchod a hned se ptá, kde je maminka. Dokáže přespat u babiček, ale musí u ní prostě někdo být. Nesmí být sama.
Pořád se mě ptá, jestli nikam neodejdu. Nikdy jsem ji nenechala doma samotnou. Jít s košem doprovází desetkrát ujištění, že hned příjdu. Kdy příjdeš? Hned příjdeš? Jdeš k té popelnici za rohem? A opravdu hned příjdeš? Než stihnu dojít, už stojí na chodbě neoblečená kde jsem. Dělá to už déle, ale poslední měsíc, dva je to extrém..nic zvláštního se za tu dobu nestalo.Ted jsme byli na víkend pryč a potřebovali jsme s manželem oba na záchod po stnídani. Řekla jsem ji, at zůstane u kabelky, že jsou tam peníze. No nechtěla mě pustit. Nakonec jsem šla, ale nenechala mě se ani utřít a už brečela na chodbě, že má hrozné čůrání(je dost chytrá, neřekne že mě jde zkonstrolovat, vymluví se vždy na něco jiného)
Prosím, zažil to někdo? Jsem na konci sil
Snažila jsem se furt po dobrém, ale jsem
v 6. měsíci a jsem už vytočená. Malá se na brášku těší