Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Úzkostné stavy z tchýně a rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.5.13 12:19
Zakladatelko, opri se do toho, cim pozdeji, tim to pujde hure - daji ji neco, s cim zasadne nesouhlasis? Fajn, uz bych jim malou nenechala o samote.
Nevrati se ve stanovenou hodinu? Fajn, prochazka byla naposledy.
Budou mit na me narazky a JA se s nimi citim neprijemne? Omezime styky…
A opravdu bych si stala za svym, od manzela bych prinejmensim pozadovala pochopeni!!! Kdyz uz ne poradne zastani…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.5.13 12:23
Já tohle znám, mé první děti mi tchýně dokonce s pomocí manžela vzala, nedovolila je vzít na pohřeb v mé původní rodině, křičela na mne na vesnici, pomlouvala, že děti týrám, pomlouvala mé rodiče a já měl stejné stavy bušení srdce a ochromujícího strachu.
Nyní se tchýni vyhýbám, jak jen to jde. Velké děti si od ní také udržují odstup, nejmenší se jí bojí. Všichni cítí, jak by rda druhými manipulovala, ale to lze zamezit jedině omezením styku s ní. Podotýkám, že tchýně je závislá na prostředí, kde žijeme my(v tomto místě prožila své mládí),postavili jsme si dům na svém pozemku, který však bohužel patřil dříve jejímu otci(manželovu dědečkovi)a který nárokuje sobě s tím, že nikdy neviděla žádný papír, že by to tu jí nepatřilo. Necháváme ji. Jezdí sem denně a vládne si na dvoře, k nám si chodí do garáže pro vodu. Domů mi chodila jen tehdy, když jsem tu nebyla. Zamezila jsem tomu tím, že jsem si zamkla vnitřní dveře, takže do sklepa může, ale do bytu se už nedostane a nemůže mi prolízat naše osobní věci. Venku ji pozdravím a mizím, nechci s ní mít už nic společného. Děti k ní stejně ani nechtějí. Jí nejde o děti nebo o nějaký vztah s námi, ale o místo jejího narození o nadvládu na tomto místě. Nechci s tím mít nic společného, nechci žít její minulostí, mám svůj život a svoji rodinu a je to jediné možné řešení jakéhokoliv vztahu s ní.
Jo a manžel sám po čase přijde na to, jak se věci mají, pokud není anebo nechce být slepý a hluchý. Takovíto lidé jsou nepřátelští vpodstatě ke všem a žijí v samotě, která je dělá zlostnějšími a plnými nenávisti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.5.13 12:36
Ahoj, úzkostné stavy z tchýně mám také. Od té doby, co se narodila malá.
Pořád samý rady, neustálý telefonáty. 
když jsem byla v porodnici, tak mi denně volala, třeba i 5× denně!!! To ani moje mama tahkle nevolala. Takže nyní je to tak, že k ní jezdíme, tak jednou za 3týdny - měsíc. P.
- Citovat
- Upravit
6.5.13 12:37
Vi o tom vsem manzel? Jestli ne, rychle mu to vse povez, jinak mu napovidaji, ze jsi ta spatna ty a primej ho, at se za tebe postavi, a to razne! Jedine tak se treba stahnou, jinak z tebe bude za chvili uzlik nervu a to bys jim jen nahravala! Moc drzim palce a preji pevne nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.13 12:56
To zní hrozně. Promluv si vážně s manželem, pokud je to rozumný člověk, musí pochopit, že takhle to dál nejde. Tchyni a ostatní příbuzné je třeba poslat do patřičných mezí. Neboj se být v komunikaci s nimi i trošku tvrdší, to, co popisuješ, je opravdu už moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.13 13:07
Ahojky, já měla něco podobného… Moje babička, máma, tchýně všechno věděly nejlíp a já všechno dělala špatně… Nechala jsem po sobě dupat tak dlouho až jsem nakonec zkončila na práškách… Pak se ve mě něco zlomilo a dopadlo to tak, že mojí mámu a babičku už jsem neviděla tři roky a neudržeme vůbec žádný kontakt a tchýni jsem jasně řekla, že je to moje dítě a já si ho budu vychovávat a starat se o něj jak já uznám za vhodný… A že když udělám chybu, tak se v ní poplácám já a ne ona, takže pokud chce vidět vnoučata, tak bude respektovat naší výchovu a naše pravidla… Sice to zkončilo tak, že z rodiny z mojí strany mi nezbyl vůbec nikdo ale když si vzpomenu zpětně na to jak jsem se cítila, když jsme byli v kontaktu, tak si říkám, že bez nich je mi líp, než mi bylo kdykoliv předtím… U mě doslova platí, že méně je opravdu někdy více 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
luciášice
6.5.13 13:09
@Tomata píše:
Je to naprosto jednoduchý. Moje dítě, moje výchova! pokud se to někomu nelíbí ať mi pr.del políbí.
S těmi úzkostmi si za to můžeš sama, ničíš si zdraví a hysterčíš místo toho, aby sis to s nimi vyříkala. Když mi nezvednou telefon jednou, varuji je, že takhle to nejde, pokud podruhé, nechám je vydusit a malou jim třeba měsíc nepůjčím, aby pochopili, že to myslím vážně…Však ono jim to dojde;) Prostě to vyřešit, jasně, na rovinu, někdy tvrdě, ale V KLIDU 
Sice chápu, že ti to, jak se chovají vadí, ale na úzkosti a psychiatra to fakt není 
Jo, říká se, že by to měl řešit chlap a je to pravda, ale někdy je potřeba, aby zasáhla i snacha a řekla natvrdo, jak se bude zacházet s jejím dítětem. Především když chlap je mamánek nebo ho jeho rodina nebere moc vážně.
- Citovat
- Upravit
6.5.13 13:19
Ach jo.My babičky jsme v tomto období fakt hrozné/vlastní zkušenost/ Asi se v nás zbouří nějaké zapomenuté hormony mateřství a nabydeme pocit, že bez nás a našich rad a pomoci to nepůjde. Nesmí to ale překročit hranice, které ty jsi určíš. Přitom to nemusí být špatná ženská, jen tak trochu více aktivní. Zkus ji říct s úsměvem…ale babičko, já to fakt zvádám, a když nebudu vědět co, se Vás zeptám..nebo tak nějak v tom smlysnu, ale s tónem úsměvu, ten totiž zmůže mnohem víc, než odseknutí či hádka. Pokud to nezabere vidím to na vážnou rozpravu. Jinak si zničíte vztah, který do budoucna se může oboustraně" hodit".Přeji trpělivost a dobré pořízení..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.5.13 15:27
Ahoj holky, děkuju moc za názory, určitě si z nich vezmu hodně a budu se snažit. Můj přítel se mě ještě u nich ani jednou nezastal, protože se jich bojí. Zkoušela jsem už několikrát sním o tom mluvit ale dopadlo to vždycky stejně a to že řeším hovadiny a že mě pořád něco vadí a podobné argumenty. Vážně mě to štve.
- Citovat
- Upravit
6.5.13 15:37
Vrátit mi dítě místo po hodině po pěti, tak jim už dítě nikdy nesvěřím. 
@beatabea Jak kdybys psala o té mé. Ještě teď vidím, jak chová malou a nazvala se maminkou. 
pro mě dost nepříjemný zážitek, když jsem byla týden po porodu. 
A ty rady, které dávala celé dny!! Dcera brečela hlady, ale babička jí chtěla mít u sebe a tak říkala, jak to hlad není, že by to poznala a pomalu jsem jí musela z náruče vyrvat… Byly to mé nejhorší zážitky a zkušenosti v životě. Od té doby šel můj vztah k ní na bod mrazu. Nedokážu se přes to přenést, i když se hodně snažím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.13 15:38
Jestli nemáš zastání, budeš to mít hodně těžké. Hodně síly!. Jak já říkám: Jestli my dva někdy půjdeme od sebe, bude to vina tchýně. A kdybych neměla zastání, tak to tak i je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ariadne
6.5.13 15:55
Jestli nemáš zastání u přítele, tak to je špatné a budeš se s tím muset teda poprat sama. Nebála bych se říct ne a pokud by to bylo nutné, byla bych nepříjemná a hlavně důsledná.
Tzn. nevrátí včas dítě, vysvětlit jim to a příště nedat, dávají špatné jídlo? buď neustále dohlížet na návštěvě, co dítě jí a nedat se zlanařit, že to přece nevadí. Když to dojde do extrému a ony jako dospělé svéprávné osoby nepochopí, tak holt omezit kontakt.
- Citovat
- Upravit
6.5.13 16:10
Souhlasím s tím, že si za svoje stavy můžeš sama. Víš, co ti vadí, kde je chyba, tak proč to nevyřešíš? Je tak těžké po takové „vycházce“ říct, že když nejsou schopni respektovat tvoji dobu, dobu matky, tak že se na ně nemůžeš spolehnout, copak nemáš pusu, aby sis to vyřešila? Jméno, oblečení jde, ale z toho dalšího se míníš hroutit? Proč? 
Na chlapa bych se až tak být tebou nespoléhala. On to nevidí jako matka, jako žena, jako ty, navíc jde o střet zájmů - o jeho rodiče, o to, že oni tak kolikrát nepřemýšlí. Na něco se cítíš být dospělá - mateřství, na něco ne. I tohle k tomu patří. Bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.13 18:41
A takových příspěvků jsou tu mraky.
Nezlob se na mě, ale proč si pořizuješ dítě, když nejsi schopná mít vlastní rodinu, bojovat za ni, bojíš se ostatních, přijde mi, jako by jsi byla nesvéprávná.
Pane bože, bude to přece tak, jak chceš Ty! Jsi matka! Dítě je Tvoje!
Ty rozhoduješ, co mu oblíkneš, jestli jim dítě půjčíš na procházku, co bude jíst!
To jim to neumíš říct? Ukázat? Kolik Ti je roků!!!
Okamžitě bych se s rodinou přestala stýkat, minimálně proto, abych jim ukázala, že se jich nebojíš. A pokud by Tě nezačli respektovat, nestýkal bych se dál.
Manžel/přítel by mě nezastavil. Nestojí při mě a při dítěti? Tak má smůlu. O dítěti rozhoduju já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.13 18:56
@pupyk píše:
Manžel/přítel by mě nezastavil. Nestojí při mě a při dítěti? Tak má smůlu. O dítěti rozhoduju já.
Jen taková drobnost, o dítěti rozhodují oba rodiče, nikoliv jen matka… ač si to některé myslí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
