Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V nouzi poznáš přítele?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
11.11.22 09:02
Zakladatelka
Ještě dodám, že jsem nechtěla žádný peníze apod. Chtěla jsem jen slyšet nějaký slova podpory. To bylo všechno o co mi šlo.
- Citovat
- Upravit
11.11.22 09:04
Nebyla bych tak přísná. Ono jestli se ti hroutí všechno, tak tam možná každá rada drahá a člověk opravdu nemůže říct víc než „to bude dobrý“ 
Jestli i tvá vlastní sestra říká, že to mohlo být horší a budeš oukej, tak nebereš si jen ten problém moc, respektive víc než to opravdu je?
Těžko říct, když neznám pozadí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.22 09:07
No podívej, ono se říká v nouzi poznáš přítele, a taky se říká co tě napálí to nehas.
Není to třeba téma, že se třikrát za rok rozejdeš s klukem a ostatní to už nebaví probírat?
Ono v závěru, si stejně člověk musí pomoci sám, ale občas se z toho potřebuje vykecat, tak máma je jenom jedna,) aspoň si ji budeš vážit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.22 09:08
@Anonymní píše:
Ještě dodám, že jsem nechtěla žádný peníze apod. Chtěla jsem jen slyšet nějaký slova podpory. To bylo všechno o co mi šlo.
Ono když člověk něco potřebuje, bývá nejjednodušší si o to prostě říct, neočekávat že se někdo dovtípí.
Prostě zavolat kámošce a říct, že potřebuješ pokecat a obejmout 
A ano, v průšvihu se přátelé třídí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Birds
11.11.22 09:11
Ahojky… chápu tě. Ráda bych ti napsala soukromou zprávu, protože svou reakci tu nechci ventilovat, ale nevím jak, když jsi Anonymní (a ještě jsem SZ zatím nikomu nepsala, tak úplně nevím).
Tak mi kdyžtak napiš… 
- Citovat
- Upravit
11.11.22 09:12
@Mar__tanka1983 píše:
Ono když člověk něco potřebuje, bývá nejjednodušší si o to prostě říct, neočekávat že se někdo dovtípí.
Prostě zavolat kámošce a říct, že potřebuješ pokecat a obejmout
A ano, v průšvihu se přátelé třídí.
Jj, plno jich rádo přijme v nouzi pomoc, ale pak to někteří občas zapomínají vracet, když je ten druhý rozstřelený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.22 09:14
@Anonymní píše:
Ahoj,v posledních týdnech se mi hroutí úplně všechno. Práce, vztah, bydlení (děti ještě naštěstí nemám). Bohužel jsem skrz své problémy zjistila, že moji kamarádi stojí za prd. Nikdy jsem si na nic nestěžovala, vždy jsem všechny vyslechla, pomohla. Když jsem chtěla v tomto těžkém období pomoc, tak jsem zjistila, že moje kamarádky moje problémy vlastně vůbec nezajímají. Všechny reagovaly stejně, že to bude v pohodě a dál se se mnou nechtěly bavit. Od té doby mě ani samy nekontaktují, protože byly zvyklé, že jsem byla ta optimistická, vyrovnaná a s ničím neotravovala. To mi přitížilo ještě víc, protože jsou to několikaleté kamarádky a já si opravdu nikdy na nic nestěžovala. Jediný, kdo mě podržel a skutečně se o mě zajímá je moje mamka.
No já brečela tak 3× do roka, teď jsem tak vydeptaná a unavená, že brečím několikrát denně. Přitom stačilo, aby mě alespoň jeden člověk vyjma mé mamky podržel.
Mám hrozné stavy, kdy mám chuť všechno opustit a odstěhovat se někam daleko, nechat všechno za mnou.
Jsem znechucená a naštvaná prakticky na všechny. Nikdy mi nedošlo, že jsem na všechno sama a zajímá se o mě jen moje mamka a přijde mi to hrozně depresivní. Hlavně kvůli tomu, že já jsem ochotná pomáhat i cizím lidem, jsem hodně empatická. A teď si připadám jak blbec, že jsem poslouchala hodiny svoje “kamarádky” mluvit a ony mě nejsou schopné vyslechnout. Mám starší sestru, ta reagovala stylem, že by to mohlo být horší a budu okay, taky žádná podpora.
Vůbec nevím, co mám dělat. Máte někdo podobnou zkušenost? Pomůže přestěhování, navázání nových kontaktů, návštěva odborníka? Nikdy jsem tohle za celých 25 let řešit nemusela.
Kdyz jsem resila problemy se svoji schizofrenickou, tak jsem na to byla uplne sama, kuratorka, policie, diagnostak, vychovnak, psychiatrie, lecebna, nasim jsem to vetsinou tajila, brecela jsem sama ve tme, kdyz me zmlatila a ja musela na policii, pak psychiatrie kde mi jen rekli, ze dokud me nezabije tak to resit nemohou kdyz to resit ona sama nechce, nastesti kdyz mi pri psycho atace zdemolovala pokoj tak ji odvezla za asistence policie rychla a prijmuli ji, a doktor..ta uz tady mela davno byt, na co jste cekala, slo vam o zivot..vtipne fakt. Takze zakladatelko bud rada, ze mas oporu alespon v mamce nekdo nema nikoho. A ver ze muze byt daleko hur. Doba je tezka a lide maji problemy sami s sebou a to i kamaradi a nemaji kapacity uz resit asi dalsi.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.11.22 09:17
@Mar__tanka1983 ne, moje sestra se vždycky zajímala jen o sebe. Bydlím s přítelem v jeho bytě, rozpadá se nám vztah kvůli němu. Takže se připravuju na přestěhování a skrz to nemůžu opustit práci, kterou nemám ráda.
Za chvilku jsou Vánoce, nikdo se o mě nezajímá, přijde vám, že je to malý důvod k tomu být psychicky na dně?
- Citovat
- Upravit
11.11.22 09:18
Je možné, že zatím vůbec nepochopili, jak špatně ti je? Pokud jsi byla ta, co (si) všechno vyřeší a všechno zvládá, a ta aktivní, chvilku bude trvat, než se změní „konstalace“. Jestli tě to moc nevysiluje, normálně se jim ozývej se žádostí o konkrétní pomoc, pokud potřebuješ, nebo jen pro vypovídání.
To, že je to samo netrkne, není až tak překvapivé. Horší by samozřejmě bylo, kdyby přímo odmítali s tebou mluvit, aspoň něco menšího pro tebe udělat atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.22 09:18
@jenom_chlap jsem několik let ve vztahu, v životě jsme se nerozešli ani jsem si na něj nestěžovala
- Citovat
- Upravit
11.11.22 09:19
Pokud se chceš vyovídat a oni ti říkají, abys o tom nemluvila apod.,tak to je špatně. Ale ti kteří to neříkají, tak možná jen neví, co by měli říct. S nimi bych zkusila o tom mluvit, říct jim svoje pocity. Že ty se snažíš být vždy oporou a oni se s tebou baví, když jsi happy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.22 09:22
V době, kdy jsem se rozváděla, mě podpořila pouze moje máma a jedna jediná kamarádka (bohužel bydlí daleko, takže jsme ani na kafe nemohly zajít). Ostatní lidé z mého okolí (sourozenci, práce) s mým krokem nesouhlasili, takže mě ani nijak nepodpořili. V práci byla moje nadřízená navíc na straně mého exmanžela, takže mi to dávala pěkně vyžrat. Rozumím tvému zklamání. Ale máma tě chápe a stojí při tobě a to je důležité. 
- Citovat
- Upravit
11.11.22 09:22
@Anonymní píše:
Kdyz jsem resila problemy se svoji schizofrenickou, tak jsem na to byla uplne sama, kuratorka, policie, diagnostak, vychovnak, psychiatrie, lecebna, nasim jsem to vetsinou tajila, brecela jsem sama ve tme, kdyz me zmlatila a ja musela na policii, pak psychiatrie kde mi jen rekli, ze dokud me nezabije tak to resit nemohou kdyz to resit ona sama nechce, nastesti kdyz mi pri psycho atace zdemolovala pokoj tak ji odvezla za asistence policie rychla a prijmuli ji, a doktor..ta uz tady mela davno byt, na co jste cekala, slo vam o zivot..vtipne fakt. Takze zakladatelko bud rada, ze mas oporu alespon v mamce nekdo nema nikoho. A ver ze muze byt daleko hur. Doba je tezka a lide maji problemy sami s sebou a to i kamaradi a nemaji kapacity uz resit asi dalsi.
No to je ono - co v týhle situaci poradit. Tam opravdu člověk, který není z oboru, může maximálně nabídnout ramínko na vyplakání, protože jinak absolutně netuší, jak na tak velkej problém reagovat a co poradit A když je člověk bezradný, tak spousta lidí má (bohužel) tendence před tím zavřít oči i uši, když jde o věc, která nemá řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.22 09:27
Zažila jsem poporodní deprese a setkala jsem se i s tím, že to někteří nechápali a zlehčovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
v posledních týdnech se mi hroutí úplně všechno. Práce, vztah, bydlení (děti ještě naštěstí nemám). Bohužel jsem skrz své problémy zjistila, že moji kamarádi stojí za prd. Nikdy jsem si na nic nestěžovala, vždy jsem všechny vyslechla, pomohla. Když jsem chtěla v tomto těžkém období pomoc, tak jsem zjistila, že moje kamarádky moje problémy vlastně vůbec nezajímají. Všechny reagovaly stejně, že to bude v pohodě a dál se se mnou nechtěly bavit. Od té doby mě ani samy nekontaktují, protože byly zvyklé, že jsem byla ta optimistická, vyrovnaná a s ničím neotravovala. To mi přitížilo ještě víc, protože jsou to několikaleté kamarádky a já si opravdu nikdy na nic nestěžovala. Jediný, kdo mě podržel a skutečně se o mě zajímá je moje mamka.
Mám hrozné stavy, kdy mám chuť všechno opustit a odstěhovat se někam daleko, nechat všechno za mnou.
Jsem znechucená a naštvaná prakticky na všechny. Nikdy mi nedošlo, že jsem na všechno sama a zajímá se o mě jen moje mamka a přijde mi to hrozně depresivní. Hlavně kvůli tomu, že já jsem ochotná pomáhat i cizím lidem, jsem hodně empatická. A teď si připadám jak blbec, že jsem poslouchala hodiny svoje “kamarádky” mluvit a ony mě nejsou schopné vyslechnout. Mám starší sestru, ta reagovala stylem, že by to mohlo být horší a budu okay, taky žádná podpora.
No já brečela tak 3× do roka, teď jsem tak vydeptaná a unavená, že brečím několikrát denně. Přitom stačilo, aby mě alespoň jeden člověk vyjma mé mamky podržel.
Vůbec nevím, co mám dělat. Máte někdo podobnou zkušenost? Pomůže přestěhování, navázání nových kontaktů, návštěva odborníka? Nikdy jsem tohle za celých 25 let řešit nemusela.