Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náš prostřední měl podobně výživné období vzdoru. Teď má 3 roky a dělá to už jen když je unavenej. Pomohla čistá ignorace, rezignovane prihlizeni jeho divadlu, pockat, az ho to prejde. Nemelo zadnou cenu do toho zasahovat. Syn se takhle vztekal třeba proto, že svítí slunko, nebo že nesvítí. Ze je tráva málo zelená, že jsem mu dala napřed levou ponozku a ne pravou. Ze jsem ho pohladila moc rychle, ze jsem na záchodě jen curala… obcas jsem se fakt musela smat nad tim, co vsechno ho naštve. To se holt musí přežít a ideálně u toho to dítě nezabit. Hodně sil.
A můžu se zeptat jak je citlivý na sluch? Protože jinak to sedí na moji skoro 4 letou dceru. Diagnózu ale nemáme. Dcera je extrémně precitlivela na hluk. A brečí i ze spaní. Neznám v okolí žádné podobné dítě je to náročné na psychiku. Jiní si užívají s dětmi, na dovolené a výletech si to užívají. U nás vztek a k tomu tvrdohlava.Ani se mi nikam moc nechce ![]()
Ahoj, mám to podobně, mám skoro dvouletého syna a řve skoro u všeho, oblékání, výměna pleny, změna místa, když třeba jedeme na nákup, řve, že odcházíme, dorazíme na místo, řve, že ho vyndavám z auta, vzteká se, když ho neposlechnu. Od malička ubrečené dítě… holt to bude takový malý nerváček… naštěstí prvorozený je úplný opak už od miminka, optimista, který se celý den usmívá, jinak bych se zbláznila
@marcy40 píše:Řekla bych ze normálně, on sam je hrozně hlučný, i při hraní, nebo jen když povídá tak spis křičí, i se smeje hodně nahlas. Jako tv jsem neslysela od jeho narozeni
A můžu se zeptat jak je citlivý na sluch? Protože jinak to sedí na moji skoro 4 letou dceru. Diagnózu ale nemáme. Dcera je extrémně precitlivela na hluk. A brečí i ze spaní. Neznám v okolí žádné podobné dítě je to náročné na psychiku. Jiní si užívají s dětmi, na dovolené a výletech si to užívají. U nás vztek a k tomu tvrdohlava.Ani se mi nikam moc nechce
@JaanaT píše:
Ahoj, mám to podobně, mám skoro dvouletého syna a řve skoro u všeho, oblékání, výměna pleny, změna místa, když třeba jedeme na nákup, řve, že odcházíme, dorazíme na místo, řve, že ho vyndavám z auta, vzteká se, když ho neposlechnu. Od malička ubrečené dítě… holt to bude takový malý nerváček… naštěstí prvorozený je úplný opak už od miminka, optimista, který se celý den usmívá, jinak bych se zbláznila
TAky pořad věřím ze s druhým se mi to dvojnásobně vrati,… a nebo taky ne
![]()
@chaela píše:
Náš prostřední měl podobně výživné období vzdoru. Teď má 3 roky a dělá to už jen když je unavenej. Pomohla čistá ignorace, rezignovane prihlizeni jeho divadlu, pockat, az ho to prejde. Nemelo zadnou cenu do toho zasahovat. Syn se takhle vztekal třeba proto, že svítí slunko, nebo že nesvítí. Ze je tráva málo zelená, že jsem mu dala napřed levou ponozku a ne pravou. Ze jsem ho pohladila moc rychle, ze jsem na záchodě jen curala… obcas jsem se fakt musela smat nad tim, co vsechno ho naštve. To se holt musí přežít a ideálně u toho to dítě nezabit. Hodně sil.
To je přesně ono,…
takže vydržať
už bych tak chtěla mít “normální” dítě se kterým se nemusím bát někam jít… ale hlavně že je zdravý, z toho vyroste… snad
@Sarusss hodné.. Byly prostě normální. Někdy pláč a vztek, ale převládal smích. Dalo se s nimi domluvit. Nejmladšího rozesmát se občas rovná skoro zázraku.
Hele můj syn je něco podobného. Teď jsou mu 4 roky a už se to lepší ![]()
Dříve kdykoli jsme udělali něco, co nechtěl, tak hysterák. Teď už si jednak dáváme pozor a druhak už tolik nevyvádí. Zhasla jsem světlo, přivolala výtah, otevřela dveře… Hned začal hysterák. Teď už jenom vykřikne NENE, zavře/zhasne a udělá to sám. Ten výtah je provar, no, tam to neopraví…
Tresty, promlouvat k němu, nic nepomáhalo. Jediné, co zabralo, bylo omluvit se mu, že mamka zapomněla, a když nabíral na hysterák, tak ho upozornit, že půjde za dveře, a pak (když to nepomohlo), tak tam šel. Teď stačí pohrozit mu a svoje projevy klidní. Ale my máme byt uzpůsobený dětem. Tady nic moc nerozbijí.
Takže zakladatelko můžu ti popřát jen pevné nervy a víru, že se to časem zlepší. Máme potom ještě další 2 děti a ta dráždivost je u každého dalšího menší. Třetí dítě je vyložený smíšek.
Jediné, co zůstalo, je záchod. Když jdu na záchod, tak hysterák a nebo musí jít s hubou plnou keců taky (sám chodí na nočník). No přestala jsem pátrat po tom proč a začala toho využívat. Jdeme někam ven? No před odchodem se musí mamka vyčůrat… Dříve dostat ho na nočník před odchodem bylo nemyslitelné… A jen co jsme vyšli z baráku, tak se šlo počůrat keř…
@marcy40 můj syn je/byl hodně podobný extrém jako zakladatelčin, kdybych se měla rezepsat tak je to na 3 stránky a je hodně přecitlivělý na zvuky, všechno ho ruší a dost často si zacpává uši… ![]()