Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Rozhodně řekni známým, že to prostě nejde. Skoro pravidelně se po potratu stává, že žena má problémy s otěhotněním. Rozhodně jim neříkej, že dítě ještě nechcete. V téhle situaci je důležitá podpora rodičů a příbuzných. Možná ti babička poradí nějaké staré „babské rady“, jak si dopomoct k těhotenství místo toho, aby tě pomlouvala.
U nás to je tak, že i když se tchýně neptala (je dost slušná a opatrná,čehož si cením),tak jsem chtěla, aby jí to přítel řekl,aby věděla, že to není tím, že nechceme.A taky aby jí řekl,že to je asi jeho chyba,aby byl klid.On s tím neměl problém a ve vhodné chvíli jí to řekl.Ostatním milým blízkým říkáme,že to není tak jednoduchý a doufáme, že si to domyslí sami.Jen jsem chtěla,aby to řekli ještě přítelově babičce, která na mě furt vyzvídala,kdy se dočká pravnoučat a už mě jednou rozplakala.Ale řekli jí asi jen to,že se mě nemá ptát.Což mě trochu štve,protože to vypadá,že já děti nechci. Jo naši to vědí všechno,říkám si, od čeho by měl člověk rodiče, kdyby jim to nemohl říct.
me teda abych pravdu rekla prekvapuje ze to tak resi vase okoli…fakt cucim…nam je 28 a 35 a nikdy se nas nikdo na nic nezeptal… ![]()
asi bych to tchyni rekla..je to zenska tak snad pochopi a da pokoj ne? by ty lidi obcas potrebovali naliskat taky…vrtaji se do ceho jim nic neni ![]()
Asi bych řekla nejbližší rodině pravdu a požádala je o to, aby se mne stále neptali, protože to není nic příjemného. A ujistila je, že až se zadaří, tak jim dám určitě vědět jako prvním.
Přeji, ať se zadaří co nejdříve ![]()
goldenko. připadá mi rozumnější nemlžit - lidi pak zbytečně téma přitahuje - lhaní mi připadá zbytečné .
proč by zrovna tchyně měly být drbny nechápu
spoustu ženských jsou přeci pro někoho tchyně - to mi přijde uplně zcestná věta
(sry nepamatuju, kdo ji napsal)
moje zkušenost - když lidé přesně vědí, nemají (pro nás) hloupé otázky
pokud se tchyně brání představě, že „vina“ )taky dobrý slovo), je na straně muže. přidala bych větu - „já jsem ale neřekla, že problém je na mé straně. ale nechci se o tom bavit, věřím ,že se miminka dočkáme“.
Goldenko,
řekni rodině, že potřebuješ čas, že nechceš dopadnou jak některé chudinky (myslím to dobře), které bohužel mimi potratily v 20 týdnu, neboť nedejbože porodily mrtvé mimčo, to by byl snad ještě větší šok, nejen pro tebe ale pro tchýni určitě. Moje se ptala 10 let, až jsem ji řekla, víš jak to je. já mimi chci ale ten tvůj hošánek ne.
Hodně štěstí ![]()
Asi po roce a půl,co jsme se snažili o mimi už jsem z otázek–kdy bude konečně miminko byla tak smutná a na druhou stranu nas…že jsem začala odpovídat,že kdyby to šlo,bylo by hned…ale bohužel to nejde.
takže pak všichni–i v práci věděli,co vše podstupujeme a mě se svým způsobem ulevilo.
A s rodinou a s blízkými jsem to i rozebírala,co a jak,co nás kdy čeká…
Nevím, u nás část rodiny po odtajnění přešla do módu čí je to vina? u nás v rodině to nikdy nebylo a část známých (nazaměňovat s přáteli) nám začala udílet rady, které jsme buď slyšeli už 100× nebo nebo které byly hodně za hranicí toho, co bychom probírali s kde kým… nějak info prosáklo i k lidem, kteří byli pouze náhodní známí - takže vždycky nalití čistého vína věc nevyřeší.
jojo tchýně taky řeší čí je to vina, protože ona byla plodná dost a myslí si, že je to hop na krávu a je tele
prostě kdo potomka zplodí napoprvé tak kolikrát si ani nepřipouští že jsou na světě lidi, kterým to jen tak nejde
U nás to ví i rodina a kamarádi a v práci taky . Musím dost často měnit služby i a mít někoho nazavolanou ,aby přišel místo mě do práce. Tchýni to manžel řekl až po hodinovém telefonátu ,že vina je na jeho straně. Máme pokoj a nikdo se nás na nic neptá a hodně mě mrzí ,že babi se pravnuka nedožila. Snažím se už moc dlouho.Ted dám asi pauzu.
Příspěvek upraven 02.03.10 v 14:21
Ahojky,my jsme to zezačátku neřekli vůbec nikomu.protože, jsme to první dva roky neřešily s tím,že tomu necháme volný průběh.potom jsem změnila gynekologa a začalo se něco dít.do pul roka jsme se objednali do CAR a potom jsem to řekla nejbližším kamarádum.rodiče a tchýně se začali vyptávat,tak jsme jim řekli,že do 30let času dost.že budeme cestovat.neměla jsem nervy na to, aby se pořád vyptávali jak jsme daleko.kamarádkám jsem to řekla ale pokud jsem nezačala mluvit já,tak se neptali.potom to našim začalo být divné pořád jsem jezdila do prahy i několikrát za měsíc.tak jsem se vymluvila na štítnou žlázu.chvilku byl klid a potom už začali něco tušit ale radši se neptali.byla jsem dost protivná tak asi pochopily.vůbec toho nelituji,že jsem to neřekla.po dalším roce jsem na 2.IUI otěhotněla a po 2 měs. jsme to oznámily rodině.myslím,že jsme se ušetřily od utěšování, který ti stejně nepomuže naopak vynervuje.už tak to bylo pro nás stres.Doporučuji neříkat!!!čekali jsme 3 roky.
Ahojky,
u mě to ví jen moje nejbližší kamarádky…podporují mě…
Naši to nevědí, po potratu mi jen moje maminka „předhazuje“ která z mých bývalých spolužaček má kolik dětí a ták…bojí se zeptat…
No a tchýně, sonduje kde se dá…klidně i na kosmetice, jestli jako už náhodou…
Upřímně říkám,že kdyby se obě (mamina i tchýně)zeptaly na rovinu, tak jim odpovím po pravdě…když se neptají,tak jím to nevnucuju…stejně by to nepobraly…
Anonymní ono je to vážně těžké. Já to beru tak, že když lidi nevědí, tak si třeba spekulují, ale prostě nevědí, jak to je. Když vědí, tak nastupuje hromada rad, doporučení, hlavně „nemysli na to“, to je fakt úplně nejhorší
Začnou řešit, čí je to vina-poměrně ponižující i pro toho, který na vině není. A pak se třeba diví, že umělé oplodnění nevyšlo, protože to je přece tutovka - to fakt myslí kdekdo.
Pak začnou radit věci, jako podložit si zadek, když mám problém, který toto nevyřeší a podkládáním zadku jsem si samozřejmě taky prošla. Takže buďto budu poslouchat na potkání velmi naivní nevyžádané rady nebo kdekomu vykládat svůj chorobopis a to není vůbec příjemné. A jak už tu někdo zmínil - pak si o tom povídá půlka města.
Já jsem potratila ve 12tt a bohužel těsně potom, co jsem to dala ve známost. Okolí to děsně zajímalo, ale co jim mám na to říct? Vůbec nejlepší je, že ti, co měli plnou pusu rad, ať na to nemyslím, tak ti se nejvíc zajímali jestli UŽ. Tak už jsem pak taky byla jízlivá, jak na to nemám myslet, když mi to pořád připomínaj ![]()
Jak doba od potratu pokročila, tak se mě kdekdo ptal, proč teda nejdeme na umělý, ale copak já budu každýmu vysvětlovat, proč nechci, když to je víc důvodů a ani jsem nebyla rozhodnutá, že nikdy na to nepůjdu?
Já teda mlžila, co to šlo a naštěstí máme partu známých, kteří měli shodou okolností stejné problémy, takže jim jsou jasné procedury, které neplodní procházejí a nehrozí, že by si o tom povídali s kýmkoli na potkání.
Goldenko musíš si rozhodnout sama, jestli budeš chtít poslouchat, že jseš divná, protože dítě nechceš, nebo vadná, protože ti to nejde. Myslím, že ani jedna varianta není optimální, zvlášť pokud je tchýně šťouravá. Vůbec nejlepší je, se schovat za problémy v práci, třeba manželovo, že pak byste měli existenční problémy. Nebo problémy s bydlením apod. Prostě odvést pozornost od plození a budeš mít klid.
tak aj ja som zazila caste otazky, ci necakame..
u nas v okoli maju rodinky aj 2 , 3 deticky a uz sa cakalo, kedy my s manzelom..bolo to neprijemne..hlavne po 2 potratoch..
po otazke sme len tak kyvli plecami..a na ans kukali..ze co sme divni..ze akoby sme nechceli deti..ukazovali nam male nozicky ich deti..ake je to roztomile..no srdce nam slo puknut..
potom sme si aj pripravili nejake „vtipne drze“ odpovede..ale to nam akosi nesedelo..tak sme hovorili..ze nejde vzdy vsetko ako si clovek zaumieni..a cuduj sa svete..zrazu uplne ina situacia.. mnohi sa nam zdoverili..ze tiez neslo vsetko lahko..prestali sa nas pytat.boli ohladuplnejsi..
ahojky, dobré téma, u nás to rodina ještě neví, jsem teprve v 8. týdnu těhotenství po umělém oplodnění. V práci samozřejmě vědí, že se něco děje a že jsem zřejmě těhotná, protože jsem v pracovní neschopnosti, ale nikomu to na potkání nevykládám, páč člověk ještě neví jak to dopadne. Pár lidiček to ví (můj šéf + 3 ženštiny v práci a jeden náš dobrý přítel). Otázky ohledně toho, kdy už konečně budeme mít potomka nám poslední rok lezly dost na nervy. S manželem jsem 12 let a přes 3 roky bylo snažení, až jsme se dostali do rukou odborníků. I když jsme všem říkali, že to zkrátka není tak jednoduché, a že je to naše přání, stejně to nikoho neodradilo od dalšího ptaní. Líbila se mi však před vánoci odpověď mého muže své tchýni. „Tak kdy už budu mít to vnouče?“ Můj manžel na to odpověděl: „Dočkáš se, už je to objednaný.“ V té době už jsme měli plán hormonální přípravy atd. Tak snad pro ní budeme mít v květnu dárek k jejím 50tinám, samozřejmě ještě zabalený
… no a dle posledních UTZ dvojnásobný.
Chápu, že to ptaní leze dost na psychiku, zvlášť, když se ptají a radí ti, kteří děti mají a žádné potíže nemají.