Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Vojtovka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.6.06 10:36
Vojtovka
Ahojte,
jsem sice maminkou už druhého dítěte, ale připadá mi že moje poporodní deprese se dostavila až nyní.
Máme od ledna syna a vše bylo v ořádku až do tříměsíční prohlídky, kdy nezvedal hlavičku.
Paní doktorka řekla, že mu dáme ještě 2 týdny a pak ás (i na moji žádost) poslala na neurologii.
Tam nám sdělili, že syn je hypertonický a hyperinetický, napsali Mg a poslali cvičit Vojtovku. Cvičíme 14 dní, zatím moc pokroku nevidím. Přesto, že jsme cvičili i s dcerou, u syna je to jiné, velmi pláče, na břiše je téměř neudržitelný.
K tomu se přidala má fobie, že bude postižený, že se nic nenaučí. Mé racionálno říká, ať toho nechám, ale jakmile začne plakat, tak brečím i já.Potácím se mezi totálním něštěstím a relativní pohodou, nadávám si, ale pomoci si neumím. Snad nejsem sama, ale otravuju sebe i okolí a navíc mi připadá, že to ovlivňuje i množtví mléka, které mám, malý moc nepřibírá a já jsem jak chodící papiňák, jen vybuchnout.
Poradí někdo, připadá mi, že bych potřebovala psychologa nebo psychiatra. Nikomu nevěřím a užírám se.
Jsem totální blázen?
Evis 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.6.06 10:54
Rozhodně nejsi blázen, máš jen strach o svoje miminko, aby bylo v pořádku. Určitě na to hlavně pomáhá kontakt s lidma, povídat si o tom a snažit se situaci zvládnout rozumem.
Mám syna, také vůbec, ale vůbec nechtěl být na bříšku a o zvedání hlavičky ve 3.měsíci nemluvě. Je hodně dlouhý a veliky a ještě k tom usvým způsobem lenošný, prostě žádné akční dítě.
Také máme za sebou kolečko přes pediatra, který mi naznačil, že je to špatný a neurologii, kde mi naopak řekli, že to je lenošné dítě a je třeba ho nutit. chodíme pravidelně na cvičení a pomáhá nám to.
Na začátku jsem ho musela na bříšku nechat vyplakat, bylo to hrozné, také jsem brečela s ním, musela jsem se zavřít v koupelně, ale vydržela jsem, on na tom bříšku usnul, tak jsem ho hlídala, pak se probudil a chvilku ještě vydržel a pak se to lepšilo. nejprve vydržel cca 2-3minuty cca 10 x za den, pak se to dalo i na 5 minut a teď by byl na bříšku pořád 
Hodně nám pomohla stabilně dávat na zem, nejprve na pěnové puzzle a teď na koberečku.
PAk se naučil kupodivu poměrně rychle otáčet sám. No a zese mi teď nechce lézt,. Jakoby neměl kolínka a zvedání na ručičkách taky nejde. Takže zase cvičíme, ale věřím, že to bude ok. Potřebuje to delší čas.
Tak nesmutni, snaž se dodat si sílu a dej tomu čas. A klidně mi písni, když si budeš chtít pokecat.
ICQ LCF (192-287-607) nebo na mail.
Držím palečky !
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 11:03
Ahojky Evis ,
nevím, jestli Ti poradím - resp. jestli se vůbec takhle poradit dá - ale snad Ti pomůže, že naprosto chápu, jak se cítíš 
Já jsem měla poporodní depresi tak půl roku od porodu Nejdřív ÚDĚSNÉ koliky a prdíky - Pavlík plakal a plakal a plakal … ve dne v noci - pořád 
a ve 4.měsících, kdy jsme se náhodou dostali k neuroložce (dle dětské Dr. bylo vše OK), jsme dostali doporučení cvičit Vojtovku a to jsem propadla do další deprese, že se bude špatně vyvíjet, atd. …
Nakonec Vojtovka zabrala a do 8ti týdnů jsme cvičení mohli ukončit. Pavlík prostě potřeboval popostrčit (důvodem bylo, že nechtěl kvůli bolení bříška trávit na bříšku absolutně žádný čas).
Takže se zkus soustředit, jestli je jinak šikovný - což určitě je - a uvidíš, že se to velmi brzy zlepší, překonáte to nejhorší a už bude jen líp !!!
Držím pěsti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 11:08
Jééééžiš, EVI, klíííííííííííd !!!!!!
Mám taky od ledna syna, ale první dítě. Na kontrole ve 3m to samý, ručičky už u stropu vytažené, ale hlavička bezvládně visící nebo úplně na podložce. Na bříšku od mala hysteráky. Chdoíme na rehabilitace cvičit Vojtovku.
V diagnoze máme naopak hypotonii, což je podle mě horší, ten váš aspoň bude aktivní, náš je lenošek a tlusťoučký k tomu.
Po 2 dnech cvičení se začal sám obracet, tak jsem si dělala iluze že to pomáhá.
Po 4 týdnech cvičení je stav takový, že pokrok nevidím žádný, ale cvičím. Ráno se mi při cvicích směje do obličeje a nedělá NIC. Večer ho to tak unavuje, že je brečí tím naprosto nejzoufalejším pláčem, nad kterým by se i kámen ustrnul a taky nedělá nic!
Přes den brečí jak vzteklej, ale byť se vždycky na kontrole ujistím, že ten cvik s ním dělám dobře, tak reaguje tak v jednom případě ze tří.
S hlavičkou se mu nezlepšilo nic, při chování na stojáka mu pořád klimbá, sám jí nezvedne nad podložku ani omylem (jako že by použil břišní svaly).
Je to asi divný, ale mě to nechává úplně klidnou, jsem ráda, že mám hodné, zlaté a pohodové dítě, podívej na nás, kdopak s náma cvičil nějakou Vojtovku nebo srovnával dle tabulek a taky jsme se všichni vykřesali a chodíme a hlavu držíme a na břiše spíme.
Hodně zdaru!!!
Claudie a Matyášek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 11:28
Vojtovka
Díky moc za podporu, opravdu asi potřebuju slyšet (aspoň písemně), že nejsem sama.
Mrňous se zatím vůbec nemá k tomu, aby se pokoušel otáčet na břicho, ale na to snad máme ještě nějaký čas.
Nejhorší na tom všem je, že mé okolí mě zná jako vysoce racionálního člověka, kterého nic nerozhodí a teď mi říkají, že vše bude v pohodě, že jsem silná a já si připadám jako malé dítě, které čeká pofoukání kolínka.
Jsem si sama sobě protivná.
Adam teď co cvičíme stále spí, asi ho to vyčerpává.
Taky mám ten pocit, že se s ním při cvičení nic neděje, resp. na břiše když cvičíme plazení je neudržitelnej, na zádech těžkej pohodář, jen se kouká.Pořád trvá záklon a mávání rukama, na břiše mu zase hlava padá.
Moc závidím všem, kdo to berou s rezervou, je to asi ten nejlepší přístup.
Snažím se o to, ale moc mi to nejde.
Stejně ale díky za podporu, cvičit budeme dál a uvidíme, co to provede.
Snad si příroda pomůže.
Zatím pa, určitě se zase ozvu.
A DÍKY.
Evis
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 11:43
Jo, to spaní a únava po cvičení je dobře, taky se nám to stává, měl by to být ale spánek jen na odpočinek, né 4h v kuse, pak by bylo něco v nepořádku (cituji rehabilitační).
Jinak tvůj popis sedí i na moje dítko, tak fakt neboj, pozdravuj Adámka a přijď někdy pokecat k nám do Zimňátek a o dobrou náladu máš postaráno.
pa pa
Claudie
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 11:51
My z fyzioterapie odjíždíme tak, že mi syn usíná už při oblékání 
Sedřen padne vždy do zimního spanku na cca 2hodiny.
Jinak mi přes den normálně skoro nespí, protož mi spí celou noc. 
Prostě takový chlapeček na těžkou pohodu. Proč by se namáhal, když mohou skákat jiní.
A příroda je mocná čarodějka!!!
Já jsem před tím dělala práci, kde jsem byla těžce asertivní, vymáhání pohledávek a jiné vychutnávky. Pohoda. Pak šílené těhotenství, porod hodně komplikovaný, JIPka a náslekem toho ani žádné kojení. A už ani nebude další dítě. Deprese na depresy.
Ale člověk prostě musí, pomáhá mi moc manža, pak okolí mých kamarádek a známých z emimina ( rodinu nemám ) a jde to, stačí aby se ten špunt na mě usmál a má síly, že bych přelezla Himaláje ! 
Adámkovi dostatek síly a Tobě pozitivní myšlenky !
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 12:17
Ahojky, já taky bývala silná a dominantní osoba, ale jakmile jsme museli i my ve 3m na neurologii, tak se ze mě stala hromádka neštěstí. Takže tvé pocity chápu a blázen určitě nejsi. Věř sobě, svému dítěti a hlavně tomu, že to, co s ním děláš, mu pomůže. Neboj, fakt pomůže. Pevné nervy, nejsi a nebyla jsi v tom sama. Ziza.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 12:20
Ahoj holky.
Tak já mám ppřečtení vašich komentářů pocit, že jste na tom vv podstatě dobře, protože cvičíte s dítkama odmala.
Tomík byl vždycky v normě, taky byl teda nerad na bříšku, ale uměl se koulet, hlavičku zvedal dost brzy, vlastně už v 5ti dnech, kdy ho přebírala dětská Dr. Jenže tím jeho pokroky skončili - prostě se koulele, zvedal hlavinu, dělal „hodiny“ a dost - tím pádem v roce už teda v toleranci nebyl ani jako líné a nemotivovatelné mimčo…
Teď cvičíme 3 týdny Vojtovku, prcek sice už leze (dokonce nabírá na rchlosti), ale pořád si sám neumí ani sednout ani kleknout. Já vím, měl by ležet, ale to fakt s takhle velkým dítětem nejde, i když se snažím, jak umím.
Takže - buďte rády, že cvičíte s takovýma drobkama, ono udržet to moje hádě je teda síla… Někdy taky jen leží a můžu si s ním dělat co chci, někdy pláče že bych mu dala korunu… Ale já vím, že to dělám pro něj a že to za to stojí…
Tak buďme statečné a vydržme!!!
A to, že by měl být postižený, si nemyslím, Vojtovku dnes cvičí skoro všechny děti, tak neboj a mysli pozitivně, jak jsi šikovná, že s ním zvládáš cvičit tolikrát denně, že to nevzdáváš..
Jo a my po těch 3 týdnech teda výsledky taky žádné, zítra jdeme na rehabku, tak uvidím, co mi řeknou tam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 12:25
Vojtovka
Ahojky,
my už tohle máme za sebou a vydrž určitě to pomůže. My jsme po klešťovém porodu byli sledováni od začátku a ve 3 měsících se malý ani nehnul. Po CT nás poslali na cvičení a malý do týdne rozevřel pěstičky a začal zvedat hlavičku. Dělal šílené pokroky a všechno dohnal. Držím palce a´t je vše v pořádku Vojta opravdu dělá divy. Chodit jsme začali v 11 m. a už nás na cvičení nechcou vidět. Máme kontrolu za půl roku jen pro jistotu. Vydrž chce to cvičit cvičit a cvičit my jsme jenom cvičili spali a a jedli.
Lucka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 14:50
Ahoj, my jsme měli s Vojtovkou velké problémy. Dcerka se narodila nedonošená a ještě hypotrofická - to znamená asi o kilo menší, než by měla ve 33.týdnu být (kilo a něco…). Vojtovku nám předepsali okamžitě, protože nezvedala hlavičku podle tabulek (to ale nedělá kupodivu spousta dětí). Byla jsem z toho taky úplně zničená, protože cvičení strašně špatně snášela, takže nakonec odmítala být na bříšku vůbec. Nakonec jsem se rozhodla to udělat jinak, přestala jsem cvičit, koupila jsem sporťák s odepínací boudičkou, dceru jsem do něj pokládala na bříško - a ona začala koukat kolem sebe, zvedat hlavičku… Druhá věc, která hodně pomohla, bylo plavání. A dneska jsou jí tři roky, je naprosto v pořádku (jsme stále sledovaní v rizikové poradně).
Ale troufla jse si to jen proto, že jsem takřka „u zdroje“, pracuju ve zdravotnictví a lékaře z rizikovky znám. Taky jsem si sehnala veškerou dostupnou literaturu, informace o dlouhodobých výsledcích rehab. atd. A ptala jsem se sestry na cvičení. Zjistila jsem totiž, že mají naučené odpovědi a lidi dost straší možnými katastrofami - člověk získá dojem, že dítě bude postižené. Přitom naprostá většina těch nálezů by se upravila sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 15:16
Ahoj holky,
já sice podobnou zkušenost nemám, ale mám názor podobný tomu, který zazněl v posledním příspěvku - že by se drtivá většina těch nálezů upravila sama. Má kamarádka-dětská fyzioterapeutka to vidí velmi podobně… Občas mám pocit, že kdo dnes necvičí Vojtu, není in 
. Dáda byl, co se týče pohybu, odmala také těžký pohodář - lézt začal „až“ na roce, chodit na 19 měsících… Dnes mu je 26 měsíců a je naprosto OK. Nervy s Vojtou jsem si odpustila díky rozumnému pediatrovi a zmíněné kamarádce, která mi potvrdila, že je brouček zcela v pořádku. Dokáži se do těch stresů vžít a tak všem přeji pevné nervy a ať se vše daří .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 15:30
Vojtovka
Je to jak na houpačce, mám radost, že nejsem sama, kdo si vším prošel, ale na druhou stranu mi pořád něco straší (a strašit bude) v hlavě, aby to opravdu bylo v pohodě. Přitom vím, že doživotní zdraví se zárukou trvání se prostě nedostane nikdy a nikde.
Dnes jsme už cvičili 3× a já si přim tom vzpomínám na chvíle, kdy jsem propadala skepsi při cvičení s dcerou (na rozdíl od Adama byla hypotonická) a teď je celkem v pohodě. Když jsme začali cvičit,tak jen ležela a v podstatě se proležela celým půlrokem, pak vlastně nikdy pořádně nelezla a pak začala chodit. Koníky nepásla, dělala jen „letadýlko“.
A teď je jí skoro 7 let a chystá se do školy.
Také stále přemýšlím nad tím, co by se bylo stalo, kdybychom s dcerou necvičili, někdy se mi zdá, že řada věcí by se opravdu „upravila“ sama, ale se cvičením se „neodváží“ člověk přestat a tak se to asi nikdy nedozvím.
Zvláštní je, že i když mám tuhle zkušenost, zase se teď ve všem pitvám. Možná proto, že jsem na to nebyla připravena, vše bylo v pohodě a najednou v těch 4 měsících mě to zaskočilo. 
Adam si teď odpočívá a já se pokouším myslet na samé pozitivní věci, aby neměl vystresovanou a uřvanou maminku a stejně tak moje dcera.
Pa, pa.
Evis
P.S. Kdyby aspoň bylo sluníčko a teplo, člověka by to víc motivovalo, takhle jsem zalezlá doma a stále vymýšlím, co se ještě hrozného může stát a vyvinout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.06 15:37
Ahoj,
s Vojtovkou přímé zkušenosti nemám, jen švagrová s malým cvičila tak vím jak u toho děti pláčou. Ale chci tě podpořit. Je naprosto pochopitelné, že pláčeš s ním, že se o něj bojíš. Tohle by cítila každá mamina. Musíš věřit, že to pomůže, třeba za měsíc za dva, ale něco pro něj děláš je to pro jeho dobro. Zkus třeba ještě nějaké plavání kojenců - to je na posílení svalů taky dobré. Třeba ve vaničkách kdy jsi s čvičitelkou sama a ona ví co dělat. Běž mezi lidi, do nějakého setkávání maminek s kojenci U nás jsou třeba masáže kojenců to se dítkům většinou líbí a nemůže jim to ublížit. Uidíš, že zdaleka nejste jediní a budeš mít pocit, že děláš maximum. A neboj já fakt ještě neslyšela,že by Vojtovka někomu nepomohla. My chodili na kontroly kvůli těžkému porodu a taky nás strašili jak nebude dělat tohle tak Vojtovka atd. Naše obvodačka byla v pohodě a tak Viki sice ve čtyřech měsících nepásla koníčky, ale teď v sedmi a půl už sedí a postavuje se. Prostě pomohlo cvičení a plavání a Vojtovku jsme nemuseli, ale kdo ví jestli by to tak bylo kdybych s ní nezačala plavčit a chodit do cvíča.
Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.16 12:44
vojtovka
Ahoj vsem, mam 3 mesicni holcicku.Mame problem s polohou na brisku.Mala sice zvedne hlavicku, ale neumi se spravne oprit o rucicky, tak je nestabilni a prepadava na pravou stranu..ceka nas navsteva neurologa a mozna vojtovka. Chtela jsem se zeptat, jestli mate kladne zkusenosti a vojtovka vam pomohla byt spravne na brisku? Dekuju moc!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
