Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vybrala jsem si prachy před hodnotami?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.4.25 11:43
@Anonymní píše: Více
ano, dala jsi přednost prachům a podle všeho za to budeš do budoucna potrestaná, protože to co udělal dvakrát, udělá potřetí a ty problémy máte. Protože jsi tomu druhému zlomila srdce a využila ho, ani mi tě není líto. Je to životní lekce, kterou si musíš projít. Jen si nepořizujte dítě, at netrpí další nevinný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.25 11:48
A ty musíš s někým nutně být? Co to zkusit nejdřív sama a zjistit, co vlastně chceš? Ani jeden vztah mi nepřipadá, že bys bez něho nemohla být, je to dost racionální.
Mimochodem - tvůj přítel může být Mr. World, mít peněz jako šlupek, být úspěšný a záviděníhodný, ale pokud se takto chová (utíká k jiné, i když nic), časem se to bude opakovat, protože krize byly, jsou a budou. Pokud je to navíc typ, který jde přes mrtvoly, pryč od něj. S takovým raději nic nemít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.25 11:58
Ta holka a tvuj kamarad jsou na tom dost podobne. Jsou vam dobri jen tehdy, kdyz potrebujete vy je, protoze vam to doma zrovna neklape.
Tady vidim jen, ze zustanete s pritelem spolu, protoze vam to obema vlastne nejakym zpusoobem vyhovuje, nebo se rozejdete, ale ty 2 nechate byt. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.25 12:46
Trošku - víc - zlatokopka, co…
chudákovi klukovi jsi zlomila srdce, ono se ti to jednou vrátí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.25 13:08
Myslím, že podvědomě chceš mít vedle sebe někoho, za koho se nemusíš stydět, což by asi nebylo s tím „kamarádem“…,možná ten pocit, že bys v očích ostatních klesla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.25 13:14
Tvůj „kamarád“ nebyl nikdy kamarád, mil to věčný čekatel.
S přítelem si jinak nemáte co vyčítat. Oba se pohybujete na hraně nevěry.
Zlomené srdce mu jen prospěje, příště se nebude chovat tak naivně.
Takže s ním si starosti nedělej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.25 13:17
@marcellia píše: Více
Bohužel mě něco na ten způsob napadlo, že to tak možná je. Ale spíš než co by řekli ostatní, se bojím svého úsudku, co bych si za čas řekla já. Protože už se mi stalo, že jsem něco absolutně neodhadla a šla naivně za nějakou romantickou představou, která racionálně smysl nedávala, tak se teď snažím myslet i prakticky…Kamarádka mi na něj řekla, že je to podivín a že si zničím život (to teda už kdysi, to mi nezabránilo mu „chtít dát šanci“).
- Citovat
- Upravit
obet.stalkingu
10.4.25 13:38
Máš za to, že ses nezachovala správně a dobře, ale chceš si to obhájit? 
Tebe to, co popisuješ, netrápí kvůli druhým, ale kvůli sobě. 
- Citovat
- Upravit
Elielieliii
10.4.25 13:40
A jak se přitel chová k tobě? Cítíš se s ním dobře? Postará se o co by měl, je velkorysej? To, že je zajistěn a schopen se postarat o nejbližší také není málo. Plus čas, který jste spolu…již se znáte, víte, co od sebe čekat, mate toho kus společně za sebou.
Ale ty si se již rozhodla, jsi s ním, tak co a proč teď vůbec rekapituluješ.
- Citovat
- Upravit
10.4.25 13:42
Ten kamarad by si to tady měl primárně po tobě přečíst. Napleskat si na tlamu, že slintal roky po zlatokopce a utéci.
A ty…u tebe není problem vztah, ale vlastní nesamostatnost. Bojíš se jít do vod, kdy budeš zodpovědná sama za sebe a tančit taky trochu na vyvráceném stromě…prostě se umět postarat o sebe sama a to bez chlapa a jistot. Pak by možná byl tento příspěvek více relevantní. Do té doby to nemá smysl, protože si vybíráš mezi chlapi toho koně na trhu co má méně zkažené zuby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.25 13:48
@Elielieliii píše: Více
Právě, tohle mi naznačil i někdo z rodiny. Že to taky není málo. Že jak bych s tím druhým třeba mohla mít rodinu. Že jsem se jen pobláznila, tak jsem to nakonec uznala..
Ale jistá si nejsem, proto to rekapituluju, nemůžu se zbavit toto, že jsem popřela nějaký moje názory.
Jenže v součtu s tou mojí naivitou je občas potřeba vzít ty názory jiných.
Tomu druhému je 30 a pomáhá někde na statku, kde nemá skoro peníze a k tomu v létě má brigády…Je to prostě tak, že by mi musel stačit čistě jako on, jako člověk. On se uživí, snaží se…ale nemá ten potenciál být nějakým živitelem rodiny. Nehledala jsem živitele rodiny…ale tenhle aspekt jsem se naučila brát v potaz a teď jen nevím, jestli je to správně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.4.25 13:55
Jako zlatokopka bych se neoznačovala, když jsme měli ta špatná období, chtěla jsem od něj pryč a to hned a taky jsem odešla.
On se celkově zlepšit, začal se chovat poté, co pocítil, že vážně možná odejdu. A tušil i, že o mě má zájem někdo jiný.
Já jen prostě přemýšlím, jakou roli to v tom rozhodnutí všechno hrálo, vím, že nešlo o peníze, ale celkově ten dojem zázemí, jak se říká, zvyk je železná košile a přijde mi, že řada lidí ty rozlišovací schopnosti pak ztrácí..
- Citovat
- Upravit
10.4.25 14:01
@Anonymní píše: Více
no, jenže i přes ty špatné období jsi stále s ním…i kvůli finančnímu zabezpečení…takže ano, zlatokopka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.25 14:02
@Keyllah píše: Více
Já jsem s ním především proto, že se začal chovat lépe. A to zázemí a finance jsou právě něco nad čím přemýšlím, jestli to má vliv. Já upřímně nevím. Může to dotvářet nějaký celkový dojem toho vztahu.
Zlatokopka by nad tím asi vůbec nepřemýšlela a byla ráda.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
cca rok jsem v kruhu myšlenek, ze kterých mi nepomohlo nic. Žiju s přítelem, jsme spolu 3,5 roku, měli jsme během nich 2× krizi a pokaždé během té krize se sešel s bývalou kolegyní, s tím, že poprvé (rok zpět) jí dělal sexuální návrhy a vlastně si u ní na mě stěžoval - ona je do něj blázen a sama mě kontaktovala, že to asi vyřeší, když mi to řekne. On se k tomu nepostavil moc dobře, dokud jsem mu neukázala co mi poslala, zapíral. Překonala jsem to, odpustila mu, protože bylo evidentní, že se ke skutečný „akci“ zdráhal.
Jenže před pár měsici, v době, kdy jsme byli podruhé dost rozhádaní, bylo to opravdu na bodu mrazu mezi námi, jsem tentokrát sama zjistila, že se jí ozval zase a to díky tomu, že jí nechával posílat několikrát něco do práce (kytku, dárek) a nezametl stopy. On mi to vysvětlil tak, že se jí prostě omluvil za to, že ji vlastně zneužil a vyplakal se jí na ramínko vždy, když měl problém doma. Dost nevhodný způsob což. Na čas jsem odešla.
Během té doby, co se to dělo poprvé (ten rok zpět) jsem se svěřila kamarádovi, že tohle musí skončit. Víc jsme se vídali a on mi pomáhal. Po nějaké době mi bylo jasné, že ho mám prostě ráda, vlastně jsem vždycky měla. On mi to potom přiznal, že čekal, až jednoho dne nebudu zadaná. Já ale příteli odpustila a my zůstali jen občas v kontaktu.
Jak vyplula ta záležitost znovu, na pár týdnů jsem se odstěhovala ke kamarádce a trávila čas s kým se dalo včetně něj, to už jsem se vyloženě zamilovala, ale nic se mezi námi nestalo, bylo to celé silně ovlivněné tím, že jsem nevěděla, jestli s přítelem bude už nadobro konec.
Nastalo vyloženě rozhodování. Vrátit se k příteli, nebo to zkusit s ním.
On je hodně nezkušený, nemá zatím stabilní zaměstnání, je hodně hubený, neřeší co má na sobě a celkově dost specifický, že to není zkrátka pro každou ženu atraktivní nápadník. Ale na druhé straně má charakter a opravdu silně tíhne k nějakým hodnotám, je moc hodný, veselý, zábavný a byl takovou morální ukázkou prince na bílém koni mého dětského já.
A já se vrátila k příteli. A přiznávám, že sama nevím, jak moc tam hrály roli nějaké materiální a povrchní věci. Je to úplně jiný člověk, vysoce postavený, vydělává strašné (na poměry, ze kterých jsem já) peníze, i moje kamarádky ho považují za fešáka, žijeme si téměr dokonalým společenským životem, moje rodina ho má ráda…a samozřejmě si rozumíme a sedíme se si životním stylem ale cítím se s ním srovnatelně dobře jako s tím kamarádem. Ale ty hodnoty nemá. Ani tu radost ze života (to je částečně asi daň za to, jak musí makat aby si to postavení udržel) Je to praktický člověk, co umí jít přes mrtvoly a udělá, co zrovna on potřebuje ať je to jakkoliv sprosté. Ale na druhou stranu, nezašel k nejhoršímu (nevěře) i když snadno mohl.
Kamarádovi jsem vlastně zlomila srdce a pořád nad ním přemýšlím.
A nějak plavu v tom, jak si to rozhodnutí před sebou obhájit. O charakter mi vždy šlo hodně. A teď jsem předvedla ukázkový příklad toho, jak vítězí jiné věci…
Díky těm, co si to vůbec přečtou a třeba přidají svůj pohled