Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyčerpaná, podrážděná, přetažená
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.12.14 13:25
Těžká pomoc. Pokud si to můžete dovolit, co paní na hlídání, pár hodin v týdnu? U nás v MC taky pohlídají děti tak co to zkusit tam a zajít si na nákup, ke kadeřnici, na kafe? Myslím, že ti chybí hlavně ten čas pro sebe, vypnout, načerpat síly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.14 13:30
Jéjej děvče, přesně vím jak se cítíš. Již víc jak pět let se plácám mezi pokaděnýma plenama, vřeštícími dětmi a porušováním nastavených hranic. Děti jsou hodné, jen já děsnej nervák. Manžel sice jezdí každý den domů v 17hod, ale moc nepomůže. Vím, že toho má dost stejně jako já. Jednou do týdne (většinou se domluvíme jaký den může z práce dříve) mám volné odpoledne - nákupy, kafe, procházka - a vracím se až když děti spí. To samé on - zajde na pivo, pokecat s kamarády… Nevadí mi, že když přijdu po pár hodinách domů, vypadá to tu jak v tanku - jde mi o to, aby věděl co je starost o děti. Nic mu nepřipravuji, jen řeknu dej jim najíst, jdi na procházku, vykoupej, uspi. Já se učím ovládat, ale občas bouchnu a to tu pak lítá. Asi blbé období, potřebovala bych už mezi lidi jako sůl. Své děti miluji, ale občas bych je vrazila do babyboxu. S dovolením budu sledovat diskuzi. Třeba najdu nějaké rady jak si zpříjemnit den 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.14 13:42
Taky fdobře vím co to je být na to sama a řvát na děostě proto že stojí v blbé chvíli na bpbém místě, něco chce když já sem ve stresu, zavazí v cestě a pod…stéká to po nich, bohužel. Jediné co můžeš je se opanovat. Tolik k chování dcerky. Asi už je na čase aby šla do školky, což chápu, ve městě blbé, je zima, nic moc se nedá, taky už ti musí lézt na nervy ta sanita každej večer, chápu 
Chce to kamarádku, možnost vorazu, nějaký cíl. K nám furt někdo chodí, my jezdíme pryč. I kdyby to bylo jen do vedlejšího města po obchodech a zakonnčit to v herničce, aby malej měl zábavu a nelezl mi doma po hlavě. Pomáhá to.
Co se týká chlapa - některý rodiče mají na svoje děti prostě spadenpo. On je celý týden v klidu a pak najednou nějaká malá treperenda, mluví, běhá, chce se pochlubit tátovi, předvádí se. Bude tohle, nebpo má nějakej problém spíš on, v právci, je mu smutno, těší se na vás a pak má malé za hodinu dost..je to těžké. Mluv s manželem. Promluv si s ním,. Chtěj aby ti řekl co za tím je, co máš ty udělat, jaké máš ty představy co by měl dělat on..musít to vykomunikovat,. Kluidně každý večer kdy je doma a bude zase hartusit si s ním sednout „co se zase děje, stalo se něco, ona je v pohodě, to se ti zdýá, proč se takhle chováš…“Nevyčítej, mluv o tom, jak se ty cítíš, jak tě to mrzí, jak jsi z toho smutná co dělá… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.14 13:43
@terien Paní na hlídáni, to si bohužel nemůžeme dovolit. Na kafe bych moc ráda, ale všechny své kamarádky jsem nechala v místě rodného města a tady žádné nemám. Takže i kdybych našla hlídání, nemám s kým a hlavně kam jít.
@kookinka Klobouk dolů, teď si připadám trapně, jestli jsou všechny děti na obrázku tvoje a já si stěžuji s jedním 
. Je fajn, že manžel pomůže, ten můj kdyby i hlídal, což mmch nikdy nehlídal, tak by po ní jen řval, on to s ní vůbec neumí a já mu nevěřím, je to hnusny, ale znám ho i dceru, pro ni by to byl stres. Stačí, když se jdu jen koupat nebo na půl hoďky k PC, hned slyším její pláč, ho jak po ni „štěká“, protože ho neposlechla.
- Citovat
- Upravit
11.12.14 13:55
Já zrovna včera byla tak vztekla že jsem řvala jak kráva nemám klid ani když jdu na záchod jenom jsem dosedla na mísu už mě mladej naháněl tak jsem řízla tak dveřmi že i kachlička upadla 
Večer když už jsem dělala večeři, vždy jdou všichni ke stolu jen ten skoro šestiletý ne a ne až když jsem po jídle a trávím má pilno otravovat že chce jíst. Tak jsem ho seřvala až se rozbrečel, pak mi ho bylo líto ale proč? protože jsem si ho tak blbě naučila a on pokouší mojí trpělivost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.14 14:00
@Kalla1412 Do školky půlde až příští rok v září, tady sehnat školku, je docela mistrovský kousek, krom toho ji portřebuji dát do města, abych měla větší možnost najít práci, protože opět na to budu sama, jak na vodění tak vyzvedáváni ze školky, takže i stres se snánění místa na pol. úvazek, bude taky stres. Já bych s ní taky jezdila, ale nemám auto a busy tu jezdí nebo spíš nejezdí a ve městě jako tu máme my krom vietnamců není vůbec nic, natož herna 
.
Víš co, asi ano mu se stýská, když je pryč a ano za chvíli mu vadí, to že malou neustále napomínám, protože „zlobí“, ale místo, aby si s ní sednul a hrál, chce svůj klid. Vyčítá mi, že ho neposlouchá. A proč, protože se o ni nikdy nestaral ani o ni nejevil zájem, to že existuje si uvědomil až když ji byl rok. Nadává ji, protože ho neposlouchá, pak se pustí do mě, že je nevychovaná a že za to můžu já, že ho neposlouchá, že ji to mám naučit, aby ho poslouchala . Vůbec ji nerozumí, třeba př. obalujeme řízky, malá v mouce a já zbytek, je moc šikovná, že mi pomáhá, a co on? Přijde a jakto, že je na zemi bordel? Copak to nevidím, vždyť na to šlapu, pak to roznesu 
, začně tahat vysavač a mohutně pod námy uklízet Místo, aby ji pochválil, tak nám nadá. Je to k pláči, ale malé se po něm ani nestýská, když není doma. Neptá se na něj, ho to štvě, protože jak říká, měla by ho milovat automaticky, protože je táta. Nemají spolu žádný vztah a za to já nemůžu a udělat s tím něco taky ne, to musí on, ale neví jak, ví to, ale nechce si to přiznat a nechat si poradit, to už vůbec ne.
- Citovat
- Upravit
11.12.14 14:04
@berry4 píše:
Co s tím? Dej ji do školky a běž do práce.
Jo jo, vždycky mi přišla tahle prohlášení šílená, ale bum, tříleťačka ve školce, já v práci a miluju jí víc než kdy předtím. A když jí tolik nevidím, tak mi spousta věcí nevadí, nestihne mě tolik vyprudit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.14 14:06
@berry4 kéž by to bylo tak jednoduché. Školku máme od září 2015, není místo a potřebuji ji ve městě, jak jsem psala, abych měla větší šanci najít práci a to bude těžké, kvůli místu bydliště i to že potřebuji zkr. úvazek. Budu ji muset vodit i vyzvedávat sama. A teď to nemyslím špatně, ale kdyby každá máma, co je přetzažená dávala dítě hned do školky, tak jsou tam už i mimina 
. Né, teď vážně, chci si sní ten necelý rok ještě užít, proto chci trochu poradit, abych na to mohla potom vzpomínat a né se chytat za hlavu, jaká jsem byla.
- Citovat
- Upravit
11.12.14 14:09
Až bude dcerka chodit alespoń na pár hodin týdně do školky, určitě se to zlepší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.14 14:27
No, s tou školkou… až tam začne chodit, bude to zase jinak náročné, ale pořád náročné! Budeš letět z práce, abys jí stihla vyzvednout, holka bude prudit a ty po celém dnu v práci nebudeš mít dost trpělivosti na to jí to tolerovat. Takže po pár minutách, co se budete vidět a budeš se na ní těšit, jí seřveš
Nechci být negativistická, ale budou i takové dny. Nebudeš míň unavená, podrážděná, vyčerpaná, budeš to všechno v jednou taky, jenom jinak a z jiných věcí
Holt, s dětma je sranda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.14 14:31
Já to myslím dobře Jsi přetažená, unavená z toho, že děláš každý den to stejné. Jsi podrážděná, protože ti vlastní dítě leze na nervy, vč. chlapa, kterej by potřeboval dostat jednu mezi oči, aby se probral a začal se chovat jako otec. Máte sandartní tříleté dítě, takhle se chovají všechny. Ona se nudí, protože už by potřebovala něco víc, než jen být mamince za prde*í, tak vymýšlí hlouposti.
Až budeš chodit do práce, teprve ti dojde, co to je být unavená a přetažená, protože možná budeš vyčerpaná fyzicky a budeš muset stíhat všechno co ted´plus práci.
Dojde ti, jak jsi se rouhala a taky ti dojde, že i když budeš unavená možná fyzicky, psychicky tolik ne.
Věci se změní, ted´je to takhle, potom to bude jiné. Malou určitě do školky dej, prosěje to vám oběma a ty si budeš moct odfrknout. V hlavě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.14 14:34
@silvik.sk Jo taky si myslím, že školky mi moc nepomůže. krom toho, se mi nechce být bez ni, zní to sobecky, ale už teď je mi z toho ouzko, že bude celé dny bez ni. A ještě k tomu všemu, co mám práce. Jo je to s ní někdy náročné, ale určitě je to teď na MD míň náročnější, než bude v práci, pak jak jsi psala honem pro ni, nákup, domů, večeře, okoupat, spát a jaká byla dcera? Nic z ní mít nebudu, ke všem starostem budu mít ještě práci a z dcery pá hodin denně, hrozná představa 
- Citovat
- Upravit
11.12.14 14:36
Hele některý chlapi takoví jsou, s dětmi si moc nerozumí, nenaděláš s tím nic. Snažila bych si udělat hezký dny s dcerou sama. Jeďte někam na výlet, na kroužky, do bazénu, prostě zrušit sterotyp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím ženy,
. Není to omluva, ale jsem přetažená i z toho, že jsem na ni sama, manžel je už půl roku v zaměstnání, ve kterém jezdí přes týden pryč. Je to zvláštní, protože i když býval doma i tak jsem bývala na vše sama, ale teď se ke všemu ještě moc hádáme. Asi tak, v pondělí ráno odjede a je pryč třeba tři dny, přijede a vůbec se o dceru nestará, jen ji kritizije, jako proč tahá kočku, proč sedá na nábytek (stěna v obýváku), proč tě neposlouchá 
. Sám se nezmůže na nic, ani na výchovu či nachystání ji jídla, jen ji uráží, že neposlouchá, já ji bráním, protože i přesto, že jsem přetažená, vím, že vychovaná je a hodná taky, zlobí asi jako každí dítě v jejím věku. Takže se pohádáme s manželem, protože já ji bráním. K tomu máme větší dům, na který jsem taky sama, přes uklízení až po každodenním čištění krbu a zatápění, takže tahám těžké dřevo a z toho jsem taky unavená. Nevím co dělat, kde nabrát sílu, na zvládání svých emocí a bohužel i nálad. Hlídání nemám a tím pádem ani chvíli pro sebe. Mám i pocit, že si manžel neváží toho, co dělám a ani si neuvědomuje, že jsem na vše sama a není toho zrovna málo. Vždy má navařeno, poklizeno, o malou 100% postaráno. Je spokojené veselé dítě, chce se mi až brečet, protože si zaslouží usměvavou mámu a né vynervenou. Poraďte prosím, cítila jste se některá stejně, co s tím? Kdyby to bylo chvilkové, tak neřeknu, ale na můj vkus už to trvá dlouho. Děkuji za rady
jak začít? Nadpis mluví za vše. Jsem neuvěřitelně přetažená, každou chvíli mi rupnou nervy. Mám skoro tříletou dcerku a šest let manžela. Dcerka je hodná, ale momentálně zkouší své hranice a mně už ubývají síly. Tak, jak jistě všechny znáte 100× za den málo, napomínání, co nesmý a proč. Přistihla jsem se, že už na ni vystartuji i kvůli věcem, které bych běžně neřešila, ale snažím se okamžitě uklidnit, protože si uvědomuji, že je to špatně, ale stojí mě to čím dál více sil. Jsem na ni protivná a nemám náladu si s ní hrát