Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova jinak aneb Naomi Aldort
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Práh Vychováváme děti a rosteme s nimi?
Přidejte zkušenost s Práh Vychováváme ...
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.2.16 23:34
@brulinka došla jsem jen k „chovej se k dítěti jako k dospělému příteli“ a dál mě ty bláboly zmohly. Zaprvé: dospělý přítel ti našlape bláto v obýváku - co udělá? správně vychovaný tě požádá o hadr a začne uklízet. A kdo ho to naučil? jeho rodiče svojí tolik haněnou výchovou, že činy mají svůj důsledek. Pokud by ho jeho rodiče nenaučily, že když něco zašpiní, má si to jít uklidit a místo toho by čekali, jestli se panáček rozhodne, zda to udělá nebo ne, určitě nebude v dospělosti vaším přítelem, kterého si pozvete do bytu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:37
@brulinka Zkus, mně se to líbilo. Není to takové mentorující (musíte to dšlat tak a tak, nesmíte říkat to a to), ale spíš vysvětluje, jak děti vnímají to, co říkáme a jak to říkáme, jak se u toho cítí a jak se to dá říct lépe, aby to pro děti bylo přijatelnější a nevyvolávalo to v nich špatné pocity.
@Klementyna píše:
@brulinkaCo si z toho má vzít do života, že po něm maminka koberec uklidí? Jaký to má výchovný smysl? Jak to v té knížce zdůvodňují?
To by mě taky zajímalo. Na mně to totiž i trochu působí tak, že místo toho, abych dítěti projevila důvěru, že to zvládne uklidit (když bych mu řekla třeba „pojď, uklidíme to spolu“, nebo „pojď, uklidíš to a já ti pomůžu“), tak to za něj udělám, protože ono by to samo nezvládlo tak dobře, jako já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:41
@brulinka Mně to přijde jako úsměvná představa, ten úryvek 
U nás teda stejně jako nikdo dospělý, ani dvouleté dítě nechodí v zabahněných botech po koberci. Ve dveřích je upozorněno, že si nejprve vyzujeme botičky na botníku a sundáme bundu. Maminka, tatínek i on.
Pokud třeba rozpatlá jogurt při snídani, láskyplně mu připomenu, že jogurtem se nekreslí a jogurt patří do pusinky. Sám si už ze zvyku podá hadřík, který má u jídla vždy po ruce a upatlaný jogurt i ručičky si utře. Pomalu se učí systému akce-reakce, příčiny a následku. A ví, že pokud něco nechtěně rozlije, rozbije, nikdo se nezlobí, ale je třeba po sobě nepořádek uklidit.
Poté, co si hrajeme, než jdeme spinkat nebo ven, vždycky společně hračky uklidíme. Každá má v pokojíčku své místo. Společně vysáváme, zametáme. Dělá to rád. Nebouří se a poměrně hezky systému hezkého uklizeného místa k životu rozumí. Patláme a děláme binec samozřejmě taky, jako všechny děti. Ale víme, že po sobě pak uklidíme. A žádnou újmou z toho teda netrpí Výchovou dítěte v pořádného, čistotného a slušného člověka matka nepáchá zločin, naopak jemu do života dává velkou výhodu 
Jinak ano, o to samé bych, jak praví knížka, požádala i své přátele. Návštěvám také laskavě nabízím papuče
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:43
@Klementyna píše:
Já jednu takto vychovávající maminku potkala naposledy u doktora. To bylo něco neskutečnýho, kluk asi čtyřletý, ale normální terorista, furt chodil za mýma klukama a strkal do nich, nadával, ale fakt furt nadával, dělal, že po nich střílí pistolí, naznačoval že jim dá pěstí do obličeje a jeho maminka pořád líbezným hlasem: „ale Filípku, podej hezky chlapečkovi nějakou hračku, on si s tebou bude hrát…“Já jsem si myslela: „no jistě, ty kozo blbá, určitě si s ním budou chtít hrát!“ a ona pořád: „ale Filípku…“ to mi bude znít v uších ještě dlouho
Pořád jsem čekala, že toho kluka nějak spacifikuje, že to přece není možné, ale prostě nic! Jen donekonečna krásným hlasem „ale Filípku…“
A teď si představ toho chudáka děcko, které to poslouchá stopadesátkrát denně. Ani se nedivím, že je agresivní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:45
Jinak v tomhle ohledu se mi líbí Montessori směr výchovy. https://www.youtube.com/watch?… Člověk by se divil, jak se o sebe dokáže postarat už rok a půl staré batole, dáme-li mu základy návyků lidského živočišného druhu a trochu důvěry v jeho schopnosti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:47
@brulinka Tak ten úryvek do celkem vysvětluje, ale celé mi to přijde jako nesmysl. Je to nesmysl hlavně v tom, že je to natolik psychicky náročné pro rodiče, že by mi z toho praskla hlava, snažit se jednat podle toho 
A co se týče toho, že po dospělém příteli bychom to uklidit nepožadovali, to je zase nesmysl, protože jde o to, jestli by byl dospělý přítel NÁVŠTĚVA a nešťastnou náhodou by pošlapal koberec, pak bych to po něm uklidila. ALE, pokud by byl dospělý přítel SPOLUBYDLÍCÍ (tak jako dítě, které se mnou žije v bytě) a našlapal by na koberec bláto, pak by snad bylo normální a logické se ozvat s tím, aby zjednal nápravu! Přece to nebudu po dospělém spolubydlícím tiše uklízet já!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:48
@Hoa Mai píše:
A teď si představ toho chudáka děcko, které to poslouchá stopadesátkrát denně. Ani se nedivím, že je agresivní.
Nojo, hlavně aby mu maminka neublížila zakazujícím přístupem! Pak z kluka vyroste hajzlík, kterýmu nikdo nevysvětlil, že do lidí se nebouchá, že to bolí a že takhle se k sobě nechováme. Nikdo si s ním dlouho nebude chtít hrát, případně se této životní lekci naučí od někoho, kdo mu šťouchanec vrátí i s úroky. A přitom by stačilo být zodpovědnou matkou, nesedět na zadku a trochu přemýšlet, co že to vychovám a pošlu do světa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:54
Dobrá je věta „Dítě vám může a nemusí pomoci uklízet, ale naučí se od vás, že máte rádi pořádek a jednou možná to bude dělat stejně (nebo jednou bude žít s pořádkumilovným partnerem, což je taky řešení).“ 
Aha, takže buď bude rodič dělat slouhu tak dlouho, než si dítě řekne, že pořádek je fajn a začne uklízet i samo, nebo se mu nebude chtít uklízet a udělá si slouhu ze svého partnera. Dobré, no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:58
@TerezkaM Přesně jak říkáš, tam vyloženě bylo vidět, jak se maminka bojí se ho jen sebemenším slovíčkem dotknout, prostě respekt až na půdu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:59
@Hoa Mai píše:
Aha, takže buď bude rodič dělat slouhu tak dlouho, než si dítě řekne, že pořádek je fajn a začne uklízet i samo, nebo se mu nebude chtít uklízet a udělá si slouhu ze svého partnera. Dobré, no…
To samé mě taky napadlo.
Prostě je to celé blábol. Toto bych nečetla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 00:09
@Klementyna Nejhorší je, že tímhle fakt tomu dítěti akorát ublíží. Pěstovat v něm pocit, že je středobodem vesmíru a nenaučit ho žádným základům slušného chování k ostatním živým bytostem, to mu tak leda zadělá na problém. To není „volná“ výchova ani „respektující“ výchova, to je NEZVLÁDNUTÁ výchova 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 00:14
@TerezkaM Jistě, přece nelze vychovávat dítě, že může dělat jen věci, které se mu chtějí. Každý člověk má nějaké povinnosti, které prostě udělat MUSÍ. Jak by to vypadalo, kdybysme všichni dělali jen to, co se nám chce?
A nebo pokud dítě má mít možnost dělat jen to, co se mu chce, tak kde je potom ta hranice, od kdy už má začít dělat i věci, které se musí?
Prostě je to celé nesmysl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 00:25
@Klementyna Přemýšlím, jak asi vznikají takové teorie..Přijde mi, že aby člověk dokázal uchopit výchovu za správný konec, musí mít vlastní zážitky z dětství s výchovou svých rodičů dobře zpracované. Oddělit nevhodné a nešťastně zvolené techniky výchovy jako fyzické tresty, frustraci rodičů vybíjenou na sobě, nadměrný křik a jiné neduhy od toho, že je třeba dát dítěti do života zdravé základy fungování světa kolem. Uvědomit si tu zodpovědnost, že co dítěti do života vštípím, to si s sebou ponese a že dítě není samorost a je třeba na něj dát pozor. Ne jako přehnaná autorita, ale láskyplný průvodce životem, který nezneužívá svého postavení rodiče, ale zároveň přesto je vždy tím, kdo má hlavní slovo. (Batole nebo šestileťák těžko můžou mít hlavní slovo, žejo, a není to nic proti jejich přirozenosti ani sebevědomí, prostě nejsou dostatečně zralí na zodpovědnost za sebe samé a teprve se všemu učí).
Dovedu si právě představit, že si někdo nese z dětství trauma, třeba fyzické tresty a vlastním dětem „žehná“ nevýchovou. A pak napíše takovou knížku. Z pohledu dítěte, které nemá hranice, nemá v životě bezpečné návyky, o které se může opřít, jako i to, že na nepořádek neexistuje kouzelná víla, ale jeho vlastní ruce, dost nešťastnou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 00:32
Já třeba Naomi do puntíku chápu a souhlasím. Nicméně ta výchova není pro každého. Musí k tomu být nakloněn rodič i dítě. A musí si ten vztah vypěstovat od malička. Je jasné, že pokud dítě udělá něco samo od sebe, protože to chce, nebo to chápe a vidí důvody, nebo souvislosti, tak je to to nejlepší, co může být (bez strachu z trestu a bez motivace bonbonem). To prostě nikdo zpochybnit nemůže. Vychází to u toho dítěte z vnitřní motivace něco dělat/nedělat = ideál. Samozřejmě, že docílit toho je těžké a řekla bych, že rodič musí mít vysokou sociální inteligenci a vědět jak s dítětem komunikovat. Takže paní, která donekonečna jak kolovrátek opakuje v čekárně jednu větu, bych tento styl výchovy rozhodně nedoporučila. Evidentně neví, jak s dítětem komunikovat. Není to jen o oznamovacích větách, dítěte se člověk musí ptát, vysvětlit mu to na jednoduchých příkladech, atd. Navést ho až k cíli… postupně. A je to tedy velice náročné - ne že ne. Není to prostě pro každého.
Na druhou stranu ani výchova typu trest a odměna není špatná, je jednoduchá a funkční. A koneckonců je tak vychovaná celá společnost. Ono to sice v lidech zanechá nějaké naučené chování, ale v dospělosti se s tím většinou každý popere. Tedy průměrný jedinec. Slabší, slabomyslný - to bude mít horší, tam už to bohužel zanechává někdy i patologie.
Takže nejhorší je, pokud uťápnuté dítě, slabší povahy, budete masýrovat výchovou typu cukr a bič. A naopak na suverénní, sebevědomé dítě aplikujete metodu a lá Naomi, ale bez jakékoliv promyšlené strategie s očekáváním, že opakovat donekonečna stačí.
Prostě podle vlastních sil, podle dítěte a podle intuice zvolit pro oba tu nejlepší možnou variantu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 04:50
@brulinka píše:
To je přímo z té knihy, nerada bych Naomi ukřivdila, třeba mi na to poskytnete jiný pohled a já prozřu.
Mne to prijde celkem rozumne argumentovane. Skoda, ze jsem takovy nervak. Kdyz jsem ale dokazala uklidnit sebe, tak na naseho mladyho (4,5 roku, rozhodne ale neni klidne a poslusne dite) jeji postupy fungovaly. Ale ano - byl tehdy jeste batole, jak jsem si vsimla i v tom popisu koberce. Tehdy jeste snad ani nemluvil (nemluvil skoro do 3 let) a opravdu se pridal ke kazde praci. Dnes rekne „ale me nebavi travit cas uklizenim“ a za chvili spousti scenu. A je pravda, ze sceny tu mame denne i nekolikrat.
Na mladsi (15 mesicu) jsem nedavno zhurta houkla, ze trouba je horka a ona se silene rozbrecela. Pritom to nebylo houknuti jako pokarani, ale lekla jsem se, ze tam ma namireno…
Dekuji ze sis tu praci dala a prepsala to sem, asi opet zkouknu nejaka videa a zacnu se tim ridit.
Co je S. A.L. V.E., pokud to jde nejak v rychlosti popsat, prosim?
Mam ale u toho stejne smisene pocity jako ty, nevim, jestli je to uplne spravny postup. Ale ta argumentace na zacatku uplne sedi na me pocity, kdyz jsem byla dite. Pocity ukrivdenosti, ze ja uklizet musim a mami si v pohode sedne k casopisu… Neumim to rychle a strucne popsat. Proste jsem se opravdu citila manipulovana. Pak jsem dlouho klopila usi ve skole i v praci z toho pocitu, ze proste musim, ze je to tak spravne, dane nebo co vsechno.
Nj, jenze take nevim, jestli by ze me nebyl spratek, ktery by si myslel, ze na vse ma pravo a zadnou povinnost, nevim… Hodne by me zajimalo videt dospely produkt takove vychovy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
