Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova jinak aneb Naomi Aldort
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Práh Vychováváme děti a rosteme s nimi?
Přidejte zkušenost s Práh Vychováváme ...
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.2.16 11:00
Děkuji všem za přípěvky. Opravdu mi pomohly. Já jsama jsem z rodiny, kde se na můj vkus dost křičelo. I ted po letech si připadám ukřivděná… a to hodně. S rodiči máme vztah dobrý, občas nakousnu něco, ale stejně to nechápou.. Právě proto chci dceru vychovávat jinak a je pro mě těžké najít tu správnou hranici… Co si, ale myslím je, že dítě potřebuje mít nastavené hranice a pravidla.. S Naomi souhlasím v „uznání pocitů“,to děláme, a věříme tomu.. Nerada říkám dítěti, že se nic nestalo nebo, že to nebolí. Když ono to muže vidět jinak.. I s metodou Salve souhlasím. Absolvovala jsem Montessori kurz, takže jedeme doma i v tomhle. a to je mi trochu bližší.. Dítě si tak nějak automaticky p sobě uklízí, utíra. Není to o křiku, ale o tom že je to doma takhle nastavené.. Dcera je v tomhle velice šikovná.. A proto jsem se ted zarazila, jestli jsem to nedělala špatně, tím že jsem to po ní chtěla. Ale vždy ty věci děláme spolu. Nestojím nad ní, vždy ji jdu příkladem. Rodič musí začít u sebe, pak to muže chtít po dítěti… Vždy věci vysvětluji, proč musíme jít spát, proč to a to.. Jak jsem psala, není to „prostě proto“ Nechci doma zavádět metodu cukr a bič, ráda bych aby to dítě dělalo, prptpže to chápe.. Ale když ona něco po mě chce(pustit pohádku) a já to aby se převlékla-oblékla a vyčistila zuby a ona nechce..Tak já mám ustoupit, překvlékat se nemusí a pohádku ji i přesto pustit?.. (vždy u toho vysvětluji, že si musíme vyčistit zubečky aby jsme neměli kazy, převléct z pyžamka aby se neušpinilo a mohli jsme jít v něm zase spinkat atd).. Jo a dcera má 2roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 11:08
@Kassy píše:
A z čeho usuzuješ, že ta maminka vychovávala podle Naomi Aldort (nebo co znamená to „takto vychovávající“)? Tohle nemá ani s Naomi ani s Nevýchovou vůbec nic společného. Na tohle narážím hrozně často - lidi mají nějakou svoji nepodloženou představu o negativních výsledcích nějakého „alternativního“ výchovného stylu, potkají někde dítě, které tuto jejich představu naplňuje, a prohlásí ho za ukázku toho stylu, čímž si potvrdí jeho špatnost. A že to s tím stylem, tak jak je autorem zamýšlen a popsán, nemá nic společného, to je jedno…
Ne podle naomi Aldort, byla řeč o NEZVLÁDNUTÉ VÝCHOVĚ, a toho je to myslím přesná ukázka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 12:39
@brulinka Montessori se mi taky v lecčem líbí. Dokonce vážně zvažujeme, že zkusíme drobka dát do Monte školky 
je zrovna typ dítěte, kterému si myslím, že to dost dá. Tady u nás mají dokonce i zvířátka a děti se o ně starají, to mi třeba přijde parádní Moc se mi líbí, že pořád něco tvoří, pečou, vyrábí a učí se základní sebeobsluze. A hračky mi taky přijdou skvělý, syn je zvědavec a pomůcky vypadají, že ho v lecčem obohatí
Jinak u nás se u zubů donedávna extra protestovalo, prostě si je nechtěl nechat vyčistit. Co naplat, vždycky mu strčím do ruky svůj elektrický kartáček, on si ho zapíná a vypíná a mezitím nenápadně čistím, co se dá 
už si zvykl, že se to dělá pravidelně, takže ani neprotestuje. Taky máme 2 roky A tu pohádku - dá se taky říct, že na pohádku koukáme, až máme všechno hotové a připravené na spinkání. takže jsme po jídle, v pyžámku a s vyčištěnými zoubky. Pak pustíme krásnou pohádku. A není to ani tak odměna, cukr a bič, ale spíš logický sled událostí. Na televizi doma taky koukáme, až je večer a všechno máme hotové
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 13:02
U nás bohužel Monte školka není, možná se zase otevře v září. Ráda bych tam dceru dala, ale nevím zda pak nebude mít problém ve škole z jiného pristupu.. Doma vyrábíme hračky, máme připravené Monte prostředí, Monte pokojíček atd. Dcera rada se mnou vaří, umí krájet ostrým nožem atd. Na ledničce máme obrázkový „řád“ dne. Dcera ho s oblibou kontrolovala. Ale teď se prostě něco zvrtlo, asi má ten vzdor o o kterém lidi často mluví. Prostě dřív, si sla zuby vyčistit sama, ted nechce. děláme vse stejně a pravidelně. Takže teď nevím jestli mám přitvrdit a když si zoubky nevycisti pohádku nepustit. Nebo „akceptovat“ její vzdor a občas ustoupit.. I když a tin nesouhlasím. Jenže vím ze pak si i dcera dovolí vic a vic. Nevím zda nás zkouší jak moc dusledni jsme.
Jinak s tím úklidem u Naomi mi to připomnělo mého manžela, za něho taky uklizela vzdy mamka, chystala mu jídlo apod. Pomáhat mohl, ale nemusel. Jak to dopadlo? Doma si sám jídlo neudělá to radši bude hlady, uklízet ho taky nenapadne. Naštěstí je rozumný a ví ze ja to za něj dělat nebudu takže, uklízí i uvaří, ale začátky byly krušné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.16 13:18
@TerezkaM Mě na tom videu z montessori školky něco nesedělo. Já se o to až tak nezajímám, ale přišly mi ty děti po většinu času takové nijaké, žádná radost, žádný úsměv, prostě jak roboti, které dělaly naučené věci. Jasně, asi se soustředí na tu práci, ale přesto. Přišlo mi to takové smutné… Nevím, mě to nějak nesedí, ta samostatnost je určitě obdivuhodná, ale u tak malých dětí mi to přijde kruté, nemůžu si pomoct 
Tím to nekritizuji, ani neodsuzuji, jen píšu, jak to na mě působí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.16 13:38
@Klementyna píše:
Já jednu takto vychovávající maminku potkala naposledy u doktora. To bylo něco neskutečnýho, kluk asi čtyřletý, ale normální terorista, furt chodil za mýma klukama a strkal do nich, nadával, ale fakt furt nadával, dělal, že po nich střílí pistolí, naznačoval že jim dá pěstí do obličeje a jeho maminka pořád líbezným hlasem: „ale Filípku, podej hezky chlapečkovi nějakou hračku, on si s tebou bude hrát…“Já jsem si myslela: „no jistě, ty kozo blbá, určitě si s ním budou chtít hrát!“ a ona pořád: „ale Filípku…“ to mi bude znít v uších ještě dlouho
Pořád jsem čekala, že toho kluka nějak spacifikuje, že to přece není možné, ale prostě nic! Jen donekonečna krásným hlasem „ale Filípku…“
Ano.. presne to je moje svagrova a jeji deti. Des!! Po dvou dnech s nema jsem tak vystavena.. naprosto vycucnuta, ze jsem rada, ze odjizdijou a driv jak za dva mesice je neuvidim 
.
- Citovat
- Upravit
10.2.16 17:03
@aquawoman ono taky záleží na dítěti, jak ho taková sebeobsluha naplňuje, tohle bych řekla že byl spíš takový demonstrativní příklad, že malé děti vůbec nejsou neschopné. Robota bych ze syna fakt mít nechtěla Ale on je naopak takový, že má velkou radost, když mu dám samostatné jíst jogurt, když mu pořád nechodím za zadkem. pro mě to video nastiňuje fakt, že mají dospělí často tendenci děti zneschopňovat.
Mně tohle třeba strašně dlouho (a dodnes) dělala moje babička, asi do 12ti let mi předkrajovala maso k obědu na kostičky, do páté třídy mě vodila ze školy, když přišla na návštěvu tak mi stlala postel a i k mému synovi má takový přístup, že se mu sice krásně věnuje, ALE nenechá dvouleté dítě jíst samotné, protože ještě „není zralé a byl by všude binec“, nenechá ho chodit volně po domě, když je u ní (chodí s ním po venku a pak je ve velké ohrádce, protože věci v domě jsou „nebezpečné“), nejradši ho vozí v kočárku, nevezme si ho bez něj, i když už v něm absolutně nechce být.
A já prostě cítím odmalička, že kdyby mi v životě neustále někdo nestál za zadkem, nezneschopňoval mě, nelitoval mě, nedělal strašně moc věcí za mě, i když o to vůbec nestojím, tak bych se cítila mnohem sebevědomější..Dneska musím na tomhle hodně pracovat, abych si při každé příležitosti uvědomovala, že všechno ve svém životě zvládnu, že nepotřebuju opěrné berličky, nepotřebuju, aby za mě někdo telefonoval na úřad a podobně.
Takže proto se snažím toto zametání cestičky a neustálé obletování eliminovat u syna. Projevuju mu důvěru, že věci zvládne a podporuju ho. Nelítám za ním, abych ho zachytila, kdyby náhodou spadl, nechám ho sníst si jogurt, nechám ho dělat věci, které chce zkoušet, i kdyby je třeba neudělal dokonale. Myslím, že je to pro dítě do života nesmírně důležité. Vědět, že to zvládne!
A taky si nesu z dětství stopy takové té direktivní výchovy. Od mámy. V určitou hodinu mě prostě vložila do postýlky. Tečka, konec, žádné pomazlení, utěšení, když jsem tam nechtěla být. Zavřely se dveře, nashledanou. Často jsem slýchala větu „protože jsem řekla“. A vím, jak jsem se při tom cítila. Přesto jsem na druhou stranu ráda za jednu světlou část této výchovy a to byla ta, že máma trvala na nějakých základních pravidlech slušného chování. Ta mi zůstala a jsem za ně ráda. Zbytek té výchovy bych klidně vynechala.
- No a odsud tak nějak plyne, jak vychovávám dítě své. Jsem mladá máma (bude mi 21), takže na spoustu věcí v životě ještě přijdu, nicméně trvám na tom, aby mé dítě mělo pocit bezpečí, vzájemné důvěry, podpory, láskyplně upevňovaných základů slušného chování a aby se zároveň nikdy necítilo poníženě. Abych svou pozici rodiče používala jen v tom dobrém slova smyslu a abych ho v každé situaci vychovávala jen s láskou. I ve chvílich, kdy je potřeba láska malinko přísná. Přesto vždy respektující Vztah máme nádherný, možná právě proto si tolik rozumíme, že jsem si ještě nedávno taky hrála
Omlouvám se za román Jak to vidíte vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.17 22:15
Je tady nekdo, kdo by poradil? U nas proste tato vychova nezabira Syn je hodne zivy, akcni, porad jen beha, skace, proste neunavny. A i kdyz na nej praktikuji vysvetlovani, on nema cas me vyslechnout. Nez neco doreknu, ci uzavreme dohodu, on uz je nekde jinde 
Posledni dny jsem z neho uplne vystavena a bohuzel i nestastna 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.18 15:25
@omites píše:
boj s babičkama už beru jako cvičení asertivního chování. Je fakt, že někdy jsem spíš dost nasertivní. Ale to tak jednou za čas, když mě opravdu ignorují. Naposledy, když malého nutila sedět na nočníku a já v tom neviděla žádný smysl. Teď už chodí na záchod, ale moc si neříká. Tak se ho pro jistotu každých 10 minut ptá, jestli nepotřebuje čurat. Tak to vypadá, že asi brzo bouchnu zas…
Nechápu, že jich tak to jeho vyprazdňování zajímá, přitom to jsou debaty vysloveně o hovn…
Ahoj holky mám menší příběh z naší babi(tchině) porodila jsem první dítě a tři roky jsem mlčela a chtěla bít hodná snacha. Požad naší babice se nic nelíbilo furt dokolečka. Porodila jsem druhé dite a ted to přišlo babice jsem sežvala a řekla jsem ji vše co jsem měla za 3roky. Myslím si že jsem to neměla dělat ale to už jinak bohužel nešlo. A furt jsem poslouchala větu: „Jsem starší je mi 60 vychovála jsem dvoje“. A já jsem se neudržela a odpověděla tak: Před 40 lety a to dva roky pak děti skončili v jeslích. Jo babičky jedna super a druhá za nic. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.18 15:37
@ThinkPositively píše:
Je tady nekdo, kdo by poradil? U nas proste tato vychova nezabira
Mám stejného a bude mu 5let. Nevím prostě má takové obdobi i když se snažim co víc tak nic. Paní učitelka ve školce poradila nam abychom syna daly na nějaký sport kde se požadně nalita. Tak jsme přemýšleli a půjde na fotbal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
