Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova tříletého
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.7.22 23:28
Ano, chce být opečováván jako bratříček. A tetelí se blahem když může vyzkoušet stejný rituál jako on. 
Dávám mu hodně lásky a mazlení i hranice.
Myslím že to souvisí i s prázdninami, jak jsme jen malá rodina spolu. Tak hamouní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 00:20
Jojo, situace, kdy chci někomu něco říct a on mne nevnímá a povídá si s někým jiným a já mám čekat, kým si dopovídá, mi i dnes někdy dává zabrat.
Jak si všímám, toto je zrovna náročné pro téměř všechny malé děti. Děláme to tak, že chvíli děti frustrujeme a povídáme si mezi sebou, pak zas vnímáme je, pořád dokola… Jak u mých dětí, tak u dětí kamarádek, vždy bylo nějaké období, kdy rozhovory byly jenom sbírkou načnutých a nedokončených témat. V určitém věku dětí tomu rozhovoru ani nejde dát moc času, je to jen takových pár vět mezi péči o dítě.
Frustrace, že dítě někdo nevnímá, způsobuje vyplavování stresových hormonů a malé dítě ještě neví, co s tím. Některé děti jsou pod vlivem stresových hormonů přehnaně aktivní - zlobivé.
Pokud neubližují sobě nebo jiným, neřeším, že mám zlobivé děti - dávno jsem už rezignovala na to, hrát se v společnosti na supermatku. Prostě si povídám s druhým a akceptuji, že mé dítě zatím zlobí - a po chvilce ho zase na chvíli vnímám. A když mé děti přesáhnou mou hranici, po kterou mohou zlobit a napomínání ani vysvětlování nepomáhá, tak prostě ječím nebo alespoň vyhrožuji ječením. A je mi jedno, co si kdo řekne. To mi paradoxně umožňuje být déle v klidu a člověka, s kterým mluvím, si pořádně užít, protože ne, nehodlám být tady jenom pro děti.
To zrovna nesouviselo s nedostatkem pozornosti, ale má prostřední dcerka měla období, kdy nebylo možné, aby na ulici nebyla připoutaná v kočárku, jinak by už stokrát byla zajetá autem. To období trvalo fakt celé měsíce, štvalo mě to, ale vypustit ji šlo jen na hřišti, na zahradě nebo v přírodě, na ulici musela být připoutaná. Kočárek jsme brali ven jen jako prostředek omezující svobodu, ale bez toho by nepřežila. Já ječela hrůzou, když se vrhala pod auta, a jí jsem přišla legrační a byla štěstím bez sebe, že ve mně vybudila tak silné emoce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 00:28
@Bramborova
Ze deti skacou do hovoru je uplne normalni, ale aby mama nesmela promluvit na manzela, protoze dite to nesnese, to uz je ulet, ne…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 07:53
Dcera taky byla ve 3 letech torpedo, furt jsem za ni behala, na hristi jsem si pomalu ani nesedla. A je fakt, ze cim je starsi, tim je klidnejsi.
Je to takove to blbe obdobi. Od kamosky dcera ma 3 roky a je vzteklounek a taky zlobi. Za tatou jit nechce, vlastne za nikym krome maminky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
