Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nemáš sílu se hádat a vysvětlovat - to ale musíš
Musíš si obhájit svoji výchovu, jestli chceš, aby tě mamka respektovala. My taky měly pár třecích ploch, kdy jsem se i rozčilovala, taky mě to pak mrzelo, ale musíte se s mámou domluvit, jak budete řešit konkrétní situace. Jistěže si to bude dělat po svém, když ji necháš ![]()
Když dcerce něco zakazuju, mamka se do toho taky vkládá - víc nebo míň, podle toho, čeho se zákaz týká. Pokud je to něco, co by jí ona sama klidně dovolila a já to zakážu, tak mlčí - ale taky to nebylo jen tak! Taky jsem si ze začátku před malou vyslechla „no tak jí to dovol atd“ - ale pak jsem mamku požádala, ať tak nemluví, že to podkopává moji autoritu (a samozřejmě odpověď zněla „však ona z toho ještě nemá rozum, o čem se bavíme“) ale trvala jsem na tom a mamka si časem zvykla. Samozřejmě, v něčem jsem ustoupila i já, bez kompromisů to nejde.
Zase to ber tak, že většinu času je malá stejně doma s tebou a tak i když u babičky je trochu jiný režim, doma si pojedete podle svého.
Ale žasnu, že se tam chystáš být tak dlouho ![]()
Tak tyhle věci mě taky nevadí ![]()
Tak jen řekni mě to nevadí a když Vám jo tak na to nekoukejte.Malá musí z dané situace vycítit,že máš navrch.Ale popřemýšlej nad tím,že byste to potom s malou uklidili spolu,aby si zvykl,že kramařit ano,ale pak uklidit,já to tak dělala.Samozřejmě tvoje věc ![]()
Měsíc to tam v klidu stejně nevydržíš,jestli ti to vážně tak vadí.
Příspěvek upraven 08.08.11 v 11:35
rozumbrado: No, já bydlím v zahraničí a v čr mám rodit, tak proto. S manželem budeme kupovat byt nebo řadovku tam, ale ne během dvou měsíců a nidkde jinde nemáme kde být no. Ale děsím se toho a přemýšlím, že bysme i něco pronajali no, protože mam z toho hrůzu a naši taky teda.
Anonymní píše: …Jde mi spíš o to,že tím, že mamka zasáhne do mého rozhovoru s dcerou, že tohle se nedělá a podobně, malá vidí, že slovo má právě babička, pak u ní cícít to bezpečí, respekt a podobně, to mi vadí, …
Podle mě se musíš prosadit přesně v tomto okamžiku. Něco ve smyslu jako: „Ne mami, nech ji, já si to s ní vyřídím sama!“ A pevně si stát na svém a babičku poslat pryč! Pak i dítě uvidí, kdo je autorita a kdo rozhoduje.
Toto vidím jako větší problém, než že s bolístkou utíká za babi. No tak co, ať jde. Ale ty musíš být ta, kdo má poslední slovo ve výchově. Chtělo by to u vás předělat aspoň tak, jak to má doma rozumbrada. ![]()
29: No ona si malá po sobě uklízí.To je na tom to. Vezme si ve skřínce lahvičku, nakrmí panenku a zase jí vrátí. Ale u našich nekramaří, nesmí, tam to striktně zakázali a já to respektuju, doma jí ale nechávám.
A musíš k mamce chodit/jezdit často? Jako se nastavují hranice dětem, tak holt budeš muset rodičům. ![]()
Já nějak nechápu, proč jezdit za někým, kdo nerespektuje moji výchovu.
Mně tohle dělat moji rodiče, tak holku prostě neuvidí a basta. Mě naštěstí respektují jak moji rodiče, tak manželovi.
Wiollo: Já to, že s bolístkou běží za babi beru jako důsledek, že babi je ten pevný bod a má navrch. Jako takové mi to nevadí, ikdyž teda někdy mrzí, že nechce u mě být, ale je to dítě. Asi bude nejlepší to řešit v dané situaci než si sednout a promluvit, páč to u nás skončí hádkou, to vím stoprocentně.
Anonymní píše:
Jenže já tam mam být ted před porodem měsí a po porodu asi dva týdny a mam z toho hrůzu. já už to řekla dnes tátovi a hend se naježil a moje snažení a úvahy rozmetal, že to tak není. A já nemam sílu se hádat a vysvětlovat.
Eneer: Ono jde asi vždycky o to, jaký postoje k tomu dotyčný zaujme a já se vedle mojí mámy cítím absolutně neschopná.
Teda za součsné situace bych si to hodně rozmyslela být tebou, pobývat tam takovou dobu
Pokud si to předem s ní nevyjasníš, což ale jak píšeš, nejsi moc schopná. Cítíš se vedle svojí matky neschopná, což je špatně a jestli to ona v tobě vědomě povzbuzuje, tak je to ještě horší. Postav se na vlastní nohy, ty jsi máma, ty rozhoduješ, tvoje máma už si svoje vychovala. Seber se, za svoje děti budeš muset v životě bojovat ještě mnohokrát, tohle je jen první stupínek, tak ho zvládni. ![]()
Flyingfrog: No, mam tam doktorka a budu tam rodit. Tam kde žiju bych nenechala rodit ani psa ![]()
Ono to tak nějak doted bylo OK, respektive jsem to nechávala být, když mi do toho zasahovala, ale ted jak jsme se pohádali dost a ještě mi vyčetla, že kvůli mě se malá vzteká, nespí, nemá imunitu neb nejí, nemá mlíko protože ho prostě nechce, nemá režim ve spánku tak je unavená a zákonitě není zdravá, že mam dělat to a to, tak jsme se chytly a samo, že nedohodly, protože ona prostě neuzná, že ikdyž ona s tim nesouhlasí, tak já jsem rodič a na mně a manželovi je jak to bude.A s tím mi tak nějak došla spousta věcí, co se týká toho mluvení mi do toho, když dceři něco říkám apodobně. Je to jedno s druhým.
SI pamatuju, když malá byla mimi, jak mě seřvala, že mi přece jasně řekla, že jí mám dávat punčocháčky, že to se musí a že jsem s ní nešla zrovna jeden den na proházku, bylo děsný zle. No a jiné a jiné. Pak jsme se taky sebrali a ani tam nebyli celé šestinedělí a odjeli domu.ABy mi babička nadávala, že mijasně řekla, že má mít to a to, a že jsem s malou nebyla venku, ač byla na zahradě, tak touž i na mně bylo moc.
Nebo jsme jeli smanželem nakoupit, malou vzali sebou, byl jí měsíc a do telefonu mi začala nadávat dost hnusně, že je ještě malá apodobně na to jí někam brát. Jenže ním tenkrát nic jiného nezbylo.
jenny fields: Víš co je nejhorší, že s kýmkoli jiným si to klidně a řádně at vyřikám, tchýni prostě pošlu slušně kamsi a ostatní taky, pokud uznám za vhodné ale u svojí matky ztrácím pevnou půdu pod nohama a nejsem schopná oponovat. No, já doufám, že manžela ukecám na ten podnájem, protože si to orpavdu nedovedu představit. S tátou jsem třeba o tom jídle a tak mluvila vklidu, bez hádek, výčitek, on vysclehcl mě a já jeho, ale mojí mám jak řeknu že mam jiný názor, že to tak není, tak se hned nasupí a že tohle nemá cenu a je zle.Mám cukrovku, píchám si inzulín, malou jsem rodila s preeklampsií a už ted mi hapruje zase tlak, nebývá mi zrovna moc dobře ajá nemam na to se s někym hádat.
Podívej, babička může mít v lecčems pravdu, já jsem také pro pevný režim (i když se mi to nedaří
), ale ty jsi ta kdo vychovává, takže ty rozhoduješ a z její strany to může být jen doporučení či rada na vyžádání, nikoliv rozkaz. Měla by si uvědomit, že TEBE už nevychovává, tak ti nemá co dávat takové příkazy. Tohle je špatně „vykolíkované“ a bez „boje“ to nepůjde. ![]()
Být tebou, tak si poohlídnu po podnájmu. Pokud to má být cca na čtvrt roku celkem, tak bych brala nějaký už vybavený nábytkem, kam si jen vezmeš svoje běžné věci. A babi by mohla chodit na pozvání na návštěvy… ![]()
Wiollo: No, pevný režim je pro mě vcelku zásadní a snažím se ho dodržovat. Spánek jednou denně, někdy dvakrát, pokud je unavená, večer před spaním vykoupat, napapat, mrknevm 5 minut na pohádku nebo přečteme, prolistujeme knížku a okolo 7 do postýlky. Zazpívám, když je klidná odcházím, když chce abych tam byla, jsem u nás, když chce pochovat, pochovám, usne pak krásně a vklidu bez breku.
Přes den snídaně, oběd, večeře, mezí tím sváča, ovoce, zelenina, sýr měkký apodobně. Pokud nechce jíst hlavní jídlo, vpořádku, nemá hlad, další dostane až na svačinu a mezi tím žádná suša a podobně. K večeři kašička s ovocem.
Mlíko se jí snažim vnutit ve spánku, někdy chce a někdy ne, bypije max 90 ml, tak někdy přidávám do jídla. Nevím, zda rok a půl dítě ještě musí mlíko umělé nebo ne, ale babi jí dala kravské s medem, což jsem teda zakázala a ví to, že malé do 3 let prostě ne, přesto to zkusila, to jsem teda řekla, že si nepřeju, pokud do n dostane UM vpořádku, ale nebude kravské mlíko náhrada prostě.Malá má dost pestrou stravu si myslím. Denně ovoce, aspoň 3 kousky, nektarinka, jablíčko, jahody a podle toho co je, zelenina hlavně okurka, brambor, mrkev, šunka kupuji 98procentní téměř bez soli, denně jogurt většinou ACTIVIA nebo holandia, výjimečně dostala snad 3× pacholíka, někdy dostane tvaroh s banánem a piškotek, měla tak 3× za rok a půl. k večeři zásadně dětskou kašičku s ovoce. Dbám na to, aby měla bílkovinu, když nechce oběd, dostane ke sváče kvalitní šunku a zeleninu, když nechce jogurt, ikdyž ten většinou spapá, dostane měkký sýr, aby měla ve stravě zastoupení všeho.
Nečetla jsem všechno, ale z toho co jsem četla mám pocit, že tvá mamka je prostě „generál“ a ty se jí jakoby bojíš - nechceš si to s ní rozházet, máš pocit, že má lepší argumenty,..... Základ jak tohle vyřešit bude v tom, ukázat tvé mamce, že už jsi dospělá, máš svou rodinu a dokážeš se o ní postarat a ona je „jen“ babička. Rozhodně to není lehké, ale dokud budeš mamce ustupovat, bude tě brát jako malou holku, která sama není schopná tyto situace řešit a proto ti bude i dál „pomáhat“. Rozhovorem podle mě nic nezískáš, akorád se pohádáte, protože ze všeho, co jsi napsala je jasné, že to babička dělá proto, aby ti pomohla. Když jí řekneš, že to tak nechceš, bude mít pocit, že jsi nevděčná. Měla bys začít krůček po krůčku ukazovat, že se o své dítě/děti postaráš bez její pomoci. Takže mamnko děkuji za pomoc, ale chtěla bych večer uspávat sama, a tak dále.
ahoj, my jazdime k rodicom/tchanovcom tak 2-3× do roka. vsetci si od zaciatku mysleli, ako si maleho uziju, ze mu vsetko dovolia, budu ho rozmaznavat a pod. zatrhla som to hned na zaciatku! ziadne nosenie na rukach, lebo si ho chcu uzit, ziadne narusenie rezimu (co i len o polhodiny), ziadne, ze ak nechce jest to, co je navarene, dostane ine.a ritualny ako krmenie, kupanie a uspavanie je len moja a manzelova zalezitost. ako mozu ist do kupelne pozerat, ako sa maly kupe, ale kupeme ho proste my a basta. to, ze sme par dni u nich, neznamena, ze opustim svoje zasady, zmenim svoju vychovu a zacnem vsetko povolovat podla toho, ako sa to hodi babickam a dedkom. ani nahodou! povedala som, ze jasne, chapem, ze sa chcu s malym potesit, pomaznat …, ale pre nich to je na par dni, maly si rychlo zvykne a co ja s nim potom sama doma? nebudem ho predsa nosit na rukach cely den, utesovat za kazde male bebinko a pod. oni si ked odideme, budu zit dalej svoj zabehnuty zivot, ale my budeme mat vsetko narusene. vsetci uznali,ze mam pravdu. ze oni by mi za tych par dni narusili vsetko a ja by som sa potom z toho mohla zblaznit. takze byt tebou, nastavim babicke pravidla a bud sa s tym zmieri alebo proste obmedzim navstevy na minimum.
drzim prsty, nech sa to rychlo spravi!
Takto o té výchově psát nebudu v každé rodině to je jinak..
Myslím si, že že hrotíš to utišování… Já jsem to hrotila taky, ale když jsem mluvila s kamarádkami, tak to prostě je, že je babička vzácná!!, ne že tě má míň ráda a nebo babičku víc…Má k ní učitý vztah, ale myslím si, že to neni o tom, že je pro ni ona důležitá…
Náš malý taky když je u nás babička a nebo jsme u ní, tak prostě neexistuji, jenom baba, baba..
U nás babička moc nezasahovala, občas i uspávala a lépe než já, prostě dřív, ale když se jednalo o utišování, tak to jsem vždycky šla já, když malý plakal, možná byla chyba, že babička přebírala takový ten pocit bezpečí, což mělas být ty.. To uspávání, hraní myslím, že tak nevadí..