Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vydržet anebo to vzdát?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.11.12 11:18
Vydržet anebo to vzdát?
Ahoj všem, potřebuji se vypsat a získat třeba i trochu jiný pohled na věc. Mám za sebou hrozné ráno. Manžel odjel a vrátí se až zítra. Urazil se na mě a možná zítra přijde s návrhem na rozvod či něčím podobným. Důvod jeho uražení byl, že ráno si chtěl vzít auto, aby se prý mohl zítra dřív vrátit (ha ha, vždy z podobným akcí dorazil až po obědě, až se vyspal a to že na něj doma čekali 2 děti, které ho vidí tak akorát o víkendu ho moc nezajímalo). Jel prý na nějakou akci s firmou (loni jsme byli s ním, letos kdoví proč je to jiné). Já jsem mu řekla, že jsem ochotná ho tam odvézt a i přivézt, nemá to být zas až tak daleko (včera večer ani nevěděl kam to vlastně jede). Nechci zůstat doma bez auta s dětmi jen proto, že on pak bude někde pít a my tu budeme muset trčet (navíc musím na nákup a to bez auta nezvládnu). Zatvářila jsem se kysele (jsem si toho vědoma) poté co zase začal vymýšlet ať pro něj přijedeme jen na půl cesty (já navrhovala že dojedeme až do toho města a my se tam třeba projdeme), on se naštval a začal mluvit cosi o tom, že zítra přijede a promluvíme si, naznačil cosi o tom, že už toho má dost atd. Takže mám důvod si myslet, že uvažuje o čemsi jako rozluka apod. Tak a teď proč se já tak chovám. Jsme spolu dlouho, první roky byli bouřlivý, nevěry, lhaní, on nechtěl děti apod. Na obouch stranách se udělala spousta chyb, možná to bylo i tím, že jsme byli velmi mladí. No pak jsme se málem rozvedli, ale řekli jsme si, že to zkusíme znovu, jinak. Fungovalo to, za další 2 - 3 roky přišlo první dítě, já zůstala doma, před 2 lety přišlo druhé dítě. Snažila jsem se, následovala jsem ho na čas i mimo ČR, podporovala v jeho práci a že to nebylo jednoduché. On neustále v práci, do noci, víkendy často nebyl doma, atd. Ale snažil se a dá se říct, že to fungovalo. Pak jsme se vrátili zpět, po roce si našli své bydlení a pak se to začalo kazit. Zase jako vždy jsem na vše byla sama, s dětmi jsem lítala všude, vyřizovala doktory, rekonstukci domu, on nikdy na nic neměl čas, nikdy nechodí včas tam kam se domluvíme, týden po druhém porodu si odjel lyžovat a já zůstala doma sama s dětmi a krabicemi, no všecho jsem to nějak přežila, ale zase mi lže, nejsem hloupá, abych nepoznala, že lže. Nepoznám asi vše, ale zjistila jsem, že v době kdy jsem měla být ve škole a on s dětmi na víkendu kdesi s lidmi co znám od vidění, tak tam nebyl. Jezdil s dětmi na víkendy s jistou paní, která má taky děti a nějakého muže, znají se přes práci. Na dětský den u nich v práci jsem měla jednu zkoušku ve škole a on jel s dětmi na akci, prý že tam nebudou dlouho. No nebral mi telefon celé odpoledne, prý ho nechal v autě. Já jela ze zkoušky sama domů, mohla jsem být s nimi. Doma jsem se dozvěděla od dcery, že tam byli zase oni. Vyhrotilo se to minulý týden, kdy jsem zjistila, že místo na Moravě byl s dětmi mimo ČR u nich doma na víkend. On to vykládá tak, že když jsem ve škole (je to jen 3× za půl rok), tak co by dělali doma, že s nimi vyrazí pryč. Já musím všechno sbalit, častokrát jsem se to dozvěděla na poslední chvíli. Navíc je tam těch věcí víc, jsem ostražitá, často mi některé věci nesedí. On se chová tak, že pokud se mi to nelíbí, tak můžu jít, že on se omezovat nebude, že celý život se někomu podřizoval, atd. V létě jsem bohužel podstoupila interupci, blbá náhoda tomu chtěla, že jsem byla nečekaně těhotná. Jeho reakce? Když budeš chtít jít na potrat, tak jdi, když si to budeš chtít nechat, tak nech nějak to zvládneme. Za celé 3 týdny se mnou o tom nepromluvil, já byla psychicky na dně a rozhodla jsem se jít, situace která je u nás mi to neulehčovala. Následně jsem byla s holkama na týden na horách, on že tam nechce přijet ani na 3-4 dny, kecy o tom, že si s těmi lidmi nemá co říct, atd. Nakonec jsem skončila v nemocnici s dítětem na den na pozorování a vraceli jsme se o den dříve. Doma jsem zjistla, že doma vůbec nebyl, že jsem mu chystala jídlo zbytečně, že já se strachuji v nemocnici o jedno dítě a o druhé dítě co zůstalo s jinými lidmi přes noc samo a on je někde v tramtárii. Kde byl dodnes nevím. Už toho mám dost. Lže a vůbec se za posledního půl roku se chová divně. Nevím s čím přijde zítra. Mám jen dvě možnosti. Buď se tím nebude zabývat a já prostě budu zticha a zatím to ještě nějakou dobu vydržím než se dám dohromady, najdu si práci, dostuduji, atd. A bud se ještě vzpamatuje anebo to ukončíme. Anebo to vytáhne a já nevím co se bude dít a jak to zvládnu. Jsem bohužel v situaci, kdy jsem stále na RD a dost špatně bych to zvládala finančně. On to ví. A navíc asi by vyžadoval střídavou péči. Jeho péče by byla o tom, že by si na to někoho našel, někoho na koho by přehodil starost o děti a vše by bylo jako dřív. Na jednu stranu proč ne, ale na druhou to nechci. Děti by tím trpěli. Víkendy jsou o tom, že děti hrají hru vzbuď si svého tatínka, vůbec s nimi v rámci jejich bydliště nic nepodniká a nesnaží se je tu začlenit a přitom oni tu už mají kamarády a líbí se jim tu. Neuvaří jim, radši je vezme do restaurace anebo namaže chleba s máslem nebo párek. Ne že by uvařit nemohl, on nechce, proč by se tím zatěžoval. Nikdy neměl čas s nimi jít k lékaři a ani tam nešel, když jim vyhodil ručičku v lokti (stalo se to u obou dětí). Starší má docela problémy, které řešíme na logopedii, psychologii apod. Potřebuje opravovat, cvičit a aby se jí někdo opravdu věnoval. On před nimi mluví hrozně (prohlásila to i jeho matka minulý týden), tak nějak napůl sprostě. Doma když dojede, tak v noci sedí na počítači, napůl práce, napůl čte přiblbý články a diskuze k nim na novinkách a další věc, že velmi často sleduje porno. Nevadilo by mi to, kdyby si zavíral dveře a staral se i o mě. Já už rezignuji, než aby přišel za mnou, tak se radši usadí k pc a to jsem hezká ženská. Takže moje sebevědomí klesá a klesá. Komunikace je u nás lepší přes skype než osobně. On má vždycky pravdu anebo mi to vysvětlí tak, že si připadám jako blb. Přes to všechno bych byla za zachování manželství, všude je něco, ale já už nevím jak dál. Snažím se s ním mluvit, mluvit o tom, že dělá věci, které nejsou normální, že jsem dost toleratntí, ale že už je toho příliš.
Omlouvám se za román, je toho daleko víc, ale musela jsem to aspoň nějak popsat. Uvítala bych příspěvky od podobně „postižených“. Příspěvky o tom jak jste se s tím vypořádali, zda se s tím dá vůbec něco dělat. Prosím ne o příspěvky typu to já bych nemohla, atd. Situace není jednoduchá, jsou tu dvě děti, jedno velmi citlivé a které už se stěhovat nechce, které nechce ztratit další bydlení, kamarády.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.11.12 11:28
já tě obdivuju.. já měla něco podobného, ale v menší míře a i tak jsem ho poslala do p*dele 
já mám svoji hrdost a nikdo se mnou nebude zametat a dělat ze mě blbce. Holce bylo tenkrát 6let a teď v 11letech mi sama řekla, že je ráda že jsme nakonec zustaly samy, protože ten klid a pohodička která potom nastala byla naprosto božská. Ted máme super chlapa a jsme štastné obě dvě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.12 11:35
Tak to ti přeji a závidím. Bohužel si uvědomuji, že tu jsou 2 děti a moje situace není růžová. Taky si uvědomuji, že i já jsem udělala spoustu chyb a mám zájem to řešit. Bohužel z jeho strany zájem chybí, tam je jen to jedno. Buď to bude podle mě anebo máš smůlu a…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.12 11:42
@Neldinecka
Já jsem taky byla zezačátku nanervy protože jsem byla bez peněz..ale vždycky se to nějak vyřeší, opravdu.. nejhorší je, že ty chlapi jsou si vždycky s tebou strašně jistý.. podle mě je důležitý ukázat, že si tak jistej být nemůže a neukazovat mu prostě tu bezmoc kterou bys měla kdybys ho neměla.. kor když to ten chlap nečeká, to pak zustane čumět jako péro z gauče a uvědomí si, že už to asi vážně přepísknul..to jsou taky jen silný kecy, co on ti řiká.. já bych ho nechala nějakou dobu vydusit a pak bys viděla… no každopádně to je ale jen můj názor, já jsemv tomhle trochu magůrek se mnou žádnej chlap zametat nemůže, to spíš já s nima 
držím ti každopádně palečky, ale věř, že děti vždycky spíš ocení duševní pohodu a klid doma, než dostatek penez, komfort a oba rodiče co spolu nevycházejí..Děti strašně vycítí že je maminka smutná a neštastná. A můžeš to maskovat jak chceš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.12 11:47
Holka, seber rozum do hrsti a utíííkeeeej jak nejlíp a nejrychleji dokážeš 
pokud nechce skončit jako moje kamarádka, která tomu svýmu blbečkovi pere, vaří, má s ním dvě děti, platí za něj dluhy a on se jí kurvý jinde. Domu přinese akorát to špinavý prádlo, nažere se a táhne za jinou. A kámoška??? nebude se přece rozvádět kvůli dětem. Hlavně že to vyhovuje jemu. Je to tvůj život a děti to možná za čas taky ocení, až si najdeš super chlapa, budeš šťastná máma a v pohodě. Život je krátkej na to, aby ses zahazovala s někým, kdo o vás jaksi nestojí 
Držím palečky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.12 12:01
Možná k tomu upřesním. Nechci aby to vypadalo nějak jednostranně. On co se týče rodiny, zabezpečení, tak docela funguje. Holky má rád a když jednou v týdnu třeba dorazí před koupáním, tak jde a sám je vykoupe, přečte pohádku, děti ho mají opravdu rády. My jinak kromě těch jeho blbých lží žádné zásadní rozpory nemáme. Máme se o čem bavit, spojuje nás zájem o stejný obor práce, je pracovitý, ale jen co se týče svého zaměstnání. Doma než něco udělá, tak to trvá. Prostě má ty priority někde jinde, chce si dělat co chce. Internet je mocný a tam se dá lhát, bohužel já ho znám ze všech lidí nejlépe nas světě a ty jeho chyby znám a poznám.
Bohužel se na tom podepsalo mé setrvání doma v roli matky, moje závislost na něm, jeho nezájem se o vztah starat. Co nevymyslím, tak to se dělat nebude. Ale jak mám být náhodou jednou pryč, tak na poslendí chvíli někam vyrazí. Je to divný. Já mám okolo sebe samé fungující rodinky, kde chlap se dětem věnuje daleko více a i celé rodině. Hodně mě to mrzí, snažila jsem se být tolerantní, věděla jsem, že to v práci nemá jednoduché, ale už mi docházejí síly.
Jinak třeba ve studiu mě podporuje, občas pomůže. To oceňuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.12 12:24
No, tak tady je každá rada drahá. To si musíš rozhodnou sama, jestli ti to vyhovuje nebo ne. Z mé zkušenosti ti asi neporadím. Manžel se týden stará o malého, přebalí, vykoupe, napapá. Pak je týden pryč, tak aby si ho užil. Já jsem od něj dostala prstýnek, za to, že se malej narodil a každých 14 dní jdeme do kina nebo do restaurace 
. Jsme spolu 13 let a neměnila bych. Přeji aby ses dobře rozhodla. Naši se taky rozvedli, máma utekla s jiným, vyrůstala jsem s tátou. Dneska má táta prýma ženskou a mi mu to se ségrou moc přejeme. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.12 13:22
No, mě za situace, kdy mi muže kradla jedna paní s dětma udrželo ve vztahu to, že on chtěl být se mnou. Kdyby mi byl řekl, že si můžu jít, když se mi to nelíbí, tak by tím padla veškerá moje motivace si tím soukromým peklíčkem dojít až do konce, kdy to nakonec má ze vztahového hlediska happy end.
On zřejmě teď prochází tím obdobím, kdy je mu všechno fuk, ona je nejskvělejší a ty jí nesaháš po kotníky. Otázkou je, zda se vzpamatuje a dojde mu, proč si vzal tebe, nebo zda už mu to nedojde. Pokud se rozhodne pro ni, tak to bude strašně bolet a v takovém případě ti přeju hodně duševních sil to zvládnout, nestáhnout do té bolesti děti a vydržet. Pokud se rozhodne pro vás, tak přeju, aby to bylo vážně rozsvícení v makovici, kdy mu dojde, že takhle se ve vztahu chovat nemůže. Já musela muže několikrát vyhodit, aby si ujasnil svoje priority (ne že bych to dělala cíleně, zkrátka jsem ho v určitých chvílích už nemohla ani vidět). Některý chlapy je zkrátka potřeba kopnout do zadku, aby jim došlo, že nějaký pobláznění nestojí za to opustit svoji rodinu a někteří bohužel neprozřou ani po tom nakopání 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.12 13:30
Mám pocit, že u nás by nepomohlo ani to. On se cítí jako ten co má ve všem vždy pravdu a prostě si to bude dělat jak chce. Nechci té paní ubližovat. Možná ani ona sama netuší o co jde, zažila jsem to s ním už v minulosti. Kdy z jejich strany tam bylo cosi kamarádského a jediné co tam překročilo v minulosti únosnou mez byl flirt, i přesto že na obouch stranách byli partneři. Otázka je co by se stalo kdyby byla vhodná chvíle, čas, že? I tak to moc bolí, vědět že tu je někdo na kom mu asi více záleží. Před kým se dělá lepším než je, před kým lže a natrásá se, je mi z toho zle.
Vyhodit co bych si tím teď pomohla. Pro mě je teď cíl dodělat školu, jsem ve druháku, postavit se na vlastní nohy. Chci se vrátit dříve do práce, tak hledám ale bohužel zatím se mi moc nedaří. Možná po Novém roce mi to vyjde u stávajícího zaměstnavatele. Přestat se tím trápit, snažit se na to nemyslet a žít si svůj život. Až se z toho dostanu a budu mít trošku pocit, že to zvládnu a on stále bude jednat jak jedná, tak uteču. Teď bohužel nemám síly na boj. Když uteču teď, tak to možná neustojím. A nikomu to zlehčovat nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.12 00:43
Vyzkoušej si něco dohledat o agresivně pasivních mužích. Teď jsem si koupila knihu Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem 
A je to přesně tohle, byla jsem fascinovaná, že tento nezařaditelný typ muže má i svůj název… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.12 01:08
To mas teda super pevne nervy. Ja bych tohle teda nezvladla a vykaslala se na nej uz davno. Promin, ze jsem tak zvedava ale pak napis, jak to dopadlo, s cim prisel. Drzim palce, at to dopadne, jak si prejes 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.12 01:33
Ahojky,
nezlob se, ale tvůj muž je manipulátor a patologický lhář, lže tobě (určitě i té druhé) a příjde mu to zcela normální. Jestli v tom chceš žít, je to jen tvé rozhodnutí - uvědom si ale, že do budoucna to nebude lepší
a ještě jedna věc, vždy jako ženské řešíme děti - jim bereme tatínka, ničíme tím rodinu, ale upřímně - zatím co jsem zažila a viděla v okolí, děti to vnímají jako první, budují si divný vztah k tatínkovi (oni ví, že se jim nevěnuje, že s nimi jezdí jiná paní, že je vždy někdo hlídá, že musí tatínka vzbudit, navíc vidí vzor - máma blbka, co si nechá od fotříka všechno líbit, táta frajer, co si dělá, co chce, k nikomu nemá žádný vztah) takovou rodinu chceš?
a propo - finančně tě má možná v hrsti, ale pokud sebereš sílu, obrátíš se na přátelé a rodinu, ti tě podrží a určitě najdeš rozumnou cestu z toho jak ven
protože já bych na tvém místě byla zralá na antidepresiva, to není život s takovým chlapem, to je psychické týrání!!!
a to že hledáš vinu u sebe místo abys celou situaci radikálně řešila jenom potvrzuje to, že si nechceš přiznat, že sis našla sobecké „hovado“, protože to je to nejhorší, přiznat si, že si udělala při výběru svého partnera chybu.
Pokud si to přiznáš, pochopíš, že není na místě řešit, co ON (co chudák on bude dělta),ale TY a DĚTI - já bych jej hnala svinským krokem
Držím ti palce a přeju hidně síly, neboť nejhorší je to prozření, a jak tu někdo psal, on si je tebou tak jistý (ví, že do střetu s ním nepůjdeš, tak ti je schopen nabulíkovat věci, které by nikdo jiný nesežral - prý jed jen na půl cesty! - vzdyt to je tak okate, proc te tam nechce, ví, že se nesnížíš k tomu, abys mu prohledala věci, že ctíš jeho soukromí)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.12 01:59
Držím ti palce. Je to nelehká situace. Zvlášť když máš dvě děti. Musíš myslet na děti a jak je finančně a materiálně zajistit. Každý má svoje chyby a každý svoji toleranci a je jen na tobě, jak velká ta tolerance bude. Můžeš chlapovi zkusi dát nůž na krk, zakřičet, udělat něco nečekaného, aby se vzpamatoval nebo mu zbalit kufry a může jít. Každopádně hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.12 21:10
Zatím všem děkuji za příspěvky, dneska nestíhám psát. U nás dnešek jak když se nic nestalo. Uvidím jak se to bude vyvíjet dál. Budu si zatím hledět svého, starat se o své věci a připravovat si do budoucna půdu. Rozhodně v tomto nechci žít celý život. Nechci abych se musela chovat tak jak jemu vyhovuje a nesmět nic říct. Říct, že se mi něco nelíbí, že to není normální jak se chová. Na druhou stranu mu to neulehčím. Pokud se chce rozvést, tak ať si s tím přijde, já mu záminku dávat nebudu zatím. Až se budu cítit silnější, tak s ním zametu radši rovnou sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
