Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyhořelá na mateřské
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
4.4.23 21:10
Jak já ti rozumím… Jsou přímá dny, ale ty poslední jsou pro mě nějak extrémně náročné… Mám dvě děti 3 roky a rok a kousek… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.4.23 21:11
Jinak já jsem na ne od rána do večera sama a mám pocit, že za nimi cele dny jen beham s hadrem… Už aby bylo teplo a dalo se jít víc ven…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.4.23 21:13
@Rebísek píše:
Vystřídat se s manželem na rodičáku.
Bohužel já tolik nejsem schopna vydělat…to si musím přiznat také. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.4.23 21:14
@Anonymní píše:
Jinak já jsem na ne od rána do večera sama a mám pocit, že za nimi cele dny jen beham s hadrem… Už aby bylo teplo a dalo se jít víc ven…
Nápodobně. Nemůžu se dočkat, až bude teplo, syn začne chodit a vyrazíme někam ven…
tohle je fakt přežívání.
- Citovat
- Upravit
4.4.23 21:15
Zkuste chodit častěji mezi maminky do hernicek, plavani, na hřiště. Urcite se tam trosku odreagujete. Dite bude v jinem prostredi a bude mit spousty novych podnětu. Nebo jestli mate moznost dat na hodku, dve na hlídání k babickam, aby jste si udelala chvilku pro sebe a využila ji ke cvičení, cteni, relaxu, na vypití kavy v klidu atd. Nebojte se je požádat a popřípadě rict, jak by vam to pomohlo, jak se citite. Urcite pomuzou.
Myslim, ze spousty maminek zažívají takove nejake vyhoreni a troska odreagování mas dokaze nakopnout. Me to aspoň pomaha 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.23 21:27
@Anonymní píše:
Bohužel já tolik nejsem schopna vydělat…to si musím přiznat také.
A jedete nadoraz nebo zbyva nejaka rezerva, kde by se dalo ubrat? Ja vydelavam i na full time tak tretinu nez manzel, ale pri rodicaku si ten zkraceny uvazek drzim na ukor toho, ze manzel pracuje o neco min. Jeden den v tydnu travim v kancelari a zbytek pracuju z domu, kdyz maly spi a je to dokonaly relax pro psychiku. Do toho skoro denne aspon na chvili chodim behat do prirody, to mi taky moc pomaha a pak s ditetem podnikam ruzny vylety, vetsinou sama protoze kamosky jsou tak trochu pecky a neda se s nima na nicem kloudne domluvit, ale i tak je super rozbit stereotyp a nekam vypadnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.23 21:29
Naprosto chápu a soucítím
Ale bohužel na dotaz, co mi pomohlo, odpovím jen to, že mi strašně pomohlo se vrátit do práce. Pozor, já mám dvě děti, rok od sebe o to to bylo náročnější… každopádně ani s nástupem do práce nepřišla nějak velká úleva, protože děti byly nonstop nemocné, takže jsem si moc nepomohla, teď je to druhý rok, co chodí do školky a jsou méně často nemocní, takže je to o něco lepší…no co na to říct, prostě nezbývá než to všechno vydržet, nějak tak nevím, co by mohlo pomoct, asi jste žena a podobným smýšlením jako já a tam bohužel nic jiného než nástup do té práce nepomohl, protože jsem se samozřejmě snažila různě děti zaměstnat, ale pořád to byl 24/7 pozornost a to si člověk neoddechne. Já teď miluji práci a jsem šťastný člověk, že do ní můžu chodit a to jak už jsem odcházela pracovně vyhořelá před dětmi, tak s příchodem děti to mám úplně obráceně do práce se těším a jsem tam moc ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.4.23 21:38
@Zoe1 píše:
Naprosto chápu a soucítím
Ale bohužel na dotaz, co mi pomohlo, odpovím jen to, že mi strašně pomohlo se vrátit do práce. Pozor, já mám dvě děti, rok od sebe
O práci už uvažuji delší dobu. Problém je ten, že se nechci vracet do té stejné a nevím, kde by mi jinde nabídli zkrácený úvazek. Takže se to ve mně pořád nějak bije a vlastně nevím, jak se rozhodnout. Zároveň cítím zodpovědnost za syna, za jeho vývoj a v roce jej strkat do školky mi přijde brzy. No, je to náročný…
- Citovat
- Upravit
4.4.23 21:49
Ja to mela prvni rok uplne stejne. V jeho roce jsem sla do prace. Na jednu stranu vycitky, ze chodi do jesli, na drihou stranu radost, ze se dostanu mezi lidi. Osobne bych nemenila. Syn jesle miluje, chodi tam strasne rad.
Co takhle nastoupit do prace, aspon na polovicni uvazek? V praci si odpocines, a doma si to pak se synem uzijes na 100%.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.23 21:59
@Anonymní píše:
O práci už uvažuji delší dobu. Problém je ten, že se nechci vracet do té stejné a nevím, kde by mi jinde nabídli zkrácený úvazek. Takže se to ve mně pořád nějak bije a vlastně nevím, jak se rozhodnout. Zároveň cítím zodpovědnost za syna, za jeho vývoj a v roce jej strkat do školky mi přijde brzy. No, je to náročný…
Chápu, mně děti šly od dvou let mladšího do dětské skupiny, ale i starší dcera už chodila od dvou let, tak jsem měla někdy doma jen jednoho…ono dát roční dítě třeba do skupiny je docela psychicky náročný, protože sama budete přemýšlet, jestli tam spí, i když dalo by se dát jen třeba na dopoledne. Tak možná pohledat nějakou skupinku, kde byste mohla dát dítě na dopoledne, třeba dvakrát v týdnu, i když nebudete zatím pracovat, aspoň byste měla pár hodin pro sebe, možná bych šla touto cestou, ale nekoukat na okolí ani neříkat, tohle já nevím proč, někteří lidé nechápou, někdo to má jako svoji celoživotní náplň a jasný pak by padaly otázky, proč jste si dělala dítě, když ho šoupnete někde do skupiny, ale pár hodin by mu neublížilo, Vám pomohlo a že tohle má někdo jinak, to může bejt každému šumák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.23 22:30
Vidíš, já si dala dneska sklenky rovnou dvě. Ti naši milovaní smradi mě dneska tak vytočil 
To se zlepší, ještě za nějakou dobu až bude s prckem trochu i nějaká domluva a větší zábava.
@wwwvvveru píše:
Tak pojďte pracovat se mnou z domova, práce je snadná a můžete si vybudovat i stabilní příjem a po mateřské se vracet do práce už nemusíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.23 22:34
Ona to nemusi byt hned stala prace. Na relax staci brigada. Ja chodila 3 odpoledne v tydnu s 1 ditetem a pak alespon 1 odpoledne, kdyz uz jsem mela 2 deti. Vracela jsem se vzdy odpocinuta s novym elanem. Clovek vypadne pryc. Pokeca s dospelymi lidmi. Dela neco jineho. Byt jen doma je na masli. Pak je fajn mit nejakou kamosku/sousedku s podobne starym ditetem a chodit na prochazky/na hriste spolecne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.4.23 23:03
Rozumím a chápu. Bylo mi stejně. Pomohly konicky-hrala jsem na flétnu. A cas pro sebe.
A pozor na rady typu částečný úvazek..mám osobní zkušenost. V roce druhého dítěte jsem prekecala sefovou na 1/3 úvazek, 50% home office…byl to propadák. Hned na začátku chytli děti neštovice 2× 3 týdny dny home office s dětmi. Peklo nevystihuje. Nová kolegyně jedovaté poznámky..podpora doma skoro žádná!! Tchyně v 68 prostě bude chodit do práce(úterý až neděle od rána do večera),tchana z prace taky asi vynesou nohama napřed. Manžel ve firmě rozjíždí expanzi. Zachraňovala mě máma, která přijela 1× za měsíc a já jezdila celý týden do kanclu do Prahy. Pořád jsem se cítila trapně, že mám zase HO protože je jedno nebo druhé dítě nemocné. A že nic nestíhám.
Jsem teď na třetí mateřské a ani nevím jestli se chci do původní práce ještě vracet…hrozna kolegyně, ktera mi dávala sežrat že mám 3děti a malo pracuji, příšerná nemocnost a nepodpora tchanovců. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
).
jdu si asi trošku vylít srdce. Jsem rok na mateřské a přiznám se, že mě to nikterak nenaplňuje.
Měla jsem extrémně náročné těhotenství (nálezy na plodu, hrozící předčasný porod), poporodní problémy s následky, náročné miminko…a mám pocit, že se to na mé psychice velmi podepsalo. Mám dny, kdy se to dá a užívám si čas se synem. Avšak stačí málo a stane se ze spokojené ženské fúrie. Manžel pomáhá, co to jde, ale jeho práce vyžaduje přesčasy a bohužel se vrací z práce mnohdy až kolem šesté, pomazlí se hodinku se synem a tím jeho „pomoc“ přes pracovní dny končí.
Dospělo to do stádia, kdy jsem výbušná, agresivní, neustále podrážděná, vše mě rozzlobí, naštve. Stačí málo a už proklínám a hejtím všechno a všechny. Takovou zlobu a vztek jsem asi nikdy v životě necítila. Někdy se přistihnu u myšlenek, že se vlastně vůbec nepoznávám, že absolutně nechápu, co se stalo s tou veselou holkou, kterou jsem bývala. Závidím manželovi, že může do práce. Že si může v klidu dát oběd a kafe s kolegy, že může zaměstnat hlavu něčím jiným než všedními problémy v domácnosti. Mám tendence mu to vyčítat a za pár minut si uvědomím, že vlastně nemám co vyčítat, že jen dělá svoji práci. Cítím se jak vyhaslá sopka, bez energie, elánu a chuti do života, neschopnosti prožívat radost. Jedinou radost, kterou cítím, je když jde dítě spát a já si dám v klidu sklenku vína (teď mě prosím neukamenujte
Měla jste to některá podobně? Co vám pomohlo?
Už jsem přemýšlela o antidepresivech, ale nemám s nimi z minulosti nejlepší zkušenost. :/