Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vykání tchánovcům
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.9.22 14:48
@Karahu píše:
Tak jednostranné tykání zažívám neustále. Lidem, kteří jsou starší než já vykám, pokud mi nenabídnou tykání, ale mě automaticky tykají všichni.Kolegům v práci jsem vykala, mě všichni tykali. Teď jsem na rodičáku a tykají mi všichni ze sousedství, já jim vykám (nepotykali jsme si
Někdy je to o tom, co si člověk nechá líbit. Asi málo lidí bude řešit, že třeba v 45 jim tyká někdo, komu je kolem 80. I když striktně vzato, jak je někdo dospělý, tak se mu má vykat. Za první republiky a možná i za války (II) se vykalo gymnazistům, tj. dnes 2. stupeň zš a snad i na průmyslovkách. Na sš nám zčásti tykali, zčásti vykali. Nejhorší byli pedagogové, kteří holkám vykali, klukům tykali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 14:48
S manželem jsme se brali po 15 letech vztahu, do té doby jsem jim vykala. Na svatbě mi řekli, ať jim tykám, trvali na tom. Od té doby tedy už víc jak deset let tykám, ale neoslovuji je, po tolika letech mi to prostě už nešlo přes pusu. 
Manžel mojí mamce taky tyká, ale neoslovuje, ani jemu to po tolika letech prostě nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 14:53
@Samy píše:
S manželem jsme se brali po 15 letech vztahu, do té doby jsem jim vykala. Na svatbě mi řekli, ať jim tykám, trvali na tom. Od té doby tedy už víc jak deset let tykám, ale neoslovuji je, po tolika letech mi to prostě už nešlo přes pusu.
Vyhýbat se oslovení je dosti problém. Je slušné lidi oslovovat, tj. občas v rozhovoru oslovení použít, ne u každé věty. A zpravidla tím oslovením začít hovor. Vyhýbání se oslovení, tak min. v polovině případů to je o nějakých zábranách. Tj. ne o nevychovanosti, ale někdo se oslovení vyhýbá, protože mu nějak nesedne. A jiné lidi oslovuje normálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 15:06
@Ahep to ano, ale oni tam v létě prakticky žijí. Jsou tam neustále a my se zase nenecháme obskakovat. Vždy se o práci podělíme. Plus v létě s nimi děláme kolem chaty, dřevo apod. Jinak chodí ještě do práce, takže když přijedeme čtvrtek večer, tak oni jdou pátek do práce a my se staráme. Přijedou až pátek odpoledne, kdy mi tam většinou ani nejsme, protože jedeme navštívit ještě babičku nebo nějaké kamarády, případně do obchodu. A jak říkám. Jezdí k nám, ale pátek až po práci a jelikož se jim nechce jezdit 3 hodiny, protože je to pro ně daleko, tak nejezdí tolik. Teď ale budeme o kousek blíže, až se dodělá barák, tak snad budou jezdit trochu více. Taky mě nebaví balit pořád dvě děti a psa. Doma je to prostě pohodlnější
@Hrnekmleka to je pravda. Taky si někdo přijdu jako když tam nepatřím, proto mi to teď je trošku líto a asi by to nebylo na škodu, kdyby se to změnilo 🤷🏼♀️ Ale neudělám s tím asi nic moc. Však já bych si taky asi zvykla. Přece jen už nejsem malá holka, co se bojí říct ahoj 
taky mě to trochu rozčiluje, když je to v rodině. Jako o sto let dříve
Já jsem to vykání i nadále měla dříve, to jsem byla mlaďoučká. Dnes bych to udělala jinak 
hlavně to nejčastěji bylo proto, že to bylo nabídnuto po nějaké té skleničce a bála jsem se, zda si to pamatují 
ale s nynějšími to řešit nechci, neboť asi nechci slyšet, co se mnou mají vlastně za problém nebo proč se ještě tak nestalo. Bylo by mi trapné říci si o to sama. Ještě když už nyní vím, že jim to takhle vyhovuje (minimálně opilému tchánovi). Trochu mi to přijde, že mě berou jen kvůli dětem a tomu, že je se mnou jejich syn 🤷🏼♀️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 15:11
@Samy ono totiž čím déle to trvá, tím je to potom horší. Člověk se už tak lehce nezvládne přepnout 🙈
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 15:13
@Náhodný host píše:
Vyhýbat se oslovení je dosti problém. Je slušné lidi oslovovat, tj. občas v rozhovoru oslovení použít, ne u každé věty. A zpravidla tím oslovením začít hovor. Vyhýbání se oslovení, tak min. v polovině případů to je o nějakých zábranách. Tj. ne o nevychovanosti, ale někdo se oslovení vyhýbá, protože mu nějak nesedne. A jiné lidi oslovuje normálně.
Já taky tchýni neoslovuju jménem, sice mi tykání nabídla už v mých 18, po třech letech vztahu, bylo to pro mě takový divný, ale ona na tom trvala, vždycky, když jsem jí vyknul, tak mi říkala, já ti dám dobrý den atd. Takže než to furt poslouchat, tak jsem se to naučil. Ale jako Helčo jí neříkám. Tykám, ale neoslovuju jménem. Takže to vypadá asi takto, prosím tě mohla by si, můžu tě poprosit o, ahoj, jak se máš, hele my tenhle víkend nemůžeme, jo super, co Ty atd atd. Ale jméno v té konverzaci úplně vynechávám, nevím, přijde mi to takový divný. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem třeba ani tátu nikdy neslyšel říkat babičce, a dědovi pro něj tchýni a tchánovi jménem ani když o nich mluví, tak nepoužívá jméno. Když se baví o nich s mamkou, tak říká, tvoje mamka, taťka když s námi tak babička, děda a když s někým jiným tak buď tchýně, tchán, manželky případně použije naší mamky jméno a dodá rodiče a tak různě, ale jejich křestní jména nepoužívá a já to mám teda stejně a nic divného mi na tom nepřijde a vztahy máme super
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 17:12
@Ahep píše:
No dobře jste na chate - a tam snad nemusite jist?Tam jsou přeci ty podmínky - vaření, doprava potravin, o něco ještě horší než doma.A trebas návštěvy naopak se u vás nepraktikuji? Že bys makala pěkně především ty, jako hostitelka, a pěkně by přijeli ve ČT a v neděli by vasi odjeli? - takže by se viděli s dětmi, nějaký zajímavý program pro všechny někde vymyslet…paráda ne
Kazdy neni takovy studeny cumak, ktery nejradsi vypakuje deti pred obedem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 18:34
@Petule030 píše:
Tchánovi tykám (i po zhruba osmi letech mi to jde blbě přes pusu), tchyni vykám. Na svatbě jsme s tchyní o něčem mluvily a ona najednou: „Peťo, už mi neříkej paní XY, říkej mi… (že by tykačka?)… BABIČKO“.Je to drobnost, tchánovci se tak asi cítí líp. Tykání je přeci jen takové větší připuštění k tělu.
Vždyť oni ji týkají, je to nerovné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 18:42
Já tchanum tykam, kdy jsem dostala nabídku asi po 8 letech v rámci nabídky svatby manželova sourozence. Dodneška si myslím, ze jsem se k tomu holt jen příplatky Prababi tykat odmítám../ po 15 letech se me ptala proč ji furt vykám. Vysvětlila jsem ze vychováni, úcta a po těch letech se to už blbě mění. Manžel mým rodičům vyká. Jsou to studení cumaci a řekla bych, ze i manžel je po těch letech rad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 19:43
@Náhodný host píše:
To vykání znamená určitý odstup, i když mě někdo tyká a já jemu vykám. A nemusí to být těm rodičům partnera zrovna příjemné. Ale vnutit tykání nejde.
Mě to nijak nevadí, tykání by mi přes pusu nešlo. Tchánovci mi tykají, mamka muži také. Nějak to nehrotíme, prostě to tak bereme a určitě za tím nevidíme nějaký odstup nebo, že nás či mi je, nemáme rádi já prostě odmítám tykat někomu, kdo je ve věku mýho dědy - i kdyby mi to nabídl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 20:45
@bublifucekk píše:
Mě to nijak nevadí, tykání by mi přes pusu nešlo. Tchánovci mi tykají, mamka muži také. Nějak to nehrotíme, prostě to tak bereme a určitě za tím nevidíme nějaký odstup nebo, že nás či mi je, nemáme rádi
Tady se spíš řeší, že někomu vadí jednostranné tykání, což chápu. Kdo s tím nemá problém, tak bych to neřešil.
Jako kluk jsem „kamarádil“ (nevím lepší výraz) s dvěma starými lidmi ze sousedství, pán starší asi o 60 let, paní o 70. Přišlo by mi divné jim říkat křestním jménem a tykat, vždy to byl pan P. a paní M. (obě příjmení, nechci psát). Ale tykal jsem širokému příbuzenstvu, kde třeba babičky byly sestry, vlastně poloviční, po matce, otce měla každá jiného. Vždy to byly strejdové a tety, co jim tykám. Pratetě jsem někdy vykal, když u nich nebyl její vnuk a byl tam její syn, strýc. On jí totiž vykal, tak jsem analogicky jí vykal taky. Když tam byl její vnuk, tak ten zas jí tykal, já jí tykal taky. Nic neříkala, i když asi vykání by jí přišlo lepší. U těch tchánů mi přijde, že jde o to, jestli je beru jak sousedy nebo jak příbuzné. Navíc jsou v rodině, tak to by bylo docela pro tykání. Ale chápu, že někomu o generaci staršímu to nemusí vyhovovat, pak by asi neměl svému zeti nebo snaše tykat, ale taky vykat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 22:14
@veria taky jsem si říkala. Jsou rádi, že nás vidí, když mají obě děti tak daleko a vnoučata vidí jednou za měsíc, někdy dvakrát. Kdyby jim to vadilo, pravděpodobně by to někdy naznačili nebo manželovi řekli. Jsou k sobě celkem upřímně, což je někdy celkem na škodu 😂
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 22:22
@Matt 02 taky bych asi nemohla oslovit jménem. I takové to jméno a vykání mi u nich nejde. Jako chápu to v práci nebo kdekoli, ale takhle mi to nejde přes pusu 😂 🙈
@hospodki kdyby bylo taky tací čumáci, pochopím to, ale rádi s námi posedí, popijí, samá sranda a tak. Navštěvujeme se a všechno.
@bublifucekk ano, tak u těch starších to chápu, ale extra staří nejsou a svým také tykají. Plus jim tyká každý kolem. Je pro mě také milejší vykat, ale jde o princip, že mně to nikdy nenabídli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 22:59
@Náhodný host Celý život pracuji s lidmi, takže s oslovováním a konverzováním obecně problém nemám.
Ale v soukromé rovině prostě ze dne na den začít někomu tykat a říkat křestním jménem, po patnácti letech téměř pravidelného setkávání, to mi prostě nějak srdce a hlava nevzaly za přirozené. Vycházíme spolu, takže se bavíme normálně, třeba „prosím tě, můžeš…“ nebo když je mám před nimi a vlastně i bez jejich přítomnosti zmínit, tak to je tak nějak zaobaleně přes děti - oslovím dceru s tím, že babička by ráda něco… Navíc tchýně o jejím manželovi mluví téměř vždy zdrobnělinou a to už by mi vůbec z pusy nešlo a oficiální verze jména by v tu chvíli zněla tvrdě. Když o nich mluvím s manželem, tak říkám vaši nebo tvoje mamka, tvůj taťka, stejně tak on mluví o mojí mamce. Možná kdyby začlo tykání s oslovováním křestním jménem dříve ale po takové době už mi to nešlo, jméno jsem použila jen párkrát, když bylo potřeba na ně třeba někde venku zavolat, aby se otočili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.22 23:05
@Samy píše:
@Náhodný host Celý život pracuji s lidmi, takže s oslovováním a konverzováním obecně problém nemám.
Ale v soukromé rovině prostě ze dne na den začít někomu tykat a říkat křestním jménem, po patnácti letech téměř pravidelného setkávání, to mi prostě nějak srdce a hlava nevzaly za přirozené. Vycházíme spolu, takže se bavíme normálně, třeba „prosím tě, můžeš…“ nebo když je mám před nimi a vlastně i bez jejich přítomnosti zmínit, tak to je tak nějak zaobaleně přes děti - oslovím dceru s tím, že babička by ráda něco… Navíc tchýně o jejím manželovi mluví téměř vždy zdrobnělinou a to už by mi vůbec z pusy nešlo a oficiální verze jména by v tu chvíli zněla tvrdě. Když o nich mluvím s manželem, tak říkám vaši nebo tvoje mamka, tvůj taťka, stejně tak on mluví o mojí mamce. Možná kdyby začlo tykání s oslovováním křestním jménem dříve
Já to psal, že s tykáním po delší době se začíná daleko hůře, než když jsou na to lidi zvyklí od začátku. Někdy to mají snazší muži, když má mladší partnerku a věkově je blíž k tchyni než k té partnerce, nemusí být jejího věku, ale přeci jen o kousek je jí věkem blíž než partnerce. To tykání přijde jako přirozené. Někdy jsou lidé, co mají nabízet tykání nesmělí, ne že by nechtěli, ale třeba jsou zvyklí být spíš v podřízené pozici a najednou to má být opačně a neumí to. Vzpomínám na jeden takový případ, je to už více let. Ona se na svoji mámu zlobila, že jemu nenabídne tykání. Vykali si ale navzájem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
