Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzpomene si na mě neteř?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.8.23 01:27
A nemuzes se s ni videt, kdyz bude u tvych rodicu? Jinak by bylo fajn se soustredit spis na svoji rodinu. Svoje deti. Sveho partnera/manzela. Jako jsou veci, co se ovlivnit uplne nedaji. Treba se casem ty vztahy urovnaji a budes se zas s neteri vidat. Majetky delaji casto v rodinach zlo. Poprat ji zatim muzes taky pres sve rodice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.23 06:50
@Anonymní píše:
Když byla malinká, hlídala jsem ji. V předškolním věku jsem pro ni byla teta, kterou měla blízkou skoro, troufám si napsat, jako maminku. (Soudě podle důvěry, vyjadřování, byla jsem pro ni důležitá na rodinných akcích.) Je to holčička chytrá a hodná, mám k ní samozřejmě také vztah. Jenze pak jsem zřejmě něco nevhodného řekla, udělala, nevim v podstatě ani co, a přestali me do rodiny zvát. Myslím si ale, že hlavním důvodem bylo následné majetkové vyrovnávání se po rodičích (kteří v té době ještě žili a nechystali se umřít). Odmítla jsem podepsat svému sourozenci papír, že nebudu nic požadovat, pak jsem si vyslechla, že mě k ničemu nepotřebuje, protože mu nemůžu nic materialniho poskytnout. Naposledy jsem viděla dnes už školačku neteřinku letos na jaře. Máme spolu šťastnou fotku. Jenže mám strach, že se mi odloučením od rodiny sourozence ztratí, že ji neuvidím vyrustat, je mi z toho smutno. Ze se odcizime a že si na tetu, která ji může být třeba v životě oporou, už nevzpomene. Navíc nevim, co o mne doma slýchá. Bojím se taky, že se její dobre srdicko a povaha v této rodině časem ztratí.
Když jsme se naposledy viděly letos na jaře, zeptala jsem se jí, jak se má. Byla smutná, zaražená, unavená. Řekla mi, že byla teď často nemocná, že toho má hodně. Mám o ni strach, chci jí ulevit, pomoct. Na tom jarním setkání pak úplně pookřála, byla veselá. Myslíte, že je šance si vztah nějakým způsobem udržet? Za zády jejich rodičů nic nepodnikám. Nedávno měla narozeniny. Telefon jejího rodiče, přes který jsem ji vždycky přala, je vůči mně zablokovaný.
Byl jste někdo třeba v situaci takového dítěte a dopadlo to dobře? Můžu ji ještě na dalku poprat a jak to mám udělat? Děkuji všem. Smutná teta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.23 08:45
To je mi moc líto 
Taky mám neteř, se kterou mám výborný vztah a tohle si neumím představit. Napadlo mě, co ji zkusit napsat dopis? Nevím samozřejmě, zda ji ho rodiče předají, ale zkusila bych to takto, když Tě zablokovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.23 09:49
A neter uz chodi asi do skoly? Neslo by pred skolou na ni obcas pockat a alespon prohodit par slov, dat ji telefon na tebe a rict, ze za tebou muze kdykoli prijit…
Jak tu ale pisou holky, mela bys mit predevsim svuj vl. zivot a snazit se az tak moc se citove nepoutat v tomto pripade. Protoze porad je to jen neter.
My se s neterema vidali prinavsteve manzelovych rodicu, protoze bydleli s nima v jednom rd. Pokecali jsme tam se vsemi i se svagrovcema a zase jsme odjeli; pravda meli jsme ale taky svoji rodinu a svuj zivot a tak tam nikdy ani nic citovejsiho treba mezi nami a neterema nebylo, nastesti jsme ani se svagrovcema vzajemne nedarkovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.23 10:37
Ještě jsou tu sociální sítě. Neteře, které jsem léta hlídala už jsou velké. Rodina dost nefunkční ale na sítích je vídám a jedna druhé lajknem fotku, status… Nevim. Občas se potkáme u příbuzných s mladší. Starší jsem osobně neviděla tak 2 roky. Mají možnost se ozvat
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.23 10:58
Pokud bys opravdu chtěla, vztah s ní udržíš i tak… Jestli dobře chápu, holčička bude tak v první, druhé třídě ne? Má mobil? Whatshapp? Cokoli? Víš, kde chodí do školy? Kde se pohybuje Snaž se s ní být v kontaktu… Nezdá se to, ale čas letí. Malá bude za chvíli velká, od desíti let si děti nenechají od rodičů zas tak moc napovídat. Už pak nebude malá. Jestli teď před ní říkají něco špatného o tobě, ovlivňovat ji to může. Ale pokud se budeš snažit ji být nablízku i přes to všechno, ona uvidí, že to tak není. Bude tě mít ráda. Zvlášť, když do teď tě podle všeho milovala jako svou tetu…
Já mám neteř přes 1000 km daleko. A vztah s ní mám krásný. Manželova dcera proti mě byla štvána, ale protože jsem se snažila na vztahu pracovat, i přesto všechno mě má opravdu ráda. A když má teď někdo na mě kecy, dokonce se za mě začíná stavět a bránit mě. Takže ano, jde to.
Anonym z osobních důvodů.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.23 11:20
Holky, jste moc hodný! Ano, první, druhá třída. Bojím se dělat cokoli za zády rodičů - nahánět ji u školy apod. Ani ji nechci ovlivňovat a s jejími rodiči bojovat, jakkoli ji plést hlavu. Na sociální sítě si asi pár let počkám, budou-li vůbec. Uvažovala jsem aspoň o pohlednici k těm narozkam. Bohužel je tam rizko, že ji rodiče ztopi. Jinak naší před pár lety brzy po sobě zemřeli, takže tam je to passe.
Svoji rodinu mám, vnoučata ve stejném věku jako neteř. Když jsem ji hlídala, starala jsem se víc o ni, byla bliz. Přebalovaní, krmení, pár let mi rostla před očima. O to víc mě mrzí, jak se ke mně sourozenec s rodinou teď chovaji. Připadá mi to podobne, jako když se rozejdou odice a jeden je odstřižen.
- Citovat
- Upravit
18.8.23 11:55
@Anonymní píše:
Holky, jste moc hodný! Ano, první, druhá třída. Bojím se dělat cokoli za zády rodičů - nahánět ji u školy apod. Ani ji nechci ovlivňovat a s jejími rodiči bojovat, jakkoli ji plést hlavu. Na sociální sítě si asi pár let počkám, budou-li vůbec. Uvažovala jsem aspoň o pohlednici k těm narozkam. Bohužel je tam rizko, že ji rodiče ztopi. Jinak naší před pár lety brzy po sobě zemřeli, takže tam je to passe.
Svoji rodinu mám, vnoučata ve stejném věku jako neteř. Když jsem ji hlídala, starala jsem se víc o ni, byla bliz. Přebalovaní, krmení, pár let mi rostla před očima. O to víc mě mrzí, jak se ke mně sourozenec s rodinou teď chovaji. Připadá mi to podobne, jako když se rozejdou odice a jeden je odstřižen.
Zkus ten pohled/dopis. Určitě bych na ni nečekala u školy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.23 12:04
@Anonymní píše:
Holky, jste moc hodný! Ano, první, druhá třída. Bojím se dělat cokoli za zády rodičů - nahánět ji u školy apod. Ani ji nechci ovlivňovat a s jejími rodiči bojovat, jakkoli ji plést hlavu. Na sociální sítě si asi pár let počkám, budou-li vůbec. Uvažovala jsem aspoň o pohlednici k těm narozkam. Bohužel je tam rizko, že ji rodiče ztopi. Jinak naší před pár lety brzy po sobě zemřeli, takže tam je to passe.
Svoji rodinu mám, vnoučata ve stejném věku jako neteř. Když jsem ji hlídala, starala jsem se víc o ni, byla bliz. Přebalovaní, krmení, pár let mi rostla před očima. O to víc mě mrzí, jak se ke mně sourozenec s rodinou teď chovaji. Připadá mi to podobne, jako když se rozejdou odice a jeden je odstřižen.
A nebyla by cesta pres tvoje vnoucata, kdyz jdou deti stejne stare?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.23 12:46
@Anonymní píše:
Holky, jste moc hodný! Ano, první, druhá třída. Bojím se dělat cokoli za zády rodičů - nahánět ji u školy apod. Ani ji nechci ovlivňovat a s jejími rodiči bojovat, jakkoli ji plést hlavu. Na sociální sítě si asi pár let počkám, budou-li vůbec. Uvažovala jsem aspoň o pohlednici k těm narozkam. Bohužel je tam rizko, že ji rodiče ztopi. Jinak naší před pár lety brzy po sobě zemřeli, takže tam je to passe.
Svoji rodinu mám, vnoučata ve stejném věku jako neteř. Když jsem ji hlídala, starala jsem se víc o ni, byla bliz. Přebalovaní, krmení, pár let mi rostla před očima. O to víc mě mrzí, jak se ke mně sourozenec s rodinou teď chovaji. Připadá mi to podobne, jako když se rozejdou odice a jeden je odstřižen.
zaměř se na vlastní rodinu, na vlastní vnoučata, úporné vnucování se někam, kde nejsi vítaná, není dobré
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.23 13:33
@Anonymní píše:
Holky, jste moc hodný! Ano, první, druhá třída. Bojím se dělat cokoli za zády rodičů - nahánět ji u školy apod. Ani ji nechci ovlivňovat a s jejími rodiči bojovat, jakkoli ji plést hlavu. Na sociální sítě si asi pár let počkám, budou-li vůbec. Uvažovala jsem aspoň o pohlednici k těm narozkam. Bohužel je tam rizko, že ji rodiče ztopi. Jinak naší před pár lety brzy po sobě zemřeli, takže tam je to passe.
Svoji rodinu mám, vnoučata ve stejném věku jako neteř. Když jsem ji hlídala, starala jsem se víc o ni, byla bliz. Přebalovaní, krmení, pár let mi rostla před očima. O to víc mě mrzí, jak se ke mně sourozenec s rodinou teď chovaji. Připadá mi to podobne, jako když se rozejdou odice a jeden je odstřižen.
Ty tady máš diskusi ohledně dědictví a špatných vztahů v rodině? Jak píšou holky, věnuj se vnoučatům, muži, dětem… Neteř ten život zvládne, neboj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.23 13:48
Nemůžeš mít fungující vztah s „cizím“ malým dítětem bez toho, abys měla - když ne fungující, tedy minimálně korektní - vztah s jeho rodiči. Chápu, že je ti to líto, ale to zkrátka nelze.
Aby ses mohla vrátit do života své neteře dřív než bude natolik velká, že si k tobě třeba najde cestu sama, musela by ses dokázat nějakým způsobem usmířit s jejími rodiči.
Pokud to není možné - ať už kvůli tomu, že druhá strana jakýkoli smír odmítá, nebo kvůli tomu, že pro tebe samotnou by to byla příliš vysoká cena (musela bys příliš ustoupit, omlouvat se, určitým způsobem sama sebe zapřít) - tak bohužel budeš muset ustoupit, nechat čas plynout a trpělivě čekat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.23 06:27
@stinga píše:
zaměř se na vlastní rodinu, na vlastní vnoučata, úporné vnucování se někam, kde nejsi vítaná, není dobré
No ale ta holčička o tetu zjevně stojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.23 07:20
Podle mě je moc dobře, že nechceš nic dělat za zády rodičů. Ať jsou, jací jsou, tohle je hranice, která by se překročit neměla. Počkání u školy nebo i ten dopis by za jejich zády byl. Ta “otevřená” pohlednice je docela fajn nápad, i když mi subjektivně taky přijde kapku na hraně.
Až bude holčička dospělejší, třeba si k sobě ještě cestu najdete. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Když byla malinká, hlídala jsem ji. V předškolním věku jsem pro ni byla teta, kterou měla blízkou skoro, troufám si napsat, jako maminku. (Soudě podle důvěry, vyjadřování, byla jsem pro ni důležitá na rodinných akcích.) Je to holčička chytrá a hodná, mám k ní samozřejmě také vztah. Jenze pak jsem zřejmě něco nevhodného řekla, udělala, nevim v podstatě ani co, a přestali me do rodiny zvát. Myslím si ale, že hlavním důvodem bylo následné majetkové vyrovnávání se po rodičích (kteří v té době ještě žili a nechystali se umřít). Odmítla jsem podepsat svému sourozenci papír, že nebudu nic požadovat, pak jsem si vyslechla, že mě k ničemu nepotřebuje, protože mu nemůžu nic materialniho poskytnout. Naposledy jsem viděla dnes už školačku neteřinku letos na jaře. Máme spolu šťastnou fotku. Jenže mám strach, že se mi odloučením od rodiny sourozence ztratí, že ji neuvidím vyrustat, je mi z toho smutno. Ze se odcizime a že si na tetu, která ji může být třeba v životě oporou, už nevzpomene. Navíc nevim, co o mne doma slýchá. Bojím se taky, že se její dobre srdicko a povaha v této rodině časem ztratí.
Když jsme se naposledy viděly letos na jaře, zeptala jsem se jí, jak se má. Byla smutná, zaražená, unavená. Řekla mi, že byla teď často nemocná, že toho má hodně. Mám o ni strach, chci jí ulevit, pomoct. Na tom jarním setkání pak úplně pookřála, byla veselá. Myslíte, že je šance si vztah nějakým způsobem udržet? Za zády jejich rodičů nic nepodnikám. Nedávno měla narozeniny. Telefon jejího rodiče, přes který jsem ji vždycky přala, je vůči mně zablokovaný.
Byl jste někdo třeba v situaci takového dítěte a dopadlo to dobře? Můžu ji ještě na dalku poprat a jak to mám udělat? Děkuji všem. Smutná teta