Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah po mnoha letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.3.15 11:38
Tak pocit, že už to není jako na začátku, má po letech asi každá(ý). A je to logické, žádná vášeň nevydrží věčně 
. Je třeba si připomínat, čím vším je pro Tebe manžel cenný. Pokud to nepomůže, doporučuji si, třeba tady na emiminu, přečíst pár diskusí, jaký můžou chlapi být opravdu darebáci (slušně řečeno),nebo v jakých hrozných situacích někdy lidi jsou. Když mám pocit, že se ve vztahu nudím, přečtu si něco podobnýho - a zas toho svýho miluju a jsem šťastná, že se nic extra neděje:srdce:.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.15 11:46
Hmm tak otázka je co chceš slyšet, ty musíš vědět, jestli tvůj chlap je ten s kterým chceš strávit zbytek života, navíc jestli dokážeš být i sama…ted´mám na mysli to, že máš i svoje koníčky, sama vypadneš z domu, když muž hlídá děti atd…logicky každý vztah upadne po letech do stereotypu a jde jen o to, aby vy jste se jím nenechali udolat 
já nevim mno se svym mužem táhnu skoro 16 rok a překvapuje mě každym dnem 
někdy pozitivně, někdy negativně a já jeho též 
…né vážně prostě pořád si máme co říct, ted´ po dlouhý době sme třeba na Valentýna vypadli zapařit…jen sami dva, děti hlídali babičky a věř že to bylo úžasný prostě vypadnout z baráku i když co se týká sexu z mnoha důvodů ho máme tak jednou za měsíc i když bychom chtěli častěji, tak třeba já mom. kvůli rekonizaci nemůžu 
ale náš vztah fakt nestojí jen na sexu, takže my si to pak vynahradíme 
@pe-terka tak nějak, taky si říkám, že mám doma poklad, ale jemu to neříkám to by mu pak moc stoupnul hřebínek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.15 11:52
@Caretta píše:
Když se nic neděje, je nuda a to je taky špatný
Jasně, je třeba k tomu přistupovat aktivně a jako pár vymýšlet společnou činnost, která by oba bavila. Ale to se musí snažit oni, aby jim vztah nezevšedněl. Na druhou stranu, určitý stereotyp je prostě po tolika letech normální. Zas člověk nemládne a taky potřebuje po těch starostech v práci a pod. doma klid.
Ale já zastávám názor, že když jsme všichni zdraví, děcka vcelku slušně vychovaný , o žebrácké holi taky nejsme, tak že je třeba si toho vážit. Aby mi osud vnesl do života novinky v podobě nemocí, ztráty zaměstnání nebo nevedených dětí, tak to se ráda srovnám s nynější „nudou“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.15 11:53
@brumdinka píše:
Hmm tak otázka je co chceš slyšet, ty musíš vědět, jestli tvůj chlap je ten s kterým chceš strávit zbytek života, navíc jestli dokážeš být i sama…ted´mám na mysli to, že máš i svoje koníčky, sama vypadneš z domu, když muž hlídá děti atd…logicky každý vztah upadne po letech do stereotypu a jde jen o to, aby vy jste se jím nenechali udolatjá nevim mno se svym mužem táhnu skoro 16 rok a překvapuje mě každym dnem
@pe-terka tak nějak, taky si říkám, že mám doma poklad, ale jemu to neříkám to by mu pak moc stoupnul hřebínek
souhlas. Já když toho svýho nějak významněji pochválím či vychválím, obvykle mě pak něčím naštve 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.15 11:54
Tak jsme spolu s manželem 10 let, máme čtyřletého kluka…
sex nějak upadl po porodu. Je to z mé strany. Prostě jsem o to ztratila zájem. Ne úplně, třeba jednou za měsíc to na mě přijde, ale tím to hasne…
jinak nám vše funguje dobře.
Taky se tím občas trápím, proč to tak je. Do porodu jsme spolu 2-3× týdně a teď je jednou týdně výkon 
pořád jsem čekala, že to přejde samo, ale nepřešlo…
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
3.3.15 11:55
@Anonymní píše:
Ahoj,jak to máte vy, v manželství či vztahu po několika letech…? My jsme s manželem deset let, máme dvě malé děti…ale poslední dva roky to nějak vázne. Asi z mé strany, určitě z mé strany, z mužovy se nic nezměnilo…ale se mnou nevím, co se děje. Sex je na bodu mrazu, spíše se přemáhám, nemám na něj chut ani náladu, večer jdu od dětí a chci mít klidřešíme spolu praktické věci a plány na baráku, to je v pohodě, ale o nějaké intimnosti nemám zájem. Muž je skvělej, skvělej táta, miluje naše děti, stará se o ně, pomáhá mi doma, ale co se děje se mnou, to absolutně netuším. Mám strach, jestli jsem ho nepřestala milovat. Prošly jsme si krušným obdobím, žádná nevěra, nic takového, něco se stalo, bylo to těžké, táhlo se to, bylo to období nervů, jestli mě to poznamenalo, netuším, i když ted je vše v pořádku.
Přijde mi, že mě nic nebaví, moje potěšení jsou děti, to jo, ale jinak nic moc. Jak to máte vy, příp. jestli tímhle někdo prošel, co bylo, co může pomoci…je to celé jak v nějakém oparu bez citů.
Chodíš do práce?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.15 11:56
Ale to já vím, že okolo jsou zmetci, co kašlou na rodiny, jsem si moc dobře vědoma toho, co mám doma. My jsme spolu dohromady 14 let, z toho deset manželé.
S tím hlídáním dětí, to je prostě na nic, moji rodiče bydlí dál, jezdí každých 14 dní, starší dítě si berou občas na víkend (mladší ještě nejezdí), manželovo rodiče již nežijí, jinou možnost hlídání nemáme. Okolo rodinu nemáme, kamarádi jo, ale ti mají každý svou rodinu, svou práci, své starosti. Jsem s dětmi každý den, celý den, furt, celý měsíc a další měsíc znovu. Tím neříkám, že mi to vadí, to ne, pro mne je to nejkrásnější období (i když ano, hrabe mi velmi často), ale zase neříkám, že je to tím. Jen mám pocit prázdna a nezájmu o cokoliv okolo sebe.
S mužem a dětmi nikam necestujeme, muž hodně pracuje, ale ne, že by byl pryč celý den, odpo je doma, ale je unavenej, dělá fyzicky náročnou práci, takže u nás absolutní nuda, přijde mi, že jsme unavená už z té únavy a nudy a nic nedění se.
Vím, že život není jak v pohádce, nejsem blbá, jsem velký realista, jen možná doufám, že je pro toto nějaký „termín“ a nějaké východisko, jak to změnit. Možná, že jsem chtěla slyšet jen vás, ostatní, aby mě to nakoplo a nechovala se jako krá*a.
I na návštěvy bud jezdím já sama s dětmi, mužovi se nechce, je raději doma, kde já jsem furt furt furt a fakt si někdy říkám, jak to tam nenávidím.
A přijde večer a já nevím proč, se modlím, aby „něco“ nechtěl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.15 11:57
@Kobliha51 nechodím. jsem pět let doma, do práce se vracím od ledna 2016…
- Citovat
- Upravit
3.3.15 12:03
Hlídání hned, třeba zaplatit a vypadněte někam spolu na pařbu! Začneš rekapitulovat, jestli ses rozhodla správně, v horším případěm kde se stala chyba. Byli jste tu před dětmi, budete i po nich!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.15 12:06
No jo, al enechci všechno svádět na to, že je to tím, že jsme doma a jen doma s dětmi. Je možné, aby to vůbec „to, že jsem doma“ způsobilo toto vše? Tomu se mi nechce věřit. Aby tou „nudou“ a otupělostí vznikla i nechut k sexu třeba?
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
3.3.15 12:08
@Anonymní píše:
@Kobliha51 nechodím. jsem pět let doma, do práce se vracím od ledna 2016…
Potřebuješ změnu. Tvůj chlap je fyzicky unavený, chápu. Psychicky by ovšem mohl nějakou činnost vyvinout. Třeba si tři hodinky pohrát s dětmi a ty bys mohla někam vyrazit. Děláš to někdy? Nebo dát jednou za čas děti spát ke kamarádům a vyrazte si někam sami. Děti se vyblbnou, kamarádům to můžete někdy oplatit a budete spokojenější. Za pět let doma by hrálo valné většině zde přítomných.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
jak to máte vy, v manželství či vztahu po několika letech…? My jsme s manželem deset let, máme dvě malé děti…ale poslední dva roky to nějak vázne. Asi z mé strany, určitě z mé strany, z mužovy se nic nezměnilo…ale se mnou nevím, co se děje. Sex je na bodu mrazu, spíše se přemáhám, nemám na něj chut ani náladu, večer jdu od dětí a chci mít klid
řešíme spolu praktické věci a plány na baráku, to je v pohodě, ale o nějaké intimnosti nemám zájem. Muž je skvělej, skvělej táta, miluje naše děti, stará se o ně, pomáhá mi doma, ale co se děje se mnou, to absolutně netuším. Mám strach, jestli jsem ho nepřestala milovat. Prošly jsme si krušným obdobím, žádná nevěra, nic takového, něco se stalo, bylo to těžké, táhlo se to, bylo to období nervů, jestli mě to poznamenalo, netuším, i když ted je vše v pořádku.
Přijde mi, že mě nic nebaví, moje potěšení jsou děti, to jo, ale jinak nic moc. Jak to máte vy, příp. jestli tímhle někdo prošel, co bylo, co může pomoci…je to celé jak v nějakém oparu bez citů.