Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Netlač na pilu. Spíš se soustřeď na sebe, abys byla v klidu a nabrala sebevědomí.
@Anonymní píše:
Jenže už je to rok a půl a žádná změna. A nemládnu.
A co pro sebe děláš??
Mám to dost podobně. Sedm let jsem smerovala energii ke cloveku, ktery si pak jednoho dne sbali veci a proste odjel, nechtel mluvit, nechtel nic resit..
Ja jsem uz dva a pul roku sama, ex uz je zenaty.. rikam si kolikrat co jsem udelala spatne??
To nevyřčené je proste nejhorsi, protoze to v tobe porad hloda.
A se seznamovanim jsem na tom stejne. Nedokazu najit nekoho, kdo by ke mne sedel.. nekdy je fajn, byt sama, zijju si ciste pidle sebe. Akorát se bojim, ze se z toho stane zvyk a uz se mi pak nebude chtit s nikym sdilet. A hlavne, nikdo z nas nevi, co nas ceka.
@smutný.smajlík Úplně ti rozumím, přesně tak to cítím
. A taky mám obavy, že už jsem si moc zvykla na samotu a nepůjde to měnit.
@P4ja Co tím myslíš? Pracuju, vedu domácnost, přečtu si knížku, kouknu na seriál nebo zajdu na výlet - normálně existuju. Ale je mi už 39, to se už nemládne, pokud člověk na botox a plastiky.
Pořiď si womenizer nebo jak se to jmenuje a třeba se správně naladíš ![]()
@sediza Nemám chuť, a když náhodou orgasmus mám, tak je tak slabý, že to nestojí za námahu. Womenizer ani jiné hračky nepomůžou ![]()
@Anonymní píše:
@P4ja Co tím myslíš? Pracuju, vedu domácnost, přečtu si knížku, kouknu na seriál nebo zajdu na výlet - normálně existuju. Ale je mi už 39, to se už nemládne, pokud člověk na botox a plastiky.
Tak myslím něco, aby ses zase nakopla. Nějaké nové výzvy, nové koníčky. Trochu rozbořit stereotyp Pokud sedíš doma a děláš to, co obvykle a fňukáš nad životem, tak se to těžko změní. Ano, nemladnes, ale to nikdo. A nejsi stará na to, abys seděla doma s rukama v klíně. A jen existovala.
Dej to mu čas - vyčerpala ses, nechala ses zraňovat, zhojení trvá dlouho.
A v tom čase soustřeď se na vztah k sobě samotné. Porozumění a přijetí těch stránek co nemáš ráda, hledání jak s jima zacházet. Ocenění sebe sama, laskavosti k sobě samé, odpuštění starých křivd, pročištění a zhojení starých ran.
Dost to pak pomůže v tom, koho si najdeš příště - protože obecně se k tobě partneři chovají podle toho, jak se vztahuješ sama k sobě. A pokud sama sebe nerespektuješ, tak těžko to chtít po někom jiném.
@Anonymní píše:
@P4ja Co tím myslíš? Pracuju, vedu domácnost, přečtu si knížku, kouknu na seriál nebo zajdu na výlet - normálně existuju. Ale je mi už 39, to se už nemládne, pokud člověk na botox a plastiky.
zapoj se do nějaké dobrovolnícké činosti ve svém okolí - nemusíš hned jít dělat ošetřovatelku, ale třeba upeč nějakou buchtu a dones ji do nejbližšího pečovateláku. A když zjistíš, že ti to přineslo poztiivní věci, hledej ve svém okolí, jak se zapojit víc.
A postupně hledej něco smysluplného - to co popisuješ je dost prázdné - navíc jsi velká holka, takže to ani nevyžaduje tvoje úsilí. Pokud jedeš na volnoběh a nevidíš žádný smysl, samozřejmě že se propadáš do depresí.
@Ou Tak spousta věcí se dá dělat online. Může chodit pomáhat, venčit psy seniorům atd.atd. To má čekat na konec lockdownu???
@Anonymní píše:
Už je to víc než rok, co mi skončil vztah, kde jsem víc dávala než dostávala, a kdy partner zčista jasna prohlásil, že se zamiloval jinde a končí. A odešel. Od té domy jsem sama, nikdo mě nezaujal, ani že bychom zašli na kafe (je ale fakt, že ani nikdo neoslovil mě), na sex nemám pomyšlení a teď s prací z domu žiju úplně jako poustevník. Prostě mrtvo. Dost se cítím jako největší loser, všichni kolem někoho mají a mě táhne na 40 a mám pocit, že je to už marné. Jenže fakt necítím žádnou přitažlivost k nikomu ani chuť na intimnosti. Měli jste to taky někdo podobně? Změní se to? Je nějaká šance?
Dospela zenska fnuka nad minulosti. To urcite nejakeho napadnika prilaka. Nejaka snaha z tve strany? Co muzes nabidnout krom fnukani? Co znamena ze jsi vic davala nez dostavala? Nejak tomu celemu nerozumim. V cem je problem? To ze nemas zajem s nekym prcat? Nebo to ze jsi uz za zenitem? Nebo to ze se o tebe neperou napadnici? Nebo to, ze nemas naprosto zadny konicek?
Už je to víc než rok, co mi skončil vztah, kde jsem víc dávala než dostávala, a kdy partner zčista jasna prohlásil, že se zamiloval jinde a končí. A odešel. Od té domy jsem sama, nikdo mě nezaujal, ani že bychom zašli na kafe (je ale fakt, že ani nikdo neoslovil mě), na sex nemám pomyšlení a teď s prací z domu žiju úplně jako poustevník. Prostě mrtvo. Dost se cítím jako největší loser, všichni kolem někoho mají a mě táhne na 40 a mám pocit, že je to už marné. Jenže fakt necítím žádnou přitažlivost k nikomu ani chuť na intimnosti. Měli jste to taky někdo podobně? Změní se to? Je nějaká šance?