Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztahy s manželem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.4.23 17:19
No je otázka, za co mu vynadáš a jakým způsobem. Mmch mě se vynadání nelíbí. Pokud je problém, s manželem diskutujeme a hledáme řešení problému. Nebyla by tohle cesta?
Mmch co děláš pro sebe? Cvičení, kosmetika, kadeřnice a tak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.23 17:26
Ja teda z toho popisu nejsem vubec moudra. Asi by bylo srozumitelnejsi popsat nejake konkretni situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.23 17:33
Podle me je tohle cely spatne.
Jak se musis neustale kontrolovat, co delas a nedelas, jak pn zareaguje, jestli je to vyrovnane a fer… Tak to rovnou zabalte.
Clovek by mel byt ve vztahu sam sebou, mluvit otevrene a s duverou, delat veci pro druheho nezistne. A takhle nastaveni musi byt oba, jeden to za oba dva neutahne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
21.4.23 17:38
@Modesta píše:
No je otázka, za co mu vynadáš a jakým způsobem. Mmch mě se vynadání nelíbí. Pokud je problém, s manželem diskutujeme a hledáme řešení problému. Nebyla by tohle cesta?Mmch co děláš pro sebe? Cvičení, kosmetika, kadeřnice a tak?
Ano, slovo,,vynadam,, me taky zaujalo.
Ad situace s vysetrenim -,,Když jsem viděla, jak je naštvaný a nervózni z toho, že jsem „mimo provoz“, tak jsem mu nic raději neřekla a fungovala dál normálně,, - pochopila bych jeste tve jednani, pokud by muz mel starost o tve zdravi a nechtela bys ho zneklidnovat, ale podle tveho popisu ho jen stve, ze bys nefungovala jako obvykle. Takze role trpitelky? Kde je nejaka opora?
- Citovat
- Upravit
21.4.23 17:39
@Anonymní píše:
Zdravím všechny diskutující, na začátek bych chtěla uvést, že se snažím najít řešení níže uvedeného problému a pokud to zní, že se lituji, tak je mi líto, ale neumím příspěvek napsat líp.Jsme vdaná přes deset let a mám tři děti (nejmladšímu nejsou ani dva roky). Vztah s manželem mi skřípe, pořád je v něčem nespokojený. Dám příklad za něco mu „vynadám“, tj. nesouhlasím nebo řeknu, že něco udělal špatně, ale během chvliky se uklidním. Jenže teď je naštvaný on a protože, ho obtěžuje, jak jsem mu vynadala, vzteká se několik dní v kuse. Nejsem dokonalá, takže se opravdu jednou týdně na chvíli naštvu.
Navíc je se mnou permanentně nespokojený, takže se to snažím řešit. Odpovědí mi je, že to nemá cenu řešit, protože se chovám pořád stejně špatně.****Občas tedy navrhnu, že bychom mohli udělat něco oba. Tak se domluvíme, že já něco udělám pro něj, ale když dojde na to, abych byla spokojená já, končíme na tom, že až já něco udělám, tak on se teprve něco možná on.Pákrát jsem tenhle přístup zkusila a pořád nevidím výsledek. Navíc je manžel permanentně ve stresu, ze všeho. Např. minulý měsíc jsme byla nemocná a musela jsem podstoupit velmi nepříjemné a bolestivé vyšetření. Když jsem viděla, jak je naštvaný a nervózni z toho, že jsem „mimo provoz“, tak jsem mu nic raději neřekla a fungovala dál normálně. (v případě dotazů, dopravila jsem se tam i zpět sama)
Zakončila bych ten dlouhý text dotazem. Postupuji správně já se svým přístupem, že pokud něco měnit, tak oba stejně nebo jsem opravdu tak nesnesitlená a měla bych se manželovi přizpůsobit?Manželství zabalit nechci, ale už mi dochází nápady a hlavně motivace, jak jet dál.
Příspěvek upraven 21.04.23 v 17:30
Neumíte spolu komunikovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.23 17:39
@Denisa56 upravila jsem „vynadám“ v úvodním příspěvku, děkuji
Pro sebe nic moc nedělám, protože nemám hlídání a když jsem si dovolila odejít, starší sourozenici se starali sami o sebe včetně toho nejmladšího. Navíc malý potřebuje hodně péče, má větší zdravotní problémy, srovnává se to, ale musíme na tom intenzivně pracovat.
Tady příklad konkrétní situace: Proč se o nejmlašího nepostaral, když jsem šla nakoupit? Já i syn máme bezlaktózovou dietu, takže opravdu jednou za čas do obchodu pro naše jídlo zajít potřebuji). (já jsem naštvaná a začnu si stěžovat). Protože automaticky se mi s ničím nepomáhá a musím si o vše říct nebo vzít malého sebou ideálně, aby s ním nebyla práce. To, že řve hlady v postýlce je tedy v důsledku moje vina, ale já si to nemyslím a naštvu se. Už mi dochází motivace si o tu pomoc pořád říkat. Člověk, který je ochotný pomoci se přece umí zvedout od televize sám.
Nebo jeho stížnost, že ho vlastně nepotřebujeme. On se bohužel nezvedne, tak jsme se děti i já naučili fungovat bez něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.23 17:42
@Stará známá Strašně ráda bych se vyhla tomu označení „trpitelky“. Pokud se druhá strana prostě nehne, tak můžu trpět jak chci a výsledek to nemá.
Opora je hodně ošemetná. Já totiž hledám opravdu oporu a ne přednášku o tom, jak mám co zlepšit a co si přečetl o tom na internetu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.23 17:51
@YmirTJJ píše:
@Denisa56 upravila jsem „vynadám“ v úvodním příspěvku, děkujiPro sebe nic moc nedělám, protože nemám hlídánía když jsem si dovolila odejít, starší sourozenici se starali sami o sebe včetně toho nejmladšího. Navíc malý potřebuje hodně péče, má větší zdravotní problémy, srovnává se to, ale musíme na tom intenzivně pracovat.
Tady příklad konkrétní situace: Proč se o nejmlašího nepostaral, když jsem šla nakoupit? Já i syn máme bezlaktózovou dietu, takže opravdu jednou za čas do obchodu pro naše jídlo zajít potřebuji). (já jsem naštvaná a začnu si stěžovat). Protože automaticky se mi s ničím nepomáhá a musím si o vše říct nebo vzít malého sebou ideálně, aby s ním nebyla práce. To, že řve hlady v postýlce je tedy v důsledku moje vina, ale já si to nemyslím a naštvu se. Už mi dochází motivace si o tu pomoc pořád říkat. Člověk, který je ochotný pomoci se přece umí zvedout od televize sám.
Nebo jeho stížnost, že ho vlastně nepotřebujeme. On se bohužel nezvedne, tak jsme se děti i já naučili fungovat bez něj.
Aha, takže od tebe očekává, že se o vše postaráš, vše zařídíš. Hlavně abys po něm nic nechtěla, a on mohl sedět u tv. To má pak pravdu, na nic ho vlastně nepotřebuješ.
Když tedy někam odejdeš, a děti zůstanou doma, tak on si jich ani nevšimne? A toho nejmladšího nechá jen tak v postýlce a čau? Hmm, tak to se ti nedivím, že jsi pak naštvaná, kdo by nebyl. Zaplatila bych si hlídání, a někam prostě chodila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.23 18:03
@YmirTJJ
Je pohodlnej a linej. Nehne se ani kvuli detem, aby se postaral, kdyz mu neco reknes, tak vytvori dusno a tim si zajisti dalsi nerusene sezeni u televize. Za me je tohle chlap k nicemu, predpokladam, ze servis v podobe jidla a vypraneho pradla ma, takze si vytvoril tenhle model chovani, ktery je pro nej nejpohodlnejsi. Sobec, velikej sobec. Nevim, co s takovym chlapem. Zkusit si sednout a v klidu si vzajemne vyrikat, co komu vadi a jake by mel predstavy, zjistit, jestli on skutecne stoji o rodinu, jestli mu zalezi na tobe, na detech, nebo jestli sve pohodlicko nadrazuje nade vse. Pokud k takovemu rozhovoru nebude ochotny, tak nevim, asi moc nezmuzes. Vydrzet, nez deti trochu odrostou a osamostatnit se. A osekat mu servis z tve strany..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.23 18:32
Tvůj chlap mi připadá jako sobeček a tebe mi je líto ze se nemůžeš projevit, vyjádřit své pocity aby ho to náhodou neublížilo. Choval se takhle pořád? Nevíš co by za tím mělo být? U nás když mě přítel naštve tak to dám najevo od plic hned. Nedělá mi dobře nic dusit v sobě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.23 22:36
Tady by mě fakt zajímal názor druhé osoby. Jak to vidí ten chlap. Protože tomu moc nevěřím. Chlap, který nechá brečet v postýlce hladové mimino, protože se mu n chce vstát z gauče? Sorry, ale fakt tomu nevěřím tuším tu přibarvenou realitu k obrazu svému a svému trpitelství.
A nebo je to pravda a pak se nabízí otázka - proč? Proč si s někým takovým pořizovat 3 děti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.23 00:34
@Modesta Myslím si, že jeho názor by byl něco v tom smyslu, že musí vedle mě trpět, protože jsem strašná a rozvod se mu nevyplatí.
Už jsem psala, že „trpět“ můžu jak chci, ale to mi nic nevyřeší. Navíc si opravdu myslím, že netrpím, jinak bych se nesnažila najít z toho cestu ven.
O nejmladšího jsme se začali snažit plánovaně, když byl v pohodě. Po 40 se to takhle zvrtlo, vždycky takový nebyl. Sobec trochu asi ano, ale který chlap je bez chyby? Ale abych musela kontrolovat každé slovo, které řeknu, abych nebyla označená za „fňuknu“, není normální.
Už máme za sebou i situaci, kdy půl dne ležel v posteli s tím, že se mu točí hlava, protože děti si doma hlasitěji hrály (ten den pršelo). Jsou i lidi, kteří prostě k plačícímu miminku nepůjdou, protože jim jejich vlastní klid a odpočinek přijde důležitější.
Se svojí situací se snažím něco dělat, ale nejsem si jistá, jestli je to aktuálně správné. Abych se pohnula potřebuji nastoupit do práce, ale k tomu by musel malý na dva dny v týdnu do jeslí. Jenže musí každý den pravidelně cvičit a navíc neustále bojujeme s váhou. A já nedokážu říct, jak dlouho bude trvat než bude v pořádku. Proto mě napadla jako jedna možnost řešení tady založit téma, abych si trochu ulevila nebo třeba měla štěstí a získala i náhled/názor, který by mi pomohl.
- Citovat
- Upravit
22.4.23 04:42
Zakladatelko,.popisu nedávnou situaci u nás doma, třeba ti to vytvoří trochu náhled.
Manžel přišel po práci domů, ještě na zahradě náročněji fyzicky pracoval. Pak přišel dovnitr, kde jsem byla já s malou. Byl hodně fyzicky unavený, ale sedl si k malé a hlídal ji, abych mohla něco udělat. Dokonce si s ní hrál. Když viděl, že mne není ten den dobře, tak ještě za mě umyl nádobí. A přitom na něm bylo doslova vidět, jak by byl nejradši v posteli, a nárok by na to měl.
Sama cítíš, že ten přístup je někde jinde, že?
Nevím, jak přesně je situace u vás doma, tvoje popisy mi přijdou trochu zmatené. Ale pokud to chápu správně, tak je tvůj manžel sobec, co má nejradši své pohodlí a klídek. A aby nemusel nic dělat, tak ti vynadá a řekne, že jsi nesnesitelná. Tím je jakože z obliga a má svůj klídek dál. Zodpovědnost za vaši rodinu, za váš vztah háže na tebe, ty za vše můžeš, ty jsi ten viník. On nic, on muzikant…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:30
Co zabírá na každého - i na Vás
Lidé se v zásadě nemění, ale pouze jen reaguji na situace a na jiné lidi okolo.
Každý v nějakých aspektech „testuje“ své okolí - co si může a nemůže dovolit a jaké jednání mu přináší prospěch - np. pohodlí nebo respekt. V jednom vztahu Pán X se stará, ale v jiném třeba leží na gauči. Stejný člověk, jen se změnilo jeho okolí, které mu dává jinou pozitivní (odměna) a negativní motivaci (stres).
Všechno je o zpětné vazbě - uvedu příklad. I velmi pohodlný člověk se, pokud má hlad zvedne a jde se najíst - dokonce si zajde do obchodu. Hlad je negativní motivace, jídlo zase přináší odměnu. Stejně takto fungujeme my všichni - nejlépe reagujeme na tento pár motivací: nepohodlí následované akci a následná odměna (np. pochvala, obdiv, respekt).
Na to ty chytré žena hrají - je tady nepohodlí (něčeho nedostatek) ale i odměna, pochvala, něha, jídlo, zalíbení nebo obdiv. Taková která to umí, utáhne každého chlapa na vařené nudli!
Jen dodám, že i láska a obejmutí je také odměna a její nedostatek je stres. Abyste si nemyslely, že to beru jako nějaké triky.
Příspěvek upraven 22.04.23 v 15:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny diskutující, na začátek bych chtěla uvést, že se snažím najít řešení níže uvedeného problému a pokud to zní, že se lituji, tak je mi líto, ale neumím příspěvek napsat líp.
Jsme vdaná přes deset let a mám tři děti (nejmladšímu nejsou ani dva roky). Vztah s manželem mi skřípe, pořád je v něčem nespokojený. Dám příklad za něco mu „vynadám“, tj. nesouhlasím nebo řeknu, že něco udělal špatně, ale během chvliky se uklidním. Jenže teď je naštvaný on a protože, ho obtěžuje, jak jsem mu vynadala, vzteká se několik dní v kuse. Nejsem dokonalá, takže se opravdu jednou týdně na chvíli naštvu.
Navíc je se mnou permanentně nespokojený, takže se to snažím řešit. Odpovědí mi je, že to nemá cenu řešit, protože se chovám pořád stejně špatně. Občas tedy navrhnu, že bychom mohli udělat něco oba. Tak se domluvíme, že já něco udělám pro něj, ale když dojde na to, abych byla spokojená já, končíme na tom, že až já něco udělám, tak on se teprve něco možná on.
Pákrát jsem tenhle přístup zkusila a pořád nevidím výsledek. Navíc je manžel permanentně ve stresu, ze všeho. Např. minulý měsíc jsme byla nemocná a musela jsem podstoupit velmi nepříjemné a bolestivé vyšetření. Když jsem viděla, jak je naštvaný a nervózni z toho, že jsem „mimo provoz“, tak jsem mu nic raději neřekla a fungovala dál normálně. (v případě dotazů, dopravila jsem se tam i zpět sama)
Zakončila bych ten dlouhý text dotazem. Postupuji správně já se svým přístupem, že pokud něco měnit, tak oba stejně nebo jsem opravdu tak nesnesitlená a měla bych se manželovi přizpůsobit?
Manželství zabalit nechci, ale už mi dochází nápady a hlavně motivace, jak jet dál.
Příspěvek upraven 21.04.23 v 17:30