Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Poslední dny se moje dcerka (8 měsíců) vzteká kdykoliv se od ni na metr vzdálím. Vím že v tomto věku jsou „závislý“ na mamince. Jenomže Anetka se ještě nenaučila plazit, nebo jen nechce, protože už to jednou před deseti dny krásně zvládla. Takže kdykoliv se od ní pohnu, tak spustí řev.
Mám ji nechat vyvztekat, nebo mám být neustále u ní? Ale to bych si pak nedošla ani na wc, natož ohřát jídlo, nebo zatopit.
Jak jste to řešily?
Ahoj..Adámek trpěl separační úzkostí od 8 měsíců asi do roku a půl.Já jsem si ho brala všude s sebou,kromě WC
Ale je pravda,že jsem měla tu možnost a nemusela jsem chodit nikde topit.
Emička tady trpí separační úzkostí,ale daleko méně,každé dítě je jiné.
taky to tak mame, sotva udelam krok do kuchyne, hystericky krici:-)
Taky to znám, pokud je to nezbytné(WC,zajít si do šatny pro oblečení atd.) nechávám chvilinku plakat, jinak jsem pořád u ní. Naše je hodně chovací, takže na zemi se jí moc nelíbí. Už se plazí, ale nějak jí to neba. Takže ji hodně nosím.
u nás je to taky už od 8 měsíců a trvá to doteď.je to někdy náročný,ale utěšuju se že to snad brzy přejde,zatím ještě nechodí tak třeba tou chůzi se to zlepší.a beru si ho i na wc,protože se mi všude staví a kolikrát už spadnul na hlavu.
Snažila jsem se malou nějak zabavit a pak jsem jednoduše zdrhla.Když přišla na to,že nejsem u ní,tak zase řev.Někdy jsem ji nechala a jindy si s ní hrála.S tímhle nic nezmůžeš. Je to náš úděl ![]()
taky nam to zacalo ve ctvrtek
je to sileny, je schopna lezt za mnou po chodbe a u toho rvat ze se nemuze nadechnout, sotva ji vezmu je klid…snazim se ji davat tak, aby na me aspon videla, i kdyz nekdy ani to nepomuze ![]()
já to ještě dělám tak že ho nechávám občas v jídelní židličce tak si odskočím a něco trošku udělám,ale to je až pro ty dětičky co sedí.ale jinak jsem u něj pořád i když si hraje sám tak musím u něj být jinak brek. ![]()
malá mi to taky občas dělá na záchod odcházím i za breku nebo jen pro něco do kuchyně taky. U toho na ní pořád mluvím aby věděla že jsem kousek a hned se vrátím. docela to pomáhá. Někdy se snažím odcházet ve chvíli když si hraje a nevnímá mě a to většinou trvá než se ze hry probere a zjistí že tam nejsem. ![]()
Chce to asi vydržet ![]()
Holky děkuju za reakce, bojím se abych ji nějakým způsobem nenakopla psychiku. Takže to praktikuju tak, že ji vždycky řeknu kam jdu a že se ihned vrátím. Snad to brzy pochopí.
Ahojky, je nám 7.měs. pryč, a vztekáme se jako blázen… kamkoli se hnu - vztek. Mlátí sebou na postely, v postýlce, píská
i v chodítku se vzteká, plácá do stolu a vše možné. Přitom takovej „parchant“ nebyla a nevztekala se takhle.
I když jsem už četla názory holek výše… má někdo aktuálně podobný problém?
Nebo jak reagujete? ![]()
No tak já mám aktuálně podobný problém, jenže jí bude zítra teprve 6 měsíců, vzteká se, prohýbá se do luku, řve na mě, když dávám pomalu prso, když chci, aby ležela a hrála si, prostě když nedělám, co ji zrovna napadn, jenže já netuším, co ji napadne. Dneska jsem na ní dělala tytyty, to se nedělá, tak vytřeštila očíčka a rozplakala se, vůbec nevím, co dělat, ale ona to stupňuje, jak leží na zádech, tak se propne, postaví na paty a na hlavu a může se vzteknout
![]()
@terinka4444 píše:
No tak já mám aktuálně podobný problém, jenže jí bude zítra teprve 6 měsíců, vzteká se, prohýbá se do luku, řve na mě, když dávám pomalu prso, když chci, aby ležela a hrála si, prostě když nedělám, co ji zrovna napadn, jenže já netuším, co ji napadne. Dneska jsem na ní dělala tytyty, to se nedělá, tak vytřeštila očíčka a rozplakala se, vůbec nevím, co dělat, ale ona to stupňuje, jak leží na zádech, tak se propne, postaví na paty a na hlavu a může se vzteknout![]()
![]()
Já když udělám „tytyty“, začne se mi smát nebo mě kousne
![]()
Já dělala tytyty jiným tonem, než dělaám blbiny při hraný, houkla jsem na ní, jenže to není řešení, ale tos neviděla, jak ona se vzteká, kojím, sama se odpojí, prohne se a začne, neumí se přetočit zpět na záda, tedy umí, ale dělá to blbě, nedělá to kyčlema, hází hlavou, takže se praští, tak to nedělá a chce, abych ji točila já, stále dokola, jak nedělám, může se vzeknout, plazit se nebude, jak nedosáhne na hračku, žádná zábava, hurá zkusím natáhnout ručičku, ne, vzek, dokud nepodám. Úplně zírám, kde se v to tom malém mozečku bere. jo a dělá to jen na mě, na tátu, ne babi na nikoho, to je samý úsměv a pohoda. Asi pochoila, že sloužím do roztrhání těla.
Já už ji ani nemůžu uspat v kočáru, jak mě vidí ječí a vzteká se a chce chovat, div nevyskočí ven, vezme kočár manžel, řekne jí no tak stačí, ona okamžitě přestane, hodí úsměv a za chvilinku spí. Co s tím ale nevím.