Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@nozu to jsem si nedošla, co se začal plazit, vždycky se tam objevil ![]()
@střepina píše:
nemyslím si, že to bude provokaceaspon mě by to teda nenapadlo
No ted jak uz zakladatelka reaguje verim, o to horsi je muj nazor na ni ![]()
Jo byla to chyba, jen jsem si už nevěděla rady, ale aspoň vím že už nemám nikoho poslouchat. Snad bude lépe.
@Pidulka.K píše:
Jo byla to chyba, jen jsem si už nevěděla rady, ale aspoň vím že už nemám nikoho poslouchat. Snad bude lépe.
No tak snad si uvedomujes ze davat tak male dite pid studenou sprchu neni v poradku. Mam doma to same, snazim si s malou hrat, venovat se ji a kdyz nic tak proste chovam. V zivote bych ji nedala studenou sprchu. Dite te proste potrebuje a domacnost? Tu uz neresim, pokud me mala potrebuje jsem u ni.
To já samozřejmě vím, holt jsem udělala chybu a poslechla jsem blbou radu
Právě že jsem s ním pořád, o to víc mě štve, když s ním chvíli nejsem začne takhle vyvádět. Jak jsem řekla byla to chyba ale každý přece udělá někdy nějakou chybu. vaše názory samozřejmě chápu a já ho měla stejný.
@Pidulka.K: Na jednu stranu chápu, že někdy nervy opravdu pracují naplno, hlavně v případě, kdy dítě hystericky křičí třeba 2 hodiny v kuse, chvíli klid a pak zase na novo. Taková situace je krajně neúnosná, pokud se pak opakuje několik dnů, pak se není čemu divit, že uděláš takovou věc. Na stranu druhou 7 měsíční dítě je vážně ještě docela malé, aby se s ním takovým způsobem zacházelo. My jsme tohle dělali párkrát u starší dcery, která měla kolem 2 let, protože ta opravdu začala křičet přes celý dům a snažila se násilně vyřvávat dokud mně, nebo manželovi nepovolily nervy. Vztekala se kvůli naprostým blbostem x-krát denně a nepřestala, dokud se nevyřvala. Nepomohlo domlouvání, přemlouvání, nepomáhalo nic. V té době měla i dost problémy s jídlem, nechtěla jíst oběd, snědla 2 lžičky a už nechtěla a kolikrát jsem musela po ní jídlo vyhazovat.
Ale pak to přešlo po pár měsících a naštěstí byl klid. Ve Tvém případě vlastně ani nevím, jakým způsobem bych to řešila. Možná dát dítěti víc volnosti, aby mělo prostor k plazení po bytě, případně v ohrádce, zkusit zabavit novýma, kreativníma hračkama.
Jasně, každý udělá chybu, ale byla tohle chyba? Vzpamatuj se, mám taky doma vzteklouna, ale sprcha mě nikdy vůbec nenapadlo. Vezmu si malou na ruku a snažím se jí uklidnit a domácnost jde mimo. No a co, že mám neuklizeno, když si hrajeme, ale chci mít svoje dítě v pohodě. Příště přemýšlej ![]()
To už máme všechno vyzkoušené, měl v obýváku ohrádku s hračkami, kam jsem ho dala když jsem potřebovala třeba uvařit, to se mu nelíbilo, tak jsme to vyřešili tak že jsme mu na zem do obýváku koupili ty pěnový puzzle na to dvě deky a spoustu hraček okolo něj, máme spojený obývák s kuchyní, takže je prakticky neustále ve stejné místnosti jako my. Mě už prostě přijde, že je vzteklý protože by chtěl lézt a chodit nebo se prostě nějakým způsobem pohybovaat ale ještě mu to nejde, zatím je pořád jen na bříšku a otáčí se dokola, ale to ho podle mě už nudí a nebaví. Ještě máme dva pejsky a ty když odejdou z místnosti kde je malý tak se taky začne vztekat, podle mě by chtěl za nima ale nejde mu to.
@Pidulka.K píše:
Asi máš pravdu, ne asi ale určitě, právě že ta známá to taky udělala s takhle malým prckem, jen jsem chtěla vyzkoušet všechny rady a pěkně se mi to tady vrátilo. Je hrozný poslouchat od všech jakýho mám vzteklouna a že ho rozmazluju, proto je takový a pak k vám lítají takovéto rady tipu sprcha, aspoň vím že takhle ne!
Studenou sprchu by měl dát ten, kdo ti to poradil.
@Pidulka.K tak ho k lezení začni motivovat. Naklekává si snaží se dávat nohy pod sebe, když je na bříšku? pokud ne, tak mu je tak sama dávej a postav ho na ruce - jako kočku, na čtyři. Trénuj to několikrát denně pár dní a uvidíš, jestli se chytne a začne si sám dávat nohy pod sebe… pokud ano, je to super… v poloze na čtyřech ho polechtej vždy trochu po bříšku, aby zapojil svaly a vyrovnal trup, a nepropadalo se mu bříško. Až bude sám naklekávat a bude umět být chvíli na čtyřech tak ho chytni za pánev a houpej s ním dopředu, vzad… potom také do strany - a vždy trochu zvednout jedno kolínko, druhé atlačt do země - aby se naučil přenášet váhu z kolena na koleno, to je základ lezení. Stejně tak to cvičit s rukama - když je na čtyřech, tak ho chytit za trup a naklanět do strany a přenést mu váhu z ruky na ruku.
Pokud se vyvíjí doposud dobře, tak tohhle by mu mohlo pomoci k lezení ![]()
a co se týká vztekání - jdi cestou mazlení a lásky, na řeči o rozmazleném miminku nehleď… a řiď se svojí intuicí.
Syn začal být kolem šestého měsíce hrozný mamánek, nechtěl být vůbec sám… nakonec jsem pořídila ergonomické nosítko a hodně jsem ho nosila, v tom nosítku se mě nabažil, uklidnil se a pak si třeba dvacet minut dovedl sám hrát…
Prostě jsme tu pro svoje děti… oni nemají nikoho jiného, je to největší pouto na světě, tak si ho užívej
až vyroste, budeš vzpomínat… mám dospělého syna, vím o čem mluvím ![]()
@Pidulka.K Ahoj
měli jsme doma stejného vzteklouna. Tedy kromě té sprchy, jelikož takto jsem to opravdu neřešila… To už je teď ale jedno, kárat Tě nehodlám
Jen chci říct, hlavu vzhůru a vydržet. U nás toto skončilo tím, když se malá začla pohybovat, všechno bylo hned veselejší. Mohla si dolézt kam chtěla a byla spokojená… Ovšem je to nachvilku. Pak zase zjistila, že chce vlastně chodit a to jí nejde
a vzetkání začlo nanovo a opět ustalo když začla chodit. Teď se rozčiluje také, ale už z jiných důvodů. Oni Ti prťátka prostě nemají jiný způsob jak vyjádřit svou zlobu, nudu, nechuť ale také to, že chtějí být s maminkou a to prostě neustále. Chápu, že je to opravdu vyčerpávající, ale vždycky když taková chvilka přijde, říkej si, že Ti to uteče jako voda. Zachvilku budeš mít doma puberťáka, který se před Tebou bude zamykat v pokojíku a Ty budeš se slzami v očích vzpomínat na Ty doby, kdy jsi byla středem jeho vesmíru ![]()
Tohle nikdy nepochopim, dite se chce pomazlit a ty na nej pustis studenou sprchu? Dovedes si predstavit jak mu je, jako na me kdyby nekdo necekane pustil studenou sprchu tak se zblaznim. Moje dcera je taky mazel a nevydrzi minutu sama, ale nektere deti to tak maji a potrebujou se citit v bezpeci. U vsech zvirat je normalni ze jsou mladata u mamy a ty misto toho strcis prcka pod sprchu ![]()
Přejel mi mráz po zádech když jsem došla k té sprše
došlo ti vůbec, žes mu také mohla ublížit??..ježiš, v sedmi měsících jsem chovala, nosila, mluvila, zpívala, mazlila..a že jsem měla oba uřvánky..
Pročetla jsem tuhle diskuzi a na jednu stranu zakladatelku chápu, mám 11 měsíční dceru, je opravdu dost hyperaktivní, od doby co se naučila plazit je pořád v pohybu, ted už leze a to je rychlost, už ted mě děsí to až začne chodit, pomalu už se to učí, tak jsem zvědavá, jenže je to pěkný vztekloun!!! a to je opravdu něco hrozného, jinak je šikovná, hodná, dokáže se i sama zabavit - podle nálady, když je v pohodě vydrží si sama broukat a hrát krásně, ale někdy už jsem z ní opravdu na prášky, v poslední době je to katastrofa, pořád jen brečí, nenechá mě absolutně nic udělat, když jí dám do postýlky, aby si hrála, abych si došla alespoň na wc, tak ani to někdy nejde, musím jí brát sebou…nevím jestli to je zoubkama (nemá ještě žádný) nebo jestli může být už v tomhle věku rozmazlená? opravdu nevím
je fakt, že se jí věnuji maximálně, jak jen je to možné a tak si navykla, že má veškerou pozornost… přemýšlím jak to udělat, abych jí tomuhle chování začala pomalu odnaučovat, vždyt je to strašné, musí pochopit, že nejde jen běhat za ní a dělat blbosti, nejsem robot a potřebuji na chvíli vypnout. Dnes jsem jí dělala po koupání lahvičku s mlékem a manžel je pryč, tak jsem jí musela dát do postýlky, protože jinak se mi věší za nohy a nebo si o všechno stoupá a obchází to, ale když u ní nejsem nenechávám jí to dělat, aby nepadla, ale i do té postýlky jí dát bylo umění, prohýbala se jak luk a řev u toho byl katastrofální, tak jsem jí tam položila, mluvila jsem na ní, že jsem hned vedle a že jí jen udělám mlíčko a zase si jí vezmu, nepomohlo to ani náhodou, řvala až se zalykala a chvílema mi přišlo že se ani nenadechuje, rudá byla jak rajče a z nosu jí tekly nudle no hrozný pohled, tak jsem to nevydržela a křikla na ní jménem a na chvíli se zarazila, asi jak se lekla, ale ani to nepomohlo, vím, že to zřejmě ještě nechápe, ale neříkejte mi, že nejde tohle nějak odnaučit, docela bych to potřebovala, protože v takových chvílích si opravdu nevím rady, ale ta sprcha mi přijde přepísknutá, to bych neudělala… mě to jednou táta udělal, prý jsem měla záchvat vzteku a ječela jsem jak pominutá a pamatuji si to jak mi tu studenou sprchu pustil na hlavu dodnes
ale to mě bylo nevím cca 10 let ![]()
@Bekyn píše:
@Pidulka.K Ahojměli jsme doma stejného vzteklouna. Tedy kromě té sprchy, jelikož takto jsem to opravdu neřešila… To už je teď ale jedno, kárat Tě nehodlám
Jen chci říct, hlavu vzhůru a vydržet. U nás toto skončilo tím, když se malá začla pohybovat, všechno bylo hned veselejší. Mohla si dolézt kam chtěla a byla spokojená… Ovšem je to nachvilku. Pak zase zjistila, že chce vlastně chodit a to jí nejde
a vzetkání začlo nanovo a opět ustalo když začla chodit. Teď se rozčiluje také, ale už z jiných důvodů. Oni Ti prťátka prostě nemají jiný způsob jak vyjádřit svou zlobu, nudu, nechuť ale také to, že chtějí být s maminkou a to prostě neustále. Chápu, že je to opravdu vyčerpávající, ale vždycky když taková chvilka přijde, říkej si, že Ti to uteče jako voda. Zachvilku budeš mít doma puberťáka, který se před Tebou bude zamykat v pokojíku a Ty budeš se slzami v očích vzpomínat na Ty doby, kdy jsi byla středem jeho vesmíru
Tohle je opravdu krásně napsané! máš naprostou pravdu, budu se snažit si na to při každém jejím vztekání vzpomenout
teď se stydím za to, že jsem na malou zakřičela, není to jen to její vztekání, teď řeším více věcí a je toho všeho na mě moc, vím že ona za to nemůže, ale snad někdo pochopíte, že už mě opravdu ujely nervy ![]()