Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ano. A třeba scéna kvůli čtení. Vztekne se a nebude číst. Nedonutím ho.
A jak na takovou situaci reaguješ?
@unuděná píše:
Mě to taky přijde zvláštní, pokud jde o činnosti běžného dne, jako že si musí čistit zuby, koupat se a jít spát, to by v tomto věku už nemělo být předmětem denodenního vzteku, mělo by to být automatické. Pokud má dítě odmalička režim, ze kterého nepolevuješ, tak by nejpozději kolem 5. roku mělo tyto věci brát jako samozřejmé. To, že můj 11letý frflá, když má jít s odpadky, je normální, ale scéna kvůli úkolu do školy?
No a některé děti se denně vztekaji i kvůli věcem, co jsou každý den.
Máme režim, ale někdy ho rozhodí i to, že je něco jinak. Nebo má prostě špatný den. Čtení je u nás dlouhodobý problém.
@Anonymní píše:
No a některé děti se denně vztekaji i kvůli věcem, co jsou každý den.
Máme režim, ale někdy ho rozhodí i to, že je něco jinak. Nebo má prostě špatný den. Čtení je u nás dlouhodobý problém.
A nezkoušela jsi s ním jít do PPP? Nebo ve školce a ve škole skutečně funguje 100% bez vztekání a bez problému?
Možná je problém někde jinde. Byla si s ním třeba u psychologa, v PPP?
Možná že tam je zakopaný pes. Do které třídy chodí?
@unuděná píše:
A nezkoušela jsi s ním jít do PPP? Nebo ve školce a ve škole skutečně funguje 100% bez vztekání a bez problému?
V PPP jsme byli, ale kvůli něčemu jinému. Nic nezjistili. Ve škole funguje, tam by si nedovolil vztekat se. Spíš s kamarádama je schopný prosazovat si věci na sílu. Ale nikdo si zatím nestěžoval.
@jitka 11 píše:
Možná je problém někde jinde. Byla si s ním třeba u psychologa, v PPP?
Možná že tam je zakopaný pes. Do které třídy chodí?
Můj myšlenkový směr je úplně stejný. Dítě, které rozhodí každá drobná změna domácího režimu v tomto věku… asi bych to už řešila.
@Anonymní píše:
Moje mladší dítě mi dává zabrat. Když není vše po jeho, tak řve a když to nepomáhá, tak neváhá praštit. Nevím, co dělat, aby to tak nebylo. Má to tak odmalička. Vždy, když si nevěděl rady, tak starší dítě praštil. Nyní je už školák a zatím jsem nevymyslela nic, co by pomohlo. Zároveň je hrozně citlivý a nesnáší ani zvýšený hlas - hlavně v situaci, kdy má udělat něco, co se mu dělat nechce.
Jo tááák…on je citlivý na zvýšený hlas? Nemá nastavený hranice. Jak to, že ve škole funguje normálně? Normálně s tebou cvičí…on moc dobře ví co smí a co ne…
@Anonymní píše:
No a některé děti se denně vztekaji i kvůli věcem, co jsou každý den.
Máme režim, ale někdy ho rozhodí i to, že je něco jinak. Nebo má prostě špatný den. Čtení je u nás dlouhodobý problém.
No právě - někdy je to naprosto v klidu, i sám připomene. Ale to je bohužel výjimka. Většinou je to hrozné.
Jednoduše odmalička je třeba děti učit, že jsou věci, o kterých se nediskutuje, a věci, kde má na výběr. Muže si vybrat klidně tričko nebo co na chleba ke svačině. Ale rozhodně nebude diskotovat o čištění zubů nebo přípravě do školy. Zajdi do psychologické poradny. A pokud je dítě ok, zamysli se nad sebou
@ibis píše:
Jo tááák…on je citlivý na zvýšený hlas? Nemá nastavený hranice. Jak to, že ve škole funguje normálně? Normálně s tebou cvičí…on moc dobře ví co smí a co ne…
Ano, reakcí na zvýšený hlas je jeho řev. I když něco řeknu s důrazem, tak ho to někdy dokáže vytočit a řve, že na něj nemám řvát, i když jediný, kdo řve, je on. Není to tak pokaždé. Ve škole funguje, protože tam není sám sebou, bojí se projevit. Doma se nebojí. Je ve svém prostředí. Podle hodně lidí, které ho znají, nevím, co to je vzteklé dítě.
@Anonymní píše:
Ano, reakcí na zvýšený hlas je jeho řev. I když něco řeknu s důrazem, tak ho to někdy dokáže vytočit a řve, že na něj nemám řvát, i když jediný, kdo řve, je on. Není to tak pokaždé. Ve škole funguje, protože tam není sám sebou, bojí se projevit. Doma se nebojí. Je ve svém prostředí. Podle hodně lidí, které ho znají, nevím, co to je vzteklé dítě.
Přečti si knížku Malý tyran. Myslím si, že s Tebou jen cvičí.
Já bych asi při jeho řevu jen koukala, a až by přestal, tak bych mu zatleskala. Jako na představení. Třeba na Tebe bude koukat, jako když nadloube…
Ještě jsi nám neodpověděla na to, jak tedy reaguješ na takovou situaci, že třeba řve, že číst nebude nebo že neudělá úkol do školy.
A zkusilas na to nereagovat? ![]()
Příklad se spaním. Já neeeechciiiii spaaaat. Tak v klidu řekneš - jdeme spát, jakoby neřval. Bez reakce na řev, uděláš, co je potřeba, dáš do postele, rozloučíš se - to vše pořád tak, jakoby neřval. Děláš si své.
U nás taky pomáhá - ale mám mnohem mladší dítě, dohoda, že ok, ihned spát nemusí, ale bude už v posteli. Může si sebou vzít auto nebo něco. Normálně uspáváme, ale nikdo tam nebude sedět hodinu. Já vydržím chvíli a když neusne, tak jdu. Většinou pak tak jednou zkusí vylézt, to ho v klidu bez stresu odnesu zpátky a pak většinou sám za pár minut usne i když ještě před chvíli říkal, že spát nechce
. Hlavně mu nedělat partnera ve hře na vřískání. Nemyslím tím ignorovat ho. Být s ním, být pro něho, jenom si dělat to, co chceš ty a nedat se zatáhnout do toho, co chce on.
@Anonymní píše:
Ano, reakcí na zvýšený hlas je jeho řev. I když něco řeknu s důrazem, tak ho to někdy dokáže vytočit a řve, že na něj nemám řvát, i když jediný, kdo řve, je on. Není to tak pokaždé. Ve škole funguje, protože tam není sám sebou, bojí se projevit. Doma se nebojí. Je ve svém prostředí. Podle hodně lidí, které ho znají, nevím, co to je vzteklé dítě.
Tohle mi hodně připomíná mého syna
. Na něj dost platí charakteristika pro vysoce citlivé děti. koukni na to taky, jestli tam třeba nenajdeš nějaké body, které by na tvého syna seděly.
https://institut-pro-vysokou-citlivost.cz/…osti-u-deti/
@Anonymní píše:
Ano. A třeba scéna kvůli čtení. Vztekne se a nebude číst. Nedonutím ho.
Ale jo
Kdysi jsem nechala dítě sedět od cca 17h do cca 22h v kuchyni za stolem. Nechtělo psát diktát
. Příští den už psalo pomalu dřív než usedlo ke stolu ![]()
Myslím si, že v mnoha ohledech praktikuju poměrně benevolentní výchovu a přístup, ale jsou věci přes které vlak nejede a prostě to dělat ne/budou. A to i přes to, že o tom nebudu po x té diskutovat a vysvětlovat proč ano/ ne.
Bavíme se samozřejmě o zdravých dětech.