Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vzteklé dítě, musí být vše tak, jak chce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.6.23 13:54
@Anonymní píše:
To nefunguje. Začne svádět vše na mě. Už se k tomu nevracime.
Počkej, ty nejsi zakladatelka? Já radím zakladatelce, ne tobě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 14:06
@Anonymní píše:
Tak asi jsi to nemusela nikdy řešit. Hledám tu rady. Nějaké jsem dostala. Některé věty jsou zbytečné. Ale tak to u diskuzí je. To je jedno. Vyberu si z toho to, co mi může pomoct. Neurazím se. Taky ho nenechávám si vyřvat, co chce. Ale jsou okolnosti, kdy nic nezmůžeš. Třeba to, že dítě usne a třeba si ty zuby nevyčistí - nenechá si je dočistit.
Prostě klasicky nevychované dítě. Takový dnešní standard.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 14:19
Nevychované dítě, zajdi si do poradny… Ale něco tady nezaznělo. Co na to otec? Neumí mu dát příklad, že takto se k mamince nechová? Zahrát trošku divadlo, že je maminka z toho řvaní smutná a že by se za to mělo dítě třeba stydět a mělo by se taky omluvit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.6.23 14:20
@unuděná píše:
Počkej, ty nejsi zakladatelka? Já radím zakladatelce, ne tobě
Jsme tu dvě kytky s podobným dítětem.
Moje dítě se vzteká i ve škole.
- Citovat
- Upravit
1.6.23 14:25
@Anonymní píše:
Jsme tu dvě kytky s podobným dítětem.
Moje dítě se vzteká i ve škole.
Pokud ani na tvém dítěti neshledali v PPP žádnou vývojovou dysfázii, tak prostě začněte vychovávat no, nevím, co na to napsat. Výlevy vzteku jsou v pořádku, netřeba z toho dělat drama, dítě z toho nejspíš vyroste, ale neexistuje, že by si něco vyřval. A pokud udělá scénu a přijde tím párkrát o nějaký benefit (nestihne oblíbenou pohádku, nebude moct jít s kamarády ven, vypnete mu na hodinu wifi apod.), tak si to příště opravdu dost rozmyslí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 14:26
U nas se to zlepsilo samo pak ke konci prvni tridy, ve druhe uz problem nebyl. Tri hodiny diskutovani o tom, aby neco udelala za 10 minut. Nejvic na to pomaha, ze bud udela dve stranky bez kecu a rychle nebo s kecama ctyri. S vystupem okolo klidne i sest. A dodrzet to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 14:29
A u nás nějaké fňukání a odkládání domácích úkolů vždycky zaručeně zahnala věta „já jsem ti ten domácí úkol nedala, pokud ho udělat nechceš, nedělej, vyřiď si to s paní učitelkou a počítej, že za to bude koule“ 
To na naše premianty platilo vždycky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 14:47
Jj, bohužel vzmáhající se trend, kdy doma šéfuje dítě a rodiče, aby náhodou dítě nějak neomezovali, nenastavují žádné hranice…
Jenže právě ty hranice, důslednost, požadavky a různá omezení jsou pro děti a jejich vývoj nesmírně důležité.
Pod vše, co psala unuděná, bych se mohla podepsat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
1.6.23 14:54
@Petr-33 píše:
Nevychované dítě, zajdi si do poradny… Ale něco tady nezaznělo. Co na to otec? Neumí mu dát příklad, že takto se k mamince nechová? Zahrát trošku divadlo, že je maminka z toho řvaní smutná a že by se za to mělo dítě třeba stydět a mělo by se taky omluvit?
Jo jo, učit od mala citové vydírání 
.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.23 14:57
@ibis píše:
Jako promiň, ale co to jako je? Svádět co? Tak ať dělá úkoly s otcem. Čím dál víc se jeví jako rozmazlenej fracek a tak bych s ním i jednala! Už k tomu nemám co dodat…
U nás je úplně jedno s kým dělá úkoly a nejde jen o úkoly. Hlavně u něj o úkol jako takový nejde. Problem je s tím, že je změna činnosti. Problémy jsou s obědem, převlékáním, odchodem ven… Problém je vše, co se notoricky neopakuje. Bylo by super, kdyby vše bylo denně stejně, ale to nejde. Někdy chodí k babičce, někdy domů, někdy má kroužek, někdy je doma sám…
Nejvíc pomáhá to, že ho včas připravím, pak to prikazu a nechám ho prožít emoce. Nijak nekomentuju a nezlehcuju.
Bohužel u nás nejde ani použít třeba čas, protože se v čase naprosto neorientuje.
Na prožití přistoupila už i učitelka ve škole. Taky ho nechá prožívat. Ve skole mu stačí většinou 5-10 minut, doma kolem 10.
U nás to vadí i synovi a sám přiznává, že neví, co s tím. Doufám, že časem se to zlepší.
Když byl batole měl i dvouhodinové záchvaty s ubližováním a sebepoškozováním… To už je naštěstí pryč.
Ale já nejsem zakladatelka. Jsem druhá anonymní, které se dítě vzteká i ve škole.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.23 15:05
@unuděná píše:
Pokud ani na tvém dítěti neshledali v PPP žádnou vývojovou dysfázii, tak prostě začněte vychovávat no, nevím, co na to napsat. Výlevy vzteku jsou v pořádku, netřeba z toho dělat drama, dítě z toho nejspíš vyroste, ale neexistuje, že by si něco vyřval. A pokud udělá scénu a přijde tím párkrát o nějaký benefit (nestihne oblíbenou pohádku, nebude moct jít s kamarády ven, vypnete mu na hodinu wifi apod.), tak si to příště opravdu dost rozmyslí.
U nás si nikdy nic nevyřval.
Jednu dobu neměl pohádky, mobil, sladkosti a dostal se do kruhu, že mu to je jedno, je k ničemu, je zbytečný… Takže u nás je to tak, že jsou mezníky. Úkol musí být do večeře, jinak nebude pohádka, ale nemůžu mu zakázat něco navíc. Přirozený důsledek ano, něco navíc ho hází do spirály, že je to ne něj už moc.
Takže dokud nebude mít nakrmene morče, nepůjde ven je v pohodě, pokud bych přišla s tím, že pokud nenakrmi morče, tak mu vypnu Wi-Fi, bude se vztekat, protože to je podle mě pro něj neuchopitelné. Vidí jen ten zákaz a neudělá nic, protože se bude vztekat.
- Citovat
- Upravit
Capelucia
1.6.23 15:08
@anavi13 píše:
Tyjo, čištění zubů. Prostě by přes to nejel vlak. Když to neudělá, tak nebude televize, tablet, mobil cokoliv. Úkoly- co zkusit ho v tom vymáchat. Tak je neudělá, dostane poznámku - bude mu to vadit? Aspoň pozná důsledek svého chování. Přece nemůže svádět vše na tebe. Záleží samozřejmě jestli tohle by ho přesvědčilo. Jak vnímá neúspěch.
Ještě bych se zamyslela jak s ním mluvíš. Já mám teda děti malé, ale akorát jsme toto řešili s manželem u čtyřletého. Chlap vstal, řekl mu ahoj. Pak už pokračoval ve vyčítání, v negativním duchu. „co to máš puštěnou za blbost“, „obleč se“(rozkaz když tam má syn zrovna jedinou pohádku, kterou sleduje)" proč si se neoblékl" a s takovými rozkazy jel celé ráno. Přitom by stačilo změnit věty a s tím dítětem se domluvit. Tak se nám ten čtyřleťák ráno sekl a že nebude dělat nic. Ještě se schoval. Tak jsem si ho vzala bokem a v klidu jsme si vše vysvětlili. Normálně se oblékl a šel v klidu do školky. Tatínek spěchal, tak měl ráznou náladu. Ono kolikrát stačí volit jen blbě volit slova a je zle. Ale v průběhu tohoto na mě taky v jednu chvíli zkusil být syn agresivní jak byl naštvaný, tak to jsem velmi rychle reagovala a nenechala jsem si to líbit. To si prostě dovolit nemůže. Jenže tomu dítěti jsou čtyři.
Ještě mě napadá jestli třeba večerní rutinu neděláte, když už je přetažený. To u nás už domluvy nefungují a děti jsou vzteklé. Takže se snažím o pravidelný režim a reagovat podle únavy dětí. Tohle asi bude v každém věku.
Tohle mi zatím přijde jako nejlepší rada. Něco u vás nefunguje, někde je problém v komunikaci. Určitě bych za to netrestala dítě. Spíše bych nejdřív koukla na sebe - co děláte vy, jak reagujete vy. 
Přijde mi, že popisuješ víc věci - povaha, to, že neumí vyjádřit, co chce, nebo se bojí, drží to v sobě a až je toho moc, vybuchne. Tady bych pracovala na tom, aby se učil popsat co cítí/potřebuje dřív, než to bude neúnosný a předcházela tak výbuchům. Neděláte tohle někdo taky? Že jdete proti sobě, až to dál nejde? Vynutit si poslušnost můžeš, ale to ho tuhle dovednost nenaučí. Dále pak zvládání emocí - jak to máte u vás doma? A poslední věc - to z příspěvku, který cituji, když se lidi chovají nehezky ke svým dětem, štěkají rozkazy a pod. tak to bude úplně automaticky provokovat vzdor. Jo, můžeš ho pak zlomit sílou, ale dítě jenom naučíš to samý a dělá to už teď. Vynucujete si věci na sílu, nebo doma komunikujete jinak? Já neříkám, že to vše u vás je, ale je to první, na co bych se úpřimně sama před sebou koukla . Jestli si budeš jistá, že problém nevzniká u vás, hledat dál.
Prostě normálně jak u všeho, nejdřív identifikovat problém, pak udělat strategii co s tím a pak to konsekventně dodržovat.
- Citovat
- Upravit
Capelucia
1.6.23 15:16
@Anonymní píše:
U nás si nikdy nic nevyřval.
Jednu dobu neměl pohádky, mobil, sladkosti a dostal se do kruhu, že mu to je jedno, je k ničemu, je zbytečný… Takže u nás je to tak, že jsou mezníky. Úkol musí být do večeře, jinak nebude pohádka, ale nemůžu mu zakázat něco navíc. Přirozený důsledek ano, něco navíc ho hází do spirály, že je to ne něj už moc.
Takže dokud nebude mít nakrmene morče, nepůjde ven je v pohodě, pokud bych přišla s tím, že pokud nenakrmi morče, tak mu vypnu Wi-Fi, bude se vztekat, protože to je podle mě pro něj neuchopitelné. Vidí jen ten zákaz a neudělá nic, protože se bude vztekat.
Hezky popsaný systém zákazů. Je i nějak pozitivně motivován, co bude, když se mu vše podaří? Když se už teď cítí, že je k ničemu, zkusila bych to hlavně otočit. Pozitivní motivace opravdu funguje mnohem lépe, než zákazy a tresty. Neříkám, že je nikdy nepoužít, ale v tomhle popisu vypadá, že má se sebou problém a snaha odměňována není.
- Citovat
- Upravit
1.6.23 15:31
@Capelucia píše:
Jo jo, učit od mala citové vydírání
Zkus ve svém věku řvát na svou mamku… Myslím si, že by ji to bylo celkem líto. A proto si nemyslím, že by to bylo citové vydírání, když otec děcku vysvětlí, že jeho chování způsobuje druhým bolest a smutek a že by se za takové chování mělo omluvit a naučit se ho „zvládat“.
Na jednu stranu se dneska hrozně prosazuje pozitivní motivace, netrestejme děti,… Ano, ale pozitivní motivace je nástroj k tomu, abychom dítě podpořili k tomu, co dělá. Takže když si uklidí pokoj, tak mu neřeknu něco ve smyslu, že to ale trvalo a konečně je to hotovo. Ale řeknu mu, jak to hezky zvládlo uklidit, že je šikovné a jak má teď v pokoji krásně čisto.
Ale pozitivní motivace nefunguje na to, když se děcko vzteká proto, aby něčeho dosáhlo. Tam nepomůže ani odvedení pozornosti k jiné činnosti, protože motivace dítěte je jasná - dosáhnout svého a ne dělat jinou činnost. Správná cesta je ukázat, že tímto chováním nejen že nedosáhne toho co chce, ale ještě tím celou situaci zhorší - třeba to, že se za své chování bude muset omluvit. Ale musí to pokračovat ještě dál, že dítěti ukážu jakým vhodným způsobem by mohlo toho svého dosáhnout.
Myslím si, že otec by měl svým přístupem k matce dítěti ukázat, že třeba agresivita a vztek není ten správný způsob, jak dosáhnout svého. Dítě se učí na příkladech, takže otec může po matce chtít tu stejnou věc jako dítě (nebo matka s otcem sehrají tu stejnou situaci, na kterou dítě reagovalo nevhodně) a otec reaguje před dítětem vhodným způsobem. Musí to být ale dítěti ukázáno i včetně motivační odměny, aby dítě příště bylo motivováno k tomu, aby se chovalo požadovaným způsobem, protože za to dostane to, co chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.6.23 15:40
@Capelucia píše:
Hezky popsaný systém zákazů. Je i nějak pozitivně motivován, co bude, když se mu vše podaří? Když se už teď cítí, že je k ničemu, zkusila bych to hlavně otočit. Pozitivní motivace opravdu funguje mnohem lépe, než zákazy a tresty. Neříkám, že je nikdy nepoužít, ale v tomhle popisu vypadá, že má se sebou problém a snaha odměňována není.
Prostě jedeme v systému přirozených důsledků.
U syna nefungují ani odměny a ani tresty. Tresty ho hodně hází do spirály, odměny jsou špatné v tom, že on to pak vyžaduje pořád.
Takže máme něco nastavené a od toho se neodchylujeme. Odměna je třeba v pátek k večeři pizza. Ale nemůžu použít jiný den, protože pizza se jí v pátek. Pokud celý týden probíhá bez větších problémů, nemám vzkazy od učitelky, bude pizza. Máme na lednici tabulku a tam si dělá značky.
Denní odměna je večerní pohádka u večeře. Pokud je během dne problém, tak večeří bez pohádky. Nebo si k usínání může pustit rádio.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
