Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vzteklé dítě, musí být vše tak, jak chce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.6.23 15:43
@Anonymní píše:
Jsme tu dvě kytky s podobným dítětem.
Moje dítě se vzteká i ve škole.
Uvidíš, upraví se to. Taky jsem se s tím potkala. Výbuch, a pak pláč a,,já nechci být taková zlá ". Uklidnilo se to nakonec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
1.6.23 15:44
@Petr-33 proti omluvě nic nemám, ani proti tomu, aby otec vysvětlil, že to je špatně. Ale věta, že dělá maminku smutnou, je citové vydírání. 
Navíc, snažíme se, aby dítě neslo odpovědnost za sebe a své chování a naučilo se si své emoce neřešit na druhých. Tohle ho nenaučíme tím, že na něj budeme dávat odpovědnost za emoce maminky. Maminka nese za své emoce odpovědnost sama, tak jako chceme, aby se to naučilo dělat dítě. Omluvit je klidně na místě. Nebo ať teď pro maminku udělá něco hezkýho. Maminka taky může být smutná - ale je to její výběr, že si bere osobně takovou blbost, jako je nezvládání emocí dítěte, které to ještě neumí. Aspoň já to takhle vidím, neříkám, že je to absolutní pravda. Taky do toho spadají věty jako „naštval si mě“… většinou tatínci tohle rádi používají. Ne, tatínek se prostě nasí. á rád a nehodlá s tím nic dělat. Ale děťátko na vztek nemá právo, že jo. Ale to už je jiný téma…
- Citovat
- Upravit
1.6.23 15:49
@Capelucia mě ještě pak napadlo i chválení. Za drobnost, která se mu povede. U nás například za to( dítě 2 a 4 roky), že třeba si děti sami od sebe uklidí po sobě misku, hračku. Když to vidím, tak třeba jem řeknu: super, ty jsi mi udělal radost, že jsi to uklidil.
Pak je fakt, že hodně popisuji emoce. Něco málo jsem si vzala z Dovychovat. Kouknu zakladatelko i tam. Něco je prostě fajn. Je třeba volit správná slova.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 15:58
@Capelucia to já třeba použiji slova " jsem z toho smutná„,“jsem naštvaná„. Ale pak když vidím, že dítě prožívá stejnou emoci, tak mu to řeknu. "ty jsi na mě naštvaný, protože jsem ti to zakázala…“, „Jsi smutný, protože jsme museli jít domů“. To si zas myslím, že je fajn používat.
Jinak tatínek se má vždy zastávat matky, ta výchova má být jednotná. Což taky někde není. Já na to teď právě upozornila manžela. Bacha, uznal, že s dětmi líp komunikuji. Beru to jako super pokrok, když je teď chlap s dětmi víc než já. Protože pak fakt se ty děti zaseknou a nejde s nimi nic. Hledala bych fakt problém tady. Vidím to u nás. Dvouletý ještě v pohodě, ale u šikovného čtyřletého dítěte opravdu stačí málo a nedá se s ním mluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
1.6.23 16:12
@Anonymní píše:
Prostě jedeme v systému přirozených důsledků.
U syna nefungují ani odměny a ani tresty. Tresty ho hodně hází do spirály, odměny jsou špatné v tom, že on to pak vyžaduje pořád.
Takže máme něco nastavené a od toho se neodchylujeme. Odměna je třeba v pátek k večeři pizza. Ale nemůžu použít jiný den, protože pizza se jí v pátek. Pokud celý týden probíhá bez větších problémů, nemám vzkazy od učitelky, bude pizza. Máme na lednici tabulku a tam si dělá značky.
Denní odměna je večerní pohádka u večeře. Pokud je během dne problém, tak večeří bez pohádky. Nebo si k usínání může pustit rádio.
Promiň, ale nepopisuješ přirozený důsledky, ale jenom přímé tresty. Není zádná souvislost mezi úkolem a pohádkou a mezi morčetem a wifi. Přirozený důsledek neudělaného úkolu je problém ve škole, nenakrmeného morčetě hladové morče.
Já proti trestům nic nemám, jenomže jejich nadužíváním ničíme dítěti sebevědomí a sama jsi psala, že dítě už teď říká, že je k ničemu, takže váš systém nevychová sebevědomého odolného člověka, ale jenom poslušného a vnitřně frustrovaného. Prostě se mi to zdá hodně nevyrovnané to negativní/pozitivní - děti musí mít i hodně radosti ze života. Možná taky odměny nepoužíváš správně? Určitě to není o tom, že musí být pořád. To není tak snadný, ale dá se k tomu najít dobrá literatura. Taky je někdy dobrá odměna jenom tak, nebo prostě bonus - vidím jak se šíleně snažíš, tak si dnes uděláme suprový den, ty můj skvělý chlapečku. Mě by v takovém systému, že pizza možná v pátek a jedině v pátek tekla frustrace ušima a žádné fajn emoce by z toho nebyli . Ale taky je možné, že dítě má i nějaký jiný problém, ono to není celkem standartní, že musí být vše pořád stejně. Jestli tam něco je, tak nic z toho, co píšu neplatí, já s takovými dětmi nemám absolutně žádnou zkušenost.
- Citovat
- Upravit
1.6.23 16:16
@Capelucia píše:
Promiň, ale nepopisuješ přirozený důsledky, ale jenom přímé tresty. Není zádná souvislost mezi úkolem a pohádkou a mezi morčetem a wifi. Přirozený důsledek neudělaného úkolu je problém ve škole, nenakrmeného morčetě hladové morče.
Já proti trestům nic nemám, jenomže jejich nadužíváním ničíme dítěti sebevědomí a sama jsi psala, že dítě už teď říká, že je k ničemu, takže váš systém nevychová sebevědomého odolného člověka, ale jenom poslušného a vnitřně frustrovaného. Prostě se mi to zdá hodně nevyrovnané to negativní/pozitivní - děti musí mít i hodně radosti ze života. Možná taky odměny nepoužíváš správně? Určitě to není o tom, že musí být pořád. To není tak snadný, ale dá se k tomu najít dobrá literatura. Taky je někdy dobrá odměna jenom tak, nebo prostě bonus - vidím jak se šíleně snažíš, tak si dnes uděláme suprový den, ty můj skvělý chlapečku. Mě by v takovém systému, že pizza možná v pátek a jedině v pátek tekla frustrace ušima a žádné fajn emoce by z toho nebyli
Neuděláš do večeře úkol (včas), nebude pohádka - nebude čas na pohádku, to snad důsledek je, ne? Navíc to lze formulovat i pozitivně - když uděláš do večeře úkol, bude pohádka - bude čas na pohádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
1.6.23 16:27
@anavi13 píše:
@Capelucia to já třeba použiji slova " jsem z toho smutná„,“jsem naštvaná„. Ale pak když vidím, že dítě prožívá stejnou emoci, tak mu to řeknu. "ty jsi na mě naštvaný, protože jsem ti to zakázala…“, „Jsi smutný, protože jsme museli jít domů“. To si zas myslím, že je fajn používat.
Jinak tatínek se má vždy zastávat matky, ta výchova má být jednotná. Což taky někde není. Já na to teď právě upozornila manžela. Bacha, uznal, že s dětmi líp komunikuji. Beru to jako super pokrok, když je teď chlap s dětmi víc než já. Protože pak fakt se ty děti zaseknou a nejde s nimi nic. Hledala bych fakt problém tady. Vidím to u nás. Dvouletý ještě v pohodě, ale u šikovného čtyřletého dítěte opravdu stačí málo a nedá se s ním mluvit.
Jo, to je myslím v pořádku, protože mluvíš o sobě a taky myslím, že je dobrý mluvit hodně o emocích a popisovat, vysvětlovat. Jenom ne za své emoce vinit dítě. Vidím rozdíl mezi - rozlobilo mě, že je tady nepořádek a zlobím se kvůli tobě. Ale jo, někdy je to těžký.
U nás se syn taky na manžela hodně sekal, místy byl na zabití. Nejhorší to bylo, když přišlo miminko. Jenomže jsme to identifikovali, že to není žárlivost, ale problém s tatínkem. Taky ho odmítal a někdy byl takový tichý, chladný, když tatínek přišel. Všimla jsem si, že když už bylo miminko, tak tatínek dal malého do roly - ty si už veliký, musíš se o miminko starat, nesmíš řvát… jenomže staršímu byli 2 roky a vůbec nebyl veliký, o miminko se starat nechtěl a neřvát neuměl. A taky se mu začal méně věnovat, víc se soustředil na miminko. Nebral ho ven, nedělal takové věci, co umí jenom on, případně je dělal s miminkem. Pak jsme o tom mluvili, manžel se na sebe koukl a změnil to, jakoby na pozadí v každé komunikaci, že malý je stejně malý, i když má brášku a začal se mu vědomě znovu aktivně věnovat (miminu to bylo stejně putna 
). A změna v chování nastala ihned a byla obrovská, tatínek byl už za dva dny nejskvělejší tatínek, když přišel z práce, tak jenom výskot a dupání a i o to miminko se začal starat. Nosit mu hračky, hladit, když pláče… pořád žárlí, ale brášku má moc rád a chytí ho to jenom občas.
Prostě z mé vlastní zkušenosti většinu problémů s dětmi děláme my rodiče, pak je za to ještě nespravědlivě trestáme a výsledek je jenom frustrace.
Příspěvek upraven 01.06.23 v 16:31
- Citovat
- Upravit
Capelucia
1.6.23 16:30
@Hibou píše:
Neuděláš do večeře úkol (včas), nebude pohádka - nebude čas na pohádku, to snad důsledek je, ne? Navíc to lze formulovat i pozitivně - když uděláš do večeře úkol, bude pohádka - bude čas na pohádku.
Takhle asi jo. Způsob komunikace je zásadní .
- Citovat
- Upravit
1.6.23 16:48
@Capelucia píše:
Jo, to je myslím v pořádku, protože mluvíš o sobě a taky myslím, že je dobrý mluvit hodně o emocích a popisovat, vysvětlovat. Jenom ne za své emoce vinit dítě. Vidím rozdíl mezi - rozlobilo mě, že je tady nepořádek a zlobím se kvůli tobě. Ale jo, někdy je to těžký.U nás se syn taky na manžela hodně sekal, místy byl na zabití. Nejhorší to bylo, když přišlo miminko. Jenomže jsme to identifikovali, že to není žárlivost, ale problém s tatínkem. Taky ho odmítal a někdy byl takový tichý, chladný, když tatínek přišel. Všimla jsem si, že když už bylo miminko, tak tatínek dal malého do roly - ty si už veliký, musíš se o miminko starat, nesmíš řvát… jenomže staršímu byli 2 roky a vůbec nebyl veliký, o miminko se starat nechtěl a neřvát neuměl. A taky se mu začal méně věnovat, víc se soustředil na miminko. Nebral ho ven, nedělal takové věci, co umí jenom on, případně je dělal s miminkem. Pak jsme o tom mluvili, manžel se na sebe koukl a změnil to, jakoby na pozadí v každé komunikaci, že malý je stejně malý, i když má brášku a začal se mu vědomě znovu aktivně věnovat (miminu to bylo stejně putna
Příspěvek upraven 01.06.23 v 16:31
Prostě z mé vlastní zkušenosti většinu problémů s dětmi děláme my rodiče, pak je za to ještě nespravědlivě trestáme a výsledek je jenom frustrace.
Souhlasím. To tak prostě je. U nás to nastalo teď, protože mám rizikové těhotenství a můžu na záchod a zpět na sedačku. Takže tatínek má nejednou mateřskou dovolenou 
a samozřejmě na to není zvyklý. Už mi tu tekly několikátý den nervy. Pak se vztekali v reálu všichni tři 
a dnes jsem mu to teda krásně vrátilo a já měla skvělou možnost mu ukázat , že to jde jinak. Prostě jak píšeš být víc pozitivní v podstatě než negativní. Ono se to zdá jako blbost, ale funguje to krásně. Chlap ten rozdíl pořád neviděl. A dnes mu to cvaklo. Hurá
@Hibou píše:
Neuděláš do večeře úkol (včas), nebude pohádka - nebude čas na pohádku, to snad důsledek je, ne? Navíc to lze formulovat i pozitivně - když uděláš do večeře úkol, bude pohádka - bude čas na pohádku.
To pozitivní funguje prostě líp. Ono teda stačí i jen chválit a ne mít jako odměnu pizzu každý pátek. To mi přijde trochu divné. Hrozně dlouhé čekání na něco. Mě by to i jako dospělou děsně štvalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.6.23 16:50
@Capelucia právě morče a WiFi nefunguje. Prostě je nastavené, že první povinnosti, potom zábava, takže nakrmí morče, může jít ven. Nenakrmi, je doma. Kdybych mu řekla, že když nenakrmi morče, tak nebude WiFi, tak je toho moc. Místo morčete si dosad cokoliv jineho. Rozpis má na lednici.
Pokud mu dám jiný den pizzu, bude ji chtít denně. Takže máme nastaveno, že v pátek. Teď jsme nestíhali, koupila jsem pizzu ve středu. Nejedl ji, protože není pátek.
Pohádka k večeři je odměna. Ví, že když má úkoly do večeře, může se naveceret u pohádky.
Odměny nemusí být pořád, ale on je pořád chce. Pokud něco udělá a bude za to odměna, bude tu odměnu už chtít za danou věc pokaždé, následuje další vztek a trvá dlouho, než se to vrátí.
- Citovat
- Upravit
1.6.23 16:56
Jinak ty hranice fakt musí být pevné od batolete. Musíte se zamyslet jak jste doteď vychovávali a případně to změnit. Akorát teď jsem měla děti s bratránkem na trampolíně. Bratránek bouchal, zalehával naše děti. Super maminka si ho hlídala, ale styl hrozný. " Nedělej to, půjdeš z trampolíny pryč,". Jenže mu to opakovala asi každé tři minuty pořád dokola a za 45min. ho z té trampolíny nevytáhla ani jednou. Což prostě je totálně o ničem. Můj dvouletý ho strčil jednou a jasně dostal najevo, že se mi to nelíbí a jakmile to udělá znovu, tak jde ven. Jelikož ví, že by opravdu šel ven tak to znovu neudělal. Kluci jsou stejně staří, ale jiná výchova. To se prostě pak táhne s těmi dětmi dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 17:00
@Anonymní píše:
@Capelucia právě morče a WiFi nefunguje. Prostě je nastavené, že první povinnosti, potom zábava, takže nakrmí morče, může jít ven. Nenakrmi, je doma. Kdybych mu řekla, že když nenakrmi morče, tak nebude WiFi, tak je toho moc. Místo morčete si dosad cokoliv jineho. Rozpis má na lednici.
Pokud mu dám jiný den pizzu, bude ji chtít denně. Takže máme nastaveno, že v pátek. Teď jsme nestíhali, koupila jsem pizzu ve středu. Nejedl ji, protože není pátek.
Pohádka k večeři je odměna. Ví, že když má úkoly do večeře, může se naveceret u pohádky.
Odměny nemusí být pořád, ale on je pořád chce. Pokud něco udělá a bude za to odměna, bude tu odměnu už chtít za danou věc pokaždé, následuje další vztek a trvá dlouho, než se to vrátí.
A není to třeba proto, že už od začátku výchovy dostává za vše odměnu v podobě jídla, televize atd. Třeba za vyčůrání do nočníku, za sněžení večeře, za úklid pokojíčku atd. Děti jsou chytré přijdou rychle na to, že je výhodné se vztekat a za vše dostávat odměny. Já třeba tohle u dětí ( vím, že jsou malé) nedělám. V podstatě asi ani nic za odměnu nemají, když tak přemýšlím. 
jen za doktora třeba odměnu dostanou. Nebo je spíš odměnou překvapím. Jak jsou malý a ten mladší je tvrdohlavý, tak to na ně stejně moc nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.6.23 17:20
@anavi13 ne. On tak do 5 let vůbec odměny nechápal. Nechápal systém, že je něco za něco.
Hlavně teď to je tak, že on nechápe, proč jednou to je tak a podruhé jinak.
Do nočníku nikdy za odměnu necural. Ani za snědení nebyla odměna. Ani za doktory.
- Citovat
- Upravit
1.6.23 17:31
@Anonymní píše:
@anavi13 ne. On tak do 5 let vůbec odměny nechápal. Nechápal systém, že je něco za něco.
Hlavně teď to je tak, že on nechápe, proč jednou to je tak a podruhé jinak.
Do nočníku nikdy za odměnu necural. Ani za snědení nebyla odměna. Ani za doktory.
Tak možná to teď prostě zrušit a zkusit něco jiného. možná fakt to bude chtít odbornou pomoc. Protože takto můžete za chvíli kupovat drahé dary za hezké vysvědčení. Chápu, že člověk je rád, že dá odměnu a je klid, ale do budoucna je to špatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
1.6.23 17:51
@anavi13 tak záleží, jak chápeš odměny. Hezky vidět, jak si každý představí něco jiného . Pro mě je odměna i pochvala, pohlazení… prostě ocenění i snahy, že to vidím. I když se třeba něco nepovede. Někdy lidi pořád komentují jenom to špatný a u dobrého ani nehnou brvou, jakoby to bylo automatický.
Třeba televizi jako odměnu nepoužívám vůbec. Tu se spíše snažím minimalizovat a nedávat jí důležitost. Sladkosti někdy, ale jenom když chci něco nové a těžké - to bylo tak 2 týdny za nočník, než to pochopil, nebo za vymývání nosu nebo oka, to je jasný hysterák a odměna ve smyslu sladkost tohle výrazně zmírní. Pláče pořád, ale tolik nebojuje a chce to mít brzy za sebou. On má po narození problém s přehnanou citlivostí na tváři a bohužel to celkem nezmizelo.
Ale taky mi jde o takovou nějakou pohodu doma. Když je to hlavně o zákazech, příkazech a povinnostech, v tom by se dobře necítil nikdo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
