Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vzteklé dítě, musí být vše tak, jak chce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.6.23 18:00
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.23 18:02
@Capelucia u nás je TV jen chvíli kolem večeře. Ale musí být hotové všechny úkoly, přečteno, udělány povinnosti. V tu chvíli si může pustit jeden pořad. Často teď pouští nějaké dokumenty. Teď dávají na ZOOM něco o odtahovkách, tak to ho tedy hodně baví. Stíhá toho tak 30 minut. Předtím se díval na pohádky.
My chválíme a oceňujeme hodně.
@anavi13 my právě odměny nedáváme skoro vůbec. On si totiž nastaví, že když něco udělá a něco potom následuje a jemu se to líbí, tak to chce pořád. Není to tak, že by pořád chtěl něco za něco. Samotného ho to ani nenapadne. Někdy loni jsem udělala večeři na dece na zahradě a jemu se to líbilo a chtěl to pak denně, což samozřejmě moc nejde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.23 18:06
@Anonymní píše:
Vypneš wifi? Kolik mu je? Jestli jsi to tady psala, asi jsem to přehlédla…
Nevypnu, dala jsem to jen jako příklad, protože to tam někdo psal jako vzor trestu, že se vypne WiFi.
- Citovat
- Upravit
pet p
1.6.23 18:11
@Anonymní píše:
Nevypnu, dala jsem to jen jako příklad, protože to tam někdo psal jako vzor trestu, že se vypne WiFi.
To jsem se ptala já, nějakým omylem to byl anonym.
Souhlasím s tím, co píší @Capelucia @anavi13 Nemám moc co dodat 
Zakladatelka tady úplně přesně nepopsala ten styl komunikace, tak těžko říct, ale chybu bych vždy hledala v první řadě u sebe, protože rodič ovlivňuje dítě a to dítě se podle toho chová. A pokud se dítě chová v něčem nevhodně, tak je to v důsledku toho, jak ho rodič do té doby ovlivňoval, vychovával.
Pokud ale jde o nějakou poruchu nebo prostě o nějaký opožděný emoční vývoj nebo něco takového, tak to pak neplatí a chce to čas a příp. taky odbornou pomoc, jak s takovým dítětem lépe komunikovat.
- Citovat
- Upravit
1.6.23 18:33
@Capelucia víceméně myslím ty odměny stejně. Tady jsem spíš myslela právě ty odměny mimo pochvalu. Citlivost znám. Starší je celkově citlivější na doteky a je to dost složité řešit hlavně mezi dětmi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 18:35
@Anonymní píše:
@Capelucia u nás je TV jen chvíli kolem večeře. Ale musí být hotové všechny úkoly, přečteno, udělány povinnosti. V tu chvíli si může pustit jeden pořad. Často teď pouští nějaké dokumenty. Teď dávají na ZOOM něco o odtahovkách, tak to ho tedy hodně baví. Stíhá toho tak 30 minut. Předtím se díval na pohádky.
My chválíme a oceňujeme hodně.@anavi13 my právě odměny nedáváme skoro vůbec. On si totiž nastaví, že když něco udělá a něco potom následuje a jemu se to líbí, tak to chce pořád. Není to tak, že by pořád chtěl něco za něco. Samotného ho to ani nenapadne. Někdy loni jsem udělala večeři na dece na zahradě a jemu se to líbilo a chtěl to pak denně, což samozřejmě moc nejde.
Tak je asi ještě celkem malý. Potřebuje to vysvětlit jak to s danou odměnou je. To prostě bude problém někde v komunikaci. Jen to chce být k sobě dost kritická. Fajt stačí jen špatně volené slovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 18:54
@Anonymní píše:
Tak to určitě není učitelkou. Jsou tam děti, se kterými si učitelka rady neví a chovají se hrozně. Jak jsem řekla, projevuje se jen občas a jiným způsobem. U kamarádů si chce prosadit svou na sílu. Jinak se bojí projevit. Je introvert a je to vidět v různých situacích. I ve sportu. Stydí se, neukáže ani to, co umí. Nebojí se být sám sebou pouze doma.
A ty v tom určitě vidíš důkaz toho, jak jsi skvělá máma, že jen u tebe se chlapeček nebojí být bezprostřední. Ach jo, některé děti tu paseku, co na nich rodiče napáchají, ponesou celý svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 19:20
Ještě bych možná doporučila, dát mu zrcadlo. Vztekáš se- podívej se, jak vypadáš. Třeba se mu to nebude líbit a přestane. Nebo ukázat mu naživo co dělá. Kňourá, vzteká se, dělej to taky. To ho taky zarazí. A bude se vyptávat…
Pokud mu to bude šrotovat v hlavě a bude se ptát, v klidu odpovídej. Povídej si s ním. To bude to nejlepší, co můžeš pro jeho rozvoj udělat. Jedině tak se toho zbaví.
Já si s klukama (syn 13, vnuk 10 let) povídám pořád. Něco se děje ve škole, mezi kamarády, ptám se. Do dospělosti se jim to určitě hodí.
Držím všechny 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.6.23 20:30
@hanka.br. píše:
A ty v tom určitě vidíš důkaz toho, jak jsi skvělá máma, že jen u tebe se chlapeček nebojí být bezprostřední. Ach jo, některé děti tu paseku, co na nich rodiče napáchají, ponesou celý svůj život.
Ne, v tom žádný důkaz nevidím. Vidím v tom to, že je ve stresu, když je někde jinde. Má stres ze školy, nechodí tam rád. Nedokáže být bezprostřední. A snažím se mu pomáhat, aby dokázal překonat svůj ostych, aby dokázal vykročit ze své komfortní zóny. Chci, aby dokázal zvládat své emoce.
Dneska je úplně milionový. Udělal úkol hned, jak jsem mu řekla. Sice u toho blbnul a opět musel mít poslední slovo, ale smál se tomu, dělal si z toho legraci. Mazlí se. Povídá si. Není to vždy tak, jak jsem psala. Skvělá matka nejsem, vím, že mám chyby. Proč myslíš, že jsem založila diskuzi? Abych si něco z ní odnesla a zkusila to změnit. Vím, že velký vliv má povaha. Ale chci mu pomoct. Ono je to celkové složitější, než tady píšu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.23 20:32
@jitka 11 píše:
Ještě bych možná doporučila, dát mu zrcadlo. Vztekáš se- podívej se, jak vypadáš. Třeba se mu to nebude líbit a přestane. Nebo ukázat mu naživo co dělá. Kňourá, vzteká se, dělej to taky. To ho taky zarazí. A bude se vyptávat…
Pokud mu to bude šrotovat v hlavě a bude se ptát, v klidu odpovídej. Povídej si s ním. To bude to nejlepší, co můžeš pro jeho rozvoj udělat. Jedině tak se toho zbaví.
Já si s klukama (syn 13, vnuk 10 let) povídám pořád. Něco se děje ve škole, mezi kamarády, ptám se. Do dospělosti se jim to určitě hodí.
Držím všechny
Zkoušim mu nastavovat zrcadlo, ukazuji mu, jak se chova. Natočila jsem ho, ale vidět to nechtěl. Vždy ho to strašně vytoci. Ale ještě to zkusím. A hlavně vysvětlovat. Moje dítě není moc povidave. To je pak těžší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.23 20:35
@hanka.br. píše:
A ty v tom určitě vidíš důkaz toho, jak jsi skvělá máma, že jen u tebe se chlapeček nebojí být bezprostřední. Ach jo, některé děti tu paseku, co na nich rodiče napáchají, ponesou celý svůj život.
Nevšimla jsem si, kdo psal příspěvek, až teď. Ty to vidíš podle mě hrozně černobíle. Hned jsi mě odsoudila, že jsem nejhorší já? Radu jsi mi nějakou dala? Možná ano. Diskuzi pořádně proctu později, ještě si promyslim, co a kdy vyzkouším.
- Citovat
- Upravit
1.6.23 20:41
@Anonymní píše:
Nevšimla jsem si, kdo psal příspěvek, až teď. Ty to vidíš podle mě hrozně černobíle. Hned jsi mě odsoudila, že jsem nejhorší já? Radu jsi mi nějakou dala? Možná ano. Diskuzi pořádně proctu později, ještě si promyslim, co a kdy vyzkouším.
Neříkám, že jsi nejhorší, říkám, že synovo chování je důsledek tvé výchovy. On není ve stresu jinde než doma, on se prostě všude jinde dokáže chovat slušně. Ale doma nemá potřebu. A to je špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 20:51
@Anonymní píše:
Zkoušim mu nastavovat zrcadlo, ukazuji mu, jak se chova. Natočila jsem ho, ale vidět to nechtěl. Vždy ho to strašně vytoci. Ale ještě to zkusím. A hlavně vysvětlovat. Moje dítě není moc povidave. To je pak těžší.
V tomhle je zakopaný pes. On si neví rady, co má dělat.
Zkoušela si s ním cvičit správné dýchání? I to by mohlo zabrat. A pevné obejmutí. Zkus to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 21:00
Děti obvykle nejvíc zlobí ty, co se o ně nejvíc starají. Mají je taky nejradši. Kdo má někoho hodně rád, ten se pro něj snaží udělat co možno nejvíc. Ty naše vzteklé poklady moc dobře vědí, co na koho zabírá a jakým způsobem ho donutit, aby jim šel na ruku. Holt jsou to většinou ty mámy. Co tomu zkusit předejít. Než vypukne scéna, odvést pozornost. Můj syn měl strach z doktorů. Protože jsem s ním musela chodit po různých vyšetřeních. Řval jako uminutej i při běžné kontrole, kde se doktorka ani do krku nepodívala. Ve třech letech převzala obvod jiná doktorka. A ta měla za ušima. Jeje, pane, to je pěkný auto. Já bych si ho tak chtěla půjčit. Je to na baterky? Páni. Než se kluk vzpamatoval, byl poslechnut, vysvlečen, oblečen, očkován, a celou dobu se paní doktorka obdivovala jeho autu, protože zřejmě netoužila po ničem jiném. Z ordinace jsme se oba vymotali s otevřenými ústy. Takže pokud je problém změřit nohu, může máma sehrát divadlo, jak má malý boty, jak ji tlačí, dávat obklad sobě, dát ho i dítěti, ty máš taky malý boty, budou té bolet nožičky, změřit sobě, změřit jemu, cestu pro boty spojit se zmrzlinou, ono na každé dítě něco platí. Holt přijít na to, co…a nenechat se vytočit. Ony na to čekají. Vědí, že jsou pány situace. Jenomže u druhých se to posuzuje jaksi snadno. Protože ty děti nejsou naše, nemáme k nim citovou vazbu. Když dítě nechce obědvat, nacpeme ho něčím, na co má chuť. Aby mu chudákovi nebylo špatně. Zavedeme si tak pravidlo, které budeme pracně odbourávat. Co by udělal člověk jiný, příbuzný, chůva, učitel? No tak nejez, když nemáš hlad. A nechal by ho do večeře. A večeře…na tu už hlad bude docela jistě…a bude celkem fuk, co k ní bude. Ve škole v přírodě mi vždycky jedli nejlíp největší nimralové. Ti, u nichž jsem si myslela, že jíst nebudou vůbec. Všechny jsme koukaly. Nimralové jedli, až se jim dělaly boule za ušima. Moc dobře věděli, že nic jiného prostě nebude. A co myslíte, že bylo po návratu. Návrat do starých kolejí. Doma byla totiž jejich máma. A ta na to jejich…já nemůžu, já chci něco jiného…jako vždycky slyšela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 21:39
@Anonymní píše:
Nepředstavuj si, že řve od rána do večera. Ve škole funguje, poslouchá. Nemám žádné stížnosti. Dělá to doma a občas jsem si všimla, že i na kamarády.
Máme takovou dceru, je velmi chytrá, šikovná, ale stále ještě neumí pracovat s emocemi. Vzteká se, řve (a někdy i fyzicky útočí ) od 8 měsíců, je jí 9.
První drobné zlepšení nastalo, když jsme znakovali a ona se mohla vyjádřit, druhé když začala mluvit. Teď jsme taky ve fázi, kdy ve škole, ve skatu zvládá a pak to pustí doma. Psycholožka řekla, že si musí ventilovat frustrace a dělá to v bezpečném prostředí. Je vidět pozitivní vývoj. A co bysme jako po těch dětech vlastně chtěli, ta práce s emocemi je kolikrát těžká i pro dospělce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Vypneš wifi? Kolik mu je? Jestli jsi to tady psala, asi jsem to přehlédla…