Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vztekloun neposlouchá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.9.13 13:36
Holky, kdybyste věděly, jak jste mi tímhle tématem káply do noty! 
no ráda bych se taky zeptala na konkrétní situaci…zkouším dnes a denně hledat jiné způsoby a řešení, ale nejde to a nejde, tak třeba tu bude někdo mít takový větší nadhled. Náš brouk - 2 a čtvrt roku - nás taky zkouší plácat…a minimálně jednou denně se u nás odehrává scéna podobná zrovna té dnešní…obecně - něco děláme, je v pohodě, pak u toho začne dělat blbiny (dneska stříkal polívkou..), tak mu v klidu vysvětlím, že se to nedělá, zkusím nějak odvést pozornost (to na něj moc nezabírá, hnedka to prokoukne) nebo teda danou činnost ukončím - odnášela jsem talíř a utírala mu stolek. to se mu nelíbilo, tak plesk - a už mě začal plácat. je to teď fakt denně i několikrát, takže dobře ví, že se to nedělá a hrozně lišácky vždycky kouká co se bude dít. vysvětluju horem dolem, že se to nedělá a proč se to nedělá a do čeho se plácat může atd…ale on plácá znova a znova a víc a čeká prostě, co bude..zkoušela jsem ho v té chvíli i potulit - že to je lepší, pochovat, ale plácá furt. no vymýšlela jsem už kdeco, ale stejně jsem nakonec taky sklouzla k tomu, že mu to někdy vracím. ale ne jako oplátku, ale ptám se ho, jestli se mu to líbí - on vždycky, že ne, ale stejně mě kolikrát zas plácne. tak já taky a říkám, že prostě mě se to taky nelíbí a že mu ukazuju jak je to ošklivý a že se radši pohladíme atd. ale vůbec nemám úspěch! asi jednou se přitulil, ale dneska jsem ho tím akorát vytočila do vzteku, že se z toho, jak to ze sebe tlačil, ještě počůral a to zas vytočilo mě, no hrůza!!! každej den si říkám, že to musím zvládnout bez scény, že na to nějak vyzraju a že se udržím, ale stejně jsem na něj dnes trochu i poječela. uvítám taky jakoukoli radu!!! už nemám nápady!!! a někdy ani sílu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 14:02
@JankaF, rozhodně mu to nevracej. Myslím, že to víceméně děláš správně, jenom nemáš nervy na to, že se to pořád opakuje Ale v tomhle věku je to normální - to holt musíme vydržet.
Tím blbnutím Ti dává nevědomky najevo, že je čas danou činnost ukončit - že je u ní dlouho. Bez ohledu na to, že když ji ukončíš, začne se vztekat… ten vztek přijde proto, že si v tu chvíli uvědomí, že ho to vlastně baví a že je škoda, že to končí… ale to nic nemění na tom, že je čas skončit. Neudrží už u ní pozornost, i kdyby chtěl - v tomto věku není schopen udržet pozornost na jednu činnost nějakou delší dobu. Pokud se to týká jídla, je to podobné - nemá už hlad, proto začne blbnout… ale jakmile polévku odneseš, dojde mu, že je vlastně dobrá… ale ten hlad už přesto nemá. Když ji vrátíš, začne to nanovo.
Ty myšlenkové pochody jsou naprosto logické - a jednáš úplně správně, když činnost ukončíš. Ten záchvat vzteku se pak dá řešit třeba tím, že mu fyzicky zabráníš v tom, aby Tě uhodil - chytíš mu ruce, odvedeš ho do jeho pokoje, zavřeš dveře a přijít může, až se vyvzteká. On bude vybíhat, ale Ty ho tam budeš neustále klidně vracet, se stále stejným zdůvodněním… „vím, že jsi naštvaný, ale ječet na mne nebudeš, ani mne bít - kdo se chce vztekat, má na to svůj pokoj“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 14:25
Bohunka: ano, je pravda, že nervy už jsou napnuté k prasknutí! to odvedení do pokoje jsem taky zkoušela..ale on je schopnej přijít zpátky a zas plácat. a nebo - jak jsem mu u toho několikrát řekla: běž do pokojíčku atd…tak on teď používá, když ho štveme, že nás plácne a u toho říká: běž! běž!… (no co bych chtěla, okoukal to…)
taky to plácání na mě často používá, když je unavenej - třeba právě kolem toho oběda - ovšem uspávání -to je akorát další zkouška nervů
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 15:26
@JankaF, jasně, že přijde zpátky - to je normální, zkouší to. Ale nesmí mu to pomoci - je potřeba opakovat akci třeba stokrát, do zblbnutí. Vrátí se a znovu napřáhne - šup, chytit ruce a s neměnným komentářem odvést zpátky. V nejhorším i přidržet dveře - dvouapůlletému dítěti to žádné trauma nezpůsobí, když bude máma stát za dveřmi, čekat, až se vyvzteká… a poté přitulí, vysvětlí, prostě komunikuje.
Ono to odezní, uvidíš - naučí se tyhle emoce ovládat a ventilovat jinak. Taky jsme to měli s mladším synem - byla jsem až nešťastná, jak je agresivní. A ejhle, ono to odeznívá - dneska už umí emoce zkrotit. Ve vzteku napřáhne ruku, vidí můj výraz nebo slyší výstražně zvýšený hlas… a sám se otočí, odpochoduje do pokojíčku, zaječí na mne něco ve smyslu „NEMLUVÍM S TEBOU A UŽ NIKDY NEPŠIJDU!!!“, práskne za sebou dveřmi a třeba nakopne postel nebo zuřivě praští o zem hračkou… a za čtvrt hodinky přijde naprosto v pohodě.
Čas (ve spojení s důsledností) je v tomhle zázračný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 15:46
@BohunkaP : Jak dlouho, že to u vás odeznívalo? U nás scénky trvají už půl roku a stále gradují a gradují… 
Jestli už se mám začít těšit, že je to přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 17:05
@teta 278, to je různé… jak co. Třeba to vědomé zvládání vlastní agresivity přišlo až celkem nedávno, určitě hodně po třetím roce. Ale mezi námi, zase přicházejí jiné věci, ze kterých jsem „hin“… odmlouvání, diskutování, taková ta „předpuberta“… ono si člověk nevybere Zvlášť když jsou dva, tam se k tomu přidávají zpestření ve formě vzájemných hádek, a tak různě.
Ty máš, myslím, dvojčata, ne? Asi taky lahůdka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 17:41
@BohunkaP : jo lahůdka a výživná. Právě, že zatim přecházíme tak nějak plynule z jednoho obd. do druhého atd. A úžasně se doplňují. Takže z toho asi nevyjdem…
Budiž útěchou pro ostatní - zatim žijem - a všichni 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 17:50
@CokeLady : Mám radu . Ne, nemám…
Pokud bylo a je pro mne něco důležité - pro tebe žaluzky (my je nemáme raději vůbec) - jediné co u nás zabralo: sklidit, odnést, zamezit přístup. Nějaké moje zákazy a NE nebrali a to by se člověk mohl rozčilovat denně kvůli tomu samému x krát. No, ale oni si našli zas jiný věci ke zkoumání - takže je to tak nějak pořád kolem dokola, časem otupíš a budeš řešit pouze a jenom ty opravdu důležité věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
16.9.13 18:40
Mám v práci starší děti…cca 2,5-4 roky…na ně často zkouším rady z RaBR a většinou zabírají, mám tu knihu ráda…ale je to opravdu o „životním stylu“ jak psala @BohunkaP …člověku to musí být samotnému blízké, jinak to nefunguje…
Na svoji dceru jsem to vyzkoušela v situaci, kdy se k ní nechovala hezky kamarádka v první třídě…učila jsem jí vymezit se…zhodnotit tu situaci…nenabízet řešení (moje), ale přimět jí, aby sama našla řešení…co by jí mohla příště říct…co by udělala…kdo by jí mohl a jak pomoci…dceři se ulevilo…a evidentně jí to pomohlo mnohem víc, než kdybych jí řešení problému vymyslela já…v takovém případě totiž vždycky moje řešení zpochybňovala" „mami, to nejde…ona se mi bude i tak posmívat…tohle jí neřeknu, to je blbý…“ apod…Takhle k tomu přišla sama…a měla z toho i fajn pocit.
PS: u nás rvou žaluzie kocouři…ať se snažím, jak se snažím…o knize RaBR asi nikdy neslyšeli… 
- Citovat
- Upravit
16.9.13 20:11
@Jitka1976 : Plácnout po pacičce nebo rovnou zavřít do klece - ale moc RaBR to není 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 20:12
@CokeLady Upřímně, myslím si, že tvůj prcek je moc malý na to, abys ho mohla vysvětlováním naučit, že něco nesmí. V tomto věku je nutné, pokud nechceš aby něco dělali, zamezit jim přístup. Souhlasím s Bohunkou, že buď bych to přestala řešit (třeba ho to baví jen pro to, že tím upoutává tvou pozornost) a nebo bych mu znemožnila přístup. Náš kamarád architekt, když nám dělal návrh bytu mi říkal: „A než děti vyrostou, nekupujte si nic drahého, počítejte s tím, že všechno zničí.“ Tak s tím počítám a zatím máme ztráty minimální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
16.9.13 20:15
@teta 278 píše:
@Jitka1976 : Plácnout po pacičce nebo rovnou zavřít do klece
Moje miláčky…??? NIKDY!!! Ty zvrhlá matko…jak to můžeš vůbec jen napsat…??? Jdu jim to po dvěstěčtyřicátéosmé vysvětlit…jednou to určitě pochopí…jsou to chytrá zvířátka… 
- Citovat
- Upravit
16.9.13 20:17
@JankaF Myslím, že to je úplně normální chování dvouleťáka. Taky ho mám doma. Když mi začne ubližovat - často i jen ve hře, tak trochu přeháním, když křičím au a občas i začnu natahovat. Pokud není úplně rozdováděný, tak mě začne hladit a říká rozkošně „poňiň“. Pokud to je ve vzteku, tak od něj odcházím nebo ho odvádím pryč do pokoje, jak už tu zmínila Bohunka. Chvíli to potrvá, ale jak říká můj táta - nejhorších je prvních osm let. A pak přijde puberta a budeme si to házet úplně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.13 20:27
@Jitka1976 : Jaj, promiň - jsem se nechala unést emocema 
. Až se budeš blížit k číslu 1000,tak to určitě pochopí 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.13 13:47
Bohunka: tak dnes opravdu docela dobře zabíralo to odeslání do pokojíku!!! ani se nevztekal, nebrečel, jenom tam byl, až na to, že když vylez, byl počůranej..ale durch teda…v posledních dnech se to už párkrát stalo - mám pocit, že nám to dělá naschvál…přitom na nočník chodí už dobře pár měsíců, ale poslední dobou na to absolutně nechce myslet, když mu připomenu čůrání, je to ještě horší a šprajcne se a nejde prostě…
no a včera jsme byli na cvičení, skoro hoďku vydržel fakt v pohodě, ale ke konci už zase lítal a naznačoval plácání do dětí, pak do jednoho kluka i trochu žďuchnul, když jsem ho přidržela, tak začal mlátit mě…věděla jsem, že už chce prostě jít pryč, ale zrovna jsem potřebovala tam počkat na zaplacení…odeslat ho nebylo kam…nakonec ho usmířilo, že mi držel peněženku , ale je to zkrátka furt něco!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
