Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Normální období vzdoru a možná separační úzkost.. musíš vydržet, na to jiná rada není, bohužel ![]()
@marketakrausova píše:
Potřebuji poradit máme opravdu vzteklouna a já už to fakt nezvládám… pokaždé co jsme venku a není po jeho začne řvát a válet se po zemi… to samé v krámu a v košíku sedí chvilku a pak začne zase řev vylézá a chce si prosadit svou neustále mě fackuje když se mu něco nelíbí… malému je 21 měsíců a tohle období už má tak půl roku a opravdu každý den a já se asi zblázním nevím jestli je to ve mě nebo v Matym a co se týče mé trpělivosti tak ta je minimální![]()
![]()
také když na něj jen někdo promluví okamžitě řve!!!
ahoj, taky máme doma takovou dračici, jak píšeš
někdy je to opravdu hodně náročné.. mě štípe, pořád škudlí, dřív i kousala.. a nedá si říct a nedá.. a když ji řeknu, aby toho nechala nebo jí dám po rukách, hrozně se začne vztekat a válet po zemi
.. všichni mi říkají, že mám vydržet, že se to zlepší.. tak snad to tak bude ![]()
Ahoj. můžeš si zkusit přečíst knížku Nejšťastnější batole v okolí…a naučit se batoletštinu:-) je to zajímavý pohled na batolata.
Radu nemám, mám doma to samý a marně čekám, kdy dostane rozum ![]()
@marketakrausova píše:
Já pořád doufámno vždy když mi jí pleskne dám mu přes ruce a to začne řvát a tulit se ke mně…
Ano, to je v těchto diskusích pořád dokola - vždycky na to dojde.
On Ti ji pleskne a Ty mu „vysvětlíš“, že se to nedělá… tím, že ho sama uhodíš.
Opravdu necítíš ten paradox?
Nechápu to… kdybyste, holky, s touto metodou měly aspoň úspěch, tak bych chápala, že ji praktikujete. Naprosté většině z Vás se evidentně neosvědčuje, děti se chovají stejně, ne-li hůř… a přesto tak postupujete a ještě si to obhajujete. ![]()
Ahoj..mám doma to stejný, v „bledě růžovým“.. někdy je to drsný.. skoro na každé procházce se vyválí po zemi, protože není po jejím. Stačí říct ne a už to jede.. Čím to je? povahou.. je netrpělivá, vzteklá a umíněná - zkrátka celý tatínek. Myslím, že nezbývá než vydržet.. takže pevný nervy ![]()
@tereza12345 píše:
Ahoj..mám doma to stejný, v „bledě růžovým“.. někdy je to drsný.. skoro na každé procházce se vyválí po zemi, protože není po jejím. Stačí říct ne a už to jede.. Čím to je? povahou.. je netrpělivá, vzteklá a umíněná - zkrátka celý tatínek. Myslím, že nezbývá než vydržet.. takže pevný nervy
přesně tak, i u nás celý tatínek
, opravdu jen řeknu NE a už se začíná úplně vztekat
![]()
@BohunkaP píše:
Ano, to je v těchto diskusích pořád dokola - vždycky na to dojde.On Ti ji pleskne a Ty mu „vysvětlíš“, že se to nedělá… tím, že ho sama uhodíš.
Opravdu necítíš ten paradox?
Nechápu to… kdybyste, holky, s touto metodou měly aspoň úspěch, tak bych chápala, že ji praktikujete. Naprosté většině z Vás se evidentně neosvědčuje, děti se chovají stejně, ne-li hůř… a přesto tak postupujete a ještě si to obhajujete.
ahoj, no promiň teda, ale jako vyrvat si vlasy teda nechcu nechat.. nemyslím si, že když dám dítěti po ruce je to špatné… kdybych jí vše dovolila, myslím si, že by se to akorát vše zhoršovalo a přerostla nám přes hlavu..
![]()
@kelynka píše:
ahoj, no promiň teda, ale jako vyrvat si vlasy teda nechcu nechat.. nemyslím si, že když dám dítěti po ruce je to špatné… kdybych jí vše dovolila, myslím si, že by se to akorát vše zhoršovalo a přerostla nám přes hlavu..![]()
Jojo, přesně tohle jsem myslela tím „ještě si to obhajujete“ ![]()
Vyrvat si vlasy nechat nemusíš - ale KAŽDÁ situace má jiné řešení. Dítěti není potřeba všechno dovolit - ale není potřeba toho „nedovolení“ dosahovat tím, že ho plácnu. To není nutné - to je jen nejjednodušší. V tom je velký rozdíl.
Neexistuje nic, co by racionálně odůvodnilo plácnutí v situaci, kdy dítěti vysvětluju „nesmíš nikoho bít“ - to je scestné. On nemůže - ale já můžu? Jenom proto, že on je dítě a já jsem máma? Právě proto je snad moje povinnost ukázat mu, že každou situaci lze vyřešit jinak - a že problémy neřešíme rukama.
Jakékoli odůvodňování typu „přerostla by nám přes hlavu“ je jenom trapná výmluva a neschopnost přiznat na rovinu „nedokážu to vyřešit jinak“.
@kelynka Ahoj, nemusíš hned plesknout, stačí třeba chytit ruku. Říká se, že vztekání omezí, když si ho nevšímáš, třeba předstíráš nějakou práci v kuchyni a tak. U mojí dcery to teda pomáhá. Vzteká se samozřejmě taky, ale teď je to lepší. Mně pomáhá si opakovat, že je to nezralý nervový systém a vyroste z toho
.
@BohunkaP Promiň, ale možná by bylo lepší poradit, než peskovat, ne? Za mě říkám - nebít spíše předvídat, co chce udělat a nenechat ho - chytit ruku, uhnout atp. Trest by určitě měl být - my praktikujeme odsun do jiné místnosti a vysvětlit mu, že dokud se neuklidní, nebude s vámi. Je to ještě prtě, tak bych asi průběžhě dávala vědět, že tam jsem - vždy po pár minutách. Venku to moc nejde, ale lze jít do auta nebo jinam… Když je to zlé, tak odnáším z hřiště nebo od jiné oblíbené aktivity u které zrovna záchvat propukl. CO je podle mě důležité je, chovat se při tom klidně. Ne, že by mi to vždycky šlo, ale snažím se neřvat, vysvětlit, obejmout… Když to není moc silné, snažím se odvést pozornost na něco jiného. Zkus si najít něco, co budeš dělat vždy, když s tím začne. Ale je nutná důslednost a neustupovat. Ani o píďu a ani jednou. NO, není to lehké období, starší si to nějak odložila, takže mám teď dva, co se tak chovají a je to někdy žrádlo
![]()
@Pipi 00 Přesně, ignorace je taky dobrá, bohužel ne vždy aplikovatelná
![]()
@dani24687 píše:
jak si to resila ty?
Různě, podle potřeby - jakou konkrétní situaci myslíš?
@BohunkaP my to mame pred sebou tohle chovani, takze situaci moc neznam. napr.teda kdyz te ve vzteku stipe, skrabe, bije…treba kdyz neni po jeho