Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@jdukolem píše:
a ta židle se tím opraví?
Tak jasne ze ne, ale stve me to
jinak dcera nedostala na zadek nic, jen prednasku, ze nemuze nicit veci… tak nejsme v zoo ![]()
Neumím si představit nemluvit se čtyřletým děckem, vždyt je to dítě. Jo naštvu se, třeba i plácnu po zadku - podotýkám plácnu neztřískám do bezvědomí - a pak se pomazlíme a je dobře zase.
Příspěvek upraven 02.08.16 v 12:35
Me se taky nelibi, ze by mu melo byt vse okamzite odpusteno, jakmile hodi smutnej kukuc a rekne „promin“.Ale kdyz vim, ze si skutecne uvedomil, co udelal spatne, tak ho neprudim a beru to naopak jako dobrej krok ve vychove.
@Akivasha píše:
@Gepardice Mám to stejněPodle mě máme vztek na sebe, už když řveme na to dítě - protože bereme jako svoje selhání, že nás neposlouchá, to si pak člověk říká kde udělal chybu.
máš pravdu, mám víc vztek na sebe než na něj, jdu si dát čokoládu a udobřit se ![]()
@inkakřivák píše:
Neumím si představit nemluvit se čtyřletým děckem, vždyt je to dítě. Jo naštvu se, třeba i plácnu po zadku - podotýkám plácnu neztřískám do bezvědomí - a pak se pomazlíme a je dobře zase.
Nakonec jsou to jenom věci, takže oč jde?
Příspěvek upraven 02.08.16 v 12:35
Za chvilku, jako že bych byla naštvaná na čtyřleté dítě tak, že bych měla zkažené odpoledne? No tak to ani omylem.
@Kry5t0fek to ano, já tě za to „odsoudím“ nebavit se několik hodin s tříletým dítětem za to, že je rozjívené…to je dost tedy. To mi dělávala mamka v pubertě, že se mnou několik hodin nemluvila, no to je trapárna největší. A dělat to tříletému dítěti. No potěš.
@terinka4444 píše:
Za chvilku, jako že bych byla naštvaná na čtyřleté dítě tak, že bych měla zkažené odpoledne? No tak to ani omylem.
Néé zkažené celé odpoledne, to néé. Zakažená nálada na nějakou dobu, ale už si povídáme, mě prostě štvou tyhle mý stavy, že se fakt nakrknu na malé dítě ![]()
@Roobin píše:
Néé zkažené celé odpoledne, to néé. Zakažená nálada na nějakou dobu, ale už si povídáme, mě prostě štvou tyhle mý stavy, že se fakt nakrknu na malé dítě
chce to trénink, počítat do deseti. Hlavně ho netrap tím, že s ním nějak dlouho nemluvíš. Mám doma taky čtyřletou a desetiletou. Věř mi, bude hůř.
@Roobin píše:
Mám 4-letého chlapečka a dnes mě opět vytočil do vrtule, nic závažného, ale prostě je to pořád dokola, vše mu říkám 10× a dnes jsem vybuchla, strašně mě to mrzí, jelikož dnes pracuji z domu (už mám hotovo), tak jsem se těšila na krásný prázdninový den se synem, ale mám po náladě. On je splachovací a už by se semnou bavil a hrál, ale já jsem naštvaná a štve mě to, vždyť je to moje milované hodné dítě.
jak u čeho.. u mrněte stačí, aby se na mne podíval těma svýma čokoládovýma očima a prohlásil čooo
a je hotovo.. u staršího - pokud jde o fakt průšvihy, zlobím se celkem dost dlouho, ale zase mu to nedávám tolik sežrat, užírám se spíš sama ![]()
@Kry5t0fek píše:
Když mě hodně naštve tak se s nim nebavím i pár hodin ale je to zcela vyjmečně a ač mu jsou 3 tak si to moc dobře uvědomuje… Vím řeknete si co mohl udělat tak hrozného ale mě prostě vytočí do běla to že neposlouchá, když jsme na hřišti s dětma tak přestane vnímat, neslyší, nevidí a vzteká se a když mi toto dělá celý den tak dostane a přesně jak píšete já jsem pak zadumaná a přemýšlím co jsem udělala nebo dělám špatně atd… Jen upozorňuji že toto není u nás na dennim pořádku, má jednou za čas takové své dny a stojí to za to jinak syn je splachovací ale já chci aby si uvědomil i následky jeho chování a ne že bude celý den zlobit, bude hnusný a tím že mu vynadám bude vše zapomenuto… Asi mě odsoudíte že to je malý 3 letý dítě ale jen kvůli tomu mu nemůže vše procházet
Tak já třeba jsem naprosto dokonalý jedinec, který vždy a za jakéhokoli počasu a stavu dělá věci vždy správně, bezchybně a napoprvé. Z toho důvodu k tomuto vedu i svoje děti a nedejbože aby ony si dovolili chybu, zazlobení, vykydání rejže na zem, vykydnutí pasty na zuby na strop, zapomenutí čepice na zastávce, odmítání denního úklidu pokoje, který během následujících dvacet minut uvedou do původního stavu připomínající Hirošimu v čtyřicátém pátém, odmítání opustit dětský kolektiv, kde se tak dobře zrovna baví…
Ale vážně. Boha jeho, jsou to děti, zvláště ty menší, tam tuplem musíme mít svatou trpělivost, jsme to my, kdo ji musí dnes a denně věnovat svůj čas a svým jednáním jim dávat vzor a nebude to ze dne na den, ale teprvá až budou větší, mnohem větší, hin sa hukáže, co jsme do nich kdysi dali… máš právo upustit páru, zařvat si, postěžovat si, že je to náročné, to teda KUDLA náročné je, nervy věčně z toho všeho v kýblu, ale SAKRA, nemluvit s dítětem, vztekat se na něj, notabene několik hodin???
Vždycky když mě nakrknou, vystartuju jako tryskomyš, udělám scénu a hned se zase zklidním
Starším pak v závislosti na tom, co provedli, například něco zakážu, mladšího potrestám třeba tak, že si s ním chvilku nehraju, ale jdu místo toho něco udělat. Ale nezlobím se dlouho. Prostě po výbuchu jsem hned v pohodě, nedokážu být uražená třeba hodinu. Prostě si hned vyříkáme, kde udělali chybu. Naštvávat se a urážet se, to mi přijde dětinské. POkud provedl něco závažného, pak chápu, že ho nevezmeš do ZOO, pokud se jedná o koninu, řekla bych ať se omluví a žes mu tam třeba chtěla koupit zmrzku, ale za to co provedl mu ji nekoupíš.
@Roobin píše:
Mám 4-letého chlapečka a dnes mě opět vytočil do vrtule, nic závažného, ale prostě je to pořád dokola, vše mu říkám 10× a dnes jsem vybuchla, strašně mě to mrzí, jelikož dnes pracuji z domu (už mám hotovo), tak jsem se těšila na krásný prázdninový den se synem, ale mám po náladě. On je splachovací a už by se semnou bavil a hrál, ale já jsem naštvaná a štve mě to, vždyť je to moje milované hodné dítě.
Podle toho, jestli bouchnu nebo ne ![]()
@Emilie píše:
Tak já třeba jsem naprosto dokonalý jedinec, který vždy a za jakéhokoli počasu a stavu dělá věci vždy správně, bezchybně a napoprvé. Z toho důvodu k tomuto vedu i svoje děti a nedejbože aby ony si dovolili chybu, zazlobení, vykydání rejže na zem, vykydnutí pasty na zuby na strop, zapomenutí čepice na zastávce, odmítání denního úklidu pokoje, který během následujících dvacet minut uvedou do původního stavu připomínající Hirošimu v čtyřicátém pátém, odmítání opustit dětský kolektiv, kde se tak dobře zrovna baví…Ale vážně. Boha jeho, jsou to děti, zvláště ty menší, tam tuplem musíme mít svatou trpělivost, jsme to my, kdo ji musí dnes a denně věnovat svůj čas a svým jednáním jim dávat vzor a nebude to ze dne na den, ale teprvá až budou větší, mnohem větší, hin sa hukáže, co jsme do nich kdysi dali… máš právo upustit páru, zařvat si, postěžovat si, že je to náročné, to teda KUDLA náročné je, nervy věčně z toho všeho v kýblu, ale SAKRA, nemluvit s dítětem, vztekat se na něj, notabene několik hodin???
@jdukolem píše:
a ta židle se tím opraví?
Tak jako stála 2500,– Kč, takže je potřeba adekvátní doba nasr. ání ![]()