Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Gepardice píše:
Mám o něco mladší, ale vytočit mě umí taky slušně. Na ní mě to přejde hned, ale jsem spíš naštvaná na sebe, že jsem se nechala vytočit a dumám, jestli to nešlo řešit jinak.
Výbuch a za minutu(max 5min) bych ji láskou sežrala
.Ale já to tak mám uplně u každého. Nejen u malé. Hádkou „pročistím vzduch“ a v minutě pokarčujeme normálně dál. Přijde mi zbytečná ztráta času být na někoho vytočená několik hodin (dní, týdnů,…).K čemu je to dobré…? ![]()
Neumím si představit, co strašného by muselo provést moje tříleté dítě, abych se s ním několik hodin nebavila ![]()
Takže když chce najíst, nebo napít, nebo si hrát, malovat, nebo cokoli jiného, tak ho ignorujete nebo jak???
Nechápu…
Příspěvek upraven 02.08.16 v 13:22
@Roobin píše:
Mám 4-letého chlapečka a dnes mě opět vytočil do vrtule, nic závažného, ale prostě je to pořád dokola, vše mu říkám 10× a dnes jsem vybuchla, strašně mě to mrzí, jelikož dnes pracuji z domu (už mám hotovo), tak jsem se těšila na krásný prázdninový den se synem, ale mám po náladě. On je splachovací a už by se semnou bavil a hrál, ale já jsem naštvaná a štve mě to, vždyť je to moje milované hodné dítě.
mam to stejné, jen o rok staršího kluka.. Vytáčí mě hodně často, jenže u nás hrozná kombinace - on tvrdohlavý beran, který jde proti zdi, já trochu hysterická ryba, která chce mít vše „dokonalé“. Takže neustálé boje jsou na denním pořádku. „Vypij ten čaj…“, „Nééé je moc horkej“, po desáté to zopakuji a odpověď, „Je už studenej“… a mam dost
![]()
Tak když mě fakt vytočí, tak je to ten den nekonečná story a prudí všichni tři, takže jdu z jedné nas*anosti do druhé, ale že bych se s nimi vyloženě nebavila, tak to ne.Ale obzvlášt toho staršího klidně trestám tím, že ukončím hru, řeknu mu, že když dělá to a to, tak nemam chuť si s ním hrát příp. když třeba prostřední (4roky) neuklidí svůj bordel a chce si pak hrát, tak taky řeknu, že nemůžu a nechci, protože to musím uklidit místo něj a tudíž už nemám čas si hrát, protože pak je čas vařit oběd nebo tak něco.
Ještě doplním, že asi tak po deseti minutách vše zapomenuto… Párkrát se stalo, že mě naštval hodně, zrovna nedávno, když jedl rukama v restauraci a udělal mi tam scénu, že je v omáčce moc zeleniny, tak jsem mu sebrala talíř a byla na něj asi hodinu naštvaná, ale nemluvit s ním, to nejde… Jsou to jen děti a zkouší naší výdrž
Normálně dál s nima mluvim. Mě nejvíc vytoci, když se mezi sebou začnou hádat a jeden na druhého žaluje.
Nejmladsi 3r. má ted období, že si vymyslí a vše svádí na segry a lituje se, prostě herec.
Když zakrocim, at prestanou, tak důrazně. Pak už se k tomu nevracim, bavim se z deckama normálně dál o čemkoliv, řeknu jim, že jsem opravdu nastvana. Nejstarší mi řekne to vidím mamko.
Syn, když byl v první třídě, tak uhodil spolužačku. Normálně jí dal pěstí do brady, až jí tekla krev. Protože ho někde předběhla ve frontě. Zuby naštěstí dobrý. Ten naopak dostal takovej nikoli sekec mazec, ale proslov trvající snad týden o tom, že holkám má pomáhat a chránit je, ne je bít, a pokud je v právu, má to řešit prostě jinak, a jak, a provázející „trest“ (přes týden prakticky neměl volný čas, jakmile si udělal své povinnosti, musel stále být u někoho z nás rodičů a s něčím pomáhat), že dodneška říká, že „takovou blbost“ už nikdy neudělá. Celou druhou třídu ho učitelka chválí, jak je ke spolužačkám pozorný. Naopak, co jsem si sama všimla, je právě v holčičím kolektivu velmi oblíbený a pokud mu to vydrží, jednou se mu to bude hodit. Nebude brečet, proč ho holky nechtějí. Mělo by větší efekt, kdybychom ho za trest zbili, zfackovali, a pak s ním nemluvili? Já si totiž myslím, že pro něj jako pro majitele mužského mozku bylo asi nejhorší to, že na něj skoro neustále někdo mluvil!
Vyhubovat, vysvětlit popř. dát přes prd. l. To prosím ano ale nebavit se? Obávám se, že bych promlčel život.
![]()
@terinka4444 @Emilie Jak už jsem psala není to na denim pořádku a takový to extrém jsem udělala jednou, kdy toho bylo víc najednou kdy on opravdu prudil, muž byl na operaci přes 100km od domova a to co předvedl venku bylo opravdu moc! Ale jde o to jak si kdo představuje nebavení, samozřejmě jsem se o něj starala a vše okolo ale šla jsem si třeba dát vanu prostě jsem potřebovala být chvíli sama což i to je pro plno super matek hřích a ještě nechat dítě samotné a jít se vykoupat
ale já vím že syna můžu nechat samotného a jen na něj houknu co děla ![]()
@pralinka2727 Už jsem tu odepisovala, samozřejme vše kolem dělám jen se s nim vysloveně nemazlim, nechodím za nim a tak a zároveň jsem psala že jsem to udělala jednou kdy toho bylo opravdu moc a pyšná na to samozřejmě nejsem jen jsem odepsala autorce… Jen proto že jsem máma neznamená že jsem super žena a když je toho moc tak je toho moc a potřebuji taky být chvíli sama
@Kry5t0fek hele já někde i četla, že dítě se má učit rovnici „chováš se nevhodně/zlobíš/odmlouváš=kazíš zábavu sám sobě“.Takže předvedeš céres na návštěvě, tak se zvedáme a odcházíme, předvedeš céres cestou domu nebo venku - smůla, nebudou dona hry. Samozřejmě to není myšleno na běžné zlobení, ale právě na ty vyhrocené situace o kterých mluvíš. A já se s tím ztotožňuji a naopak nechápu, jaký výchovný efekt má za minutu všechno odpustit (opět mluvím o vyhrocené situaci a že moje děti umí hrotit důkladně
).
@latunka01 ano, příčina následek, zlobíš na hřišti, jdeme domů…nicméně seřvat, vzít domů a pak ještě s ním nemluvit, to je trojí trest pro malé dítě. Takže ano z hřiště domů, ale bez řvaní a samozřejmě s mluvením a chováním se k dítěti normálně.
To není za minutu odpustit, to dítě svůj trest má, ale já jsme dospělá a já mám zvládat situaci, ne ho potrestat a ještě s ním nemluvit.
@latunka01 Ano přesně tak to mám já
třeba včera na hřišti stále kvůli všemu řval a dnes jsem mu jasně řekla že jestli jednou zařve kvůli prkotině, jdem okamžitě domů a jak to hned šlo bez řevu ![]()