Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:Že se cítíš být bezradná i chápu. Ale pohled od chlapa. Nechci ti dávat nějakou šanci nebo něco. To v žádném případě, ale třeba se s tebou nebaví právě proto, že se mu taky líbíš. Neznám ho a nevím jakou má povahu. Proto jenom hádám. Já se taky kolikrát stydím se bavit s ženou, která se mně líbí a raději uhýbám očima a komunikací. Třeba ví, že jsi šťastně vdaná a nechce ti to kazit. Podle mě by to tomu i nasvědčovalo, protože se s ostatními baví. Mám to totiž podobně. Ale taky to může být přesný opak, že se s tebou nebaví právě proto, že jsi mu nesympatická.
Těch podobných témat tu je hodně ale já zjistila, že sem ve fázi, že nevím jak dál. V práci màme přes rok nového kolegu, od začátku mě přitahoval. Během dne dne se moc nepotkáváme. Spíše jen na poradach. Jsem vdana a mam dite. Manzel si ldysi psal s jinymi a veme to porad je a po pravde mu moc neverim ani ted a neustale do mě ryje ze jemalo sexu. V praci mi mezitím kolega pripadal nesmeli, sem tam sme se stretly pohledy a usmáli se na sebe. Já byla hrozně nervozní s ním i komunikovat a velkově sem se držela zpět. Poté sem si všimla, že mě se na nic neptá, spíš ostatních, když mluvím, ani se na mě nepodívá. Nedávno jsem zjistila, že někoho už chvilku má. Byla sem smutná. Ubíjí mě ta bezmoc, že nemůžu nic. Uvědomuju di, že i kdybych byla svobodná, city by nemuseli být opětované, ale pocit bezmoci a že jen můžu sledovat situaci mě ubíjí. Když sme byli v práci už poslední a měli jsme se bavit, melu blbosti a on na mě jen zírá a rychle mizí. Hrozné je, že se mi o něm i zdá a i be snu pociťují tu bezmoc. Nedávno se mi zdálo, že pred ostatními oznámil, že bude mít svatbu a ja opet nemůžu nic, jen vyběhnout někam daleko kde nikdo není a křičet.
Manžel si kdysi psal s jinými a v tobě to pořád je-to jsou jen alibisticke kecy, protože bys ráda kukala s kolegou.
Mě přijdeš spíš paralyzována celou situací. Nevíš, jestli teda manžel a snažit se doma. Nebo kolega, co se ti líbí, ale neprojevuje se a vlastně je možná zadaný. Začala bych uspořádáním priorit.
Pokud je to rodina, tak bych na manželovi hledala to dobře, za co si ho cenit a snažila se doma šířit pohodu.
Pokud víš, že doma to dobré není a nebude, nebo to nechceš, tak začni makat na soběstačnosti a manželovi vyjadri svou nespokojenost atd., ať ví i on, nad čím přemýšlíš.
Pokud je priorita užít si sex, tak si najdi někoho mimo práci, bude to lepší než se pak denně potkávat, když by to neklaplo nebo skončilo.
Když manželovi nedokážeš odpustit, tak s ním nemáš být. Ale omlouvit si tím vlastní koukání po chlapech je trapný. A kolega zřejmě zájem nemá, má čerstvě novou známost, tak proč by ho měla zajímat vdaná kolegyně, která v jeho přítomnosti vykládá kraviny?
Kolega tě nechce. Vymaž si z hlavy nějaký představy o vás dvou a tu energii vlož raději na pracování vztahu s manželem.
Já jsem si, zakladatelko, zažil něco podobného už dvakrát, že se mi jedna líbila, byla ale zadaná a o pár měsíců se vdala, ta druhá se teprve vdávat bude, ale je to jistý
. Krom toho se vdala i moje úplně první láska, to teda nebyla kolegyně… Fakt příjemný, ale co naděláš? ![]()
Těhle diskuzí je tu vskutku docela dost… by mě zajímalo, jak se tihle chlapi chovají nebo jak vypadají, že se do nich kolegyně zamilovávají, já tak trochu doufám, že se mi také něco takového stane a ono pořád nic!
![]()
V tvém případě podle popisu jako moc šanci nemáš, no…
Jediné vodítko, že jste se na sebe párkrát usmáli, jenže když jste konečně sami dva a on rychle mizí, tak bohužel…
V podstatě jsi asi zkusila všechno, co můžeš, zkusit se s ním bavit, ale zřejmě o tvou přítomnost nestojí. Poradit ti, jak se zbavit té tvé zamilovanosti, to je těžké, já se snažím to brát tak, že i to seznamování je sport a člověk by se měl naučit přijímat prohru a zkoušet jinde. Ty máš manžela a jak už bylo řečeno, nechceš zkusit to s ním dát trochu víc do pořádku? Co ti vlastně na něm vadí, co vymizelo, co dříve bylo, nedá se to nějak obnovit?
Mezí mě, že pořád nevím co si myslí. Když, sme v práci jen my, sám od sebe za mnou přišel jen asi 2×, když už je to tak zajeté. Byla jsem ráda, že sme hen my dva, sám moc nemluví, témata plodím většinou jen já a často ho rozesměju. Ale nic dál. Když chce poradit, jde za jinou kolegyní a o radu si neřekl mě, což mě také dost zamrzelo. Tak moc jsem si přála, aby jsme se aspoň bavili. Přitom mám občas pocit, že je ze mě nervózní. Fakt mě ubíjí, že mu nevidím do hlavy ![]()
Manzelovi pridelit malo sexu, ale na kolegu byt nazhavena. Oujeeee ![]()
Já tedy nechápu to, co má společného nějaké dopisování manžela s jinými v minulosti. Jak někdo psal, pouze si to musíš něčím obhájit. Líbil by se ti, i kdyby manžel nikomu nepsal. Mě se to v manželství také stalo, že se mi někdo líbil. Bylo to i oboustranné a velmi silné v pár případech. Co mám vypozorováno, tak muži, kterým se líbí jiná žena a nemůžou jí mít, tak je jejich chování velmi vrtkavé. Jeden den nejdou přehlédnout pohledy, propaluje mě, chová se velmi mile a téměř zamilovaně. Další dny totální ignor, může být i nepříjemné chování vůči mé osobě, odseknutí atd. Že člověk si myslí, že mu ten dotyčný vadí. Toto má zkušenost. U tebe to klidně může být i tak, že je mu tvůj zájem nepříjemný. Proto pokaždé prchá. Já to také tak mám, když se mi někdo nelíbí a poznám, že ten druhý po mě pálí, tak nedělám žádné naděje. Každopádně i kdyby to byla ta první verze, tak nic nepokoušej. Nech to vyšumět. Vždy mě to přešlo, vždy. Nikdy jsem nepřekročila tu hranici. Kdybych překročila, zamilovala bych se totálně i přes sms.
Proč zakladatelce podsouváte, že dopisování jejího manžela v minulosti s jinýma nemá s její současnou nákloností ke kolegovi co dělat a jsou to výmluvy? Já bych to přesně tak měla. Pokud by druhý podrazil moji důvěru v něj, ale zároveň by mi to nepřišlo na rozvod, brala bych to přesně tak, že od té doby by pro mne už nebyl jedinej na světě a za svoji věrnost už bych taky neručila. Ve vztahu prostě věrnost buď je, nebo neni. A pokud by ji jeden podrazil, nemá ji co očekávat/vyžadovat od druhého.
A říkám to jako člověk, který je celý život věrný. Ale kdyby mě druhý podrazil, následky by to prostě mělo.
A pokud jde o případ zakladatelky, tak těžko někdo poradí. Může se nebavit, protože se stydí (sympatie), nebo právě naopak proto, že prostě nechce, protože tam sympatie nejsou ![]()
@Anonymní píše:
Těch podobných témat tu je hodně ale já zjistila, že sem ve fázi, že nevím jak dál. V práci màme přes rok nového kolegu, od začátku mě přitahoval. Během dne dne se moc nepotkáváme. Spíše jen na poradach. Jsem vdana a mam dite. Manzel si ldysi psal s jinymi a veme to porad je a po pravde mu moc neverim ani ted a neustale do mě ryje ze jemalo sexu. V praci mi mezitím kolega pripadal nesmeli, sem tam sme se stretly pohledy a usmáli se na sebe. Já byla hrozně nervozní s ním i komunikovat a velkově sem se držela zpět. Poté sem si všimla, že mě se na nic neptá, spíš ostatních, když mluvím, ani se na mě nepodívá. Nedávno jsem zjistila, že někoho už chvilku má. Byla sem smutná. Ubíjí mě ta bezmoc, že nemůžu nic. Uvědomuju di, že i kdybych byla svobodná, city by nemuseli být opětované, ale pocit bezmoci a že jen můžu sledovat situaci mě ubíjí. Když sme byli v práci už poslední a měli jsme se bavit, melu blbosti a on na mě jen zírá a rychle mizí. Hrozné je, že se mi o něm i zdá a i be snu pociťují tu bezmoc. Nedávno se mi zdálo, že pred ostatními oznámil, že bude mít svatbu a ja opet nemůžu nic, jen vyběhnout někam daleko kde nikdo není a křičet.
Hele, kazdy se obcas platonicky zamiluje. To se stava. A vetsina to prejde jako vtipny stav mysli (a tela..ehm
)
Vyres si partnerstvi, abys v nem byla spokojena a byli ste dobrymi rodici.
@e-Surfařka píše:
Proč zakladatelce podsouváte, že dopisování jejího manžela v minulosti s jinýma nemá s její současnou nákloností ke kolegovi co dělat a jsou to výmluvy? Já bych to přesně tak měla. Pokud by druhý podrazil moji důvěru v něj, ale zároveň by mi to nepřišlo na rozvod, brala bych to přesně tak, že od té doby by pro mne už nebyl jedinej na světě a za svoji věrnost už bych taky neručila. Ve vztahu prostě věrnost buď je, nebo neni. A pokud by ji jeden podrazil, nemá ji co očekávat/vyžadovat od druhého.A říkám to jako člověk, který je celý život věrný. Ale kdyby mě druhý podrazil, následky by to prostě mělo.
A pokud jde o případ zakladatelky, tak těžko někdo poradí. Může se nebavit, protože se stydí (sympatie), nebo právě naopak proto, že prostě nechce, protože tam sympatie nejsou
Hele, ono ve většině případů jde opravdu o to, že jakmile člověk zblbne do jiného, tak ten protějšek doma se ti zprotiví a hledá na něm vše špatné. Zakoukala by se tak jako tak. V dlouhodobějších vztazích se toto děje, že se ti někdo hodně zalíbí, kvůli kterému bys ztratila i rozum
@vejilka píše:
Hele, ono ve většině případů jde opravdu o to, že jakmile člověk zblbne do jiného, tak ten protějšek doma se ti zprotiví a hledá na něm vše špatné. Zakoukala by se tak jako tak. V dlouhodobějších vztazích se toto děje, že se ti někdo hodně zalíbí, kvůli kterému bys ztratila i rozum
To jo, to vůbec nepopíram, že takhle naopak (prvně zakoukání jinde a pak hledání chyb na protějšku) to funguje taky. Jenom píšu, že to vůbec nevidim jako většina tady - že ztráta důvěry v partnera je výmluva. Protože já jsem přesvědčená, že u mne by to tak fungovalo. Pokud bych k druhému ztratila důvěru, ale zároveň s ním z nějakého důvodu zůstala, vedlo by to u mne k tomu, že bych přestala ignorovat okolí, tudíž by to zakoukání jinde dřív nebo pozděj přišlo. A původní příčinou by pak skutečně byla ztráta důvěry v partnera, protože bez té bych „po okolí nekoukala“.
@Anonymní píše:
Mezí mě, že pořád nevím co si myslí. Když, sme v práci jen my, sám od sebe za mnou přišel jen asi 2×, když už je to tak zajeté. Byla jsem ráda, že sme hen my dva, sám moc nemluví, témata plodím většinou jen já a často ho rozesměju. Ale nic dál. Když chce poradit, jde za jinou kolegyní a o radu si neřekl mě, což mě také dost zamrzelo. Tak moc jsem si přála, aby jsme se aspoň bavili. Přitom mám občas pocit, že je ze mě nervózní. Fakt mě ubíjí, že mu nevidím do hlavy
Je evidentní, jen ty si to jen z nějakého důvodu nechceš připustit.
Může k tobě chovat určité sympatie, ale není v takové situaci, aby si kvůli nejistému románku rozvrátil osobní život.
Těch podobných témat tu je hodně ale já zjistila, že sem ve fázi, že nevím jak dál. V práci màme přes rok nového kolegu, od začátku mě přitahoval. Během dne dne se moc nepotkáváme. Spíše jen na poradach. Jsem vdana a mam dite. Manzel si ldysi psal s jinymi a veme to porad je a po pravde mu moc neverim ani ted a neustale do mě ryje ze jemalo sexu. V praci mi mezitím kolega pripadal nesmeli, sem tam sme se stretly pohledy a usmáli se na sebe. Já byla hrozně nervozní s ním i komunikovat a velkově sem se držela zpět. Poté sem si všimla, že mě se na nic neptá, spíš ostatních, když mluvím, ani se na mě nepodívá. Nedávno jsem zjistila, že někoho už chvilku má. Byla sem smutná. Ubíjí mě ta bezmoc, že nemůžu nic. Uvědomuju di, že i kdybych byla svobodná, city by nemuseli být opětované, ale pocit bezmoci a že jen můžu sledovat situaci mě ubíjí. Když sme byli v práci už poslední a měli jsme se bavit, melu blbosti a on na mě jen zírá a rychle mizí. Hrozné je, že se mi o něm i zdá a i be snu pociťují tu bezmoc. Nedávno se mi zdálo, že pred ostatními oznámil, že bude mít svatbu a ja opet nemůžu nic, jen vyběhnout někam daleko kde nikdo není a křičet.