Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Závidím kamarádce
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.6.20 15:41
A nemáš nějakou jinou kamarádku na srovnávání? jedna kamarádka pořád záviděla jedné naší další kamarádce, ale každá měla úplně jiné podmínky, jiný život, vše jiné. Já spíš vyhledávám lidi, se kterými mám společnou situaci v něčem. Co máš ty společného zrovna s ní?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.20 15:45
...
Holt se uměla narodit. Tak to na světě už chodí, že někdo má všechno a druhý často jen oči pro pláč. Kolik ti je? Není jiná cesta, než se přestat litovat a začít makat, když ti nikdo nic nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.20 15:45
@Anonymní píše:
Musím říct že mě můj stav trápí, ale závidím kamarádce. Známe se spolu letá, jí se vždy dařilo lépe než mě. Dětství měla krásné, ja jsem vyrůstala jen z matkou která střídála chlapy jako ponožky, někteří mi i ublížili. Kamarádka šla díky svým rodičů studovat do zahraničí, ja jsem šla jenom na učnak. Když se kamarádka vrátila ze zahraničí její rodiče jí koupili být v praze. Potom si založila ušpešnou firmu, pak se vdala, ja jsem měla na chlapy dost smůlu. Teď jsem sice vdaná taky, ale měly jsme s manželem už několik krizí. Teď jsme v pohodě, ale už rok a půl se snažíme o dítě a vůbec se nám nedaří. Navíc se teď snažit ani nemůže, jsem momentálně na úřadu práce. A vypadá to že nějakou dobu ještě budu, tudíž si musím nejdřív najít práci, pak si něco odpracovat a bych měla nárok na mateřskou. Manželuv plat nám už teď nestačí, navíc se nám teď zvýšil nájem, hledáme si teď jiní být ale všude chtějí velkou kauci na kterou vůbec nemáme. Takže co mě teď momentálně nejvíc trápí je že se ani nemůžeme snažit o dítě. No a kamarádka mi celkem nedávno oznámila že čeká třetí dítě. Na jednu stranu jí to přejí je to kamarádka, ale na druhou stranu mi přijde že ona má všechno co bych chtěla já a to mě štve. Ps nepište mi prosím jak jsem závistíva mrcha, mrzí mě že to tak cítím ale nějak to nedokážu ovlivnit.
Nejsi závistivá mrcha, já tě chápu… na druhou stranu je fakt, že na to furt do jisté míry koukáš z vnějšího pohledu, nevíš úplně všechny detaily a je potřeba to tak brát. Nejdůležitější ale je, že pokud s tím nijak nehneš, tak vždycky budeš svým způsobem nespokojená nebo nešťastná, bohužel… říká se že negativní myšlení přitahuje špatné situace a pozitivní ty dobré a ono to tak do jisté míry opravdu je… problém je v tom že spadnout do negativu je strašně snadné, zatímco vyhrabat se z něj je průšvih. Zkus si najít něco z čeho budeš mít radost, něco na co budeš hrdá, nauč se mít ráda sebe sama i své úspěchy. Protože objektivně vzato… i tvá kamarádka má jistě kolem sebe lidi kteří jsou úspěšnější než ona nebo měli část života snazší nebo tak. Vždycky je kam stoupad i kam padat, bohužel… důležité je se naučit být spokojená sama se sebou nebo s tím něco udělat.
Např. teď jsi na úřadu práce, řešíte nízký příjem apod. co se třeba dovzdělat v nějakém dalším oboru, který by ti umožnil buď dělat práci která tě bude bavit nebo aspoň vydělávat víc? Nebo zkusit na bydlení pohlédnout úplně jinýma očima a risknout odstěhovat se někam do levnějšího kraje? Každý může být šťastný, jen si musí najít to svoje a zapracovat na tom a hlavně… musí to brát tak že to půjde a neklesat na mysli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.20 15:45
Nejsi závistivá mrcha, tvé pocity jsou přirozené. Někomu se holt daří lépe, někomu hůře. Ty máš kamarádku, která je na tom lépe po všech stránkách, proto na sebe nahlížíš, že se ti nic nedaří. Když se ale srovnáš s někým jiným, zjistíš, že na tom nejsi zas až tak špatně. Vzhledem k tomu zázemí, jaké jsi měla v dětství, musela jsi vyvinout daleko více sil, aby ses postavila na vlastní nohy, než ti, co se narodí se zlatou lžičkou v kolébce. Předně bys neměla nic dělat, ani plodit děti, z pocitu, že chceš někoho dohnat. Možná to tak není, ale pokud jste s manželem měli několik krizí, s dítětem bych počkala, abych si byla jistá, že je to člověk, se kterým chci doživotní závazek. Popřemýšlej, co by tě bavilo po pracovní stránce, třeba můžeš si udělat nějaký kurz, abys měla více šancí na pracovním trhu nebo si najdi koníčka, co tě bude bavit, ale rozhodně se nesrovnávej s úspěšnou kamarádkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.20 15:49
Tohle je extrémní případ velmi úspěšné ženy, tam se těžko srovnávat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.20 15:50
@Anonymní píše:
Musím říct že mě můj stav trápí, ale závidím kamarádce. Známe se spolu letá, jí se vždy dařilo lépe než mě. Dětství měla krásné, ja jsem vyrůstala jen z matkou která střídála chlapy jako ponožky, někteří mi i ublížili. Kamarádka šla díky svým rodičů studovat do zahraničí, ja jsem šla jenom na učnak. Když se kamarádka vrátila ze zahraničí její rodiče jí koupili být v praze. Potom si založila ušpešnou firmu, pak se vdala, ja jsem měla na chlapy dost smůlu. Teď jsem sice vdaná taky, ale měly jsme s manželem už několik krizí. Teď jsme v pohodě, ale už rok a půl se snažíme o dítě a vůbec se nám nedaří
zkus se nesrovnávat s ostatními, život je pak mnohem spokojenější 
každý člověk má jinou startovací čáru, jiné tempo 
Snaž se aby sis našla v životě to, co tě uspokojuje a dělá šťastnou, manžela už máš, tak teď tu práci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.6.20 15:53
@eva.pass tohle je vlastně moje nejlepší kamarádka, známé se od dětství, popravdě moc společného toho nemáme. Ale vždy jsme si rozuměli, mám ještě pár kamarádek ale s těmi se moc nesetkávám.
- Citovat
- Upravit
11.6.20 15:55
Takový je prostě život. Někdo se má líp, někdo hůř. Vždycky ale záleží hlavně na tom, z jakého úhlu se zrovna díváš, vše je relativní. Dokonalost totiž opravdu neexistuje. Každý člověk má své slabé místečko, někdo menší, někdo větší, ale má.
Já si myslím, že se téměř vždy dá v životě najít něco dobrého, za co můžeme být vděční. Ať už je to třecha nad hlavou, čistá postel, práce, vztah, přátelství, to, že máme dvě ruce a nohy, že jsme zdraví, že máme v dosahu pitnou vodu, lékaře, že máme co jíst ani nežijeme uprostřed válečného konfliktu atd.
Je škoda, že člověk často pro to co nemá, úplně přehlíží tu spoustu jiných věcí co má, a neváží si jich. Nic totiž není samozřejmost.
Příspěvek upraven 11.06.20 v 16:00
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.6.20 15:57
@Tecumseh je mi 33,ja jsem doteď pracovala, ale kvůli koronavirove situaci mě vyhodili. Snažím si najít práci, už jsem byla i na pár pohovorech ale vždy si vybrali někoho jiného.
- Citovat
- Upravit
11.6.20 16:01
Podle toho popisu ji zavidim taky 
ne sranda. Ber to tak, že neni vše dokonalé i kamaradka s naoko perfektnim zivotem muze mit problemy, jen je prostě nevynasi ven z te dokanale ulity. Navic lidi, jako tvoje kamarádka, nepoznaji skutecnou cenu věcí, kdyz jim vse spadne automaticky do klina. My obyčejní lide, bez nemovitostí od rodičů, drahých skol, perfektnich vztahu atd, se aspon muzeme radovat z drobností, ktere jsou pro perfektni lidi jen nudna samozrejmost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.6.20 16:07
@Nimie ja jsem chtěla studovat ale nevzali mě. Díváme se na pronájem i v jiném městě ale momentálně nemáme žádné úspory tudíž nemáme na kauci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.6.20 16:10
@Anonymní píše:
@Nimie ja jsem chtěla studovat ale nevzali mě. Díváme se na pronájem i v jiném městě ale momentálněnemáme žádné úspory tudíž nemáme na kauci.
Tak do banky a nějakou menší půjčku ne? Já to takto řešila 2×, taky jsem neměla na poplatky spojené se stěhováním. Ale půjčila jsem si a do roka, roka a půl jsem půjčku splatila.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.6.20 16:16
Já mám zase kamarádku, která s manželem žije hodně bohémsky, kdy my naopak hodně šetříme, abychom měli nějaké rezervy a jistotu. Díky tomu jsme si mohli koupit byt na hypotéku, ikdyž jsme si moc přáli domek, ale už našetřit na základ na byt bylo hodně náročné a už jsme nechtěli déle čekat a platit nájem. Oni si hodně dopřávají, koupí si, co chtějí, ikdyž je to přehnaně drahé a potom nemají půl měsíce co jíst. Po výplatě zase chodí po restauracích, atd. Jezdí po výletech, dovolených, tak nějak z výplaty do výplaty. My teď platíme hodně vysokou hypotéku a rekonstruujeme. Potom ale nezbývají peníze na nějaké větší rozhazování. Holt teď a ještě dalších 30 let padne hodně na bydlení. Ona si myslela, že budou navždy v nájmu, protože neměli nic našetřeno a teď zdědili několik milionů, kupují velký dům a zase budou bez nějakých větších výdajů si žít dál svůj bezstarostný život, zatímco mi budeme skoro do důchodu splácet hypotéku na byt, který jsme ani nechtěli, ale víc jsme si prostě nemohli dovolit 
Taky mi je to trochu líto, závidím jí, ikdyž jí mám moc ráda a známé se strašně moc let a i jí to vlastně moc přeji, ale pořád je tam to ale
- Citovat
- Upravit
11.6.20 16:16
Nejsi závistivá mrcha.. Nevidím na závidění nic špatného.. Kdo řekne, že někdy něco nezáviděl, tak lže, ale spíš si myslím, že by si měla najít tu hranici závisti- nepřejícnosti.. Já jsem taky někdy záviděla,, něco, ale nikdy jsem to nedala te osobě,, jakoby sežrat. Jakože mi něco oznámí a já to nějak začnu kritizovat atd.. Prostě přeju, ale v duchu, si řeknu, že já takové štěstí nemám..
Pokud ona neni povýšenecká, a bere tě jaká jsi, tak v tom problém nevidím.. Myslím, že možná i ona bojovala s tím, ti oznámit, že je těhotná..
Já jsem měla známou co 18 let řešila, že nemá dítě a já otěhotněla.. aninevíš, jak dlouho jsem řešila, jak ji to říct, neříct, a kdy, aby ji to neublížilo..
Příspěvek upraven 11.06.20 v 16:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Musím říct že mě můj stav trápí, ale závidím kamarádce. Známe se spolu letá, jí se vždy dařilo lépe než mě. Dětství měla krásné, ja jsem vyrůstala jen z matkou která střídála chlapy jako ponožky, někteří mi i ublížili. Kamarádka šla díky svým rodičů studovat do zahraničí, ja jsem šla jenom na učnak. Když se kamarádka vrátila ze zahraničí její rodiče jí koupili být v praze. Potom si založila ušpešnou firmu, pak se vdala, ja jsem měla na chlapy dost smůlu. Teď jsem sice vdaná taky, ale měly jsme s manželem už několik krizí. Teď jsme v pohodě, ale už rok a půl se snažíme o dítě a vůbec se nám nedaří
. Navíc se teď snažit ani nemůže, jsem momentálně na úřadu práce. A vypadá to že nějakou dobu ještě budu, tudíž si musím nejdřív najít práci, pak si něco odpracovat a bych měla nárok na mateřskou. Manželuv plat nám už teď nestačí, navíc se nám teď zvýšil nájem, hledáme si teď jiní být ale všude chtějí velkou kauci na kterou vůbec nemáme. Takže co mě teď momentálně nejvíc trápí je že se ani nemůžeme snažit o dítě. No a kamarádka mi celkem nedávno oznámila že čeká třetí dítě. Na jednu stranu jí to přejí je to kamarádka, ale na druhou stranu mi přijde že ona má všechno co bych chtěla já a to mě štve. Ps nepište mi prosím jak jsem závistíva mrcha, mrzí mě že to tak cítím ale nějak to nedokážu ovlivnit.