Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Popeladym píše:mě moc nečti, no.
Ale Ty to ode mě nechytneš. To je dobře.
Já bych Ti spíš chtěla nějak pomoct, ale nevím, jak.
A ne, já to nechytnu, dyť já umím i buchty, co z nich netečou povidla.
![]()
Zakladatelko, pomohl by Ti balík potravin, nebo spíš třeba (aspoň trošku) pár stovek na účet?
Pošli SZ.
@Anna766 Buchty se sádlem péče snacha, její maminka i babička a jsou dobré.
@Anonymní píše:
Asi si chci jen postěžovat. Je mi hrozně. Nemůžu do práce, protože mám často nemocné dítě. Jsem s ním sama. Když už se mi povede něco ušetřit, vždycky se něco stane. Teď třeba problém s plynem. Plynaři si vezmou 3400 a to jsme měla na jídlo na zbytek měsíce. Vím, že se lidi občas dívají na chudé s despektem. Mám vysokou školu, pracovala jsem. Jsem z bohaté rodiny, ale prostě jsem musela i s dítětem odejít. Nestýkáme se. Nemám žádnou pomoc. Už pár let je to o extrémním propadu příjmů. Jako změnit život. Po nikom nic nechci, jen se vypsat. Kamarádka má normální život, ten můj je o extrémech. Bolí to a jsem unavená. Neumím třeba péct koláče, u nás se to nikdy nedělalo.
Zchudla jsi nebo jsi vylétla ze zlatého hnízda a nedokázala jsi se „dostatečně pevně postavit na vlastní nohy“?
@Semtex píše:
No fuj, sádlo do pečiva(pardon) Já dávám do kynutého bud máslo nebo olivový olej a vždy se povede
tedy pokud použiji čerstvé droždí. Z instantního se mi nepovedlo nikdy, viz nechapu, jinak kynuté těsto považuji za jednoduché
a někdy ho ani nenechavam predem kynout a i tak se povede
Třeba do pletýnek nebo rohlíků je sádlo lepší.
@inkakřivák píše:
@Anna766 Buchty se sádlem péče snacha, její maminka i babička a jsou dobré.
Já je tak nepeču, ale muž tady občas básní o buchtách od babičky, ta že prý je dělala jedině se sádlem. Ale ty moje baští taky dost ochotně, tak nemám ani potřebu na onu již zesnulou babičku žárlit.
@Anonymní píše:
No ale ta lvice s tím lvíčetem v té poušti chcípne, ne? Asi jsem vyhořela. Chtěla bych být zase mladá, svobodná a bohatá. Už nemůžu. Táhnu to sama čtyři, pět let. Jsem unavená.
Tohle jsou chvíle kdy jsem vděčná, že jsem z chudé rodiny. Jediná možnost jak klesnout níž než jsem byla, je být bezdomovec.
Ty kamarádky co máš jsou finančně jako teď ty, nebo jako jsi dřív byla.
Na tebe je toho teď nejspíš moc. Nic není jak sis představovala. Plány o budoucnosti, hlavně finanční, jsi měla nejspíš jiné.
Nejlepší je přestat se utápět tím co bylo a co mohlo být. A zkusit co nejvíc vytěžit z toho co máš teď.
Tyjo nejsem samoživitelka ale muset si místo pečení vždycky něco koupit tak taky zchudneme… Však je milion návodů, video návodů atd… A jak to máš s vařením však to je to stejné jdeš krok po kroku… Nikdy jsem doma nepekla s mamkou a teď dám chleba, kynutou buchtu, vánočku, vše podle netu… Kupovat všechno už hotové je strašně drahé no… A to nejsem taky žádný sociální případ, mám doktorát z farmacie, ale hold rodičák, stavba atd… Ale taky pocházím spíš z chudších poměrů, jsem zvyklá šetřit
Hele když samoživitelka bez alimentů a podpory rodiny a s věčně nemocným děckem nemůže vyjít, tak to nebývá balada o neskromnosti.
Ono třeba jen vypomáhající babička ano/ne, to je sakra rozdíl.
@Pudloslava píše:
Hele když samoživitelka bez alimentů a podpory rodiny a s věčně nemocným děckem nemůže vyjít, tak to nebývá balada o neskromnosti.
Ono třeba jen vypomáhající babička ano/ne, to je sakra rozdíl.
Souhlas.
@Pudloslava píše:
Hele když samoživitelka bez alimentů a podpory rodiny a s věčně nemocným děckem nemůže vyjít, tak to nebývá balada o neskromnosti.
Ono třeba jen vypomáhající babička ano/ne, to je sakra rozdíl.
to určitě. Já bych tenkrát bez rodičů s dcerou pomřela hlady.
U zakladatelky celou situaci zhoršuje, že teď žije vlastně v jiném světě, než v jakém vyrostla
Škoda, že se nám zakladatelka neozvala, i když chápu, že to musí být strašně těžké (vůbec si o pomoc říct, ale i ta každodennost, skleslost, pocity bezvýchodnosti). Myslím si, že mnoho z nás by jí něco rádo věnovalo (ať už nějaký finanční příspěvek, týdenní nákup, oblečení pro ni nebo pro děti, někdo tu nabízel dokonce i práci…).
Je to velmi smutná situace, a souhlasím, že to, zda člověk má rodinu, která v těchto případech slouží jako taková „záchranná síť“, tu situaci neskutečně ovlivní.
Jako je mi to moc líto. Sice to nepomůže, protože každý vidí a žije svůj život a ne jiných, ale pár žen na tom bude asi plus mínus stejně. Já také, jen naštěstí nejsem z bohatých poměrů.
Nečetla jsem reakce..
A peču jen jednu úplně jednoduchou buchtu hrnkovou a ta se povede úplně vždy. S něčím jako ovoce, marmeláda, kakao, nebo bez a stejně je dobrá vždy
@Proseccová píše:
@AH to aby si pomalu člověk před pečením čehokoli kynutého zopakoval fyzikálně-chemické vzorečky![]()
no to právě ne - ty správné pekařky to hážou vše od oka a výsledek je fantastický - moje babička, co už umřela tak pekla - vše od oka, nasypala mouku, hodila vejce, kvasnice - vše tak jakoby mimochodem, dávala půl másla a půl sádla a měla nejlepší kynuté věci na světě, buchty vydržely vláčné týden, totéž když dělala věnečky - ledabyle naházela přísady do hrnce, zamíchala na plotně a už sadila na plech věnečky, rychle, ledabyle a byly všechny jako jeden- to je to pravé umění, ne studovat postup celý den
@stinga píše:
no to právě ne - ty správné pekařky to hážou vše od oka a výsledek je fantastický - moje babička, co už umřela tak pekla - vše od oka, nasypala mouku, hodila vejce, kvasnice - vše tak jakoby mimochodem, dávala půl másla a půl sádla a měla nejlepší kynuté věci na světě, buchty vydržely vláčné týden, totéž když dělala věnečky - ledabyle naházela přísady do hrnce, zamíchala na plotně a už sadila na plech věnečky, rychle, ledabyle a byly všechny jako jeden- to je to pravé umění, ne studovat postup celý den
wooow, kdyby to ještě bylo možné, vyvážila bych takový workshop u ní zlatem ![]()
mě u lidí, co zvládají to co popisuješ u tvé babičky, hrozně baví i jen tu jejich práci pozorovat, přesně tu „ledabylost“ danou léty praxe, takovou nonšalanci, pohyby skoro jak taneční sestavy…no a nakonec ještě perfektní výsledek ![]()
@Proseccová píše:
wooow, kdyby to ještě bylo možné, vyvážila bych takový workshop u ní zlatem
mě u lidí, co zvládají to co popisuješ u tvé babičky, hrozně baví i jen tu jejich práci pozorovat, přesně tu „ledabylost“ danou léty praxe, takovou nonšalanci, pohyby skoro jak taneční sestavy…no a nakonec ještě perfektní výsledek
jo to bylo fakt neskutečné, ale bohužel neobkoukala jsem to od ní