Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
U nás jezdí častěji chlap, když jedeme spolu - všichni moji partneři dobře a bezpečně řídili, tenhle je navíc nadšený motorista. Já řídím ráda, ale za tmy a mokra si to ráda odřeknu. Tradičně jsem Bob (tak říkají Holanďani tomu, kdo na akci nepije a rozváží ostatní), nepiju skoro nikdy, což se partnerovi občas hodí
Nejdál jsem jela asi 900 km, samozřejmě s přestávkami na benzínce. Ale to už je na mě dost, na pohodu jsou cesty do 200 km.
Dite zatim na ceste, auta mame dve, oba dva jezdime autem denne pomerne dost. Kdyz jedeme spolu, ridime tak nejak podle nalady. Obcas mi ale v aute byva blbe (i jako spolujezdci), tak pak ridim jen ja, nevolnost prejde ![]()
Na jeden zatah jsem ujela nejvic 1100km, navic jsem pred jizdou nebyla uplne do ruzova vyspala, takze ke konci uz jsem pomalu videla na silnici i velbloudy ![]()
Mame taky dve auta, ja vozim deti a mam rodinne, on sportovni do prace. Kdyz jedem vsichni tak ridime na stridacku, ale Prahu a delsi cesty spis ja, jezdila jsem hodne po cele republice na sluzebky, tak lepe trefim vsude.
Pokud jezdíme spolu, vždy řídí partner auto mi nechce půjčit ani když za volantem usíná. To už musíme být opravdu blízko domova když mi auto nechá. Já sama jezdím pořád a nejdelsi jízda byla asi 140km. Bez nevigace pouze přes vypsané body na papíře. Kam? To není důležitý.
Dvě auta, svým jezdím denně do práce. Když jedeme všichni, jedeme manželovým, je lepší, delší cesty se střídáme, kratší řídí manžel, já jen výjimečně, když pije. Nejdelší cestu sama s dětma vzadu jsem dala 550 km. Dovedu děti odfiltrovat líp než muž. A otravují spolujezdce, když je.
Já to nikdy nevnímal tak, protože když jsem vyrůstal, řídili u nás jak chlapi, tak ženský. Kromě tety se strejdou, což byl typický pár, kdy řídil jenom chlap. Druhej opak jsou babička s dědou. Když byli mladší jezdil jenom děda, pak si babička udělala řidičák a jezdili půl na půl, jenže dědu řízení, narozdíl od babičky nikdy nebavilo s přibývajícím věkem jezdil čím dál tím míň, až s tím v 75 přestal úplně, takže já už jsem ho za volantem nezažil a od té doby jezdila jenom babička. Ta naopak jezdila až do 84, pak už se jejímu doktorovi nezdálo, že by jí měl prodloužit potvrzení (což dodneška nepřekousla
). Takže pro mě je to zcela prirozenej model. Navíc ne každýmu chlapovi je dáno řídit auto. Znal jsem jednoho právníka, vynikající odborník, inteligentní člověk, ale nedokázal se dopravit do cíle, aniž by nenaboural, jenže jezdit musel, tak ho vozila manželka.
U nás, když jedeme spolu, řídím většinou já. Od té doby, co mám řidičák, nechci nikoho pouštět za volant (natož za ten můj) ![]()
Ujela jsem taky cca 1400 km, samo s několika zastávkami