Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
ačkoli vnímám sexuální stránku vztahu za důležitou, tak jsem stále toho názoru, že mi muž v první řadě musí sednout lidsky a až pak mě zajímá, co má v kalhotech. Takže ne, ani jako partnerka a ani jako matka bych takového muže/syna jako mrzáka nepovažovala.
Otázkou je, zda má tvá matka mateřské pudy a v případě normální velikosti penisu by si nenašla jinou oblast, která by ji na tobě iritovala.
Dnešní doba ti ale nahrává - stále více žen hledá svého životního partnera ne podle pohlaví a vybavenosti, ale podle souznění duší. ![]()
A spousta žen prožívá klitoriální orgasmus mnohem intenzivněji jak vaginální = opět to hraje tobě do karet. ![]()
@Anonymní píše: Více
jakože matky dle tebe synům kontrolují velikost penisu v „excitovaném“ stavu? ![]()
Syna mám, ale tohle fakt nedělám a nemám tedy o tom ani páru ![]()
@Amalthea píše: Více
Jo, jsem na tom stejně a ani by me nenapadlo to s nim probírat… A predpokladam, ze v době kdy by to on vycitil jako problém, by to už taky resil s nekym jinym, nez se mnou. ![]()
Ohledně matky to bylo tak, že jsem v 10 letech musel podstoupit chirurgický zákrok. S otcem jsem se nijak nestýkal, takže to bylo na ní. Výsledek, se jí nelíbil, takže se mnou běhala po doktorech, aby to opravili, ale možné to nebylo. Problém s velikostí se přidal samozřejmě až později. Každopádně žiju od 10 let s vědomím nedostatečnosti.
@Anonymní píše: Více
Omlouvám se ale jsi idiot. Velikost nijak nesouvisí s možností mít vztah.
Velikost z tebe nedělá mrzáka. Jak píšou ostatní ženy, důležitá je „duše“.
Celý ten text nějak nechápu.
Jak z tebe matka dělala mrzáka a jaký zákrok jsi podstoupil? Obřízku? Ta nemá s velikostí co do činění.
Syny mám dva téměř dospělé a tohle jim rozhodně nekontroluju
.
Pro vztah není velikost penisu rozhodující.
Text je o tom, že jsem prošel přes 1000 stran diskuzí na toto téma jen na tomto serveru.
Dotaz byl, zda by některá z těch žen, která se vyjádřila ve smyslu, žížalku nebrat, by po letech tento názor změnila, jako matka.
@Anonymní píše: Více
Absolutně hloupá otázka. Matka je matka a partnerka je partnerka, každá má jaksi úplnou jinou roli.
@Lil Kitkatt no, že na velikosti nezáleží není úplně pravda.
Sex je pro mě konkrétně hodně důležitý, ale nevím co s tím má společného že jsem matka.
Já tedy narozdíl od většiny mám syna postiženého a musím ho tedy koupat. Ale nikdy mě nenapadlo se nad tím zamýšlet. Vlastně je to celkem nechutná představa, tohle jako matka řešit.
Mám 18ti letého syna a jeho penis už jsem neviděla minimálně 4 roky. A asi ani nikdy neuvidím. Nemá potřebu mi ho ukazovat a mě to nezajímá.
Co se týče velikosti penisu, tak syna snad budu milovat i kdyby žádný penis neměl, ne?
Co se týká partnerky takového muže, tak tam napíšu jednu věc. Měla jsem vztah asi 20 let, ten ho měl asi průměr, možná lehký nadprůměr. Teď mám vztah, kdy ho má lehce pod průměr a v sexu je ten druhý lepší. Mnohem.
Já bych takovýho chlapa mít nemohla, promiň. Kdyby to postihlo mého syna, nebudu mu říkat, ať na vztahy zapomene a že je mrzák, nebudu se k tomu vůbec vyjadřovat.
Budu si myslet, že najít vztah bude těžké až nemožné, ale nebudu mu to zbytečně vykládat, protože proč?
Já chápu otázku tak, že co by vadilo na partnerovi bezdětné ženě, po narození potomků už nemusí představovat takový problém, protože „povinnost splněna“ a rozmnožit už se nepotřebuje. Lidi se rodí nebo stávají nejrůzněji formovaní. Ženská prsa jsou taky různých velikostí a to, co máš ty, prostě je přirozeným vývojem tvého těla. Každý člověk má šanci najít kompatibilní protějšek a být šťastný. Stejně jako žena s chlapeckým hrudníkem, tak i muž, který má miniaturní výbavu. Některé ženy prostě sex (průnik) mít nemusí, nepotřebují. Tvým cílem by mělo být naučit se různé jiné způsoby, jak ženu udělat spokojenou, a když se ti to podaří, vztah může být plnohodnotný a skvělý i „bez penisu“. Odhoď traumata, stud, předsudky a uč se, co mají ženy rády, a uvidíš ![]()
@Anonymní píše: Více
Syn je syn a vždycky jím bude po celý můj život.
Takže bych určitě nesrovnávala cizí muže se svým dítětem. Pokud by se mi s takovou záležitostí svěřil, tak bych se ho samozřejmě snažila psychicky nebo jakkoliv jinak podpořit. My máme mezi sebou hodně blízký vztah, tak si myslím, že by se nestyděl to se mnou probrat…
Zdravím, dlouho sleduji diskuze, jež se mne osobně dotýkají. Zajímalo by mne, jestli dojde ke změně názoru u ženy, jež se stane matkou syna, s handicapem jako mám já. Má matka zůstala konzistentní a vždy mne považovala za mrzáka. Jedná se mi o mnohokrát probrané téma „pánské výbavy“. Ta má je velikosti 8/2 v „excitovaném“ stavu, pokud se zřídka povede do něj dostat. V klidovém stavu to nestojí vůbec za řeč.
Statisticky jsem cca 1 ze 100 mužů, což není zase tak málo, mnoho zdejších diskutujících žen se stalo matkami synů a bohužel bude statistika neúprosná.
Většinový názor žen je někoho takového jako já nebrat. Myslíte, že byste názor změnily, nebo svému synovi vysvětlíte, že má holt smůlu a na vztahy ať zapomene?