Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
jsem obyčejná mamka skvělého 12ti letého rošťáka, kdy se to v mém případě vyvinulo tak, že žije se svým otcem. S touto skutečností se musím v podstatě denně nanovo vyrovnávat, moje psychika je neustále zmítaná mezi smířením a pocity selhání, vlastní nedostatečnosti, marnosti, strachem, co bude s naším vztahem se synem dál… Proto mě napadlo: Existuje nějaký klub/organizace/poradna pro rodiče odloučené od svých dětí, kam by se mohli obrátit pro psychickou podporu (odbornou, nebo v interakci s dalšími rodiči)?
Děkuji, hezký den. ![]()
@Jo-Hanna píše: Více
A smím se zeptat, proč nemáte střídavou péči? Ony ty důvody jsou docela důležité, protože pokud je to například tvoje existenční krize nebo zdravotní důvody, snáz se s tím vyrovnáš a hlavně můžeš vidět světlo na konci tunelu, až se dáš dohromady.
@Jo-Hanna píše: Více
Počkej, a ty se s ním vůbec nevidíš? Proč nemáte střídavku? Nebo syn chtěl žít výhradně jen s otcem, a tebe nechce vidět? Něco mi to připomíná ![]()
Nejsi ta co od manžela odešla z vlastního domu do podnájmu, a chodí tak manželovi a synovi uklízet a vařit že ne?
To jsi ty, kdo jim tam chodí uklízet a vařit do svého domu?
jinak k otázce - pohledej skupiny na fcb, určitě jde vstoupit i do osobní terapie zdarma v poradně pro rodinu, s klukem je potřeba udržovat co největší kontakt, psát si-volat-vídat se- nabízet aktivity, výlety, péči, být v kontaktu s jeho školou apod.
v pubertě se stává, že kluci tíhnou k tátovi, nevíme proč a co se u vás stalo
snažila bych se s otcem a synem vykomunikovat aspoň „společnou péči“ - abych chodil prostě i k tobě, i na noc a tak…
mám to tak s jednou dcerou… dá se na to zvyknout, když vše funguje a vídáme se často..
Děkuji všem za reakce a naprosto chápu, že mě chcete podpořit ptaním se na podrobnosti, ale já si nemohu dovolit odpovídat na každý dotaz, příspěvek jsem nenapsala se záměrem vylévat si srdce a rozpustit tak svůj splín mezi co nejvíc diskutujících… ale děkuji. Šlo mi opravdu jen o to, jestli by tady někdo nevěděl o té poradně/organizaci zaměřené konkrétně na toto téma, kde by se mohli setkávat rodiče (např. na přednášce) a které by poskytovalo psychologickou/právnickou pomoc. Zatím jsem našla jen kluby rodičů dětí hendikepovaných, kluby při školách…
Díky. ![]()
@Jo-Hanna
tu se řeší podobné pocity
https://www.facebook.com/…ps/stridavka
Tak od toho jsou snad psychologové/psychoterapeuti,…. Nebylo by od věci, se zamyslet, proč syna nevidíš a začít s tím něco dělat a hledat podporu tam, kde je problém.
Je zdravotní? Navštiv lékaře a dělej vše pro léčbu. Je finanční? Zajdi do banky, poradcem a zjistit možnosti, případně jiná práce, rekvalifikace apod… jsou v tom závislosti? Tak adiktologie. A mohla bych pokračovat.
Jako matka si nedovedu představit, že o své dítě nebojuji a jen se se vším smířím. Snažila bych se o maximální nápravu a myslím, že v tom bude hlavně i komunikace s otcem dítěte.
Přeji hodně sil.
Nemám osobní zkušenost, ale pověst mají výbornou.
https://www.aperio.cz/
@Jo-Hanna ahoj. Ja měla dva syny, 5 a 11 let, přišel rozvod a starší syn šel bydlet k tátovi. Doporučil to ospod i psycholožka, mě to semlelo totálně. Důvod - psychicky mě rozvod semlel, myslela, že tohle se mi nikdy nestane, bylo to příšerné období pro mě, na staršího syna jsem několikrát vylitla jen proto, že jsem nezvladala své emoce z rozvodu. Další asi rok jsem syna neviděla, byly sice nějaké pokusy, ale dopadly špatně, např že syn utekl po nějakém sporu. Pak začal jezdit občas, už je mu 15 let. Stále bydlí s otcem, jezdí za mnou málo, ale vztahové je to lepší.
Já v té době navštěvovala svého psychologa, tam jsme řešili právě co nového se synem, jak se k němu mám chovat v různých kritických situacích. Potom jsem ještě docházela já i otec k dětské psycholožce na společné schůzky. Ještě jsem chodila s otcem i do nějaké poradny kvůli synovi. Takže celkem 3 odbornici plus ospod. Na vše mi dal kontakt a doporučení ospod.