Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak asi by jí to měl říct tvůj manžel, že když tak k ním jedou na návštěvu, že by pro ně měla mít jídlo. Obvykle se dospělým nabízí kafe, čaj, voda a něco k tomu, tak proč se nechová stejně k dětem? Nikde se mi nestalo, že by mi nic hostitel nenabídl. Je to slušnost.
Pokud je ta návštěva na celé odpoledne, tak by tam něco měla mít. Zase mi připadá kravina vozit si na návštěvy vlastní jídlo. Leda by to byla nečekaná návštěva.
Musím teda říct, že mám v příbuzenstvu osobu, která ráda hostí, ale vždycky toho měla málo. Když přišli jinam, tak s prominutím žrali jak kobylky. Ale řekli jsme jí to a už toho jídla připravuje víc.
Třeba prostě svačiny neřeší, já taky nikdy nemám venku „svačinu“ pro svoje dítě, protože on moc nejí a svačinu nevyžaduje. Když k nám někdo přijde na tři hodiny, tak nemám přichystané menu (pokud se teda nejedná o ohlášenou naplánovanou návštěvu samozřejmě), častokrát se stane, že jsme třeba před nákupem, takže máme prázdnou lednici. Ale samozřejmě kdyby někdo přišel hladový, tak jsem schopná aspoň těstoviny s kečupem uvařit nebo případně pro něco skočit ven.
Nicméně přístup švagrové řešit nijak nemůžeš, můžeš řešit jen svoje pocity z toho, jak už tady bylo napsáno. Svým dětem bych na návštěvu svačinu dala nebo je nakrmila těsně před tím. Pro její děti bych u nás jídlo také normálně chystala (ne třeba přímo pro ní, ale pro děti ano). A dál to neřešila, prostě každý je jiný, někdo je i vyčůraný a má pocit, že má pořád málo a není mu blbé chtít po ostatních. To ale není tvůj problém a je zbytečné se tím trápit.
@Anonymní píše:
Mám hrozný vztek!Celkove se mi poslední dobou příliš nedaří. Kariéra nula, potíže v blízké rodině. Přitom vždycky jsem byla ta hodná holka, co by se pro druhé rozdala, mám chyby jako každý, ale fakt myslím, že dobre
.
Moje svagrova je lakoma, neprejici, falešná zenska.
A v čem je problém? Děláme ve stejném oboru, každá jinde, já plat doslova poloviční - nekecám! (ona v Praze, já na malém městě 120 km odtud, takže to je ten duvod), jenže dojíždět nemůžu, manzel pracovně přes týden pryč, hlídání nemame, vše je na mne.
V sobotu byli manžel s detma u svagrove na návštěvě, přijeli hladoví, že teta prý neměla ani rohlík, když ji poprosili. To se nestalo poprvé. Tak jsem začala vážně uvažovat nad tím, že buď jim s sebou budu dávat jídlo, nebo by bylo lepší, kdyby jezdili spíš oni sem, protože u nás vždycky dostanou všecko. Děti se chtějí vidět. Jenže mě to z principu začíná žrát. Baba, která má peněz jak slupek, nedá svým neterim ani malou svacinu, zatímco její děti u nás bezne snídani, obedvaji, večeři. Prý nakupuje jen v týdnu a jen to, co její rodina sní. Když přijede sem, nedá detem ani lipo. Nic.
Jsem vztekla. Na svůj život, že jsem neschopná taky vydělat dost. Že ti, co mají nejvíc, jsou takoví skrblici. Ze vždycky jak blbec chci, aby návštěva měla pohodlí a vše, zatímco pro moje děti to nikdo ochotný udělat není. Proste na sebe, na ni. Je mi smutno. Proč je to tak zařízený?
Buď ráda za svůj život a každé ráno poděkuj. nedívej se okolo sebe a nehodnoť, co kdo má a ty nemáš. protože jinak nebudeš spokojená nikdy. A taky bys mohla vědět, že štěstí a spokojenost nezávisí na penězích.
Diskuzi jsem nečetla. Zakladatelko, moc ti rozumím, na člověka to občas padne a často má pocit nespravedlnosti. Já si v takových chvílích vzpomenu, že jsem se mohla narodit v Afghánistánu nebo Severní Korei a přivést tam na svět dítě, na které bych se pak musela dívat, jak v takové zemi vyrůstá. Dívám se na příběhy lidí jako např. Adelie Rose, která nedávno zemřela. Máš pravdu, že život není fér, ale ty i já máme život, o kterém spousta lidí jen sní. Je spousta lidí, kteří mají hrozný život…
@Anonymní píše:
Napsala jsem to ve zkratce. Stavili se cestou zpátky do Mekace. Myslela jsem to tak, že na návštěvě měli hlad a když poprosili o rohlík, nedostali nic.Chtěla jsem to zkrátit, píšu z mobilu, tak teď jsem to musela vysvětlit.
Některý lidé jsou prostě lakomí a blbí, s tím nic nenaděláš. Netrap se tím, že někdo má víc a sedí si na penězích jak žába na prameni, ty děláš, co umíš a není špatné, že víc nevyděláš. Pokud nehladovíte, nic špatného v tom není.
Užívej si života a hezkých chvilek se svou rodinou a na švagrovou se vykašly. Prostě příště jim nabal sváču sebou a víc neřeš. Ona je jaká je a tím že se budeš trápit, její povahu nezměníš, akorát budeš vnitřně řešit, to co stejně neovlivníš…a to je zbytečné. Co je však daleko horší než švagrová je tvoje vnitřní nespokojenost a frustrace. Práci můžeš mít jinou pokud budeš chtít, ale ta vnitřní nespokojenost pokud s ní nic neuděláš bude přetrvávat i kdyby jsi vydělávala víc jak švagrová, tohle není o penězích, ale vniřním trápení…
@Anonymní píše:
Mám hrozný vztek!Celkove se mi poslední dobou příliš nedaří. Kariéra nula, potíže v blízké rodině. Přitom vždycky jsem byla ta hodná holka, co by se pro druhé rozdala, mám chyby jako každý, ale fakt myslím, že dobre
.
Moje svagrova je lakoma, neprejici, falešná zenska.
A v čem je problém? Děláme ve stejném oboru, každá jinde, já plat doslova poloviční - nekecám! (ona v Praze, já na malém městě 120 km odtud, takže to je ten duvod), jenže dojíždět nemůžu, manzel pracovně přes týden pryč, hlídání nemame, vše je na mne.
V sobotu byli manžel s detma u svagrove na návštěvě, přijeli hladoví, že teta prý neměla ani rohlík, když ji poprosili. To se nestalo poprvé. Tak jsem začala vážně uvažovat nad tím, že buď jim s sebou budu dávat jídlo, nebo by bylo lepší, kdyby jezdili spíš oni sem, protože u nás vždycky dostanou všecko. Děti se chtějí vidět. Jenže mě to z principu začíná žrát. Baba, která má peněz jak slupek, nedá svým neterim ani malou svacinu, zatímco její děti u nás bezne snídani, obedvaji, večeři. Prý nakupuje jen v týdnu a jen to, co její rodina sní. Když přijede sem, nedá detem ani lipo. Nic.
Jsem vztekla. Na svůj život, že jsem neschopná taky vydělat dost. Že ti, co mají nejvíc, jsou takoví skrblici. Ze vždycky jak blbec chci, aby návštěva měla pohodlí a vše, zatímco pro moje děti to nikdo ochotný udělat není. Proste na sebe, na ni. Je mi smutno. Proč je to tak zařízený?
Ty nejsi obet, ale tvurce sveho zivota. Jsi nespokojena? Tak to zmen. Nejsi schopna to zmenit a presto jsi furt na svuj zivot nastvana? Navstiv psychologa a rozeber, jake muzes mit negativni vzorce chovani, ktere Te blokuji ve spokejenem zivote a ty vzorce s psycholegem prenastav.
Nechce se Ti do takove zmeny sama sebe? Taky moznost, ale v tom pripade se smir s tim jak to mas a jakmile se s tim smiris, nastvanost taky zmizi.
A mimochodem kdo Te nuti akceptovat chovani svagrove? Jsi dospela ne? Tak zvedni telefon a napis ji a nebo zavolej a rekni co Te trapi a promluv si s ni o tom. Treba si to ani neuvedomuje, ze to muze byt problem a hned to napravi. A nebo taky ne, ale to uvidis az si o tom s ni promluvis.
A ano, zivot neni fer. On taky nikdo negarantoval, ze bude vzdy fer, ALE. Pokud mas zdrave deti, dobry manzelstvi, tak akorat penez, ze nedres bidu z nouzi tak vse ostatni jsou luxusni starosti a na vsech techto luxusnich starostech muzes zapracovat. A pokud Ti to samotne nepujde mas na to odborniky, kteri pomuzou. Jedine co je potreba je chtit a zacit na tom makat.
Drz se ![]()
Zakladatelko, já bych viděla problémy tři. Tak za prvé, hodná holka, co se pro všechny rozdá, buď tehdy, pokud tě to baví a nezasahuje ti to do rozpočtu, jinak se nauč říkat ne a pomáhej jen v případě ohrožení života, výbuchu sopky a tak podobně.
Za druhé, vykašli se na to, co má nebo nemá tvoje švagrová, případně jiná osoba a zaměř se na vlastní život, abys v něm byla co nejspokojenější, páč kdo chodí koukat k sousedům přes plot, ten si poslape vlastní kytky.
Pokud jde o parazita, zvaného Vyžírka Obecná, doporučuji použít osvědčený zrcadlový postup, ať už se jedná o tvou švagrovou, nebo kohokoliv jiného. Až příště přijedou, nabídni kafe a něco k pití a hotovo špagát, s vysvětlením, že nemáš nakoupeno.Holt budou muset vyrazit na lov někam za potravou a budeš mít tu výhodu, že si nebudeš připadat jako rohožka, o kterou se každý otře a budou tě vytáčet o poznání kratší dobu.
A kdo ví, třeba se i chytí za nos, byť to nepovažuji za moc pravděpodobné.
Nevím ale lidi jsou prostě někteří svině. Já jsem narozená Jircikova, můj otec Robert Jurčík a do pěti let mě přejmenovali na Petrovičovou, byla jsem levoboček, ale otec uznany. Měl firmu sklářskou, jenže já prostě neměla prý právo na dědictví, a vzhledem k prvnímu nemožnému dědění, ani na další druhé dědictví jelikož jsem prý údajně nebyla u prvního. No jako asi když je mi pět já se neozvu, ale je hnus že se dá vše podplatit. I nějaký právník nebo co vlastně rozděluje majetek. No nejspíš tam byl dost velký majetek, když jim to za to stálo. Bohužel táta umřel před 28lety, takže dávno bohužel promlčený. Dnes by se děti měly aspoň dobře a možná i ten domeček by byl.