Život po porodu

Anonymní
24.12.19 16:41

Zivot po porode....

Dobrý den,…

Všechny vas moc zdravim, zrovna dneska na Štědrý den, ale bohužel vůbec ho nevnímám. Mame 5 tydenni miminko a me pripada ze můj život je úplně u konce. Nic me nebavi ale absolutně nic, mám jen negativní myšlenky - jestly malý jak se probudí bude opet plakat, jak ho mam zabavit protoze nevím velice jak, protoze ho nic nebavi dlouho. Trapi ho bříško, zkouším vse mozne rady - masticky, nahrivani, hybani nožičkami. Nic nepomaha. Všichni mi rikaji ze je to po porode ale ja mam strach z každého dne, nevím co mam s malym dělat. Nebavi me to vůbec, snazim se, ale nedokážu si představit budoucnost ze bude vyzadovat vice a vice pozornosti. Ze se mi nechce ze me to nebavi. Ven nechodim. Vubec nic, jen uzkost v zaludku. Kdyz mi pomuze manzel tak si jen rikam ze jak to budu zvladat az bude v praci. Takze zase mam jen uzkosti z toho. Vse vidím cerne. Rikam si ze jsem leniva, ze se mi nic nechce, uplne jsem spatna z toho jak jsem to nezvladla. :,( :,(

Prosim, vim ze nektere napišete ze jsem si nemela porozovat dítě, ale nikdy jsem nevedela ze me toto potka. Nemela jsem nejaky vztah k detem to je pravda.

Prosim jen bych chtěla vědět jestly někdo tohle taky zažil nebo opravdu je to mou povahou a jsem totalne ztracena…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

2742
24.12.19 16:49

To zni jak poporodni deprese. Nemela jsem vztah k malym detem, ale po porodu jsem toto neprozivala. Ne ze by to byla reklama na stesti, ale tak nejak v pohode. Bylo to nonstop kojeni a tak, ale bez depky a uzkosti. Nenechavala bych to zajit prilis daleko a zkusila bych se domluvit s obvodakem co a jak.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1346
24.12.19 16:50

Taky jsem měla takovou poporodní depresy, ale naštěstí zmizela dva týdny po porodu. Začala, když jsme přijeli z porodnice. Naštěstí dcera byla (a je-ťuk, ťuk!!) zlatý dítě. Já vždycky děti chtěla a toto mě úplně semlelo. Kde byla ta mateřská láska, o který všichni mluvi, že to člověka polozi; jakmile to svoje dítě uvidí? Nebyla. Ale přišla. Pomalu, ale přišla. Měla jsem pocit, že mi skončil život, litovala jsem, že jsem vůbec otěhotněla, brecela jsem muži večer na rameno, jestli ji nemůžeme vrátit, že si ji někdo vezme, kdo ji bude mít rad. Hodně mi pomáhalo číst si tady na emimi, zjistila jsem, že se tak cítí hodně maminek po porudu a že to všechny zase přešlo a miluji své děti jako nic na světě. A taky hodne, že jsme se s chlapem bavili, já mu říkala svoje pocity a třeba jsme premysleli, jaké to bude, až bude větší, začne chodit, mluvit…
Každý den ta láska rostla a rostla, až jsem si najednou uvědomila, že ji miluju ze všeho na světě nejvíc, rvala bych se pro ní proti všem a všemu.
Chod ven, procházky na čerstvém vzduchu ti pomůžou. Najdi si třeba kamarády ve svém okolí, co mají plus minus stejně staré děti, uvidíš, ze jste všechny na jedné lodi :) držím ti palce! Určitě se to po sestinedeli zlepší :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13632
24.12.19 16:56

No, na depresi je nejlepší zaměstnat se. A jestlI se ti to zdá necitelné, tak věř, že jsem máma od tří dětí. Dvojčata a 13 měsíců po prvním porodu další porod.! A přestaň se litovat, máš dítě, jsi matka, máš zodpovědnost

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
739
24.12.19 17:02

Mam dvojcata 10 tydnu a kratce po porodu jsem ma tom byla podobne. Brecela jsem pri prebalovani, krmeni - porad po mne neco chteli, breceli, ja nevedela proc, mala nechtela spat, ja vycucla jak citron, usinala jsem ve stoje. Taky mne napadalo, ze bych to chtela vratit…

Hodne mi pomohlo chozeni ven - na trh, dat si kafe a tak. Zadny chozeni ven kvuli miminu, ale kvuli mne. A casem se to zlepsilo, fakt, deti zacinaji mit rezim, je s nima trochu sranda, a usmivaji se.

Drzim ti palce! Jestli chces, ozvi se pres SZ.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
739
24.12.19 17:05
@jizvíková píše:
No, na depresi je nejlepší zaměstnat se. A jestlI se ti to zdá necitelné, tak věř, že jsem máma od tří dětí. Dvojčata a 13 měsíců po prvním porodu další porod.! A přestaň se litovat, máš dítě, jsi matka, máš zodpovědnost

Neni to necitelny, ale blby! Na depresi neni prace, ale prasky. To, ze tys zvladla tri deti neznamena, ze to tak ma kazdej! “Jsi matka, mas zodpovednost” sotva pomuze, to si zakladatelka uvedomuje taky, blba neni.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7785
24.12.19 17:10

Měla jsem ošklivé poporodní úzkosti po obou dětech. Už bych to nechtěla nikdy zažít. Jsem obecně citlivá povaha.,ale u obou dětí to přešlo, stejně jako to přišlo. Troufám si říci, že tím trpí mnohem více žen, než se vůbec myslí. Snaž se nebýt sama. Mě hrozně ubíjela samota. Snaž se obklopit se nejbližšími, to mi nejvíce pomáhalo. Držím palce, bude to dobré. Za čas si to tu přečteš a už to bude jen minulost. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7785
24.12.19 17:12
@Zuzi79 píše:
Neni to necitelny, ale blby! Na depresi neni prace, ale prasky. To, ze tys zvladla tri deti neznamena, ze to tak ma kazdej! “Jsi matka, mas zodpovednost” sotva pomuze, to si zakladatelka uvedomuje taky, blba neni.

Souhlasím. Uživatelka to určitě nemyslela zle, ale je vedle jak ta jedle. Tyhle rady jsem taky slyšela ze všech stran, ale úzkosti byly tak silné, až se to téměř zdálo k nevydržení. Kdo nezažil, nepochopí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14932
24.12.19 17:15

Beze srandy si hned po svátcích dojdi k doktoru, ať ti dá něco slabšího na nervy, dřív než bude pozdě. Tohle se může ošklivě rozjet. A chod ven, dej dítě do kočáru, vezmi muze a jděte, hrozně to pomáhá. Mě dělalo dobře sluchátka do uší, hezká hudba a chodit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1427
24.12.19 17:17

Poporodní deprese, měla jsem to po prvním porodu taky. Nejvíc mi pomohl čas pro sebe, tudíž když je možnost, dej dítě tatínkovi, babičce a zajdi si sama aspoň nakoupit, s kámoškou na kafe, zacvičit si, do solarka… A chod ven. I když se ti nechce, prostě se hecni a běž na čerstvý vzduch. A neboj, přejde to :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3639
24.12.19 17:37
@Anonymní píše:
Dobrý den,…

Všechny vas moc zdravim, zrovna dneska na Štědrý den, ale bohužel vůbec ho nevnímám. Mame 5 tydenni miminko a me pripada ze můj život je úplně u konce. Nic me nebavi ale absolutně nic, mám jen negativní myšlenky - jestly malý jak se probudí bude opet plakat, jak ho mam zabavit protoze nevím velice jak, protoze ho nic nebavi dlouho. Trapi ho bříško, zkouším vse mozne rady - masticky, nahrivani, hybani nožičkami. Nic nepomaha. Všichni mi rikaji ze je to po porode ale ja mam strach z každého dne, nevím co mam s malym dělat. Nebavi me to vůbec, snazim se, ale nedokážu si představit budoucnost ze bude vyzadovat vice a vice pozornosti. Ze se mi nechce ze me to nebavi. Ven nechodim. Vubec nic, jen uzkost v zaludku. Kdyz mi pomuze manzel tak si jen rikam ze jak to budu zvladat az bude v praci. Takze zase mam jen uzkosti z toho. Vse vidím cerne. Rikam si ze jsem leniva, ze se mi nic nechce, uplne jsem spatna z toho jak jsem to nezvladla. :,( :,(

Prosim, vim ze nektere napišete ze jsem si nemela porozovat dítě, ale nikdy jsem nevedela ze me toto potka. Nemela jsem nejaky vztah k detem to je pravda.

Prosim jen bych chtěla vědět jestly někdo tohle taky zažil nebo opravdu je to mou povahou a jsem totalne ztracena…

Ahoj prošla jsem si tím samým, vánoce v porodnici… Mě se to horšilo a po šestinedělí už jsem to nedala. Začala jsem se léčit na psychiatrii. Moc hodná paní doktorka mi pomohla. A je lepe. Neboj bude lépe. První tři měsíce cca jsou prostě na prd… Ale rychle to uteče. Teď je synovi rok a říkám si že ve výsledku to byla otázka dnů jak to uteklo. Doporučuji knihu mámou hravě. Je tam spousta tipů jak si s prckem hrát. :kytka: ji

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.12.19 19:30

To, co prožíváš, zažila více či méně většina z nás. Spolu s dítětem se musí zrodit i matka a to není ze dne na den. Musíš se vědomě i podvědomě rozloučit s dosavadním životem a přijmout ten nový se vším těžkým i hezkým, co k němu patří. Nejsi v tom sama, je to přirozená věc, jsi ještě v šestinedělí. Zkus chodit ven, to moc pomůže. Není nic horšího než být zavřená doma. Život ti neskončil, neboj. Jen si musíš zvyknout.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.12.19 19:45

Zkus se podivat na stranky www.usmevmamy.cz. Muzou ti pomoc nebo si tam muzes precist pribehy zen, ktere prozivaly to stejne. Drzim pesti, aby ti bylo brzo lepe a mohla ses radovat ze sveho miminka.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12186
24.12.19 19:45

Zakladatelko - v pátek si zajdi k obvoďačce, nejslabší antidepresiva může napsat i ona, není to žádná ostuda, poporodní deprese je hodně častá

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2464
24.12.19 19:51

Měla jsem to první půl roku po porodu. Syn byl hodně plačící, pomalu nespal. Do toho pořád doma (samozřejmě procházky), obtíže při kojení. Pokud myslíš, že to nedáš sama, dojdi si k doktorovi. Jinak jestli mimčo zlobí prdy, rourkuj. Já u druhého už neváhám a jen si vyčítá že u prvního jsem se toho zbytečně bála.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama