Nemohu se sžít s miminkem

Napsat příspěvek
Velikost písma:
34473
5.1.20 17:57
@Alušáček píše:
První půl rok je to jen kolotoč, kojení, přebalování, uspavaní, chování, vození kočárku. Uteče to jak nic, ale přijdou zase jiné etapy :D Dite je na celý život a pořád je o něj starost, zkus to zakladatelko brát jak neměnný fakt a užívej si to co je. Pokud ti miminko spi a máš čas pro sebe, přečti si knížku, zkoukni nějaký seriál. Jestli má rado procházky v kočárku ber to jako prospěšný pohyb pro sebe, do uší sluchátka a zpříjemni si to posloucháním pisnicek. Já se na každodenní vycházky vyloženě těšila, to bylo nachozenych kilometru a zrovna v zime :D

Kočár a procházky mě zachránily od cvokhausu

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
999
5.1.20 18:05

Ja teda prvni trictvrte rok protrpela.. obdobi lezaka me ubijelo.. byla jsem co nejvic venku ( i kdyz sama s kocarem), tak to proste utikalo lepe. Myslim, ze v okoli si taky mysli vsichni ze jsem to zvladala skvele, ale strasne jsem se natrapila a pak mela vycitky, proc si to neuzivam atd. Dnes je diteti 20 mesicu, je to bezva, s malou uz je fakt sranda. Obecne jak zacala trochu vic komunikovat a pohybovat se, zacalo to byt lepsi! Drz se, bude to dobre :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.1.20 18:08

@Xmichaelah děkuju :hug:

  • Citovat
  • Upravit
1055
5.1.20 18:23

Zazivala jsem to samé, male jsem si začala uzivat az ted v 15 mesicich, kdy uz ji může nekdo pohlídat, chodí, uz si sama dokáže hrát…ten rok pro me byl nejnáročnější, jaky jsem zazila

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
33005
5.1.20 18:26

Me mimina nebavi, zacinam si dite uzivat, az kdyz je schopne samopohonu, dokaze trochu komunikovat a da se s nim delat vic, nez paci paci.
Proste ten prvni rok se za me musi prezit, pak se to uz jen lepsi a kepsi.
Zase jsou maminy, co jsou poprdene z mimin a sili z batolete, kdyz to prestane byt ten nunaci plysak a musi se zacit vychovavat a usmernovat. :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2770
5.1.20 18:55

Ahoj, nebuď na sebe tak přísná a neporovnavej se s okolím. Určitě si vede dobře a děláš maximum. Zzijete se, chce to čas, najít si režim co, co v kolik hodin dělat (kdy krmit, kdy jít na procházku) a toho se nějak držet a dny ti začnou ubihat. Jeden jako druhý, ale pěstujes si parťačku, za čas spolu budete péct cukroví, chodit na nákup a pak na kafe. Vydrž! :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.1.20 19:05

Maminky moc Vám všem děkuju za Vaše rady a osobní zkušenosti :hug: :hug:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
5.1.20 19:39

Nejsem úplně ta, co se v mateřství vyžívá, ale měla jsem štěstí, že jedna byla v březnu, druhá v květnu, to se lépe a na dýl chodí ven. Takže až se oteplí, bude líp. A je to normální, taky trpím, proto jsem si přibrala studium VŠ, jinak by mě drblo.

Můžu prosím otázku, co jsi dělala za práci?

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
5.1.20 19:47

Mám 8 týdenní holčičku a přijde mi že pořád si nemůžu zvyknout že budu muset takhle pořád fungovat.

Ano o dítě se musíte starat pořád a je to každý den stejné. Taky mám takové pocity, že je to pořád stejné a to už mám osmiletou dceru. Hlídání žádné, takže je pořád se mnou, samozřejmě chodí do školy a já do práce, ale veškerý volný čas jsme spolu. Taky jsem z toho někdy vyřízená

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
5.1.20 19:56

Taky se moc těším na léto az bude hezky, protože to sluníčko opravdu asi chybi. A ráno ještě není brzy světlo.
Pracovala jsem jako pracov. v socialnich službách.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
5.1.20 20:25

Ano je mi úplně jasné že je potřeba se o mininka starat, jen jsem se chtěla zeptat jestly třeba nějaká maminka zaživala stejné nebo podobné pocity a vše potom se nějak dostalo do normálu,…

  • Citovat
  • Upravit
85
5.1.20 22:02

Jasně, že se to dostane do normálu, neboj. :) není to jen dítě, co se narodí, musí se zrodit i máma, mentálně, a to může nějakou dobu trvat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.1.20 00:15
@Anonymní píše:
Ano je mi úplně jasné že je potřeba se o mininka starat, jen jsem se chtěla zeptat jestly třeba nějaká maminka zaživala stejné nebo podobné pocity a vše potom se nějak dostalo do normálu,…

Dostane se to do normálu. Ovšem záleží i na temperamentu dítěte. Řekla bych, že u druhé dcery trpím více. Poněvadž je strašně vzdorná, uvztekaná, uřvaná a náročná. Navíc špatně spí. Opravdu to nezastírám. Jak to jde, tak je v jeslích a já mohu studovat a částečně na jesle i vydělat v práci. U starší se to do normálu dostalo asi v 5 letech. Mladší má 2,5 roku a fakt je to hard core.

  • Citovat
  • Upravit
52
6.1.20 04:45

S kazdym mesicem je to lepsi, jak dite vic komunikuje. Taky mi hlavne ty zacatky prisly hodne stereotypni, ale zas nikdy pozdeji nebudes mit prilezitost tak casto chodit ven na prochazky - najdi si nejake zajimave podcasty, sluchatka do usi a vyrazej jak to jde :) Nejhorsi obdobi bylo tak do 3 mesicu, kdy byly prdy, pak si zacal hrat a byly volnejsi ruce. Druhorozena ma cerstve 3 mesice a je vetsi samorost a nevyzaduje byt tolik na rukach kdyz je vzhuru, tak je to taky lepsi. Nase prochazky s batoletem a miminem vypadaji ted tak, ze z velkou slavou se vypakujeme a pak stravime hodinu kolem baraku a ja se snazim zabranit padu batolete do tekouci vody, ktera ho fascinuje, a mezitim do nej narvat nejake jidlo, pak drzi dobrovolnou dietu. Vylozene si uzivam, kdyz nekdo pohlida starsiho a ja mohu vyrazit jen s malou s kocarkem. Vsechna obdobi maji svoje a pomaha se tomu proste prizpusobit a vyuzit moznosti. S takto malym ditetem se taky lepe cestuje, pokud chces jeste nekam vyrazit a uzit si svuj program ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
276
7.1.20 07:15

Je to podle me zcela normalni…ja byla v 6nedeli dvakrat u psychologa, poporodni deprese jak vysita :zed: mela jsem denne pocit, ze chci zpet zivot pred miminkem (pritom v praci jsem predtim nebyla nijak moc spokojena a na mimco jsem se nemohla dockat), na prochazce s kocarkem, kdyz s nami sel i manzel, jsem mela chut nekam utect od nich a nevratit se, kazde rano pocit, ze den je nekonecny, ze se uz nikdy nevyspim (na tom teda neco je :lol: ), ze zivot skoncil, protoze ted nemam minutu pro sebe atd…malemu bude 8 mesicu a je to o 1000% lepsi, dny jsou sice porad dlouhe a narocne, ale spi lepe, szili jsme se, miluju ho :srdce: nenech se napalit, ze to kazda kolem tebe zvlada skvele a tyhle pocity neresi, neni to pravda, naopak podle me jen hodne lidi o tom nemluvi. Mit mimco je narocne, nevim, kolik Ti je, ale mne v 31 fakt trva si zvyknout, ze uz nemuzu jen tak delat, co chci a jit, kdy chci a kam chci, clovek je zvykly na sve pohodli :nevim: Ale nedela to z nas horsi mamy, ne kazda to ma od prirody hozene tak, ze jeji jedine poslani je byt mama a narodila se jen pro to, aby mela miminko :kytka: vydrz, ono se to opravdu zlepsi, za chvili bude jaro, vic slunicka, mimco se zacne vic hybat, vic smat a nenadejes se a uvidis, ze se budes citit o moc lip :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat