Nemohu se sžít s miminkem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Raději ani nevzpomínat, večer co večer jsem brečela ve sprše při vědomí, že zítra to pojede znovu. Ještě si pamatuju ten tlak v krku a jak jsem si říkala, že to nikdy neskončí. 
Ale pořád jsem si říkala, že určitě jak je uřvaný, tak bude vysmátý a ono fakt. Od 6 měsíce začínal sám kadit, prdět, hýbat se, víc se smál a teď ve 13 měsících už jsem spíš smutná když jde spát. Je to strašný mazlík a smíšek. Pořád někde něco rozebírá, organizuje, pořád by něco papal, je to skvělý. Přeskočit ten první půl rok tak je to dokonalý. Ten tu pusinku nezavřel. A to jsme měli ještě k tomu papírový zdi a pamatuju si jak jsem slyšela sousedku říkat naší sousedce, že si chce člověk po práci odpočinout a on furt ječí a ječí. Ta jí setřela že je to holt u miminek normální a že i ona to mimčo byla a zavřela jí před nosem. Ale zabolelo mě to, protože bylo prostě nemožný ho utišit. Masírovala jsem ho, cvičili jsme nožičkama, věčně byl v šátku, houpala jsem ho, pomáhal akorát fén na vlasy. Ten šum. To byl ticho jako pěna ale pěkně jsme si to potom slízli při vyúčtování. Zpětně si říkám, že jsem možná byla strašná máma a možná bylo něco, co jsem mohla udělat aby byl víc v klidu ale nevím, co bych ještě víc mohla tenkrát udělat. Jektal i v kočárku, pomohl až sportovní když už mě bolela kolena ze šátku jak byl těžký. Pamatuju si jak o víkendech přítel pobíhal s mrňousem v náručí, ten jektal jako lodní siréna a přítel úplně vykulenej; co mu je, co mu je? Co mám dělat? 
Potom už se taky naučil ho šoupnout na sebe do šátku a byl klid. To byla snad největší záchrana. Člověk to holt musí přežít a vydržet. Jinak ale budí se do dnes pořád stejně, 4× za noc. S tím jsme ještě nepohnuli. Držím palce a hlavu vzhůru, není to naštěstí navždy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elemka02 Ono tech obdobi prijde vic…ale jak mimco zacne komunikovat, hybat se tak je to proste lepsi…taky jsem si neumela predstavit, jak to vydrzim vydrzela jsem…celkove jsem netusila, jak narocne to je, dceri je 16 měsíců a zacinam si to uzivat az ted…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:Můj malý má skoro 5 měsícu a teda první 2 byly hrozné, měla jsem pocit, že vše dělám automaticky jen proto, že musím, že jsem jeho matka, takže se to ode mě očekává a hrozně jsem se za to nesnášela, že mu nedávám tu lásku co potřebuje a že to cítí, takže mě bude nenávidět…pořád jsem brečela a měla jsem pocit, že se zhroutim…dost tomu ale přispělo to, že porod skončil akutním císařem a já si připadala neschopná a o něco ochuzená ( to částečně i teď) ale už si ani neuvědomuju kdy nastal ten zlom, ale to moje miminko miluju nade vše, začala jsem si mateřství užívat a už se těším na další mimi protože to roste pred očima a mě začíná mrzet, že už to není to pidi miminko ????…jinak mateřský typ jsem taky nebyla, já bych klidně rok dva počkala, ale manžel už tlačil, přece jen je nám 30 ???? a teď jsem hrozně ráda, věřím že budu dobrá máma a určitě nezustanu jen u jednoho ????
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Od 3-4 mesice se tono opravdu lame do te doby jsem se take drzela u domu, protoze to bylo takove bezrezimove a kojeni i po 1 hodine. My prezili diky prsu, kdyz bolelo brisko nebo nemohl zabrat nebo nevim proc plakal, dala jsem mu prs a lehla si s nim a on spal, ja bud s nim nebo si psala s kamaradkami na mobilu nebo koukala na televizi. Takze jsem kojila skoro porad, nejake intervaly me nezajimaly. Pokazde, kdyz jsem mu dala prso, nastal klid a mir. Domacnost jsem neresila. Pak nas zachranil satek/nositko a psychicky mi pomohlo, ze jsem mohla z domova pracovat. Nekdy hodku denne, nekdy dve… clovek si pak komunikaci se spolupracovniky uvedomil, ze existuje i neco jineho nez to bolave brisko, a ze ty starosti doma mohou byt zvelicene separaci, jak to cloveku leze na mozek. A kazdy vecer horka sprcha a aspon 10 min vypustit, i kdyby se za dvermi delo cokoliv. A co nejdriv zacit chodit do nejake skupiny… cviceni s podobne postizenymi maminkami, sdileni pomohlo a ujisteni, ze je to vsude stejne a delame, jak nejlip umime.
- Citovat
- Upravit
Taky mi mluvis z duše. Když jsem ten uzlíček dostala do rukou, no tak jsem taky byla vykulena. Nešlo mi kojit, byla ubolena po cisári, nikdo me nechápal, no hruza uplne. Ja si rikala, že materstvi nezvládnu, každý mi dával najavo, že je úplne jedno co chci ja, že dulezite je jen to dite, bylo to hrozný období. Zitra bude malymu 10 mesicu a už se tomu jen smeju. Za pomoci moji mamy jsem se všechno naučila, neco mi poradil matersky instinkt - každá maminka ho má, neco jsem zjistila až praxi, s malým je velika zábava, chodíme plavat, Když je hezky podnikáme dlouhe vychazky s kocarkem do prírody a každý den pozoruji co všechno dokáže a teším se neskutecne ze vseho. Ono s tím novorozencem to fakt zadná sranda není, jen leží nebo spinká nebo plače (nastesti to trvá jen kratce), pak je to mesic od mesice lepší a lepší. Ted zase resim jine veci, aby neco na sebe nestrhnul, aby nespadnul z postele lebo je jako pytel blech, ale i tak je to ted už jen radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co mánm tedy se 4-mi dětmi říkat já? nelituji vše už máme zmáklé zvládáme chodit po venku atd když jsou hodné si i spolu vyhrají pokud se nežerou navzájem ono máme věk 13,6,4 a necelý rok
největší sranda že malá nejmenší už s přehledem zvládá dojít si všude a hlavně všem vše brát což se nelíbí některým sourozencum mi se zas nelíbí že mi všude dělá pořádky stylem vyhazujeme vše ze skříní a šuplíku atd atd a opravdu nejštastnější je když má tady všechny ostatní
kdežto když jsme jen spolu spíš mi visí na noze
a ano i mi hrabe pořád dokola to stejné někdy jsem asi moc náročná že ale neměnila bych říkám si ano taky chci do práce ale člověk si má ty děti užívat když jsou malí protože kdy potom? až vyrostou a budou mít nejdříve těch 13? bez mobilu ani ránu a bude huře
schválně která z vás to praktikuje tak že raději strčín dítěti mobil či tablet jen aby měla klid vidím to u spousty lidí a já osobně toto fakt odsuzuju asi se raději budu trápit s vymýšlením ruzných věcí a aktivit než to řešit takto
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Strčiť ditku tablet nebo mobil je to nejhorsi co rodič muze udelat. Nerikam par minút, ale nekdy je z pulhodiny hodina, z hodiny dve a už to jede. Taky delame stále nejaké aktivity, hodne ven, ale učit ho závislosti na mobilu nebudu. Rovnako nejdem zastance chodítek, hopsadel a nevim ceho možného, pry se tam dite samo zabavi, tam ho taky nebudu dávat. Holt trochu vetsi dite potrebuje pozornost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, vy me děsíte, jsme teprve na začátku těhotenství ale pokud mě čeká tohle, což pravděpodobně ano, jelikož jsem nikdy nebyla přímo mateřský typ, tak se máme na co těšit 
- Citovat
- Upravit
Kazdy vek ma neco. Nekdo se najde v opecovavani bezbranneho uzlicku, nekdo v tom ukazovat svet batoleti, nekdo ve vysvetlovani vsech tech PROC, nekdo si najde cestu k pubertakovi a nekdo je zoufaly, jak se v tom placa, a nakonec je s dospelymi detmi vyborny pritel. Potiz je, ze vsichni zaciname od toho bezbranneho uzlicku a podle toho, jak se v tom najdeme, usuzujeme, ze takovi jsme rodice.
Ja priznavam, ze prvni tri roky byly VELMI narocne, ne z prakticke stranky, ale prave tim nezblbnout z tech vycitek svedomi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
