Život s miminkem a batoletem - tipy

Ahoj, nejstarší s prostřední jsou od sebe 15 měsíců. Z velké postele se nestěhoval nikdo, spali jsme všichni v ložnici, mimi tak do tří měsíců usínala na mě na rohové pohovce v obýváku, takže nehrozilo, že spadne, pokud vytuhla, nechala se přenést do oddělávací korbičky kočárku postavené na dvou židlích. Na noční kojení jsem si ji brala na matraci na zemi v ložnici, kde jsem pak spala s ní. Přes den, když jsem ji kojila, seděl malej u nás, ukazovala jsem mu obrázky, četla…Když jsme nešli dopoledne ven, usínala obložená polštářema na pohovce sama a líbilo se jí pozorovat, jak si Vítek hraje, ťape kolem…Vydržela tak hodinu a půl-dvě spát a ruch kolem ji vůbec nerušil. Bydleli jsme ve dvoupokojovým bytě s velkou obytnou předsíní a u kuchyně byl ještě malej pokojíček, kde byla herna s matrací na povalování a jídelní stůl. Když byla malá starší, měla na matraci hrací deku s hrazdičkou, někdy tam i usnula, tak jsem ji jen přikryla a zavřela dveře-to už ji zvuky rušily. Když jsme šli ven, spala dopoledne v kočárku, po obědě jsem se snažila je uložit oba, ale někdy to byl problém. Měla postýlku, ale pořád se obracela na bříško a pak zvracela, později vstávala, musela jsem ji přidržovat v leže, do toho ještě ne dvouletej na velké posteli…Tak to bylo někdy na nervy.
Používala jsem autosedačku, kam jsem malou dávala po jídle aby se nepřekulila na bříško a nezvracela. Někdy, když jsem potřebovala doma udělat něco sama bez jejich asistence, mimi šlo do korbičky do polosedu podloženo poštářem, starší do vajíčka autesedačky připoutat, dala jsem je tak aby na mě viděli, vydrželi tak možná 10-15 minut. Takhle jsem se i sprchovala, že byli se mnou v koupelně.
Kočárek jsme měli cyklovozík pro dvě děti a neumím si to bez něj představit. Do MHD sice nepoužitelnej, ale to jsme moc nejezdili, když tak autem, ten vozík složenej v kufru.
Do lesa to bylo kousek, taky na hřiště. Naše psí holka je o den mladší než dcera, někdy jsem venčila štěně, kluka za ruku, mimi v baby vaku, kousek na louce podél ulice. Výhodou bylo to prostředí-klidná ulice s loukou vedle, malá zahrádka u domu, sousedi taky s malýma dětma…
Jasně, nebyla to vždycky pohoda, ale nějak se to zvládnout musí.
Výhoda podle mě u takhle malých dětí je, že nejsou samy, že mají co pozorovat, navzájem. Naši si spolu začali hrát tak ve dvou a třech letech, a to je pak super. Teď se sice občas hádají a strkají, předhánějí se a divočí, ale mají pěkný vztah a jsou v podstatě na stejné úrovni. Můžem podnikat spoustu věcí, které baví oba.
Neboj, to zvládneš, a když si spolu děti hrají, nebo usínají na jedné posteli, je to balzám na duši. Našim je 5 a 6 let, má to výhody i teď-stejná školka, lepší zvykání si na ni, když jsou tam spolu. Připadá mi to takové víc pospolité než u dětí s větším odstupem. Vidím to i na jejich vztahu k nejmladší roční. Teprve ho hledají a utvářejí, svůj měli jako samozřejmost od začátku, žádné žárlení, dohadování.
No, to jsem si zavzpomínala až se mi to takhle protáhlo.
Mimi neví jaké to bylo, než přišlo, proto jsem se snažila zachovat co nejvíc věcí, na které byl zvyklý starší. Nežárlil, tulil se k malé, pusinkoval ji a nevnímal ji jako konkurenci. Úplně se na ni třepal, když ji chtěl pohladit a snažil se být opatrný aby jí něco neudělal. Když jsem byla potřetí těhotná, nakukoval do kočárků, bylo vidět, že se těší, jakoby se mu vybavovalo něco z doby, kdy byl maličký.
Tak vydržte v klidu, nedělejte si starosti dopředu, ono se to nějak vykrystalizuje. Přeju ať to dobře dopadne