Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko, myslím, že už se to vrátit nedá… konečně našel sebe sama a začal žít.
Pro někoho to může být malicherný důvod, ale přemýšlela bych o ukončení manželství. Ty bys dítě chtěla, tak nejspíš zněla i dohoda a najednou se nechce zaprďákovat doma… Jo může ti slíbit, že třeba za 3 roky už to bude ok, ale znáš to, slibem nezarmoutíš… Nečekala bych, je ti 27…
Zkusila bych se taky v něčem “najít” a byt Prosto zapalena. A pak se uvidí: buď budete chtít žít bez děti oba, nebo oba dozrajete, nebo potkas někoho, s kým budeš víc kompatibilní.
Můj muž je třeba extrémně zapáleny pro práci, věnuje ji mnohem víc než treba jiní muži v mem okolí, je opravdu jeho koníčkem. Ale chvíle se mnou (a to v podstatě strávené kdekoliv) ho baví. A bylo to tak vždy; jsme spolu 30 let.
Našel se. Jestli si nerozumíte a nemáte další závazky tak asi od sebe. Jste docela mladí. Ještě můžeš zkusit volnost. Ať si dělá co chce, ty si dělej co chceš a uvidíš kam se to bude posouvat.
Je mi líto, že tohle prožíváš. Je důležité, abyste si spolu otevřeně promluvili o vašich potřebách a očekáváních. Zkus navrhnout kompromisy, kde by mohl manžel uspokojit svou touhu po adrenalinu, zatímco vy si užijete klidnější aktivity. Pokud se situace nezlepší, zvažte párovou terapii, která by vám mohla pomoci najít společnou cestu.
Tohle se už nezmění. Jakmile máš touhu po dobrodružství v srdci, už tam bude pořád, můžeš se jí snažit potlačit, ale stejně… Taky bych nemohla být s někým, kdo chce jezdit jen na zámky nebo do zoo.
Pokud na to nejsi, nečekej. Bohužel.
Asi bych mu rekla jak se citim, treba zrazena, ze najednou odlozil nase spolecne plany kvuli zazitkum. A zvazila bych si zda mi stoji za to pockat az si muz splni tyto sny, anebo bych rovnou zvazovala rozvod. Jinak extremni sport neni prekazkou k tomu snad, ze s vami pujde do zoo, nebo kdyz ne do zoo, tak treba aspon do obory, na zachrannou stanici a pod. Pokud se u toho hodla tvarit otravene teda, tak bych ho zanechala svemu osudu, protoze je vetsi dite nez bude vase dite.
Muj muz treba ma rad dalkove pochody, ja to jednou za cas dam, ale ne pokazde, zaroven on nerad chodi po tech stejnych trasach zatimco ja si to uzivam, ze vidim nasi trasu se psem a miminem kazdy den, jemu staci, kdyz ho jednou za dva tydny vezmeme sebou, to jde jen kvuli nam (otravene se netvari). Na zamek mnohem radeji jdu s mamkou treba, uzijeme si to vic, ale kdyz jsme s muzem na dovolene, tak jdeme spolu, ale treba jen kratsi prohlidkovy okruh. Nebo jdeme kazdy zvlast, muz s akcnim skolkovnim ditetem nekam do zabavneho parku a ja do zamecke galerie se spicim miminem. A jde to. Jen musi oba chtit a byt v pohode s tim, ze nebudete 100% casu spolu.
Mrzí mě to, ale s tímhle nic neuděláš. Jste mladí, je celkem pochopitelné, že se teprve teď „našel“ (chlapům to občas trvá no) - bude lepší, když půjdete každý svou cestou, v tomto vztahu byste se trápili oba. A dítě určitě není dobrý nápad, to by vás rozdělilo úplně.. ![]()
Píšeš, že jste měli krásný vztah, ale co bylo, to se už nevrátí. Je to minulost, z ní se žít nedá. V současnosti se rozcházíte v cílech i hodnotách a to je pro dlouhodobý vztah zásadní překážka. Čekat, že se za pár let opět naladíte na stejnou vlnu, mi přijde (pro tebe) rizikové. Tvoje biologické hodiny budou tikat jiným tempem, než ty partnerovy. Mám pocit, že jste se dostali do stádia, kterému se říká přechozený vztah. Zamilovanost je za vámi, nové impulzy v podobě dětí nepřišly, po sedmi letech už ho myšlenky na tebe nezaměstnávají tak, jako dřív. Bude se věnovat (své) zábavě a svým koníčkům, děti by ohrozily jeho pohodlí a životní styl. Radím zvážit rozchod, ztrácet čas bude při konečném bilancování víc bolet tebe… ![]()
Jste oba hodně mladí, počkala bych, nemáš kam spěchat. Za rok, za dva uvidíš, jak se věci budou mít. Přijde mi přehnané, kvůli koníčku jednoho z manželů uvažovat hned o rozchodu, jak ti tady mnohé radí. Zkus se oprostit od toho mimina, nech to být rok, dva, najdi si něco svého. A pokud ani po tom s ním nebude řeč, pak jděte od sebe.
A vztah jako takový teď zanedbává nebo když zrovna někde neleze tak se máte krásně? Pokud se cítíš milovaná tak bych počkala.
@Lidu píše: Více
Ale to není přece kvůli koníčku, to je kvůli jeho stanovisku, že dítě by ho v jeho nově nalezeném životním stylu omezovalo…
Můj manžel taky leze. Teď i s dětmi. Já ne, bohužel na to nemám. Společně ale jezdíme na kole, chodíme turistiku v horách. Mockrát dal přednost rodině před nějakou lezeckou akcí, na kterou děti ještě neměly a jeli jsme třeba na kola, na výlet… Je to o kompromisech. A prioritách. Jsem ráda, že pro manžela jsme priorita. Takže, jestli tvého manžela nebaví prostě aktivity s tebou, pryč od něj! S dítětem se to jen prohloubí, budeš sama. Buď ráda, že nemáte děti. Nechtěla bych manžela, který se mnou netráví čas… To je život o ničem a dobře to nedopadne.
Přechozený vztah. Jakmile partner začne žít po svém, nejlépe úplně jiným způsobem než dosud, zhubne, u žen změna účesu a makeupu, nové koníčky, noví přátelé…tak to znamená, že je na lovu, i když možná jen podvědomě. Já to vidím bledě, bohužel. To by musel být manžel přístupný kompromisům a to píšeš, že není. Na otrávený obličej na každé akci se dlouhodobě koukat nedá a já osobně třeba nejsem na to, abych žila paralelní život vedle partnera (takové to -najdi si svoje koníčky a sdílej je s přáteli), to ho nemusím mít.
Brala bych to tak, že ho nudí život, který jsme žili dosud a tím pádem ho nudím i já. On má na to právo, je to sotva třicátník, který si chce užívat, ale s tvojí představou rodiny na výletě v zoo se to fakt neslučuje…
Je dobře, že si to uvědomil, dokud to dítě nemáte. Kdybyste měli miminko a on by si najednou uvědomil, že takový život vlastně nechce - nebylo by to horší?:) jste oba mladí, i kdybyste šli od sebe, mate pořád oba čas si k sobě najít vhodnější protějšek, mít dítě atd.:) i když chápu, že to musí být těžký
Ahoj, chci se zeptat jestli se někomu něco podobného stalo. S manželem jsme 7 let z toho skoro 2 roky manželé. Mně je 27 let a manželovi 28. Cca 1 rok a půl jsme se snažili o miminko, jednou jsem otěhotněla, ale bohužel bylo to zamlklé těhotenství. Problém začal když si manžel našel koníček cca rok zpět horolezectví, hodně extrémní hory a celkově začal hodně sportovně žít. Proti sportu nic nemám, když máme volno podnikáme take sporty a to třeba brusle, kolo, hory. Ale tady přichází problém, přijde mi, že manžela nebaví klasické věci a že ho nebaví nic v čem není extrém a adrenalin. Já osobně úplně adrenalin nevyhledávam, ale občas jdu na nějaké extrémnější hory s nim. Nedávno jsme se bavili a oznámil mi, že si momentálně nedokáže představit, že bychom měli miminko, že si konečně začal užívat a že nechce zaprdakovat doma, nebo alespoň ne teď. Tohle mezi námi udělalo celkem velkou propast a nevidíme ani jeden nějaké východisko z této situace. Kromě toho dítěte ale vidím problém i v tom, že ho fakt nebaví jiné věci a to třeba klasické výlety jako zoo, nějaký zámek. Nedokážu si představit, že bychom už celý život jezdili jenom na hory, nebo se dívat na jeho otrávený obličej, že je to pro něj nuda. Před tím než začal dělat tento koníček tak si myslím, že jsme měli krásný vztah a byli jsme spolu spokojeni, ale teď mi přijde že vidí jenom sebe a přemýšlí jenom nad svými potřebami. Vím, že život, který žijeme teď mě nebaví ale nechci o něho přijít. Nevím jak dostat apson trošku toho svého starého chlapa zpátky. Že by měl svůj koníček mi připadá fajn, ale přijde mi, že je na tom závislý, nepřemýšlí fakt nad ničím jiným. Což i sám uznal, ale prostě ho to baví.