Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Znásilnění - problémy s ním spojeny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.5.13 10:58
to si děláš srandu??
Chceš říct, že tvoje matka věděla o tom, že Tě otčím sex. zneužívá..nic neudělala…postavila se proti Tobě a sestře..A TY S NÍ SEŠ V KONTAKTU? Myslíš si, že v tomto případě je to slušnost? NE JSI SLABÁ NA DUCHU MOŽNÁ JEDNODUCHÁ A MOŽNÁ SI JEDNODUCHOST ZDĚDILA PO SVÉ MATCE JELIKOŽ ZRALÁ A INTELIGENTNÍ ŽENA BY JIŽ NIKDY S TAKOVOU MATKOU NEKOMUNIKOVALA JELIKOŽ TOHLE ŽÁDNÁ MATKA NENÍ ALE HNUSNÁ ZRŮDA. Z TĚCHTO RODIN SE MI CHCE ZVRACET A ROZHODNĚ BYCH V TAKOVÉ RODINĚ NEVYCHOVÁVALA DĚTI! A NEZAPOMEN MATCE PŮJČOVAT VNOUČE TŘEBA SI OTČÍM UŽIJE BUD TEN SAMÝ NEBO NOVÝ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.13 18:15
@NOVA7 Šokuje mě, jak někteří lidi dokážou být zlí. Je mi z tebe zle. Tvůj způsob vyjadřování svědčí o tom, že asi máš velmi malé sebevědomí, když máš potřebu si honit ego na člověku, který si prošel něčím takovým. Holt kdo nezažil, asi nikdy nepochopí.
- Citovat
- Upravit
17.6.23 17:50
Anonymní
Mě znásilnil rodinný známý před cca 2 lety, člověk kterého jsem považovala za kamaráda a bývalý manžel mé velmi dobré kamarádky. Hodinu-dvě před tím než se to stalo mu seděly u mě doma děti na klíně a prohlíželi si spolu fotky ze společných akcí (pro naše děti to byl vždycky dřív hodný strejda se stejně starými dětmi).Měla jsem v nepořádku auto a měl mě odvést k jeho švárovi na pohovor (v době covidové).Cestou jsme vyzvedli oběd z pizzerie, že dáme oběd u známého, když restaurace mohou jen vydávat jídlo. Ale po cestě spolu telefonovali, že se to ruší a tak jsme s jídlem zamířili kamsi do přírody kus za vesnici asi 30 km od bydliště to sníst. Vytáhl deku na trávu, naobědvali jsme se, pak se mě snažil sbalit.. odmítla jsem. Vrhnul se na mě a snažil se do mě dostat, měla jsem letní šaty, bylo teplo.. podařilo se mi ho setřást a chtěla jsem jet okamžitě domů. Šli jsme do auta, sedla jsem si na zadní sedadla, nechtěla jsem vedle něj.. myslela jsem, že odjedeme a že to tím skončilo. Telefon jsem jako na potvoru měla doma zapomenutý na nabíječce a neměla jsem sebou ani peníze, nepočítala jsem, že budou potřeba (třeba na bus, na oběd jsme byli pozvaní tím jeho švárou cca 10 min. autem z domu). Nešel za volant, vlezl ke mně dozadu a zamkl auto. Řval na mě, že jsem si snad nemyslela, že jedeme domů. že on si jel užít a bez toho rozhodně neodjede.Vrhl se na mě, neměla jsem šanci, nešlo utéct. Chytil mě za krkem tak silně, že jsem se bála pohnout, cítila jsem ostrou bolest a myslela jsem, že mi zlomí vaz. Mám od té doby potíže s páteří, posunul mi krční obratle. Dusila jsem se, nevěděla jsem co bolí víc, jestli krk nebo dole jak se mi tam snažil rvát ruku. Pustil mě až když se mi udělal do krku. Cestou mu volala má kamarádka s jeho dcerami, které mu vykládali, jak se na něj těší, měl to nahlas. Děti, které jsem znala od malička.. nedokázala jsem jít na policii, měla jsem tehdy pocit, že zničil mě, ale když ho nahlásím, tak já zničím ty děti (z terapie vím, že to on by je také zničil).Nevim ani kolik dní jsem doma jen ležela a brečela v bolestech. Tehdy jsem na to byla sama, s přítelem jsme byli rozhádaní kvůli jeho dceři a dlouho se neviděli a mířili jsme k rozchodu. Nějakou dobu jsem měla problém chodit mezi lidi, nesnesla jsem, když se na mě díval jakýkoli chlap, bála jsem se, aby se na mě někdo nenalepil cestou domů. Začala jsem s emoční terapií u kamarádky, chvíli bylo velmi zle fyzicky i psychicky, pak úleva.. o cca půl roce postraumatická stresová porucha, noční můry, flashbacky.. najednou jsem litovala toho, že jsem ho tenkrát nenahlásila, měla jsem pocit, že to teď může udělat nějaké další a nedokázala jsem se s tím popasovat. Navíc jsem byla stále bez práce a chodit na pohovor, kde proti mě sedí pár chlapů co mě analyzují byl pro mě očistec a nepřekonatelný problém.. jak mám vypadat pozitivní a sebevědomá.. když se mi z toho dělalo zle. S přítelem jsme se domluvili po cca měsíci po tom na rozchodu. Naštěstí si všiml během jediného odpoledne, co mě viděl, že je se mnou něco špatně a že se mi zřejmě něco stalo. Jeden večer jsme si psali a já mu o tom napsala, mluvit mi ještě nešlo. Další den přijel a snažil se mi pomoci.Jsme stále spolu.Pri sexu si musíme dávat pozor na určité polohy. Když mě nechtíc chytí za krk, panikařím.. jednou jsem měla i něco jako šokovou reakci, nemohla jsem popadnout dech a pak jsem se rozklepala a brečela jsem. Když kolem mě na dálnici projelo auto (bílý džíp),ve kterém se to stalo.. brečím. Častecně jsem se s tím naučila žít, ale ty flashbacky jsou pořád. Nejvíc, když jsem ve stresu, to se mi to pak hodně vrací.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
17.6.23 17:59
@Anonym 2708 promiň, ale co tě vedlo k tomu, vlézt chlápkovi, co se tě právě pokusil znásilnit do auta?
Nahlásit ho můžeš pořád. Nevím, jestli ho odsoudí, ale aspoň nech má pořádnou ostudu a všichni vědí, co je za prase.
- Citovat
- Upravit
17.6.23 18:09
@Anonym 2708 píše:
Mě znásilnil rodinný známý před cca 2 lety, člověk kterého jsem považovala za kamaráda a bývalý manžel mé velmi dobré kamarádky. Hodinu-dvě před tím než se to stalo mu seděly u mě doma děti na klíně a prohlíželi si spolu fotky ze společných akcí (pro naše děti to byl vždycky dřív hodný strejda se stejně starými dětmi).Měla jsem v nepořádku auto a měl mě odvést k jeho švárovi na pohovor (v době covidové).Cestou jsme vyzvedli oběd z pizzerie, že dáme oběd u známého, když restaurace mohou jen vydávat jídlo. Ale po cestě spolu telefonovali, že se to ruší a tak jsme s jídlem zamířili kamsi do přírody kus za vesnici asi 30 km od bydliště to sníst. Vytáhl deku na trávu, naobědvali jsme se, pak se mě snažil sbalit.. odmítla jsem. Vrhnul se na mě a snažil se do mě dostat, měla jsem letní šaty, bylo teplo.. podařilo se mi ho setřást a chtěla jsem jet okamžitě domů. Šli jsme do auta, sedla jsem si na zadní sedadla, nechtěla jsem vedle něj.. myslela jsem, že odjedeme a že to tím skončilo. Telefon jsem jako na potvoru měla doma zapomenutý na nabíječce a neměla jsem sebou ani peníze, nepočítala jsem, že budou potřeba (třeba na bus, na oběd jsme byli pozvaní tím jeho švárou cca 10 min. autem z domu). Nešel za volant, vlezl ke mně dozadu a zamkl auto. Řval na mě, že jsem si snad nemyslela, že jedeme domů. že on si jel užít a bez toho rozhodně neodjede.Vrhl se na mě, neměla jsem šanci, nešlo utéct. Chytil mě za krkem tak silně, že jsem se bála pohnout, cítila jsem ostrou bolest a myslela jsem, že mi zlomí vaz. Mám od té doby potíže s páteří, posunul mi krční obratle. Dusila jsem se, nevěděla jsem co bolí víc, jestli krk nebo dole jak se mi tam snažil rvát ruku. Pustil mě až když se mi udělal do krku. Cestou mu volala má kamarádka s jeho dcerami, které mu vykládali, jak se na něj těší, měl to nahlas. Děti, které jsem znala od malička.. nedokázala jsem jít na policii, měla jsem tehdy pocit, že zničil mě, ale když ho nahlásím, tak já zničím ty děti (z terapie vím, že to on by je také zničil).Nevim ani kolik dní jsem doma jen ležela a brečela v bolestech. Tehdy jsem na to byla sama, s přítelem jsme byli rozhádaní kvůli jeho dceři a dlouho se neviděli a mířili jsme k rozchodu. Nějakou dobu jsem měla problém chodit mezi lidi, nesnesla jsem, když se na mě díval jakýkoli chlap, bála jsem se, aby se na mě někdo nenalepil cestou domů. Začala jsem s emoční terapií u kamarádky, chvíli bylo velmi zle fyzicky i psychicky, pak úleva.. o cca půl roce postraumatická stresová porucha, noční můry, flashbacky.. najednou jsem litovala toho, že jsem ho tenkrát nenahlásila, měla jsem pocit, že to teď může udělat nějaké další a nedokázala jsem se s tím popasovat. Navíc jsem byla stále bez práce a chodit na pohovor, kde proti mě sedí pár chlapů co mě analyzují byl pro mě očistec a nepřekonatelný problém.. jak mám vypadat pozitivní a sebevědomá.. když se mi z toho dělalo zle. S přítelem jsme se domluvili po cca měsíci po tom na rozchodu. Naštěstí si všiml během jediného odpoledne, co mě viděl, že je se mnou něco špatně a že se mi zřejmě něco stalo. Jeden večer jsme si psali a já mu o tom napsala, mluvit mi ještě nešlo. Další den přijel a snažil se mi pomoci.Jsme stále spolu.Pri sexu si musíme dávat pozor na určité polohy. Když mě nechtíc chytí za krk, panikařím.. jednou jsem měla i něco jako šokovou reakci, nemohla jsem popadnout dech a pak jsem se rozklepala a brečela jsem. Když kolem mě na dálnici projelo auto (bílý džíp),ve kterém se to stalo.. brečím. Častecně jsem se s tím naučila žít, ale ty flashbacky jsou pořád. Nejvíc, když jsem ve stresu, to se mi to pak hodně vrací.
Možná tě to neuklidní, ale nikdy to nezmizí zcela.Ale dá se s tim pracovat, naučit s tím žít a jo zrovna dnes mě přítel objal zezadu u linky, bohužel totéž dělal ex jako rozjezd. Stejně tak nemám ráda držení za zápěstí. Ale zatímco mě kdysi sebralo cokoliv ve zprávách o něčem podobném, tak dnes se o tom dokážu bavit. A jo, stalo se, ale snažím se koukat dopředu. A ano, taky vím, že pokud mám blbý den(třeba se s někým chytnu),tak ten fantom přijde v noci, ale naučila jsem se to zvládat, dřív jsem se i vyhýbala spánku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.23 18:36
@Anonym 2708 píše:
Mě znásilnil rodinný známý před cca 2 lety, člověk kterého jsem považovala za kamaráda a bývalý manžel mé velmi dobré kamarádky. Hodinu-dvě před tím než se to stalo mu seděly u mě doma děti na klíně a prohlíželi si spolu fotky ze společných akcí (pro naše děti to byl vždycky dřív hodný strejda se stejně starými dětmi).Měla jsem v nepořádku auto a měl mě odvést k jeho švárovi na pohovor (v době covidové).Cestou jsme vyzvedli oběd z pizzerie, že dáme oběd u známého, když restaurace mohou jen vydávat jídlo. Ale po cestě spolu telefonovali, že se to ruší a tak jsme s jídlem zamířili kamsi do přírody kus za vesnici asi 30 km od bydliště to sníst. Vytáhl deku na trávu, naobědvali jsme se, pak se mě snažil sbalit.. odmítla jsem. Vrhnul se na mě a snažil se do mě dostat, měla jsem letní šaty, bylo teplo.. podařilo se mi ho setřást a chtěla jsem jet okamžitě domů. Šli jsme do auta, sedla jsem si na zadní sedadla, nechtěla jsem vedle něj.. myslela jsem, že odjedeme a že to tím skončilo. Telefon jsem jako na potvoru měla doma zapomenutý na nabíječce a neměla jsem sebou ani peníze, nepočítala jsem, že budou potřeba (třeba na bus, na oběd jsme byli pozvaní tím jeho švárou cca 10 min. autem z domu). Nešel za volant, vlezl ke mně dozadu a zamkl auto. Řval na mě, že jsem si snad nemyslela, že jedeme domů. že on si jel užít a bez toho rozhodně neodjede.Vrhl se na mě, neměla jsem šanci, nešlo utéct. Chytil mě za krkem tak silně, že jsem se bála pohnout, cítila jsem ostrou bolest a myslela jsem, že mi zlomí vaz. Mám od té doby potíže s páteří, posunul mi krční obratle. Dusila jsem se, nevěděla jsem co bolí víc, jestli krk nebo dole jak se mi tam snažil rvát ruku. Pustil mě až když se mi udělal do krku. Cestou mu volala má kamarádka s jeho dcerami, které mu vykládali, jak se na něj těší, měl to nahlas. Děti, které jsem znala od malička.. nedokázala jsem jít na policii, měla jsem tehdy pocit, že zničil mě, ale když ho nahlásím, tak já zničím ty děti (z terapie vím, že to on by je také zničil).Nevim ani kolik dní jsem doma jen ležela a brečela v bolestech. Tehdy jsem na to byla sama, s přítelem jsme byli rozhádaní kvůli jeho dceři a dlouho se neviděli a mířili jsme k rozchodu. Nějakou dobu jsem měla problém chodit mezi lidi, nesnesla jsem, když se na mě díval jakýkoli chlap, bála jsem se, aby se na mě někdo nenalepil cestou domů. Začala jsem s emoční terapií u kamarádky, chvíli bylo velmi zle fyzicky i psychicky, pak úleva.. o cca půl roce postraumatická stresová porucha, noční můry, flashbacky.. najednou jsem litovala toho, že jsem ho tenkrát nenahlásila, měla jsem pocit, že to teď může udělat nějaké další a nedokázala jsem se s tím popasovat. Navíc jsem byla stále bez práce a chodit na pohovor, kde proti mě sedí pár chlapů co mě analyzují byl pro mě očistec a nepřekonatelný problém.. jak mám vypadat pozitivní a sebevědomá.. když se mi z toho dělalo zle. S přítelem jsme se domluvili po cca měsíci po tom na rozchodu. Naštěstí si všiml během jediného odpoledne, co mě viděl, že je se mnou něco špatně a že se mi zřejmě něco stalo. Jeden večer jsme si psali a já mu o tom napsala, mluvit mi ještě nešlo. Další den přijel a snažil se mi pomoci.Jsme stále spolu.Pri sexu si musíme dávat pozor na určité polohy. Když mě nechtíc chytí za krk, panikařím.. jednou jsem měla i něco jako šokovou reakci, nemohla jsem popadnout dech a pak jsem se rozklepala a brečela jsem. Když kolem mě na dálnici projelo auto (bílý džíp),ve kterém se to stalo.. brečím. Častecně jsem se s tím naučila žít, ale ty flashbacky jsou pořád. Nejvíc, když jsem ve stresu, to se mi to pak hodně vrací.
Přeju hodně sil. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.23 18:55
Mě otčím zneužíval asi od sedmi, ve třinácti jsem to řekla ve škole a matka mě pak donutila stáhnout výpověď, zůstala s ním a nebavili se se mnou. Všude jsem byla za lhářku. Přitom to věděla, viděla, jak mi strká jazyk do pusy, bere mě do postele, koupe se se mnou.. Dokud jsem byla bezdětná, nevadilo mi ji vidět, ale teď je to hrozné. Je mi z ní zle. Přetrpím kontakt na neutrální půdě dvakrát ročně dvě hodiny, aby viděla vnoučata. Mám z ní záchvaty úzkosti. Asi by chtěla být babička, ale prostě to nejde, i když už má další chlapy a není s tím, co mi to dělal. Léčím se od osmnácti celý život, do té doby mi to doma nedovolili. Málem jsem své mládí nepřežila. O původní rodinu jsem přišla. Jsem sama.
- Citovat
- Upravit
17.6.23 19:52
Strašné příběhy. 
A matku, která ví o zneužívání svého dítěte a neřeší to, bych zavřela. To musí být neskutečná sfině, která ze strachu, aby o toho hajzla nepřišla, nechá ubližovat vlastnímu dítěti a poznamená ho tak na celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
17.6.23 20:04
Ach jo holky, to je tak děsný, tyhle příběhy 
. Hodně sil, ať to jde se s tím srovnat. Nejhorší, že tresty za znásilnění i zneužívání dětí jsou jaké jsou. Tohle nikdy nepochopím 
. Nejlepší trest by byla kastrace 
.
- Citovat
- Upravit
17.6.23 20:41
Mě zneužil strejda, starej, hnusnej, páchl pivem. Bylo mi 5 let. Když mi bylo 20, se ségrou jsme přišly na společné téma. Vylezlo z ní, že ji zneužíval brutálně od 5 let mnohokrát. Byli jsme normální rodina, slušná, rodiče si nás hleděli.
Ten hnusák nám řekl, že pokud cekneme, rodiče nás nebudou mít rádi a dají nás do děcáku… zneužití jsme vytěsnila…po letech mě ve škole kluci zatáhli na záchod a osahávali mě, zachránila mě kamarádka…ale probudilo to vzpomínky. Zlé vzpomínky. Odnesla jsem si šrám psychický a strach, že pokud nebudu dělat, co ode mě okolí čeká, tam mrt nebudou mít rádi. S chlapi problém nemám, zažila jsem kdysi pokus o znásilnění od bývalého. Naštěstí podcenil mou fyzičku a dost ho to bolelo. Dobře mu tak.
Zůstal ve mě strach, že mě lidi opustí.
Moje ségra je poznamenaná velmi, zničilo jí to celý život. Rodiče nám to. V mých dvaceti letech nevěřili, tak se to v plné palbě dozvěděli před 4 lety i s detaily ode mě i ségry… táta dostal málem infarkt a to doslovně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.23 22:08
@Capelucia píše:
Ach jo holky, to je tak děsný, tyhle příběhy
Tohle by si potřebovali přečíst ti idi.ti na Novinkách, kteří se dnes vyjadřují k článku o definici znásilnění 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.23 01:46
@alisekR, soucítím s Tebou!
Mě sice nikdo fyzicky neznasilnil, ale když mi bylo asi 5 nebo 6, vzpomínám večer před spaním, jak jsem brečela, protoze mamka mi říkala, ať ji odprosím na kolenou, jinak mě nebude mít ráda. Byla jsem zoufalá, brečela, prosila, ale to odpuštění nebylo tak honem. Hlavně nevim, kvůli cemu to všechno bylo. Byla jsem celkem hodná holka. A to.mi zůstalo, snaha zavděčit se druhým, souhlasit, vyhovět, aby mě druzi měli rádi a neopustili. Potykam se s tím dodnes.
- Citovat
- Upravit
18.6.23 05:33
@Anonymní píše:
@alisekR, soucítím s Tebou!
Mě sice nikdo fyzicky neznasilnil, ale když mi bylo asi 5 nebo 6, vzpomínám večer před spaním, jak jsem brečela, protoze mamka mi říkala, ať ji odprosím na kolenou, jinak mě nebude mít ráda. Byla jsem zoufalá, brečela, prosila, ale to odpuštění nebylo tak honem. Hlavně nevim, kvůli cemu to všechno bylo. Byla jsem celkem hodná holka. A to.mi zůstalo, snaha zavděčit se druhým, souhlasit, vyhovět, aby mě druzi měli rádi a neopustili. Potykam se s tím dodnes.
To je bohužel hrozné. A tu situaci si fakt vybavím. Dělal mi hnusné věci a když byl konečně konec a on mě pustil, protože mě strach, že někdo přijde, tak mi řekl, že mě naši nebudou mít rádi. 
to ve mě zůstalo a u mě tedy hlavně to, že mě dají pryč. Že mě rozdělí. Špatně snáším situace, když se třeba s chlapem nepohodnem, třeba jen malinko a on pak odjede na služebku. To je peklo pak.
Oprostit se od toho, že se třeba chytnu s našima a oni jsou na mě pak naštvání, mi trvalo celý život. Dnes už je mi to jedno. Jsou uražení, však vychladnou… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.23 09:24
AlisekR
To je strašný, když dospělí ví a nezasáhnou, zvlášť když to udělá někdo, kdo by měl mít bezpodmínečně rád a obětuje vlastní ditě. Děti jsou nevinný snadno manipulovatelný bytosti, kdo jiný by je měl chránit od něčeho takového.
Ze svého dětství si pamatuju, jak mě osahával ředitel děckého domova, byla jsem 5leté dítě, dodnes mám v sobě zpětně pocit, že to bylo přes čáru a zdaleka to nebyla taková hrůza.
A později, když jsem vyrůstala v pěstounské péči, protože jsme přišli tehdy o rodiče.. macecha si nás z děcáku vytáhla kvůli penězům, byla soc. pracovnice a zjistila, že otec mé sestry je velmi bohatý a žije v zahraničí. Potom na mě sváděla všechno, co vyvedly její dcery, vyhrožovala mi pasťáky a bůhví čím.. věčně jsem něco nesměla, zákazy všeho druhu.. jako dítě jsem ji zbaštila úplně všechno a nenašla v sobě žádnou sílu to říct tátovi (taky náhradnímu).Děti jsou v tomhle bezbranný a bohužel se v nich lecos zakoření hluboko.. nedokážu si představit, když se k tomu ještě přidá ještě zneužití blízkou osobou.To musí být peklo.
Tehdy jsem si zřetelně uvědomovala, že jsem v té rodině něco jako duch, někdo kdo tam nepatří a kdo slouží jen jako uklízeč cizích průserů. Celý život bojuju s tímhle pocitem, zvlášť v pracovním kolektivu.. spousta lidí se kterými vycházím, pracovitá, šikovná a vždy se tam najde nějaká ultra svině, která mě odtamtud vyštípe nebo začne pomlouvat nebo něco.. jsem z toho nešťastná, nevím, jak tuhle emocí v sobě otočit, aby se mi to nedělo a nepřitahovala jsem to dokola.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
